Jak reformovat důchody? Stát by měl umět dostat do systému více peněz, omezit se, ne stále jen „bičovat“ občany

Zásadním cílem opatření v oblasti penzí by mělo být dostat do důchodového systému více peněz. Pokud to nemá být na dluh nebo z vyšších daní, nezbývá jiná možnost, než že si lidé budou sami na stáří spořit více, eventuálně začnou s takovým spořením dříve. Takže cokoli je k něčemu takovému pobídne, stojí za zvážení.

Lidé si budou spořit na stáří více, pokud jim stát jasně sdělí, že v budoucnu nebude mít na to, aby jim zajistil důstojné stáří. To se ale politici pochopitelně veřejnosti říkat bojí, takže se stále tváří, že „zdroje jsou“. Reformní krok číslo jedna tedy musí být – „přiznat barvu, nalít čistého vína“. Následně by stát měl umožnit v rámci nadále jím podporovaného III. pilíře i rizikovější investování. Nedostatečná výnosnost fondů III. pilíře plyne z podstatné části z toho, že státní regulace neumožňují rizikovější – a tím pádem ovšem také výnosnější – investování svěřených prostředků. Nedá se nic dělat, kdo chce v dnešním světě výnos, který výrazněji poráží inflaci, musí jít do výraznějšího rizika. Jde z velké části o důsledek předluženosti řady zejména západních ekonomik, která centrálním bankám neumožňuje jít se svými úroky výše. Takže dalším, dlouhodobým receptem na zlepšení stavu penzijního systému je razantní snížení veřejného zadlužení.

V neposlední řadě by státy měly nechávat lidem v kapse více peněz, aby ti měli z čeho spořit.

Z obojího plyne, že dalším zásadním způsobem, jak zlepšit stav penzijního systému, je výrazně zeštíhlit stát. Tedy rušit dotace, příspěvky, přebujelé sociální dávky, pracovní místa placená z veřejných rozpočtů, agendu, kterou místo státu zastane soukromý sektor. Je také třeba rozprodat státní majetek, jak podniky typu Budvaru, tak četné nemovitosti. Stát by si zkrátka sám měl „utáhnout opasek“.

Bude-li splněno výše uvedené, ať klidně stát podporuje spoření ve III. pilíři až od určité pravidelně vkládané částky, třeba až od 500 korun výše. Je to vhodná motivace k tomu, aby si lidé spořili více a do systému se tak dostalo více peněz.

Naopak, zdaňování státní podpory a úlev je by byl krok špatným směrem. Pokud totiž stát již přikročí k prodloužení věku odchodu do penze, což je žádoucí, možnost zdanění podpory by byla ještě dalším „bičem“. Stát musí vyslat signál, že se také on omezuje, ne neustále omezovat a „bičovat“ jen občany.        

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Okomentovat na Facebooku