Finsko - Energetika, příležitosti pro český export. Mapa globálních oborových příležitostí 2023/2024

Finsko plánuje dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2035 a zcela bezuhlíkové ekonomiky do roku 2050. Již v roce 2021 pocházelo celkem 42 % vyprodukované energie z obnovitelných zdrojů, do roku 2030 by se pak celkový podíl měl zvýšit na 50 %. Mimořádný důraz je kladen na navyšování podílu větrné energie, jejíž kapacita se jen v roce 2022 téměř zdvojnásobila. Kromě stovek větrných elektráren na pevnině se připravuje obří projekt autonomní finské provincie Alandy, v rámci něhož se očekává výstavba až 500 větrných elektráren v Baltském moři. Kromě větrných parků jsou příležitosti pro české firmy a investory v oblasti výstavby a modernizace jaderných elektráren, vodíkového ekosystému, sítí dobíjecích stanic pro elektromobily, biospaloven, bioplynových stanic, malých modulárních reaktorů či energetických úspor ve stavebnictví.

V roce 2021 se ve Finsku podíl obnovitelných zdrojů v celkové spotřebě energie dostal na 42 % a poměrně výrazně překonal podíl fosilních paliv, která byla včetně rašeliny zastoupena 35 %. Elektřina se v roce 2021 vyráběla z obnovitelných zdrojů z 52 %, tepelná energie pak z 58 %. Největším zdrojem energie s celkovým podílem 30 % byla dřevěná paliva. Spotřeba fosilních paliv se snížila na 34 %, o 20 % se však zvýšila spotřeba uhlí. Země bude z dlouhodobého hlediska čelit vysokému energetickému deficitu, jenž je výkonově odhadován až na 5 GW, což mimo jiné znamená, že i do budoucna musí počítat s jadernou energií, která je aktuálně v energetickém mixu zastoupena 18 %. V roce 2022 se větrná energie v rámci energetického mixu posunula na 12 %, rozvíjí se i výroba solární energie. Finsko je silně závislé na dovozech fosilních paliv. Aktuálně se dováží cca 20 % elektřiny, přičemž do roku 2024 chce být Finsko ve výrobě elektřiny plně soběstačné.

Jsme svědky boomu větrných parků a zcela zásadního navyšování významu větrné energie, jež má v rámci výroby elektřiny jen do roku 2023 posílit ze současných 10 % na 17 %, přičemž celkový potenciál je až 25 %. Jen za rok 2022 se podařilo kapacitu větrných elektráren navýšit o cca 75 % a byly postaveny elektrárny s výkonem přes 2200 MW. Na pevnině jsou ve výstavbě stovky větrných elektráren (Finsko již od roku 2020 neposkytuje žádné dotace na tyto elektrárny, jejich ziskovost je zajišťována na tržním principu). Finské municipality se k výstavbě větrných parků stavějí vesměs příznivě, i přesto jsou však regiony, kde je veřejnost z různých důvodů spíše odmítá. Výstavba elektráren také může narazit na řadu technickobezpečnostních překážek – vždy je proto zásadní velmi detailní příprava a dobrá znalost místních podmínek. Alandy plánují během tohoto desetiletí v Baltském moři vystavět cca 500 větrných farem s celkovou roční produkcí elektřiny okolo 30 TWh, což představuje přibližně polovinu stávající výroby elektřiny ve Finsku. Větrné parky, z nichž mají první stát až kolem roku 2027 či 2028, budou součástí rozsáhlého ekosystému obnovitelné energie, v rámci něhož se má vyrobená elektřina masově ukládat do vodíku. Projekt je aktuálně plánován zejména exportně (kromě pevninského Finska by měl elektřinu dodávat i do Švédska a Německa) a je zde řada příležitostí i pro české investory a developery. Společnost Metsähallitus spravující finské teritoriální vody v únoru 2023 uveřejnila seznam oblastí pro šest velkých offshore větrných elektráren s celkovým výkonem více než 10 000 MW. Během tohoto roku budou probíhat mezinárodní aukce na pronájem jednotlivých oblastí na západním pobřeží.

Aktuální podíl jádra na energetickém mixu je kolem 33 %. Zatímco třetí blok jaderné elektrárny Olkiluoto by po opakovaných odkladech měl začít vyrábět elektřinu ve standardním provozu od dubna 2023, výstavba jaderné elektrárny Hanhikivi byla prozatím zrušena. Plánuje se rovněž rekonstrukce a modernizace jaderné elektrárny Loviisa za účelem prodloužení její životnosti z roku 2030 na rok 2050, pro které v únoru 2023 obdržela licenci. Finsko vyvíjí malé modulární reaktory, zaměřené zejm. na dálkové městské vytápění, a i prostřednictvím platformy EcoSMR je otevřeno mezinárodní spolupráci ve všech souvisejících oblastech. Příležitosti se zde tak nabízí i pro české firmy a instituce. Široké využití těchto reaktorů plánují i dvě největší finské aglomerace Helsinky a Espoo.

Finsko se intenzivně věnuje rozvoji vlastního bateriového ekosystému, pro nějž vláda schválila národní bateriovou strategii pro léta 2021–2025, jež si klade za cíl podpořit odpovědnou výrobu baterií a udržitelnou elektrifikaci dopravy. Finsko chce mít co možná nejkomplexnější dodavatelský řetězec bateriového průmyslu na vlastním území a bateriové klastry vznikají např. ve Vaase, Harjavaltě, Hamině nebo Kotce či v automobilových závodech. Aby byla výroba udržitelná a v souladu s principy cirkulární ekonomiky, má ve Finsku vzniknout i recyklační centrum pro baterie. Finsko pro tuto oblast hledá zahraniční investory i technologické partnery.

Finsko již v roce 2020 ztrojnásobilo své cíle pro toto desetiletí v oblasti elektromobility: do roku 2030 by v provozu měl být až milion dobíjecích osobních automobilů (aktuálně jich je v provozu cca 150 tis.), z nichž minimálně polovinu mají tvořit plně elektrická vozidla. Vláda chystá řadu investic do infrastruktury a cílených opatření pro rozvoj elektromobility. S probíhajícím boomem elektromobility se otevírá řada příležitostí i pro české firmy, a to nejen v oblasti dobíjecích stanic a souvisejících produktů a služeb (propojení s platebními aplikacemi, on-line služby a údržba spojená s provozem stanic, interaktivní mapy dobíjecích bodů apod.), ale i bateriových systémů a dalších komponentů potřebných pro elektromobilitu. Dalšími příležitostmi jsou digitalizace dopravy či rozvoj regionálního elektrického letectví.

Ve Finsku začal vodíkový boom ve srovnání s řadou dalších evropských států s určitým zpožděním, a i proto je zde prostor pro širší spolupráci s českým vodíkovým klastrem v celé řadě oblastí. Aktuálně má Finsko velké ambice na poli produkce a využití modrého a zeleného vodíku, a to jak v oblasti energetiky, tak na poli mobilních palivových článků v rámci elektromobility. Finské společnosti a výzkumné instituce se zaměřují na výrobu zeleného vodíku z obnovitelných zdrojů, výrobu palivových článků a turbín, výrobu metanu z CO a zeleného vodíku, produkci vodíku termokatalýzou či světelnou katalýzou. Ve městě Naantali má vzniknout výrobna vodíku sloužícího jako palivo pro námořní a těžkou dopravu, přičemž odpadní teplo vzniklé při výrobě by mělo sloužit pro vytápění. Ve městě Inkoo byla oznámena doposud největší průmyslová investice ve Finsku do továrny na výrobu zelené oceli za pomoci vodíku. Výzkum probíhá i na poli komercializace výroby elektrických pohonných hmot z CO a vody, při níž by jako důležitý meziprodukt měl vznikat právě vodík. Zejména velké energetické společnosti plánují v rámci přechodu na uhlíkově neutrální výrobu energie výstavbu rozsáhlých solárních parků.