Včely jsou jiné, než jsme čekali

Od roku 2018 slavíme 20. května Světový den včel, který vyhlásilo OSN podle data narození Antona Janši, slovinského průkopníka moderního včelařství. Pro Pavla Hyršla jsou včely hlavní náplní jeho vědecké práce.

Světový den včel je příležitostí rozšířit informace o včelách a dalších opylovatelích, včetně informací o negativních vlivech, které v dnešní době na včely působí, aby se dostaly do širšího povědomí veřejnosti, říká Pavel Hyršl, který na přírodovědecké fakultě zkoumá včelí imunitu. Za propojení své vědecké činnosti s praxí nedávno obdržel cenu MUNI Innovation Award.

Které negativní vlivy se projevují zde v našem středoevropském prostoru?

Ono tolik nezáleží na tom, jestli je to Evropa, ty vlivy jsou v podstatě celosvětové, ať už se týkají změny klimatických podmínek, tlaku prostředí při intenzivním zemědělství (chemikálie a krajina bez stálého zdroje potravy), roztočů a dalších parazitů a bakteriálních a virových onemocnění. Další vlivy nejsou v souvislosti se včelami úplně prokázané, jako například vliv elektrických a magnetických polí, ale ve výsledku jde stejně o mix všech zmíněných možností. Když se to všechno sečte dohromady, je to tak silný tlak, který už může vést ke kolapsu včelstev. V našem výzkumu se snažíme odfiltrovat vnější vlivy a soustředit se na jeden parametr, který dokážeme změřit v laboratoři.

Jsou i některé pozitivní vlivy, vycházející z toho, že o včelách toho víme stále více?

Hodně to souvisí se správnou včelařskou praxí, aby včelaři správně prováděli léčbu včelstev a vůbec vedli celý chov podle pravidel, jak se má. Závisí to tedy na jakési uvědomělosti včelařů, zvláště u nás, kde je to typicky záležitost malých včelařů. Třeba v USA jsou to hlavně profesionální včelaři, firmy s tisíci včelstvy.

Zaznívá ale, že v množství chovaných včelstev jsme na tom dobře oproti jiným zemím.

Celková míra zavčelení je u nás téměř dvojnásobná než v našem okolí. Včelaři také dokáží přes oddělky namnožit včelstva v reprodukční době a tím nahradit ztráty. V poslední době se také legislativa snaží omezit prostor pro pěstování jedné plodiny, jsou tedy přísnější limity třeba pro řepkový lán, a pozorovat lze také návrat k mezím, k pestřejšímu složení zemědělských či užitkových plodin, k příkopům s kvetoucími rostlinami a podobně. Problém totiž spočívá v tom, že na jaře sice mají včely hodně potravy, ale už na začátku letních prázdnin je někdy včelaři musí přikrmovat. Pokud se v krajině začnou daleko více vyskytovat kvetoucí rostliny v průběhu celého vegetačního období, bude to pro včely velmi pozitivní věc.

i

Vy se svými spolupracovníky zkoumáte faktory, které ovlivňují imunitu včel. Jak se výsledky vašeho výzkumu propisují do včelařské praxe?

Testujeme imunitní systém včel, který nemá adaptivní složku založenou na bílých krvinkách a protilátkách jako u člověka a dalších obratlovců. Základem včelí imunity je tzv. přirozená imunita. My sledujeme, zda ji můžeme pozitivně ovlivnit, a tím pomoci včelám překonávat negativní vlivy vnějšího prostředí. Aktuálně máme projekt na studium probiotik, to jsou vlastně bakterie mléčného kvašení, které mají i lidé v trávicím traktu. Snažíme se prokázat, že tam je pozitivní vliv na delší přežívání včel a vyšší odolnost proti parazitům a patogenům. Úspěchem už ukončeného projektu je registrace přípravku Masamaril, který je volně v prodeji pro posílení včelstev. Je založen na rostlinném extraktu z rostliny Macleaya cordata (okecek srdčitý). Tohle je hmatatelný výstup spolupráce s Výzkumným ústavem včelařským, s.r.o. a dalšími institucemi.

Bylo nějaké zjištění, které vás při zkoumání imunity a dlouhověkosti včel překvapilo?

Včely jsou úplně jiné, než jsme původně čekali. Naše výzkumy probíhaly na octomilce, bourci morušovém nebo zavíječi voskovém, klasických modelech hmyzí imunologie. Včely jsou jiné díky tomu, že žijí v obrovském množství ve včelstvu, a tento superorganismus spoléhá na trochu jiné principy než jedinec jiných druhů. Je tam takzvaná sociální imunita, kde se uplatňuje faktor chování, to znamená třeba čištění jedinců nebo úlu, předávání potravy uvnitř včelstva, dělení pracovních činností ve včelstvu, to všechno se odráží v imunitě. Navíc je zde velká variabilita imunity vzhledem ke stáří jedinců: z výzkumu víme, že čerstvě vylíhlá včela, tzv. mladuška, má velmi slabou imunitu. Během asi deseti dnů v úlu dosáhne imunita maxima a u létavky, která létá mimo úl, už postupně klesá.

Kam míříte ve výzkumu dál? Směřujete ke zjištění, že další produkty jsou vhodné k posilování imunity včel, nebo máte i jiný záměr?

Chceme pomoci včelařům, abychom výsledky, které získáváme, převedli do praxe. Konkrétně jde o vyvinutí přípravku na bázi probiotik, který, pokud by se podal ve vhodnou chvíli, by obnovil střevní mikrobiotu u včel. Jsou to totiž kmeny bakterií izolované ze včel a my je vracíme zpět v lepší kvalitě a kvantitě. Dokonce se ukazuje, že tato probiotika působí i proti původci moru včelího plodu. Dáváme tedy včelám jejich vlastní bakterie, které přirozeně posilují včelstvo a zvyšují jeho odolnost. S tím se ještě váže závazek našeho grantového projektu, kdy výstupem má být i probiotický nápoj pro lidi, syrovátkový nápoj obohacený těmito kulturami. Vedlejším produktem výzkumu imunity včel by tedy mohl být i produkt působící blahodárně na lidské zdraví. Dalším dlouhodobým výzkumem je působení kleštíka včelího (Varroa destructor) na imunitu včel, protože varroázu, kterou způsobuje, musí tlumit v dnešní době každý včelař.

i

Máte možnost svým výzkumem nepřímo ovlivňovat další věci, které jste zmiňoval v oblasti zemědělství jako negativní vlivy na včely?

Grantové projekty, které řešíme, jsou poskytovány ministerstvem zemědělství, konkrétně Národní agenturou pro zemědělský výzkum. Naše výstupy vracíme ministerstvu zejména prostřednictvím vědeckých publikací, kde dokládáme pozitivní nebo negativní možnosti ovlivnění zdraví a imunity včel. Máme tedy možnost dát hmatatelné podklady z našich laboratoří k posouzení odpovědným osobám. Snažíme se také o konzultace našich výsledků se včelařskou veřejností, pořádáme různé přednášky či workshopy a jejich podněty můžeme rozvinout v rámci řešení projektů.

Co vás osobně přivedlo k vědeckému zájmu o včely?

O hmyz se zajímám prakticky od svých školních let. Teď je to můj koníček i zaměstnání. Ke včelám jsem se dostal přes řadu jiných organismů. Výhodou je, že včely byly delší dobu opomíjené oproti třeba octomilce, zavíječi, bourci nebo švábům, protože včely píchají a nedají se dlouhodobě chovat laboratorně. Přes průběžné výsledky na jiných druzích hmyzu jsem se dostal do kontaktu s lidmi z Výzkumného ústavu včelařského, s.r.o., který má pobočku i na Kývalce, deset kilometrů od kampusu. Říkali jsme si, že by bylo vhodné vyzkoušet i na včelách metody, které jsme už měli zavedené. To poté vedlo ke společným grantovým projektům a už přes deset let spolupracujeme. Ke včelám jsem se tedy dostal oklikou, ale teď jsou hlavní náplní mé vědecké práce.

i

A jak často jste přímo u včel?

Každý měsíc máme pravidelné odběry, protože určitá včelstva sledujeme několik let. Teď máme včely i v termostatu v laboratoři, takže s nimi budeme dva měsíce v denním kontaktu během běžícího experimentu.

Dokázal byste říci, kolik jste za život dostal žihadel?

Kupodivu málo, asi nízké desítky za celý život. Už jsme se naučili se včelami zacházet tak, že víme, kdy je to potenciálně nebezpečné. Naštěstí nejsem alergický, takže mě to neomezuje. Jednou za čas se tomu člověk nevyhne.