ČNB: Stabilitní pozdravy z Washingtonu - Aleš Michl

Aleš Michl (Mladá fronta DNES 17. 10. 2022 strana 10, rubrika Názory)

Jestřábi a holubice

Byl jsem minulý týden ve Washingtonu na zasedání Mezinárodního měnového fondu. S malým týmem z ČNB jsme tam zastupovali zájmy České republiky. Při hlavním jednání se na velké obrazovce objevil bílým písmem na červeném podkladě nápis: „Jednejme hned. Stabilizujme ekonomiku.“

Dlouho byly ve světě nízké úrokové sazby. Jelo/jede se na dluh (historie se opakuje, doporučuji knihu Generations od Williama Strausse). Hodně bank, fondů, lidí, firem si na extrémně levné peníze zvyklo. Najednou inflace. Osmdesát procent zemí světa má inflaci 6 procent a více. První nákladový šok – drhnoucí rozjezd po lockdownech, vázla doprava, chyběly součástky. Do toho další nákladový šok – válka a zdražení surovin. Najednou centrální banky začaly rychle úrokové sazby zvyšovat. Dvě třetiny z nárůstu inflace v eurozóně i Česku za posledních 12 měsíců ale způsobily právě ty náklady, respektive pokles nabídky. Nejde to rychle spravit zvýšením úrokových sazeb. V Americe je situace jiná, tam nyní převažuje inflace poptávková. Do toho neúspěšné snahy vlád zkrotit rozpočtové deficity a dluhy. A to vše zvýšilo citlivost k rozkolísání ohodnocení investičních instrumentů na finančních trzích – Velká Británie by mohla vyprávět.

Volatilita, respektive rozkolísaní cen, výnosů, ohodnocení různých investičních instrumentů je odrazem nejistoty. I proto ta výzva na tom našem jednání ve smyslu snahy o stabilizaci ekonomik. Jak to ale udělat? Základem všeho je nyní kredibilita centrálních bank. Kredibilita znamená důvěryhodnost, spolehlivost, hodnověrnost, věrohodnost.

Když se podíváte do encyklopedií, tak najdete: důvěra se vztahuje k budoucnosti. A musí se tedy opírat o věci, které nelze bezpečně vědět; vždy je spojena s nejistotou a rizikem. Původně byl pojem „důvěra“ pojímán jako součást víry. Modernější chápání důvěry nabídl francouzský matematik a filozof v jedné osobě Blais Pascal v 16. století. Pojímá ji jako spojení víry a rizika. Velký sociologický slovník vymezuje důvěru jako typ postoje a zároveň mezilidského vztahu, který vyvolává pocit jistoty plynoucí z přesvědčení, že partner komunikace (osoba, instituce) splní určitá očekávání. V ekonomii pak spojitost mezi důvěrou v centrální banku a plněním mandátu rozpracoval například skvělý monetarista Karl Brunner.

K té snaze působit směrem ke stabilitě se tedy připojuji. Naše komunikace i akce musí být jasné – instituce teď nesmí sama vyvolat volatilitu, ale po dobu nutnou ji tlumit. Abychom stvrdili kredibilitu, důvěru vás v Českou národní banku. Národní banka musí být teď pevnou kotvou stabilizující podmínky v ekonomice.