V globálním dluhu tiká bomba za 65 bilionů dolarů. Skryté nebezpečí může ohrozit celý systém (+komentář)

Neamerické instituce drží mimo svoje rozvahy odhadem 65 bilionů dolarů. Pro regulátory je tak obtížnější předjímat příští finanční krizi, napsala agentura Bloomberg. Ta se odvolává na studii Banky pro mezinárodní vypořádání (BIS), podle které leží tyto peníze v „chybějícím“ dolarovém dluhu realizovaném pomocí měnových derivátů. BIS, která je centrální bankou centrálních bank, přitom hovoří o skrytých výpůjčkách na velice krátké období, které se kupí do „obrovského, chybějícího a narůstajícího“ dluhu. Na svých bedrech ho nesou instituce, jako jsou penzijní fondy. Ty je dluží prostřednictvím devizových swapů a jiných derivátových transakcí.

To je podle BIS problém, protože forexové swapy byly jedním z ohnisek během minulé finanční krize i v prvních dnech pandemie. Financování v dolarech totiž tehdy vázlo a centrální banky musely zakročit na pomoc těm, kdo si chtěli vypůjčit.

„Není zřejmé, kolik analytiků si existenci velkých závazků mimo rozvahu vůbec uvědomuje,“ uvedli podle Bloombergu výzkumníci Claudio Borio, Robert McCauley a Patrick McGuire. „Opatření na obnovu hladkého toku krátkých dolarů ve finančním systému, jako jsou třeba swapové linky centrálních bank, je v časech krize tudíž obestřeno mlhou,“ stojí ve zprávě s názvem The $65 Trillion Hidden Global Debt Bomb.

Její autoři se v ní opírají o data z průzkumu globálních měnových trhů, který se koná jednou za tři roky – naposledy proběhl tento průzkum letos.

U dolarového dluhu z derivátů přesahuje celková částka sumu 80 bilionů dolarů. Za bankami se sídlem mimo USA leží 39 bilionů tohoto dluhu – více než dvojnásobek dluhových závazků, které vedou ve své rozvaze, nebo také desetinásobek jejich kapitálu, tvrdí BIS.

Jak funguje devizový swap? Představme si na příklad nizozemský penzijní fond, který kupuje aktiva v USA. Aby směnil eura za dolary, použije právě měnový swap, s jehož pomocí si může půjčit dolary a zapůjčit eura. Později dolary zase vyplatí zpět a obdrží eura. Koncepčně funguje tento swap podobně jako repo operace, až na to, že zde dochází ke směně měn, a nikoli kolaterálu, jako jsou na příklad dluhopisy. Vzhledem k délce tohoto obchodu je platební povinnost zaznamenána mimo rozvahu. To však podle BIS představuje "slepé místo" ve finančním systému.

Veliké množství tohoto dolarového dluhu je přitom velice krátkodobý dluhový závazek, což může vytvářet tlak na financování v dolarech, domnívají se výzkumníci.

"Currency swapy jsou potenciálním systémovým rizikem, které naštěstí není úplně neznámé, ale přesto není dobré ho přehlížet," říká hlavní analytik Patria Finance Tomáš Vlk. "U derivátů většinou dochází k tomu, že si protistrany vyměňují pouze finanční toky, které plynou z podkladových aktiv. V případě currency swapů však často dochází na výměnu jistin v různých měnách. To je jedno z klíčových rizik a také důvod, proč je objem podkladových aktiv v tomto případě důležitý. Sehnat například dolary na zavření kontraktu třeba v časech tržního stresu a horší likvidity může být problém, jehož důsledkem je pak nucený prodej jiných aktiv," podotýká analytik. Další velké riziko podle něj je, že i přes tento charakter kontraktu jde stále o podrozvahovou položku stejně jako u jiných derivátů. "Třeba akciový investor nebo analytik tedy běžně nezjistí velikost swapových závazků dané firmy," konstatuje.

"Pokud na trzích roste hlad po dolarech, Fed může použít swapové linky, které už má nastavené s dalšími velkými centrálními bankami, a skrze ně dolary přechodně dodávat. Jde o efektivní řešení, které ale vzhledem k neprůhlednosti trhu přichází, až když se problém rozjede," uvádí také Tomáš Vlk z Patrie.

Jiná studie BIS, zveřejněná v úvodu týdne, mezitím zjistila, že odhadem 2,2 bilionu USD denního obratu na devizovém trhu podléhá riziku vypořádání. Jako riziko vypořádání se označuje možnost, že jedna strana obchodu neobdrží dlužnou měnu. Pokud k tomu dojde, může to vyústit ve “značné” ztráty pro účastníky trhů, někdy se systémovými důsledky, napsala BIS.

Smutnou připomínkou budiž události roku 1974, kdy zkrachovala německá Bankhaus Herstatt a centrální banky zemí G10 pak v návaznosti založily Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision). Ten vytváří standardy a doporučení pro bankovní dohled a působí při BIS. V Basileji sídlí i sama Banka pro mezinárodní platby, ta byla ovšem založena již v roce 1930 za účelem vypořádání reparací Německa po první světové válce.

Riziko podle centrální banky centrálních bank přetrvává, protože u některých obchodů chybí systém platba versus platba (payment versus payment, PvP). To je mechanismus vypořádání, který zajišťuje, že finální převod aktiva, v tomto případě měny, se uskuteční právě a jedině tehdy, pokud se uskuteční finální převod platby v jiné měně nebo měnách. A pokud tento režim u některých obchodů nechybí, je nevhodně nastaven nebo moc drahý.

„Mimo rozvahy leží zarážející objem dolarového dluhu, který je částečně skrytý, a riziko devizového vypořádání zůstává zarytě vysoko,“ uvedl Borio, který v BIS šéfuje monetárnímu a ekonomickému oddělení.

Zdroje: Bloomberg, BIS, ČBA, ČNB