Dvanáct mýtů o ruské válce na Ukrajině

Před rokem zahájilo Rusko nevyprovokovanou agresivní válku proti svému mírumilovnému sousedu Ukrajině, kterou světu ukázalo skutečnou tvář imperiálních ambicí Kremlu. Ukrajina dodnes bojuje, odolává a je odhodlána nad ruskou agresí zvítězit.

Rusko se na válku připravovalo šířením mýtů o Ukrajině. Neustálý tok dezinformací dláždil cestu pro ruskou vojenskou agresi dlouho před totální invazí dne 24. února 2022. Po celou dobu války prokremelské dezinformace sledujeme a odkrýváme. V tomto přehledu poukazujeme na některé převládající mýty o této válce, které prokremelský ekosystém dezinformací aktivně šíří.

Mýtus: Vítězství Ruska ve válce je nevyhnutelné. Buď Rusko válku vyhraje, nebo konflikt povede ke třetí světové válce. Západní vojenská podpora Ukrajiny eskaluje situaci a prodlužuje utrpení. Jedinou cestou k míru je demilitarizace Ukrajiny.

Obdivuhodná odolnost, rozhodnost a nezlomný bojový duch Ukrajiny opakovaně prokázaly, že ani zdaleka není jisté, že Kreml ve válce s Ukrajinou zvítězí. Svět se od Ruska distancoval a požaduje okamžité ukončení útoků na Ukrajině a bezpodmínečné stažení ruských sil za mezinárodně uznávané hranice Ukrajiny. Od doby, co Rusko zahájilo tuto nevyprovokovanou „třídenní válku“, Ukrajina úspěšně zastavila postup okupantů, zvrátila situaci na bojišti a osvobodila značné území od dočasné ruské vojenské přítomnosti. Ukrajinské síly rovněž vážně oslabily ruské vojenské prostředky.

Vytrvalost Ukrajiny tváří v tvář zdrcující agresi nám ukázala skutečný význam slova odhodlání. Západní vojenská podpora Ukrajiny každý den významně ovlivňuje situaci na bojišti a pomáhá Ukrajině prosazovat její právo na sebeobranu, které je zakotveno v Chartě Organizace spojených národů.

Ruské návrhy na příměří nebo mírová jednání nejsou upřímné, jsou jen falešnou účelovou propagandou. Podrobnou analýzou lze odhalit ruské imperialistické požadavky, aby se Ukrajina vzdala další části svého území a svrchovanosti.

Skutečnou cestou k míru je úplné stažení ruských sil z Ukrajiny v jejích mezinárodně uznaných hranicích a úplné zřeknutí se agresivní politiky ze strany Ruska. Rusko tím, že zahájilo nevyprovokovanou válkuv Evropě očividně ignorovalo mezinárodní právo, zejména Chartu OSN. Míru nelze dosáhnout tím, že se neozbrojená Ukrajina nechá napospas vysoce militarizovanému Rusku, které popírá její suverenitu a neskrývá všeobecné výzvy ke genocidě.

Mýtus: Rusko je ve válce se Západem. Ukrajina je pouze nástrojem NATO a bojištěm. Rusko se brání proti agresorovi na Ukrajině.

Dne 24. února 2022 Rusko zahájilo totální invazi na Ukrajinu a Ukrajina se od té doby brání. Nepravdivé tvrzení, že Ukrajina je agresorem, je klasickou prokremelskou taktikou manipulace, jejímž cílem je vykreslit Rusko jako oběť a odvést pozornost od jeho vlastní agrese. I když pro většinu světa je tato argumentace naprosto absurdní, ve stále izolovanějším informačním prostředí v Rusku slouží jako naléhavá výzva k mobilizaci veřejné podpory autoritářské politiky Kremlu.

Prokremelská dezinformační argumentace nepravdivě tvrdící, že Rusko bojuje na Ukrajině proti Západu, zesílila poté, co Ukrajina zahájila proti ruským vetřelcům úspěšnou protiofenzívu. Prokremelští experti tuto argumentaci rádi používají, zejména když Ukrajina obdrží vojenskou pomoc od západních partnerů nebo když Rusko ztratí kontrolu nad některým dočasně okupovaným územím. Evropská unie, Západ ani NATO nevyhlásily Rusku válku. EU,Spojené státy a mnoho členských států NATO poskytuje Ukrajině vojenskou pomoc, aby jí pomohly odvrátit nevyprovokovanou agresi Ruska, ale nejsou zapojeny do žádných bojů.

Mýtus: Ukrajina usiluje o jaderné zbraně, útočí na civilní jadernou infrastrukturu a ukrývá zbraně v jaderných elektrárnách. Ukrajina pracuje na „špinavé bombě“. Bylo by legitimní, kdyby Rusko proti Ukrajině použilo taktické jaderné zbraně.

Tato otázka vyžaduje hlubší analýzu, nicméně celková taktika je jasná. Vyvoláváním paniky se snaží využít racionální averze veřejnosti k jaderným zbraním, přičemž stále agresivnější nukleární rétorika namířená proti Ukrajině je stálou součástí prokremelské válečné argumentace.

Navzdory neustálým obviněním Kremlu neexistuje žádný důkaz, že by Ukrajina někdy pracovala na výrobě jaderných zbraní k použití proti Rusku nebo komukoli jinému. Ukrajina je od roku 1994, kdy podepsala Budapešťské memorandum, ve skutečnosti zemí bez jaderných zbraní. Je jednou z mála zemí na světě, která se vzdala jaderného arzenálu, a zlikvidovala zbraně, které zdědila po Sovětském svazu. Na druhé straně Rusko příhodně zapomnělo na závazek, který přijalo podpisem smlouvy, ve které potvrdilo, že bude respektovat nezávislost, svrchovanost a hranice Ukrajiny.

Kreml rovněž na podporu své agrese neváhá používat jadernou rétoriku, aby přenesl odpovědnost na druhou stranu, vydává špatně skrývané hrozby nebo se uchyluje k jadernému vydírání. Vytváření obrazu národa zahnaného do kouta, ale vyzbrojeného jadernými zbraněmi (jak prokremelští demagogové vždy zdůrazňují) má sloužit ku prospěchu Kremlu.

Rusko použilo svá obvinění, že se Ukrajina snaží vyrobit „špinavou bombu“, jako záminku k další eskalaci. Ukrajina vyzvala MAAE, aby prošetřila místa, o kterých Rusko uvedlo, že jsou využívána k vývoji špinavé bomby. MAAE nenalezla žádné důkazy o tom, že by Ukrajina jaderné materiály pro použití proti Rusku vyvíjela.

Tvrzení, že Ukrajina záměrně poškozuje svou vlastní civilní jadernou infrastrukturu, jsou rovněž neopodstatněná. Ve skutečnosti se Ukrajina a USA opakovaně pokusily zmírnit napětí kolem Záporožské jaderné elektrárny. Rusko podniklo mnoho nezodpovědných akcí zaměřených na toto zařízení. V areálu elektrárny umístilo vojenské vybavení a jednotky, její okolí využilo jako základnu pro raketové útoky, převzalo nad ní faktickou kontrolu a mnohokrát přerušilo připojení na hlavní elektrické vedení. MAAE nepotvrdila žádný ukrajinský bombový ani jiný útok na elektrárnu, ani před, ani po obvinění Kremlu v tomto smyslu.

Mýtus: Celá Evropa podporovala invazi nacistického Německa do Sovětského svazu, stejně jako Evropa nyní podporuje nacistickou Ukrajinu. Rusko pokračuje ve Velké vlastenecké válce na Ukrajině, aby zbavilo svět nacistů.

Po řadu let jsme bedlivě sledovali, jak Kreml používá argumentaci o „hrozbě nacismu“. Kreml tento pohodlný dezinformační prvek po celou dobu války soustavně využívá k dehumanizaci a očerňování Ukrajinců. Putinovo vykreslování Ruska jako moderního bojovníka proti nacismu je klasickým příkladem projekce – způsobu, jakým se Kreml snaží přesunout vinu za své vlastní destruktivní akce na druhou stranu.

Obvinění, že celá Evropa podporovala invazi nacistického Německa do Sovětského svazu, je více než bizarní. Obracejí historii naruby. Ve skutečnosti do roku 1942 antihitlerovská koalice zahrnovala 26 států, jakož i exilové vlády okupovaných evropských zemí. Výzva Ruska k boji proti nacismu s cílem vyvolat silnou psychologickou nebo emocionální reakci není jen manipulativní, ale je naprosto absurdní, zejména s ohledem na to, že Kreml začal používat otevřeně antisemitskou rétoriku.

Mýtus: Ukrajina je umělý útvar, nikoli svrchovaný stát. Ukrajinská území jsou historicky ruská. Obyvatelé těchto území svobodně vyjádřili svou politickou vůli vrátit se do Ruska a je ruskou vlasteneckou povinností je osvobodit a chránit.

Ukrajina je svrchovaným státem s vlastní identitou a dlouhou historií. Popírání státnosti a svrchovanosti Ukrajiny je dalším dezinformačním argumentem, který prokremelští demagogové po léta šíří. Když se Rusko snažilo ospravedlnit nezákonný zábor území tím, že na dočasně okupovaných územích Ukrajiny uspořádalo fiktivní referenda, nebylo překvapením, že se aktivoval prokremelský dezinformační ekosystém s cílem znovu zpochybnit svrchovanost Ukrajiny.

Prokremelští demagogové často používají historický revizionismus jako manipulační taktiku k nasměrování veřejného diskurzu k podpoře stávající kremelské politiky, včetně pokusů o nelegální anexi dočasně okupovaných území na Ukrajině. Stejně dobře byla zdokumentována i Putinova posedlost přepisováním historie.

Na fiktivních referendech nebylo nic svobodného ani demokratického. Voliči byli k hlasování nuceni ozbrojenými vojáky, kteří chodili sbírat hlasy až k lidem domů, což je v přímém rozporu s ukrajinskou ústavou. Celý proces byl porušením mezinárodního práva a byl odsouzen rezolucemi OSN o anexi. Rozhodnutí o anexi ilustruje imperialistickou povahu ruské války.

Mýtus: Rusko na Ukrajině bojuje proti západnímu imperialismu a neokolonialismu, aby vytvořilo multipolární světový řád, v němž země nezasahují do vnitřních záležitostí jiných zemí.

Kremelský režim se již dlouho snaží veřejně stylizovat do role bojovníka proti imperialismu a kolonialismu. Brutální agesivní válka Ruska vedená na Ukrajině však odhalila jeho vlastní imperiální a koloniální ambice vůči jeho sousedům v Evropě, na Kavkaze a v Asii.

Zahájením války na východní Ukrajině v roce 2014, nezákonnou anexí Krymu v témže roce a zahájením totální invaze v roce 2022 Rusko hrubě porušilo mezinárodní právo a Chartu OSN, čímž ohrozilo světový mír, celosvětovou bezpečnost a stabilitu.

Dne 2. března 2022 přijalo Valné shromáždění OSN drtivou většinou hlasů rezoluci, která odmítá brutální invazi Ruské federace na Ukrajinu a požaduje, aby Rusko okamžitě stáhlo své ozbrojené síly a dodržovalo mezinárodní právo.

V říjnu 2022 Valné shromáždění OSN drtivou většinou hlasů odsoudilo pokusy Ruska o anexi čtyř dočasně okupovaných oblastí Ukrajiny na základě fiktivních referend.

Globální odsouzení vojenské agrese Ruska vůči mírumilovnému sousedovi ukazuje, že Rusko je osamocené a izolované.

Mýtus: Ukrajina již řadu let páchá na Donbase genocidu a Rusko muselo zasáhnout, aby ochránilo obyvatelstvo. Ukrajina rovněž provádí operace pod falešnou vlajkou a inscenuje zvěrstva, aby mohla obviňovat Rusko z páchání válečných zločinů.

Obviňování Ukrajiny z páchání válečných zločinů a genocidy je pravděpodobně jednou z nejpodlejších prokremelských dezinformací. Genocida je záměrné a systematické ničení skupiny lidí z důvodu jejich etnického původu, národnosti, náboženství nebo rasy. Na Ukrajině takový plán neexistoval a nikdy nebyly k dispozici žádné důkazy, které by tvrzení Ruska dokládaly.

Jeden z nejvýraznějších příkladů toho, že Rusko svádí své vlastní zločiny na Ukrajinu, se týkal zvěrstev spáchaných ruskými vojáky ve městě Buča. Obvinění z toho, že Ukrajina provedla operace pod „falešnou vlajkou“, aby mohla obvinit Rusko, je stejně ostudné jako nepravdivé. Naproti tomu válečné zločiny Ruska již byly vyšetřovány v Buči, Irpinu, Mariupolu a na mnoha dalších místech.

Kromě toho byly dobře zdokumentovány záměrné ruské útoky na civilisty a infrastrukturu, včetně škol, nemocnic a obytných čtvrtí, např. v Černihivu, Mariupolu, Charkově a jinde. Podle Úřadu OSN pro lidská práva by se mohlo jednat o válečné zločiny.

Mýtus: Rusko vede svatou válku proti bezbožným satanistům na Ukrajině, aby ochránilo křesťanství a tradiční hodnoty.

Ačkoli se může zdát, že se jedná o velmi nepravděpodobné obvinění, Rusko, aby ospravedlnilo svou válku proti Ukrajině, často hovoří o tom, že vede svatý boj proti samotnému Satanovi. V prvních týdnech a měsících války Kreml obvinil Ukrajinu z nemorální sounáležitosti se silami Háda, aby vysvětlil nedostatečný pokrok Ruska na bojišti.

Prokremelští dezinformační propagandisté, zejména Vladimir Solovjov, často šíří tyto dezinformační argumenty ve spojení s nepodloženými obviněními proti Ukrajině z údajného pokusu o zničení pravoslavné církve. Tato manipulativní taktika zesílila v roce 2019, kdy byl pravoslavné církvi Ukrajiny udělen status nezávislé církve, a znovu v listopadu 2022, kdy ukrajinská vláda oznámila, že vypracuje zákon zakazující církve spojené s Ruskem.

Démonizace Ukrajiny a jejích západních zastánců jako bezbožných barbarů jde ruku v ruce s prokremelskými dezinformacemi, že Západ chce zničit „tradiční hodnoty“. Společně vyobrazují Rusko jako ochránce těchto hodnot. Tato dezinformační argumentace o ochraně ohrožených hodnot je plná homofobie, která často přechází v otevřené projevy nenávisti.

Mýtus: USA v laboratořích na Ukrajině financovaly, vyvíjely a realizovaly tajné programy vývoje biologických zbraní, testovaly biologické zbraně na místním obyvatelstvu a vyzbrojovaly Ukrajinu biologickými zbraněmi k použití při útoku na Rusko.

Vykonstruované příběhy o „tajných amerických biologických laboratořích“ jsou klasickým případem konspirační teorie, která je součástí taktiky vyvolávání paniky, již Kreml často používá k odvedení pozornosti a zmatení. Prokremelský dezinformační ekosystém, který byl původně využíván k tomu, aby zabránil partnerství mezi USA a Ukrajinou k omezení biologických hrozeb, tuto starou dezinformační kampaň nově využil k ospravedlnění nevyprovokované ruské invaze na Ukrajinu.

Prokremelské dezinformace se snaží zamlžit hranici mezi biologickými zbraněmi a biologickým výzkumem, vyvolat strach a diskreditovat Ukrajinu.Věrohodné zdroje, včetně vysoké představitelky OSN pro otázky odzbrojení Izumi Nakamitsu,opakovaně vyvrátily nařčení z používání biologických laboratoří na Ukrajině financovaných Spojenými státy pro vojenské účely.

Mýtus: EU nemůže bez ruských zdrojů energie přežít. USA přiměly EU k přijetí politik, které způsobily celosvětovou energetickou krizi, protože krize prospívá americkým energetickým společnostem.

Kreml má dlouhou tradici ve zneužívání energie ve svých zahraničních vztazích jako zbraně a šíření dezinformací je nedílnou součástí této taktiky. Ale tentokrát ruský trik zastrašovat EU zastavením dodávek plynu spektakulárně vybouchnul přímo do tváře Kremlu. Když Rusko požadovalo, aby si Evropa zvolila mezi Ukrajinou a ruskou energií, byla evropská odpověď jednoznačná – Ukrajina.

EU a její členské státy rychle přijaly řadu protiopatření ke zvýšení energetické bezpečnosti, jako je plán REPowerEU a plán „Bezpečná zima díky úsporám plynu“, který spočívá v dobrovolném snížení poptávky po zemním plynu o 15%. Podzemní zásoby plynu v EU byly naplněny z více než 95 % své kapacity, což bylo mnohem více, než určoval cíl stanovený na dosažení 80 % kapacity k termínu 1. listopadu 2022. Evropa byla připravena čelit této zimě a podařilo se jí ruskému energetickému vydírání odolat.

Prokremelští dezinformátoři se rovněž snaží vrážet klín do transatlantické jednoty tím, že vykreslují falešný obraz o ztrátě suverenity EU. Konkrétně tvrdili, že USA si podrobily EU a těží z turbulencí na světových trzích s energií. Diverzifikace dodávek energie je však základním kamenem energetické politiky EU. Přispívá k posílení evropské energetické bezpečnosti, pomáhá zabránit monopolizaci a zavádí větší konkurenci na trhu s energií.

Mýtus: EU způsobila celosvětový nedostatek potravin tím, že zakázala ruské zemědělské produkty a hnojiva. Rusko nenese žádnou odpovědnost za celosvětovou potravinovou krizi. EU si nechává veškeré obilí z Ukrajiny a nechává ostatní země hladovět.

Tím, že Rusko napadlo Ukrajinu, fakticky odřízlo vstup ukrajinské potravinové produkce na světové trhy a zhoršilo celosvětovou hospodářskou situaci. Kroky Ruska přispívají k vysokým cenám energie a hnojiv po celém světě, což má zejména dopad na Afriku a nejzranitelnější země, ale stále více postihuje i další regiony a země.

V celosvětovém měřítku mají konflikt, změna klimatu a trvalé následky pandemie COVID-19 ničivý dopad na potravinové systémy a na lidi, kteří jsou na nich závislí. Nevyprovokovaná agrese Ruska vůči Ukrajině však tyto problémy a zranitelnost výrazně zhoršila.

Ostřelováním ukrajinské energetické, vodohospodářské a dopravní infrastruktury, spalováním plodin a krádežemi ukrajinských obilovin, ničením ukrajinského zemědělského vybavení a skladů paliv a zaminováním zemědělské půdy Rusko dlouhodobě narušilo produkci potravin na Ukrajině a její vývozní kapacity.

Kromě toho Rusko nadále uplatňuje vývozní daně a vývozní kvóty jak na hnojiva, tak na obiloviny, jako je pšenice, směska, žito, ječmen a kukuřice.

Ze sankcí EU jsou výslovně vyňaty dodávky potravin a hnojiv: na ruský vývoz potravin na světové trhy se žádné sankce nevztahují. Každý může nakupovat, přepravovat a zajišťovat potraviny a hnojiva pocházející z Ruska a nakládat s nimi. V protikladu k ruským dezinformacím žádný členský stát EU neblokuje darování ruských hnojiv zemím, které to potřebují.

Podle OSN směřuje většina vývozu potravin umožněného prostřednictvím Černomořské obilné iniciativy do zemí mimo EU. Pouze 34 % tohoto množství směřovalo do EU. A 64 % vyvezené pšenice bylo dodáno do rozvojových ekonomik.

Evropská unie spolu s mezinárodními partnery stojí v čele celosvětového úsilí o řešení nedostatku potravin. Od zavedení tras solidarity a Černomořské obilné iniciativy se ceny potravin neustále snižovaly a vrátily se na předválečnou úroveň.

Mýtus: Západní sankce vůči Rusku jsou nezákonné a způsobují celosvětovou újmu. Destabilizují světové hospodářství a zvyšují životní náklady běžných občanů po celém světě. Sankce nemají žádný dopad na ruské hospodářství a Rusko prokázalo, že sankce nefungují.

Prokremelské dezinformace o sankcích EU a Západu jsou příkladem rozporuplných tvrzení. Sankce jsou prý nezákonnou a nepřijatelnou formou nátlaku, ale přitom nemají vůbec žádný dopad na Rusko. Tato dezinformační argumentace bagatelizuje dopad sankcí pro domácí publikum v Rusku a vytváří falešnou představu, že Západ kolabuje. Na mezinárodní úrovni chce Kreml vyvolávat nepodložené obavy, že západní kroky proti Rusku mají negativní globální důsledky.

Veškeré sankce EU jsou plně v souladu se závazky podle mezinárodního práva. Sankce omezují možnosti Ruska financovat válku a získat klíčové součásti pro svůj vojensko-průmyslový komplex. Účinky sankcí jsou patrné ve všech hlavních odvětvích ruského hospodářství. V roce 2022 rozpočtový schodek Ruska prudce stoupnul a zvýšil se čtrnáctinásobně. Ekonomika se v roce 2022 zmenšila až o 5 %. Sankce fungují.

Cílem mezinárodního rozhodnutí o stanovení horní hranice cen ropy je omezit prudký nárůst cen způsobený mimořádnými podmínkami na trhu. Drasticky sníží příjmy, které Rusko od své invaze na Ukrajinu získává z ropy. Cenový strop na ropu rovněž pomůže stabilizovat celosvětové ceny energie a zároveň zmírnit nepříznivé důsledky pro dodávky energie do třetích zemí.

Sankce EU mají důležité výjimky. Výslovně se netýkají dodávek potravin a hnojiv. A přestože evropský vzdušný prostor není ruským letadlům přístupný, mohou členské státy EU povolit přelety svého vzdušného prostoru ruskými letadly, je-li to nezbytné pro humanitární účely.

Podrobnosti