Data jsou jenom nástroj, který lze využít pro dobré i špatné cíle

Ředitel ústavu empirických výzkumů STEM Martin Buchtík poodhaluje zákulisí výzkumů veřejného mínění.

Využíváte ke své práci výsledky sčítání lidu, domů a bytů?

Samozřejmě, využíváme nejen výsledky sčítání, ale i jiná data poskytovaná Českým statistickým úřadem. Slouží nám jednak jako podklad pro různé analýzy, které často začínají základními demografickými přehledy. Druhou velmi důležitou oblastí, v níž nám vaše data pomáhají, jsou kvótní výběry, pro které potřebujeme znát strukturu populace, z níž naše respondenty vybíráme. V tom jsou údaje ČSÚ nenahraditelné.

Zatímco ČSÚ produkuje hlavně kvantitativní data a čísla, STEM se zabývá zejména zjišťováním kvalitativních údajů, jako jsou nálady, názory, postoje. Proč potřebujeme znát obojí?

Kvantitativní data jsou důležitá pro tvorbu strategií a pro plánování. Stát se například může připravovat na to, že odcházejí lékaři do důchodu, že na střední školy přicházejí silné populační ročníky, že chybí kapacita v různých oborech práce nebo že se mění struktura výdajů domácností v důsledku inflace. Díky těmto znalostem je možné připravovat různé scénáře, zkoumat jejich silné a slabé stránky, a činit konkrétní politická rozhodnutí.

Zjišťování názorů veřejnosti je potřeba pro to, abychom věděli, jakým způsobem ta rozhodnutí komunikovat s veřejností. K tomu musíme mít objektivní představu o tom, co si lidé myslí. Každý z nás je obklopen skupinou lidí, s níž sdílíme informace a navzájem se ovlivňujeme. Názory z jiných skupin k nám pronikají jen těžko, a to vytváří zdání, že celá společnost vnímá situaci podobně jako my. Dělat rozhodnutí na základě takto omezených názorů je ale hrozně zrádné. Proto je třeba provádět výzkumy, které nám umožňují nahlédnout do různých skupin ve společnosti a porozumět příčinám, proč lidé mají různé názory a co je rozhodující pro tvorbu a zaujímání jejich postojů.

Současně je ale třeba upozornit, že správné rozhodnutí se nedá jenom vypočítat. Většinou totiž neexistuje čistě dobré řešení. Každá varianta s sebou zpravidla nese i nějaké nepříjemné důsledky. Pokud bychom však neměli dostatečné datové podklady, můžeme se dostat do situace, že už budeme dělat jenom samá špatná rozhodnutí.

Ale znalost toho, co si lidé myslí, mě může nasměrovat tak, že budu říkat jen to, co chtějí slyšet, a sklouznu k populismu…

Data jsou jenom nástroj, který lze jak použít pro dobrou věc, tak i zneužít. Je to otázka etiky a způsobu, jakým se stavíte k interpretaci dat.

Například podrobný výzkum gamblingu, který mapuje, jak lidé propadají automatům a stávají se z nich závislí hráči, může sloužit k nastavení státní politiky a regulace, aby se to nedělo. Na druhé straně mohou stejné výsledky využít provozovatelé automatů k tomu, aby získali více hráčů. Data jsou stále stejná, účel jejich využití může být velmi rozdílný.

Setkáváte se s dezinterpretacemi výsledků vašich výzkumů?

Ano, nejčastější problém je takzvaný cherry picking, kdy se ze souboru dat vybere jedna konkrétní informace, která se hodí k podpoře nějakého názoru či pohledu na věc.

Jak se tomu dá bránit?

Snažíme se reagovat, pokud to dává smysl a pokud usoudíme, že existuje prostor pro dialog a pro vysvětlení, jak situaci vnímáme my. Ale v případech, kdy se téma stane jenom předmětem bojů na sociálních sítích, je mnohdy lepší se do diskuze nezapojovat. Jakákoliv reakce by celý spor jen rozjitřila a stejně by nikam nevedla.

Změnily sociální sítě zacházení s výsledky výzkumů veřejného mínění?

Změna nastala zejména ve zvýšení tlaku na ty, kdo prezentují zjištěná data v nějaké rozjitřené době. Sociální sítě dávají lidem, kteří s vámi nesouhlasí, možnost zasypat vás výhrůžkami a urážkami a zaměřit na vás pozornost podobně smýšlejících individuí.

Na druhé straně poskytují sociální sítě prostor pro efektivní oslovení osob, které bychom běžnými médii zasáhli jen složitě. Naše data tak můžeme dostat k různým expertním či zájmovým skupinám, jejichž členové je pak využívají ve své praxi.

Sociální sítě jsou opět nástroj, s nímž lze pracovat pozitivně i negativně.

Jak obtížné je dnes provádění sociologických šetření? Jsou lidé ochotní odpovídat na dotazy tazatelů?

Ochota respondentů postupně klesá. V devadesátých letech byla násobně vyšší, protože lidé měli oprávněný pocit, že svým názorem mohou přispívat k budování demokratického státu. Potom došlo k inflaci dotazování a v terénním sběru informací převážil výzkum trhu. Sociální výzkum už zaujímá jen 5 až 10 procent objemu sbíraných dat. Za výzkum veřejného mínění se mnohdy vydávají i obchodníci, kteří se tímto způsobem pokoušejí něco prodat. To vede ke snižování ochoty lidí se výzkumů účastnit.

Může nastat situace, že nakonec nebude chtít na vaše dotazy odpovídat nikdo?

Klesající ochota respondentů se kompenzuje novými způsoby sběru dat. Využívají se tablety, telefony a v současnosti už převažují online metody. Respondenti se dobrovolně přihlásí do online panelu a po ověření totožnosti je jim pravidelně zasílán nějaký dotazník. Za každý výzkum, kterého se zúčastní, získají určitý bonus. Tím jsou motivováni v panelu zůstat.

Neklesá tím relevantnost jejich odpovědí, když jsou v panelu za úplatu?

Pomocí vhodně nastavené metodiky lze vybrat jen takové respondenty, kteří odpovídají zvoleným kritériím, aby byli pro daný výzkum přínosem. A mezinárodní pravidla Esomaru navíc stanoví, kolika výzkumů za rok se smí jeden člověk zúčastnit, takže to, že by se někdo stal „profesionálním“ respondentem a živil se tím, že vyplňuje dotazníky na všechna možná témata, není moc pravděpodobné.

Pojďme teď probrat výsledky vašich šetření. Liší se obyvatelé Česka nějak zásadně od společnosti v ostatních evropských zemích?

Vedle toho, že vypijeme skoro nejvíc piva v Evropě, a ještě se tím chlubíme, máme několik dalších specifik. Jsme například výrazně sekulární stát. Máme nejméně lidí, kteří se hlásí k nějaké církvi, což ale neznamená, že bychom byli všichni ateisté. Věříme, že nás něco přesahuje, ale nehlásíme se k církvi jako k instituci a nechodíme do kostela. Jsme také hodně individualističtí a kritičtí k Evropské unii.

Mezi světové premianty patříme v nízké kojenecké úmrtnosti a v péči o zdraví dětí. Co se týče kvality života, pohybujeme se v různých mezinárodních žebříčcích zpravidla mezi dvacátou a třicátou pozicí. Jsme na tom tedy velmi dobře, a přesto v zemi vládne poměrně silná skepse.

K posílení soudržnosti společnosti pomáhá společný nepřítel. Jak se z tohoto pohledu projevila ruská agrese na Ukrajině?

V tom, že Rusko je jednoznačný agresor, jsme relativně zajedno. Uvědomuje si to drtivá většina lidí. Štěpící linie se nachází v otázce, jestli se máme za Ukrajinu bít, když to může škodit lidem žijícím v této zemi. Jak moc jsme ochotni se pro Ukrajinu uskromnit nebo investovat část našeho bohatství a pohodlí do toho, aby Putin nevyhrál.

Jinými slovy: v České společnosti není spor o tom, zda máme patřit na Východ, nebo na Západ. Protiváhou Západu u nás není Východ, ale most mezi Východem a Západem. Pro mnoho lidí je ideálem jakési druhé Švýcarsko. Tahle představa u nás přetrvává už z dob první republiky, a přitom o Švýcarsku kromě toho, že jsou tam krávy, sýry, čokoláda, hodinky, banky a hory, skoro nic nevíme.

Mění se nálady ve společnosti s časem, nebo jsou lidé spokojení, naštvaní, vystrašení, sebevědomí pořád přibližně stejně?

Nálada ve společnosti se rozhodně mění a je z velké části podmíněna ekonomickou situací v zemi. Důležitou roli hraje míra jistoty, předvídatelnost, zejména existenciální obavy vyvolané ekonomickými okolnostmi – zda se zvyšuje nezaměstnanost, klesají příjmy, rostou ceny a podobně. Stávající náladu můžou na nějaký čas změnit různé nenadálé události, jako jsou povodně, tornádo nebo z poslední doby třeba válka na Ukrajině. Češi jsou však značně adaptabilní, takže se všeobecné vnímání situace po krátkodobých událostech zase poměrně brzy vrátí blízko k původnímu stavu. To může být pozitivní právě při zhoršování ekonomické situace. Ještě loni na podzim jsme tu měli spoustu strašlivých scénářů o vysoké nezaměstnanosti, hromadném krachování firem, neschopnosti lidí splácet úvěry a sesypání hypotečního trhu. Ale vlastně nic z toho se nestalo, což ukazuje, že společnost je poměrně robustní a schopná se adaptovat.

Nicméně musíme pamatovat i na to, že adaptaci nezvládnou úplně všichni. Proto je potřeba zajistit včasnou podporu pro osoby, které se ocitají ve svízelné životní situaci a nemají šanci si samy pomoci. V této souvislosti v české společnosti bohužel silně rezonuje názor, že na chudé je třeba být hlavně přísný. Než abychom dali peníze někomu, kdo si je nezaslouží, tak raději nedáme deseti dalším, kteří by je skutečně potřebovali.

Jaká nyní v Česku převažuje nálada?

Hodně špatná. Úroveň skepse je srovnatelná s obdobím ekonomické krize v letech 2011 až 2012. A vzhledem k tomu, že reálná kupní síla bude letos s velkou pravděpodobností ještě klesat, nemůžeme očekávat ani nějaké zlepšení společenské nálady. Spíše se budou zvětšovat rozdíly v životních standardech různých sociálních skupin. Lidé z jedné skupiny tak nebudou chápat problémy té druhé, a přestanou si rozumět. Budou sice žít v jedné zemi, ale různé životy.

Kdy se lidé u nás cítili nejlépe?

V novodobé historii bylo nejlepší období těsně před covidem, kdy vrcholilo několik let ekonomické konjunktury. Vývoj můžu ilustrovat daty ze zjišťování, jak lidé vycházejí se svým příjmem. Dlouhodobě vycházelo s příjmy bez problémů zhruba 40 procent domácností. V době krize mezi lety 2010 až 2012 klesl jejich podíl k 33 procentům, následně začal zase stoupat a dostal se až na 60 procent. Teď jsme opět zaznamenali pokles pod 50 procent. V dlouhodobém srovnání to není tak strašný propad, ale je to milion lidí, kteří s příjmem byli schopní vycházet, a najednou mají nějaké problémy. A k tomu musíme přičíst i ty, kteří měli problémy už dříve, a nyní je pociťují ještě silněji. To se samozřejmě propíše do psychického stavu. Zatímco před covidem bylo u nás ve vážných problémech kolem 10 procent lidí, nyní je to přibližně 20 procent. Uvidíme, kde se ten růst zastaví.

Překvapily vás výsledky nějakého vašeho šetření z poslední doby?

V průběhu českého předsednictví v Radě EU jsme měli možnost provádět pravidelné sledování nálad po jednotlivých týdnech. A mimo jiné se ukázalo, že hodnocení vlády je u nás poměrně stabilní. Třeba demonstrace na začátku září a kulminace kritických vyjádření snížily podporu vlády jen o 2 až 3 procentní body, a brzy se vše zase vrátilo na původní úroveň. V říjnu pak proběhl summit EU a došlo k zastropování cen energií a vyhlášení podpory pro domácnosti. My jsme zaznamenali přechodný nárůst podpory vlády asi o 5 procentních bodů, ale po několika týdnech se hodnota opět ustálila na obvyklých 31 procentech. Je vidět, že vztah k vládě mají lidé utvořený a jednotlivé události ho moc neovlivní.

STEM je neziskovou organizací. Jaké to má výhody proti tomu, kdybyste byli komerční firmou?

Naším cílem není produkovat zisk, a když vyděláme nějaké peníze, můžeme je investovat do projektů, které považujeme za prospěšné pro tuto zemi. Jako komerční firma bychom to sice mohli udělat také, ale tím bychom majiteli snížili zisk.

Jako neziskovka máme i jiný styl práce. Nezajímá nás klasický komerční výzkum trhu, můžeme se zaměřit čistě na sociální situaci v české společnosti. Při rozhodování o tom, do kterých projektů se pustíme, nehraje zásadní roli, kolik se na nich dá vydělat, ale jak budou užitečné pro společnost. O nových projektech často hodně diskutujeme a důkladně zvažujeme, zda jsou v souladu s našimi záměry a posláním.

Myslím, že pro demokratické směřování tohoto státu je velmi prospěšné, když se někde koncentruje dlouhodobá znalost know-how a tým odborníků na sociologické výzkumy.

Rozhovor si můžete přečíst v chystaném dubnovém čísle časopisu Statistika&My.