Projev předsedy vlády Petra Fialy na slavnostní ceremonii při příležitosti 30. výročí České republiky

Vážený pane prezidente, paní Pavlová, pane předsedo Senátu, vážení ústavní činitelé, vzácní hosté, excelence, dámy a pánové,

výročí třiceti let samostatné České republiky, které letos slavíme, si můžeme připomínat různým způsobem. Já chci udělat něco, co k naší škodě často neděláme. Chci využít této příležitosti, abychom si připomněli to, co všechno jsme za tuto dobu dokázali.

Česká republika je úspěšná země, která se od svého vzniku změnila k nepoznání. Podařilo se nám vybudovat tržní ekonomiku. Náš stát jsme úspěšně ukotvili v rodině západních demokracií, nejprve v Severoatlantické alianci, která garantuje naši bezpečnost, a posléze v Evropské unii, díky níž se nám lépe spolupracuje a obchoduje s ostatními státy v Evropě.

Na těchto základech jsme vybudovali úspěšný a bohatý stát. Držíme se v popředí mezi zeměmi střední a východní Evropy, ale předstihli jsme i několik takzvaně starých členů Evropské unie. Patříme do první šestiny nejvyspělejších zemí na světě. V některých ukazatelích, například pokud jde o zaměstnanost nebo pestrost ekonomiky, jsme na samotné špičce.

A nejde jen o materiální bohatství. Držíme si také postavení jedné z nejbezpečnějších zemí na světě. V řadě dalších ukazatelů, například v úrovni zdravotní péče, zůstáváme dlouhodobě mezi těmi nejlepšími. V celkové kvalitě života jsme předběhli ty, které jsme ještě před třiceti lety považovali za nedostižné vzory.

Je to i proto, že se nám podařilo vytvořit odolnou občanskou společnost. Už tolikrát jsme společně ukázali, že nám na naší zemi doopravdy záleží. Mnohokrát jsme se dovedli semknout v časech krize, a pomoci spoluobčanům, všem, kteří byli postiženým nejrůznějšími katastrofami – povodněmi, požáry či tornádem. A za poslední rok jsme ukázali, že umíme otevřít svá srdce i své domovy také lidem odjinud – těm, kteří prchali před hrůzami války, a my jsme je přijali a poskytli jim bezpečí.

Povedlo se nám tedy něco důležitého a povedlo se nám něco velkého. Děti a mladí lidé v dnešní České republice už desítky let žijí ve svobodné zemi. Je to pro ně něco zcela přirozeného, něco, o čem nemají důvod přemýšlet. A to je vlastně úžasné, protože moje generace, stejně jako několik generací předtím, podobné štěstí neměly.

Ti starší z nás si dobře pamatují, jak naše republika začínala. Vzpomeňte si, jak byla naše země chudá a zanedbaná, a když jsme dostali možnost podívat se k našim západním sousedům, cítili jsme se skoro nepatřičně. Uvědomujeme si dnes dostatečně, jak dlouhou cestu a jak úspěšnou cestu jsme ušli?

Ovšem, máme své problémy, tak jako každý. Spousta věcí u nás trvá dlouho. Než něco postavíme, mnohdy se zbytečně vracíme na začátek. Přesto ale mám dojem, že si neříkáme tak často jako jiné národy, co se nám povedlo. Na úspěchy jsme chvilku hrdí, ale brzy je považujeme za samozřejmé a rychle si na ně zvykáme. Zatímco to, co se nám nedaří, nás zbytečně ochromuje.

Dámy a pánové, jednou ze zvláštností naší země je, že velmi často používáme oficiální název našeho státu – Česká republika – a to i tam, kde si jiní vystačí s jednoslovným pojmenováním. Mám trošku podezření, že nám tím to slovo republika – slovo, které bylo pro naše předky něčím novým, významným a dokonce vzrušujícím – trochu zevšednělo. Jaký je jeho skutečný význam?

Mít republiku znamená, že odpovědnost za svou zemi má každý z nás. Že doslova každý má vliv na to, jestli budeme úspěšní. Už v preambuli naší Ústavy je vlastně řečeno to nejpodstatnější: hovoří se tam o „povinnostem vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku“, a také o tom, že celá republika stojí na tom, že jsme ji my, její občané, odhodláni „budovat, chránit a rozvíjet“.

Uvědomme si prosím, že se nám tomuto závazku daří dostát. To, čeho jsme dosáhli, se nestalo nějakou shodou okolností. Jistě, podmínky byly často příznivé. Například vstup středoevropských zemí do NATO by byl složitější, kdyby tomu nenahrávala příznivá mezinárodní situace, optimistická atmosféra a snaha o nový začátek.

Přesto jsme si to všechno zasloužili sami. Několikanásobné zvýšení kvality života, růst našeho bohatství, nesrovnatelně vyšší bezpečnost, zlepšování kvality životního prostředí a všechny další ukazatele – to nepřišlo samo od sebe. Přišlo to díky vám všem.

A naše cesta ještě nekončí. Nesmíme se spokojit s tím, co už máme, ale musíme pokračovat dál. Jsou před námi příležitosti, které musíme využít, abychom neztratili kurs, který držíme už třicet let. Musíme významně kupříkladu proměnit naše školy, aby byli mladí lidé lépe připraveni na dnešní výzvy. Musíme investovat více a lépe do dopravní infrastruktury, která zbytečně brzdí potenciál naší ekonomiky.

Přes tyto výzvy však i dnes ukazujeme, že se neztratíme. Dnešní rizika jsou pro nás příležitostí vyrůst, dnešní krize jsou pro nás příležitostí vytvořit zase o něco lepší Česko.

Nejsme k ničemu vyvolení, nemáme svůj předurčený cíl. Naše republika vždycky byla a zůstává otevřeným projektem. Nechce po nás, abychom naplnili nějaký konkrétní úkol, snad kromě toho, abychom o republiku, o svobodu, o demokracii, pečovali. Abychom se snažili dostat ze sebe to nejlepší, a kdykoli to jde, pomáhali těm, okolo nás.

Dámy a pánové, v době, kdy naše republika vznikala, hodně rezonovalo heslo Zpátky do Evropy. Chtěli jsme znovu patřit mezi normální, otevřené a prosperující země. A to se nám povedlo. Dnes jsme se sami stali tím vzorem, k němuž se upírají naděje národů, které by se chtěly pokusit o něco podobného.

Zkusme si proto častěji připomínat, kde jsme byli před třiceti lety a kde jsme dnes. Zkusme si více vážit toho, co považujeme za samozřejmé. Ať už je to svoboda, demokracie nebo bezpečnost. A radujme se z našich úspěchů. Věřím, že pak se nám naše problémy budou řešit snadněji a že si budeme naší republiky více vážit. A to je ta nejspolehlivější cesta, jak ji dále úspěšně rozvíjet. Děkuji vám za pozornost.

Petr Fiala, předseda vlády