Liberecký: Exponáty měsíce února v turnovském muzeu jsou stříbrná plastika, náramek a prsten od sochaře Krbálka

Krbálek patřil k dynastii kovářů, kteří po sedm generací žili a pracovali v Miroslavi u Znojma. Po vyučení v rodinné kovárně a absolutoriu Školy uměleckých řemesel v Brně se stal žákem profesora Bedřicha Stefana na pražské UMPRU, kde se soustavně a se zdarem začal věnovat také šperku. Mezi šperky, jež byly vybrány pro expozici československého pavilonu EXPO 67 v Montrealu, byly proto i jeho práce. Brzy nato, po srpnu 1968, emigroval do Švýcarska, kde se jako sochař a šperkař prosadil v mezinárodním měřítku. Získal například v roce 1970 Bavorskou státní cenu. Jeho monumentální plastiky stojí v západní Evropě, Japonsku a rodné Miroslavi, kde si v roce 1990 zřídil v restituované rodinné kovárně svůj ateliér.

„Krbálek byl mezi účastníky prvního Mezinárodního sympozia šperku v Jablonci nad Nisou 1968, avšak naše pozvání na sympozium do Turnova už kvůli pracovnímu vytížení nepřijal. Domluvili jsme se však na výstavě, která se v našem muzeu konala v roce 2005 pod názvem Kovová plastika a šperk. Při té příležitosti nám věnoval plastiku Radostná z pozlaceného stříbra a později i soupravu náramku s prstenem a soubor trojrozměrných kovových skic k divadelním šperkům, které byly rovněž jeho doménou,“ doplnil Miroslav Cogan, kurátor sbírky výtvarného umění a šperku Muzea Českého ráje v Turnově.

I když Krbálkovy prostorově komponované šperky působí jako dynamické trojrozměrné kresby, výborně reflektují anatomii a pohyb lidského těla. Všechny se také vyznačují takzvaným hamršlágem aneb povrchem strukturovaným stopami po úderech kladiva, jenž je pro Krbálkovu šperkařskou tvorbu charakteristický. Kování dává kovu nejen požadovaný tvar, ale i zhutňuje strukturu zpracovaného materiálu. Výrobky tak získávají nejen efektní, světelně proměnlivý povrch, ale také pevnost a pružnost. Krbálkovy šperky se proto vyznačují tvarovou pamětí a náramky nebo náhrdelníky vytvarované na míru pak na těle nositelky perfektně a přirozeně sedí bez zapínacích mechanismů.

TZ: Muzeum Českého ráje

Přečtěte si také