Nafta je nyní v ČR poprvé nejlevnější za celé období od doby ještě před invazí Ruska na Ukrajinu. Družbou má do Německa proudit ropa z Kazachstánu, Polsko se ale bojí, že může jít o ropu ruskou

Cena nafty u českých čerpacích stanic včera vůbec poprvé klesla pod úroveň z doby před invazí Ruska na Ukrajinu. Shodou okolností – a symbolicky – se tak tedy stalo pouhý jeden den po výročí invaze. Průměrná cena litru nafty v Česku včera činila 36,43 koruny, vyplývá z dat společnosti CCS. To je její nejnižší cena za celé období od 23. února 2022, tedy od předvečera invaze. V den invaze, 24. 2. 2022, činila její průměrná cena 36,45 koruny za litr. 

Invaze, resp. její ekonomické důsledky, včetně západních sankcí na Rusko, zejména loni na jaře a v létě vedla ke zdražení pohonných hmot v ČR na historicky rekordní úrovně, když třeba právě cena nafty atakovala v celorepublikovém průměru úroveň 50 korun za litr. Toto mocné cenové vzepětí je však od včerejška definitivně pryč. Cena benzínu vymazala svůj nárůst za dobu od 24. února 2022 ještě dříve, a to už loni 10. prosince, kdy klesla nejníže od období před invazí. 

Na dosavadní historický rekord vystoupala cena benzínu v ČR loni 23. června, kdy činila bez tří haléřů 48 korun. A to ještě přitom tehdy byla snížena spotřební daň z benzínu, o 1,50 koruny za litr. 

Nafta se historicky rekordně draze prodávala loni 13. března, a to průměrně celorepublikově za 49,57 koruny za litr.

Cenu nafty pomáhá nadále stlačovat snížení spotřební daně z ní, rovněž o 1,50 koruny na litr jako v případě benzínu. Zatímco v případě benzínu vláda snížení daně, uplatňované od začátku loňského června, ke konci září zrušila, v případě nafty jej dále ponechává. 

Klíčovým důvodem pokračujícího zlevňování pohonných hmot v ČR, zejména nafty, je přetrvávající teplé počasí napříč Evropou. To snižuje poptávku po topné naftě. Poptávka po naftě by tak pro letošní první čtvrtletí roku měla být v Evropě nejnižší za celé od roku 2017, prognózuje společnost Energy Aspects. 

Poptávku po naftě snižují také prudce klesající ceny zemního plynu. Referenční burzovní cena plynu v EU spadla v posledních šesti měsících o zhruba 85 procent. To snižuje poptávku po topné naftě, která je v průmyslu využívána také jako částečná náhražka právě plynu. S poklesem sháňky po topné naftě klesá rovněž cena nafty motorové, a to i u českých čerpacích stanic. 

Cena velkoobchodně prodávané nafty v důsledku výše uvedeného klesla v tomto týdnu na komoditní burze v Rotterdamu, jejíž ceny jsou určující i pro ty na totemech tuzemských čerpacích stanic, pod úroveň 800 dolarů za tunu. Stalo se tak vůbec poprvé od loňského 26. ledna. 

Za klesající cenou nafty v Evropě stojí také pokles ceny ropy na světových trzích. Ropa Brent letos v dolarech zlevnila o 3,2 procenta, po přepočtu do korun dokonce o 3,7 procenta. Pokračující utahování měnové politiky v USA či v eurozóně, stejně jako hrozba recese v těchto ekonomických celcích, nedovoluje ropě cenově růst. Výhledově totiž takový vývoj znamená spíše omezení poptávky po ní, které dle stávajícího předpokladu nedokáže plně kompenzovat ani pokračující post-covidové otevírání čínské ekonomiky, která představuje největšího světového dovozce ropy. 

Nafta, ani benzín by v Česku neměly bezprostředně zdražovat ani v důsledku včerejšího nečekaného přerušení dodávek ruské ropy severní větví ropovodu Družba, která surovinu přepravuje do Polska a pak dále do Německa. Polsko od tohoto měsíce odebírá od Ruska pouze zlomek objemu ropy v porovnání ještě i se situací v lednu letošního roku, natožpak loni, či dokonce před válkou na Ukrajině, kdy byla polská závislost na ruské ropy prakticky stoprocentní.  

Pokud by včera nedošlo k přerušení dodávek, Polsko plánovalo, že z Ruska severní větví Družby obdrží v únoru 2023 zhruba 220 tisíc tun ropy, což odpovídá přibližně 58 tisícům barelů denně. Ještě letos v lednu ale danou cestou získalo 500 tisíc tun, tedy zhruba dvojnásobek. Toto razantní snížení objemu dodávek z Ruska značí, že Polsko nyní ve svých rafinériích zpracovává ruskou ropu jen přibližně z desetiny, zatímco zbytek už pochází odjinud. 

Polským státem ovládaný petrochemický podnik Orlen, vlastnící rafinérie také v Česku, se rozhodl již dále neprodloužit kontrakt s ruským ropným gigantem Rosněfť, jejž ovládá Kreml. Tato smlouva přitom vypršela ke konci letošního ledna. Takže právě neobnovení tohoto kontraktu je důvodem citelného poklesu dodávek z Ruska, na méně než polovinu. Kontrakt Orlenu s Tatněftí, dalším ruským ropným podnikem, je ovšem stále platný, a to až do konce roku 2024, takže Polsko nadále odebírá právě zhruba deset procent své ropy z Ruska.

Severní větví Družby ovšem proudí ropa také do Německa. Do této země by ovšem měla letos proudit už jen ropa z Kazachstánu. Polsko se ještě loni na sklonku roku snažilo získat podporu právě Německa k uvalení západních sankcí na severní větev Družby. Uvalení takových sankcí by polské straně umožnilo odstoupit od dohody o nákupu ruské ropy – nyní tedy od zmíněné smlouvy s Tatněftí – bez zaplacení pokuty. 

Ropa z Kazachstánu do Německa Družbou poprvé proudila v tomto končícím týdnu. Kazachstán by měl letos Německu touto cestou dodat 1,2 milionu tun ropy. Polsko je však tímto záměrem znepokojeno, neboť prý neexistují žádné záruky, že dodávky do Německa mají svůj původ skutečně v Kazachstánu, a ne nadále v Rusku. Podle německého ministerstva hospodářství je určité mísení ropy z Kazachstánu a ropy z Ruska nevyhnutelné, důležité však podle něj je, že do Ruska už za ropu z Družby, již Německo odebírá, „netečou“ žádné peníze. Německa tak za ropu z Družby platí výhradně Kazachstánu. 

Loni na jaře jak Polsko, tak Německo slíbily, že se pokusí ukončit provoz severní větve Družby do konce loňského roku. Tento záměr se však nakonec ukázal být příliš ambiciózním.

Každopádně i Polsku se v uplynulých dvanácti měsících podařilo snížit svoji závislost na ruské ropě vskutku výrazně. Ruská ropa Družbou tak nyní proudí hlavně její jižní větví, tedy do Maďarska, na Slovensko a do Česka. Nynější dění kolem severní větvě – ono zastavení dodávek – zvyšuje riziko přerušení dodávek také právě jižní větví, neboť nelze vyloučit, že Rusko důvod přerušení dodávek pouze inscenuje ryze z politických důvodů. 

Přerušení dodávek jižní větví Družby nastalo již loni v srpnu, kdy však důvodem byly spory Moskvy a Kyjeva o výši plateb za tranzit ropy přes ukrajinské území v kontextu tehdy zaváděné další sady západních sankcí na Rusko.  

Tehdejší přerušení dodávek však trvalo pouze krátce a motoristé v Česku jej nijak nepocítili. Česko odebírá Družbou zhruba polovinu své ropy, přičemž strategické zásoby této suroviny má na přibližně tři měsíce. Žádný fatální růst cen pohonných by tedy nenastal ani tehdy, pokud by došlo k výpadku dodávek jižní větví Družby, jestliže by tedy tento výpadek netrval delší řadu měsíců.   

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank