Jak se změní demografická statistika

Malé sčítání lidu bude Český statistický úřad provádět každý rok. Využije k tomu dostupná administrativní data.

Základem pro zjišťování počtu obyvatel v zemi byly dosud výsledky sčítání. Cenzus probíhal zpravidla jednou za deset let, a údaje získané k tzv. rozhodnému okamžiku (naposledy to byla půlnoc z 26. na 27. března 2021) se vzaly jako výchozí stav. Během následujících let se až do dalšího sčítání k těmto údajům přičítaly počty přistěhovalých a narozených a odečítaly se od nich počty odstěhovaných a zemřelých. Informace o stěhování přitom pocházely z Registru obyvatel vedeného Ministerstvem vnitra a data o narození a úmrtí z evidencí vedených matrikami obcí. Za určité období se vždy spočítala bilance, tedy rozdíl mezi novými a ubyvšími obyvateli, a výsledek se přičetl k aktuálně platnému stavu. S přírůstky a úbytky se v bilanci počítalo souhrnně, a nevztahovaly se ke konkrétním osobám.

Pokud se tedy někdo odstěhoval (třeba i do ciziny) a tuto skutečnost nenahlásil na příslušném úřadě, byl stále zahrnut v celkovém počtu obyvatel dané obce. Na to, že zde již fakticky nežije, se přišlo až při dalším sčítání. Z tohoto důvodu vznikaly mezi výsledky sčítání a demografickou statistikou sestavovanou průběžně z bilancí pohybu obyvatel disproporce. Jednou za deset let tak bylo nutné základní počty upravit, a začít s bilancemi od nových čísel.

Jenže s tím, jak se zvyšuje mobilita obyvatelstva, stává se desetiletá perioda příliš dlouhá. Za dobu mezi dvěma sčítáními dochází ke stále větším rozdílům mezi skutečností a bilančně zjištěnými údaji, k jejichž eliminaci by bylo vhodné provádět sčítání každý rok.

Zatěžovat obyvatelstvo každoroční povinností vyplňovat sčítací formuláře ovšem nelze. Jednak by to bylo drahé a organizačně náročné, jednak bychom se nejspíš nesetkali s velkou ochotou formuláře vyplňovat. Proto je třeba roční sčítání provádět z administrativních zdrojů dat tak, aby běžní občané jeho konání nijak nepocítili.

Základem bude CENZIS

Nově bude od roku 2023 pro potřeby každoročních cenzů sloužit Cenzový informační systém, který ČSÚ založil v rámci přípravy Sčítání 2021. Hlavním zdrojem dat o osobách bude Registr obyvatel vedený Ministerstvem vnitra. Z něj do Cenzového informačního systému automaticky putují mimo jiné informace o změně bydliště a také o narození a úmrtí. Jsou v něm rovněž uloženy některé údaje ze Sčítání 2021 (zejména úroveň dosaženého vzdělání), které budou aktualizovány daty z administrativních zdrojů a takto aktualizované se použijí při příštích sčítáních. Administrativní údaje o socio-ekonomické situaci bude CENZIS čerpat z databází České správy sociálního zabezpečení, Ministerstva práce a sociálních věcí nebo zdravotních pojišťoven. Zmíněnou aktualizaci dat o vzdělání zajistí hlavně záznamy z dat vedených Ministerstvem školství a doplňující údaje z dalších registrů a databází. Hlavním rozdílem proti dosud prováděné bilanční statistice je, že veškeré údaje se budou vztahovat vždy ke konkrétní osobě. Tím budou eliminovány případy, kdy nějaká událost (např. úmrtí) byla zahrnuta do celkového počtu obyvatel, i když osoba, které se událost týkala, v daném místě nebyla vůbec evidována.

Ošetřeny budou i případy, kdy se někdo odstěhuje na dlouhou dobu do zahraničí a neuvědomí o tom úřady. Pro každou osobu v registru totiž bude pravidelně probíhat tzv. analýza známek života. Ta na základě informací z různých databází (např. ČSSZ, zdravotního pojištění atd.) poměrně spolehlivě určí, zda konkrétní osoba v České republice skutečně žije a vykonává nějaké aktivity. První taková analýza se uskutečnila již jako součást Sčítání 2021 a o její výsledky byly upraveny údaje o osobách, které se samy nesečetly.

Obyvatelstvo podle místa bydliště v době narození (%, 2021)

Zdroj: SLDB 2011 a 2021

Přesnější data v kratší periodě

Nový systém demografické statistiky založený na každoročním „malém“ sčítání z administrativních zdrojů je již připravený a v letošním roce poběží paralelně s dosavadní bilanční metodou. Po porovnání výsledků a odstranění nesrovnalostí dojde k ukončení bilanční metody, a demografická statistika bude plně vycházet z Cenzového informačního systému. Celý proces má legislativní oporu v zákonu o státní statistické službě i v evropském nařízení o statistice. Cenzový informační systém je neveřejný a data v něm jsou zabezpečena tak, aby nemohlo dojít k jejich úniku či případnému zneužití. Přístup k systému mají pouze prověřené oprávněné osoby a publikované výstupy jsou vždy anonymizovány, takže z nich nelze identifikovat konkrétní osoby.

Princip každoročního sčítání z administrativních zdrojů dat již funguje např. v Itálii nebo ve skandinávských zemích a postupně ho zavádějí i další státy. Desetiletá perioda je totiž pro současný turbulentní svět příliš dlouhá a data velmi rychle zastarávají. Zvláště pro menší územní celky, kde se počet a složení obyvatelstva můžou změnit za krátkou dobu velmi radikálně, je přesná znalost aktuální situace hodně důležitá. Čím přesnější jsou totiž informace, tím lépe a efektivněji lze plánovat a uskutečňovat opatření směřující ke zlepšení života obyvatel. Pro vedení krajů, měst a obcí budou roční administrativní cenzy představovat velmi výrazné zvýšení kvality dat, na jejichž základě činí svá rozhodnutí.

Budeme se ještě sčítat?

Přestože v Cenzovém informačním systému bude uložena a průběžně aktualizována řada z demografického a sociologického hlediska důležitých informací, vše, co zjišťuje „klasické“ sčítání, průběžně aktualizovat nepůjde. V oblastech, v nichž chybějí komplexní administrativní zdroje (např. dojížďka do zaměstnání, složení domácností, mateřský jazyk, národnost atd.), bude třeba jednou za čas provést aktualizaci přímým dotazováním obyvatel. Proto s velkou pravděpodobností proběhne i sčítání v roce 2031, ale formuláře k němu budou obsahovat výrazně méně otázek, budou plně elektronické a v řadě kolonek již předvyplněné. Dokud však bude společnost vyžadovat informace, které nejsou obsaženy v žádné centrální spolehlivé databázi, bude třeba sčítání provádět.

Jednou z výzev pro české statistiky je registr bytů. V Česku totiž adresy končí identifikací vchodu do domu, a pokud se za tímto vchodem nachází více bytů, nelze z adresy rozlišit, kdo v kterém bytě bydlí. Proto ani není možné jinak než dotazem získat bližší informace o složení domácnosti – kolik má členů, jaké jsou vztahy mezi nimi apod. Kdybychom měli k dispozici registr bytů, v němž by každá osoba byla přiřazena ke konkrétnímu bytu, vše by se výrazně zpřehlednilo a sčítání založené plně na administrativních datech bylo mnohem reálnější.