Už zase padají americké banky. Máme se připravit na další globální krizi?

Když jsem chodil do školy, pídil jsem se po tom, co je zdrojem krize. Teorie na to byly různé, vždy ale fungovaly jen za určitých podmínek, které nebylo pokaždé snadné naplnit. A pak tam byla teorie cyklu takzvané Rakouské školy, která zjednodušeně říkala, že za to může vždy stejný faktor, a tím je centrální banka. Jako studentovi se mi tato teorie nelíbila, protože hodit vše na centrální bankéře mi přišlo až moc zjednodušující. Dnes dávám této teorii za pravdu.

Ano, průšvihem jsou centrální bankéři, kteří se vždy tváří jako největší géniové, ale ve skutečnosti jsou stejně prozíraví jako všichni ostatní ekonomové kolem. To jsme viděli u poslední globální finanční krize, kdy, když to zjednoduším, centrální bankéři příliš prudce zvyšovali úrokové sazby. Řada lidí tehdy neunesla splácení hypoték. To vyvolalo propad na hypotečním trhu, znehodnocení zástav bank a globální krize byla na světě.

Teď to vypadá hodně podobně. Kvůli covidu snížily centrální banky své úrokové sazby k nule (v Eurozóně byly už předtím sazby dokonce pod nulou). A protože během covidu měli lidé i firmy strach z budoucnosti, odložili výdaje. Vklady v bankách rostly. Jenže nebylo kde výnosně umísťovat takto získané peníze, a tak začaly banky nakupovat státní dluhopisy. Ty byly najednou velmi drahé.

Střih. O pár měsíců začíná vystrkovat růžky inflace. Centrální bankéři jsou vyděšeni. A co začnou dělat? Začnou prudce zvyšovat úrokové sazby. To znamená, že začnou ceny státních dluhopisů klesat a jejich výnosy růst.

Střih. Najednou se rozběhla šuškanda, že mohou mít některé banky problémy. Klienti Silicon Valley Bank něco větří a začínají vybírat vklady. Banka najednou nemá likviditu a potřebuje peníze. Je donucena k něčemu, co nikdy nechtěla udělat – musí prodat dluhopisy. Takže prodává za nižší ceny, než nakupovala, a proto utrpí velkou ztrátu. Kdyby nebyla nucena dluhopisy kvůli problémům s likviditou prodat, vše by bylo růžové. Počkala by do splatnosti dluhopisů a bylo by to v pořádku. Takto to v pořádku není.

Zjednodušme příběh: Jakmile vyjde ven informace o ztrátě z dluhopisové operace, začínají ceny akcií banky padat a začíná klasický run na banku podobný tomu, který jsme vloni viděli u nás v případě Sberbank.

Jak se to bude řešit?

Když byla poslední krize, nechali Američané padnout Lehman Brothers, protože nechtěli podporovat to, že někdo špatně zainvestuje a pak ho z toho má tahat stát. Bylo to vnímáno jako morální hazard.

Dnes se svět posunul více doleva. Morální hazard už tolik nevadí a rozdávání veřejných peněz na cokoli je mezitím standardem. A tak se nyní přístup amerických úřadů mění. Udělají cokoli, aby trh zklidnili a budou klidně platit jak mourovatí. Jsou ochotni „mimořádně“ zvýšit garanci na vklady.

Nicméně věc se mezitím stejně vymkla úřadům z rukou. Padá další banka – tentokrát Signature Bank. I nad ní převzaly kontrolu Federální společnost pro pojištění vkladů.

Co bude dál?

Teď je otázkou, jestli padnou další banky. Mnoho lidí se snaží situaci uklidnit. Optimistická vyjádření přichází jak od vládních funkcionářů, tak i od analytiků. Mnozí tvrdí, že je vše v pohodě.

Já jsem ale opatrný. Pamatuji, jak nás v roce 2008 mnozí uklidňovali, že se nemáme čeho bát. Tehdy se říkalo, že jsou naše banky zdravé a oddělené od amerických. Znělo to chytře a logicky a stejně se nám krize nevyhnula.

Problém je nyní nikoli matematický či finanční, problém je psychologický. Pokud na globální investory přijde strach, tak s tím centrální bankéři ani politici nic nezmohou. Je to o našich hlavách. Pokud budou lidé hromadně vybírat peníze z bank a opouštět finanční trhy, nikdo to nezastaví. Je to jen o naší důvěře v systém.

Jsem nervózní, když vidím, že dnes padají evropské akciové tituly. Kdyby bylo vše tak OK, jak mnozí tvrdí, tak akcie bank nepadají. To, že padají, jasně říká, že riziko tu je. Jak velké je, to ovšem nevíme. Na to potřebujeme více času.

Končí boj s inflací?

Nelze vyloučit, že končí náš boj s inflací. Ještě v úterý minulého týdne šéf americké centrální banky trh varoval, že úrokové sazby porostou více, než se čekalo a zůstanou výš déle, než se čekalo. Najednou tato slova vypadají divně a trh jim už nevěří. Co je podle vás pro centrální banku větší průšvih: americká inflace kolem 6 %, nebo pád bankovního systému?

Podle trhu dluhopisů by byl větším průšvihem pád bankovního systému. Boj s inflací centrální banka vzdá, protože vyšší úrokové sazby by banky nemusely unést.

A co bude s inflací? Nyní by s inflací měla bojovat vláda. Ale udělá to? Bude opravdu radikálně šetřit? Nejspíš nebude. Očekávám to proto, že v USA nebudou úrokové sazby vysoké déle, než se čekalo, ale inflace ano.

Co alternativní investice?

Jako bezpečný přístav se opět ukázalo zlato. Když se všichni lekli, že se svět opět řítí do problémů, začali nakupovat žlutý kov a cena zlata se utrhla ze řetězu. Ještě ve středu byla pod 1820 dolary za unci, aby se dnes vyšplhala k 1910 dolarům. Ohromné podražení ukazuje, jak výrazně se finanční trhy otřásají.

Nicméně neznamená to, že by lidé opouštěli riziko. Ačkoli akcie padají, Bitcoin letí nahoru. V prvotní reakci na Silicon Valley Bank sice Bitcoin poklesl, ale posléze řada lidí usoudila, že to s Bitcoinem nemá nic společného. I když tady je podle mě situace velmi komplikovaná a výhled není vůbec jasný. Jak Silicon Valley Bank, tak Sinature Bank byly namočeny v kryptopodnikání. Bitcoin podle mě ještě není za vodou.

Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group

Mobil: 776 888 228; E-mail: vladimir.pikora@comfortfinancegroup.com

Ing. Vladimír Pikora, Ph.D.

Makroekonom, analytik finančních trhů a publicista

Vystudoval VŠE, kde získal doktorát. Nejprve působil jako hlavní ekonom Volksbank CZ, a.s. Následně spoluzaložil analytický dům Next Finance, aby později založil Pikora Invest. Aktuálně působí na pozici hlavního ekonoma Comfort Finance Group. Je autorem řady knih s ekonomickou tématikou a více než tisíce článků do médií. Řadu let pravidelně přispívá komentáři na webu časopisu Reflex.