Silná koruna a sonda do českého zemědělství s Martinem Sedláčkem. Bezprecedentní zdražování potravin, přeceňovaný Agrofert a nezastavitelný dotační doping - Podcast MakroMixér

Nový díl ekonomického podcastu MakroMixér s hlavním ekonomem Patria Finance Honzou Burešem a šéfredaktorem webu hlidacipes.org Robertem Břešťanem. Tentokrát zpovídají Martina Sedláčka, zemědělského ekonoma a také majitele nakladatelství ProfiPress, což je největší populárně odborné nakladatelství v zemědělské branži. Nejprve tři témata pro Honzu Bureše: teplo a pokles cen energií, inflace a mimořádně silná koruna. Pak už exkurze do zemědělského byznysu: O dědictví kolektivizace, roli Agrofertu v českém zemědělství, zvyšování cen potravin, pěstování řepky a závislosti na dotacích. Výstupy z podcastu MakroMixér naleznete na Patria.cz a Hlidacipes.org a samotné podcasty ve službách Spotify, Apple Podcasts, Google Podcast či SoundCloud.

Vydrží pokles cen energií?

Až na dny zcela poslední po výraznou dosavadní část zimy pokračuje teplé počasí a s ním padají ceny energií. Plyn se v létě obchodoval až u 300 euro za MWh, v prosinci u 150 euro a nyní v lednu dokonce jen u 60 euro za MWh. První otázka pro Honzu Bureše: Je to trend, který vydrží?
„Na trhu nadále panuje obezřetnost a opatrnost. Teplé počasí nemusí vydržet do konce zimy a hodně bude záležet na tom, v jakém stavu budou zásoby po konci zimy. Oproti minulému roku budeme mít nyní poprvé před sebou rok, ve kterém již nebudeme moci použít ruský plyn a právě ten se významně použil na doplnění zásobníků v roce 2022. Současně s tím asi uvidíme výraznější poptávku po LNG asijských ekonomik, které se otevírají v čele s Čínou, což také může ztížit přípravy na zimu 2023/24. Proto si myslím, že ceny, které vidíme dnes, být trvale na těchto úrovních nemusí,“ vykládá karty pro další vývoj cen plynu a zprostředkovaně elektřiny Jan Bureš s odkazem na také předchozí podcast MakroMixér, jehož hostem byl šéf Pražské Plynárenské Martin Pacovský a hovořil v podobném duchu.

Prostupuje pokles cen energií do výhledu inflace?

S tím souvisí otázka, zda můžeme nynější umírněnější ceny energií vidět brzy propsány do výhledu pro inflaci a tedy do očekávání jejího poklesu. „Ano, ale jen velmi pozvolně. Musíme si uvědomit, že většina energetik má energie nakoupeny pro zákazníky daleko dopředu. Pokud ceny nadále vydrží na těchto úrovních, obecně bych čekal dopad do inflace až ve druhé polovině letošního roku,“ soudí hlavní ekonom Patrie.

Jaký je výhled pro nyní velmi silnou českou korunu?
Na české měně pozorujeme už od počátku letošního roku sílu, se kterou nepočítali analytici, ekonomové ani samotná centrální banka. Co na CZK čekat dále? „Poslední zisky překvapily všechny včetně ČNB a i zisky koruny souvisejí s teplým počasím, díky kterému je (zprostředkovaně přes energie) také na finančních trzích přeneseně řečeno tepleji. Investoři jsou více ochotni jít do rizikových aktiv, kam se řadí v našem regionu také česká koruna, stejně jako polský zlotý a maďarský forint. Z dlouhodobého pohledu považuji další větší zisky koruna za těžko udržitelné, je opravdu hodně silná. V tuto chvíli je zhruba o 3 procenta silnější, než sama ČNB předpokládala ve svém výhledu, mohla by již ohrožovat export a část průmyslu. Krátkodobě se to těžko předpovídá, tam může být volatilnější,“ upozorňuje Bureš.

České zemědělství: Rodinné farmy, středně velké firmy a holdingy

Je čas pro hosta Martina Sedláčka a pozornost českému zemědělství. Hned v úvodu říká, že není šťastné představovat si hráče v odvětví jako „ty malé“ a „ty velké“. „Je lepší brát zemědělství jako celek. České zemědělství, které se skládá z malých rodinných farem, ze středně velkých podniků a z holdingových podniků. V rámci Evropské unie je specifické,“ říká na úvod Sedláček s tím, jde o důsledek kolektivizace v 50. letech. „Proběhla asi nejšílenější kolektivizace po vzoru sovětského svazu, po roce 90 tak celý sektor řešil, co s tím,“ popisuje Sedláček. „Kdo chtěl a měl na to zdroje, tak mohl vlastnická práva k půdě obnovit a začít hospodařit. Pak tady zbyla zemědělská družstva, která prošla takzvanou transformací. Z družstev se staly společnosti spoluvlastníků, a to jsou dnes ty velké podniky. A já se ptám, kde je ta hranice, kolik hektarů. To nikdo neřekl a neřekne,“ uvádí Sedláček.

Agrofert? Jeho vliv je přeceňován. Kdo nechce, nemusí spolupracovat

Jaká je podle ekonoma role Agrofertu v českém zemědělství? Podnikatelů v českém zemědělství holdingového typu je podle Sedláčka celá řada, dalo by se mluvit i o desítkách. Do zemědělství investují i nezemědělské investiční skupiny, banky a pojišťovací nebo makléřské společnosti. Nejznámější je ale z důvodu politické angažovanosti Andreje Babiše Agrofert. Podle Sedláčka je vliv Agrofertu na české zemědělství v současném mediálním prostoru přeceňován. „Kdo nechce spolupracovat s Agrofertem, tak se tomu rozhodně může vyhnout,“ myslí si Sedláček.

Bezprecedentní růst cen potravin? Všichni svorně

Jedním z vysoce skloňovaných témat je prudké zdražování jídla. Podle Sedláčka se na bezprecedentním zvýšení cen potravin pro koncové zákazníky podílely všechny části podílející se na výrobě, tzn. zemědělci, potravináři i prodejci. „Zejména náklady na energie a paliva se zvýšily enormně,“ vysvětluje. Růst cen potravin v první polovině minulého roku byl podle Sedláčka raritní, důvodem byla panika po vypuknutí války na Ukrajině, což vedlo například ke strachu z hladomoru v Egyptě a na Blízkém východě. S vývojem války se pak nejistota projevovala na zdražení všech vstupů, z pohledu zemědělce byla důležitá hnojiva. „Do Evropy se z Ruska, Ukrajiny a Běloruska toho dováželo hodně a tento kanál vyschl. Došlo tak k jednorázovému navýšení cen a pak to šlo všechno dál. Od cen obilovin se následně odvíjí všechno,“ vysvětluje.

Loňský rok pro zemědělce špatný nebyl, výkupní ceny rostly raketově

Pro výsledek českého zemědělství, zejména rostlinné výroby, uplynulý rok i přes nárůst cen vstupů ovšem špatný nebyl. „Zemědělcům vzrostly raketově výkupní ceny hlavně rostlinných komodit. Dobře dopadnou ti, kteří dlouhodobě dobře hospodaří, ti, kteří měli nakoupena hnojiva a osiva již z podzimu. Ti výhodně nakoupili vstupy, a pak extrémně dobře prodali,“ vysvětluje ekonom. Druhá část zemědělství, živočišná výroba, měla ale podle Sedláčka z pohledu hospodářských výsledků velmi špatný rok. „Polovinu až dvě třetiny produkce obilovin potřebujeme na výživu zvířat,“ říká ekonom. Na producenty těchto produktů tak doléhají vysoké ceny jak energií, tak krmiva. „Tam ten hospodářský výsledek bude velmi špatný,“ upozorňuje Sedláček.

Boom pěstování řepky zahájili v devadesátkách „zdravé tuky“

„Řepku pěstovat umíme a ona vychází, máme pro ni dobré půdně-klimatické podmínky,“ uvádí Sedláček. „Nárůst pěstovaných ploch řepky začal už koncem 90. let kvůli rostlinným tukům, protože se tvrdilo, že jsou zdraví prospěšné. To byl obrovský boom,“ dodává.

Přimíchávání biosložky do paliv? To dle Sedláčka začalo až později. Přímo na půdě Evropské unie se diskutovalo několik výhod, mezi nimiž bylo například ušetření na dovozu ropy, využití zemědělské nadprodukce, zachování práce na venkově. „Od přimíchávání biosložky jsme ustoupili pouze v České republice, zbytek Evropy nadále přimíchává povolená čtyři procenta,“ uvedl v podcastu Sedláček.

Živočišná výroba klesá

Zatímco rostlinná produkce narůstá, ta živočišná, zejména chov prasat, klesá, a to nemalým tempem. Máme v Česku s živočišnou výrobou nějaký specifický problém? „Prasata jsou velmi specifický a geneticky a technologicky náročný obor. Dokázali to ustát jen ti farmáři, kteří se přizpůsobili, zainvestovali do nejmodernějších technologiích a genetiky,“ říká krom jiného Sedláček.

Dotace? Dvoutřetinová závislost a bez nich nepřežití

Příjmy českých zemědělců jsou na evropských dotací závislí zhruba z 65 procent. „Dneska to bez toho nejde,“ domnívá se Sedláček. „Dotace ten trh pokřivují tím, že s tím vytahují ceny zemědělské plochy, nájmů i dalších vstupů, ale už není krok zpátky. Jejich škrtnutí je nemyslitelné, protože by to ten trh narušilo až zbortilo,“ soudí Sedláček.

Dnešní dotace jsou podle něj vázané čím dál více na environmentální parametry a péči o krajinu. „Asi je to dobrá cesta, byť to zemědělcům ztěžuje život, ale řekněme si, že nám to bude zdražovat potraviny,“ upozorňuje Sedláček.

Evropské dotace, které dostávají jednotliví zemědělci napříč Evropskou unií z unijních zdrojů, jsou podle Sedláčka plus minus stejné, například dotace na hektar. Velkou a rozdílnou roli ale podle něj pak hrají jednotlivé státy a vlády, které různou formou dokáží podpořit své zemědělství či určitou koncepci, což na pak celoevropském trhu přerozdá karty. Tak tomu bylo i s chovem prasat ve Španělsku, které je dnes chovatelskou jedničkou.

Dá se zastavit zmenšování zemědělské půdy? Je Evropská unie jako celek potravinově soběstačná? A kam se bude ubírat české zemědělství? I na to v podcastu Martin Sedláček odpovídá.