Akcie Juventusu prudce padají, nejníže za více než pět let, kvůli rezignaci jeho správní rady, včetně Pavla Nedvěda. Pro klub jde o další pohromu, po pandemii a krachu projektu Superligy

Akcie fotbalového klubu Juventus se dnes na milánské burze propadají až o deset procent. Prodávají se nejlevněji za posledních více než pět let. Akcie „Staré dámy“ se dnes prodávala i jen za 0,25 eura. To je nejméně za celé období od února 2017. Přitom ovšem oproti dubnu 2019, kdy vystoupaly ne svůj historický cenový vrchol, se k dnešnímu dni propadají o takřka 80 procent.

Důvodem pádu akcií slavného klubu je včerejší večerní rezignace celé jeho správní rady, včetně šéfa Andrey Angnelliho a také viceprezidenta Pavla Nedvěda.

Rezignace následuje poté, co italské úřady zahájily vyšetřování klubového účetnictví. Juventus jej měl falšovat a provádět také další machinace. Klub to ovšem odmítá. Uvedl, že publikuje nové, upravené finanční výkazy, které budou na konci prosince schvalovat jeho akcionáři.

Jde o další pohromu, jež v poslední době „Starou dámu“ dostihla.

Loni na jaře se akcie Juventusu prudce propadly po krachu jednání ohledně vytvoření Evropské Superligy. Jejím klíčovým architektem byl právě zmíněný Agnelli. Šest anglických, tři italské a tři španělské fotbalové kluby zvučných jmen se rozhodly vytvořit Superligu pod tíhou kynoucího dluhu. Kvůli pandemii se totiž řada velkoklubů ocitla v sezóně 2019/2020 ve ztrátě.

Superliga představovala pro dvanáct klubů a jejich majitele, akcionáře či investory způsob, jak si pro sebe pojistit výsadní pozici v rámci přední evropské klubové soutěže, jakési trvalé privilegium. Kromě dvanácti zakládajících klubů by se Superligy účastnily permanentně ještě další tři kluby, aniž by jim hrozil „sestup“. Velkokluby by si tak pro sebe na nepřetržité období „uzamkly“ tučné zisky, například z televizních práv, z účasti ve „VIP“ klubové soutěži.   

Jenže se k nim odmítly přidat francouzské a německé velkokluby. Navíc – a především – se vzedmula vlna silného odporu fanouškovské základny jednotlivých klubů, postupně pak také sponzorů, fotbalových hvězd dávné i méně dávné minulosti, asociací v čele s UEFA a FIFA, ale také předních evropských politiků typu tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona nebo francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Všechny je více či méně upřímně popudila až rozlítila zejména uzavřená povaha zamýšlené Superligy, která se naopak zamlouvala akcionářům a investorům zakládajících klubů.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Okomentovat na Facebooku