Omán, počet obyvatel, HDP, inflace, nezaměstnanost, export, import a obchodní bilance, dluh - souhrnná teritoriální informace

Omán chce dosáhnout 20 % podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, a to především díky takzvaným nezávislým energetickým projektům (IPP, Independent Power Projects). Země cílí na využití solární energie v blízkosti průmyslových parků a větrných elektráren na pobřeží Indického oceánu. Množství slunečního záření, proudění větru v přímořských oblastech a podpora vlády vytváří ideální podmínky pro rozvoj OZE.

V návaznosti na COP-26 v Glasgow byl v listopadu 2021 zveřejněn nový ambiciózní cíl Ománu. V období 2021–2027 chce Omán vybudovat nové zdroje obnovitelné energie v objemu alespoň 2660 MW. Plán se opírá hlavně o fotovoltaiku, tj. 79 % nových zdrojů a vítr, tj. 21 % z plánované nové kapacity OZE. Všechny dosavadní konvenční zdroje v Ománu jsou plynové elektrárny, s nimiž může Omán lehce vykrývat fluktuaci výkonu OZE.

Příznivé podmínky denního slunečního svitu a rozsáhlá nevyužitá pouštní plocha jsou pak další faktory, které nahrávají rozvoji obnovitelných zdrojů energie. V další řadě se pak připravují i projekty větrných elektráren a spíše pokusně i bateriových úložišť. Omán má také velmi ambiciózní cíle v oblasti produkce zeleného vodíku a amoniaku, které se bez masívního rozvoje obnovitelných zdrojů neobejdou.

Všechny nové zdroje se v Ománu budují jako tzv. nezávislé energetické projekty (IPP) většinou na bázi BOO či BOOT (build own operate transfer). Tyto projekty se umisťují do průmyslových parků a zvláštních ekonomických zón, kde jsou dodavatelům nabízeny nejlepší pobídky a úlevy. O těch je potřeba jednat s Úřadem pro průmyslové investice (MADAYN) či Agenturou pro správu zón (OPAZ). Vybírat je možné z několika desítek lokalit na území celého Sultanátu Omán, který je co do rozlohy třetí největší zemí Arabského poloostrova. Licence (např. na 25 let) uděluje Úřad pro regulaci veřejných služeb (APSR, www.apsr.om). Vydavatelem certifikátů I-REC (o pravosti dodávek z obnovitelných zdrojů) v Ománu – někdy označovaných také jako Energy Attribute Certificates (EAC) – je ománská společnost Three Pillars Consulting (TPC).

Typickým příkladem projektu výstavby obnovitelného zdroje z minulosti je např. následující: Dodavatel nese úrokové riziko, tzv. „Solar Insolation Risk“, i kurzovní riziko – neboť projekt je kalkulován a financován v OMR. Inflační riziko sdílí dodavatel se zadavatelem (např. ománskou ropnou společností PDO). Dodavatel musel předem prokázat např. „net worth“, své čisté jmění v určené výši či větší, referenci pětiletého provozování několika MW solární elektrárny ve své domácí zemi a poloviční kapacity MW v zahraničí, musel také prokázat vlastnictví několika MW solární elektrárny (equity), doložit efektivní provoz a údržbu obdobného energetického zdroje za poslední tři roky, schopnost zajistit finanční prostředky ve výši několika mil USD apod. Přihláška k tendru stála nevratných 5 tisíc USD. V praxi je dodavatelem konsorcium firem podpořené klubem bank – místních a zahraničních.

Vláda cílí na potravinovou soběstačnost země, a hledá proto technologie zpracování či prodlužování trvanlivosti potravin. Jde o zpracování masa a masných výrobků, ryb a mořských plodů, rostlinných a živočišných tuků, mléčných produktů, zpracování obilovin a výrobu pečiva. Všechny tyto oblasti definovala vláda ve své strategii rozvoje hospodářství. Výroba potravin v regionu zemí GCC vyžaduje v některých případech certifikaci halal.

O zajištění potravinových potřeb sultanátu a rozvoj celého odvětví v zemi se stará státní společnost Oman Food Investment Holding Co. (OFIC, https://omanfood.om/), s níž by české subjekty mohly jednat napřímo o dodávce té či oné technologie, výrobní linky apod. Za touto společností stojí státní ropný fond s velkými finančními zdroji, jehož cílem je diverzifikovat hospodářství celé země – včetně výroby a zajištění potravin. Samotná společnost OFIC může být pro českého dodavatele jak investorem, tak odběratelem, nebo třeba jen studnicí informací před vstupem na trh. Dodávku od českého dodavatele je možné připravovat jako českou investici a vstup českého subjektu na ománský trh nebo jako dodávku pro některý z místních státních či soukromých podnikatelských subjektů.

OFIC se za poměrně krátkou dobu stal holdingovým ústředím dobře diverzifikované skupiny s investicemi mimo jiné do zpracování mléka a mléčných výrobků (Mazoon Dairy cca 250 milionů USD a mlékárna Murooj cca 58 milionů USD), chovu drůbeže (A’Namaa cca 250 milionů USD), výroby masa (Al Bashayer cca 120 milionů USD), drcení olejnatých semen (Oman Oil Seeds Crush), zpracování a balení datlí (Oman Dates Production), veterinární medicíny (National Veterinary Vaccines Company), produkce a zpracování ryb (International Sea Foods). V současné době chce skupina dále rozšířit své portfolio o logistiku potravin, prodej ovoce a zeleniny, výzkum a vývoj v oblasti potravin, komerční obchodování a zpracování kokosových ořechů.

Společnost OFIC se v roce 2020 pyšnila investičním portfoliem 23 státních společností a aktivy souvisejícími s výrobou potravin v celkové výši kolem 1,5 miliardy USD. Byla založena v roce 2012 a má ambice stát se po roce 2030 prominentním hráčem v globálním potravinářském průmyslu s investicemi pokrývajícími celý hodnotový řetězec kompletní výroby potravin.

Společnost OFIC představila v polovině roku 2021 investiční plány související s potravinami zahrnujících investice 1,2 miliardy USD (433 milionů OMR), které hodlá proinvestovat do roku 2027. Plány zahrnují investice do prvního ománského fondu soukromého kapitálu zaměřeného na potraviny, nový projekt farmy na produkci a zpracování velbloudího mléka, celostátní sítě distribuce ovoce a zeleniny, budování kokosových farem, investice do logistiky potravin a nové iniciativy vertikálního zemědělství. Připravují se také nová zařízení pro výrobu krmiv pro zvířata a ryby a investice do rozšíření datlové farmy Nakheel Oman.

Rozvoj potravinářství je jedním z pěti základních pilířů hospodářského rozvoje Ománu, tzv. Vize 2040. Potřebné jsou v OMN též laboratoře pro kontrolu kvality potravin, zařízení pro veterinární léčbu i pro loděmi přepravovaná či po souši přesunovaná zvířata apod. Na potravinářské technologie a investory z oblasti výroby potravin cílí také Úřad pro správu ekonomických zón – OPAZ. Podle něj má Omán zájem o zpracování a výrobu potravin v zemi, technologie prodlužování trvanlivosti potravin, balicí technologie a balicí linky používané v potravinářství, technologie zpracování ryb, mořských plodů, vč. zpracovávání zbytkových surovin, jako např. výrobu omega mastných kyselin z rybího tuku či potravin pro domácí mazlíčky apod.

Omán usiluje o rozvoj výroby ze skla a porcelánu. Odvětví figuruje ve vládním dokumentu hospodářské „Výrobní strategie 2040“. Jde o celý výrobní řetězec od technologie těžby místních surovin, jejich čištění, technologie recyklace skla, strojní vybavení výrobních závodů, až po výrobu konečných produktů ze skla, porcelánu či keramiky, a to jak pro průmyslové využití (tabulové sklo, lahve), tak pro konečné spotřebitele (sklenice, umělecké sklo apod.).

K prioritním oblastem rozvoje výroby v Ománu (respektive tím, co jim chybí a co by do země rádi přilákali) patří sklářská a keramická výroba a technologie využívající místní zdroje sklářského písku a kaolínu. Surovin je v zemi dostatek a stát je připraven dodavatelům a investorům zajistit ideální podmínky pro výstavbu nových či rozšiřování stávajících výrobních kapacit v zemi. Stát (prostřednictvím agentury MADAYN či úřadu OPAZ) se může pokusit dodavatelům zajistit dokonce lokální odběr produkce či pomoci při zajištění exportních kanálů pro vývoz v Ománu vyrobené produkce do celého světa.

Rozvoj výroby ze skla či porcelánu patří k prioritám definovaným ve vládní strategii rozvoje ománského hospodářství a diverzifikace výroby v zemi, ať už jde např. o průmyslovou výrobu pro např. stavebnictví (tabulové sklo), energetiku (izolátory), potravinářství (skleněné obaly) či pro konečné soukromé malospotřebitele (keramika, nádobí, sklenice). Stát má navíc zájem také o využití odpadových surovin a o recyklaci, a to i přesto, že v zemi dosud nebyl zaveden řízený sběr lahví apod.

Veřejně dostupné statistiky uvádí, že v roce 2019 se v Ománu vytěžilo 460 tis. tun jílu, 48 tis. tun písku a 12 tis. tun kaolinitu. O rok dříve vyvezl Omán skleněné výrobky (tj. celní kód HS 2-70) za 48 mil USD a dovezl za 102 mil USD. Keramiky (HS 2-69) vyvezl za 20 mil a dovezl za 177 mil USD.

Státní společností, která je v Ománu pověřena rozvojem sektoru těžby nerostných surovin je Minerals Development Oman (MDO). Ta investuje do rozvoje nových kapacit těžby v sultanátu. Jejím cílem – stejně jako vlády – je zvýšení hospodářského růstu, pracovních příležitostí a domácích kapacit s vyšší úrovní přidané hodnoty. Společnost MDO by měla být přirozeně prvním partnerem českých subjektů, které zvažují dodávky či investice do těžby kaolínu a sklářských písků v Ománu. Současně s tím je pak vhodné, aby český subjekt kontaktoval státní agenturu pro průmyslové investice MADAYN a úřad pro průmyslové zóny a výrobní parky OPAZ, které nabízí státní asistenci (pobídky a úlevy) formou „one-stop-shop“.

Zájem je o výrobu, technologie a stroje na výrobu všech druhů průmyslového či spotřebního skla, keramiku pro stavebnictví (umyvadla, WC mísy, bidety, vany pro sprchové kouty, obklady dlažba), keramiku pro spotřebitele (misky, hrnky, talíře…), stavební a jiné zboží z pálené hlíny (cihly, keramické tvárnice, střešní tašky, stropní tvarovky, překlady, hurdisky, patky, květináče, hliněné nádoby atd.). Zájem je také o zařízení upravující vytěžené suroviny, např. sypače, přepravníky, stroje na přesívání, čištění, třídění a balíkování sypkých materiálů apod.

Tato příležitost se dá využít jako dodávka technologie pro ománského klienta či jako expanze českého subjektu spojená s lokalizací části výroby na ománský trh a do zemí Perského zálivu.

Státní průmysloví strategie počítá s rozvojem technologie a výroby stavebního materiálu z cementu či sádry, kam patří třeba výroba betonových prefabrikátů či sádrokartonových desek. Firmy zabývající se produkcí tohoto zboží by mohly díky částečné lokalizaci výroby a pobídkám a úlevám státu expandovat na trhy Arabského poloostrova a přilehlých oblastí Asie a Afriky.

Omán patří k velkým dovozcům stavebního materiálu, a to i přes to, že je v zemi pro jeho výrobu dostatek vstupů. Vláda se proto – lákáním investorů a posilováním výrobních kapacit místních podniků – snaží přesunout Omán z kategorie „dovozce“ do kategorie „exportéra“ stavebního zboží a materiálu. Jde především o nadstavbovou výrobu navazující na (státními podniky zajišťovanou) těžbu místních surovin a vytváření konečného produktu pro stavebnictví.

Omán chce zajistit, aby se v sultanátu rozšířila výroba stavebních hotových prefabrikovaných dílů, jakými jsou např. dlaždice a zámková dlažba, betonová odvodňovací koryta, trubky či komínové díly, betonové sloupy a sloupky, tvárnice, díly pro výstavbu plotů, obrubníky, květináče, betonové stavební tašky nebo např. panelové moduly se zárubněmi, připravenými rozvody pro vodu a elektřinu a tepelnou izolací (zde proti horku) – tj. prefabrikované stavební moduly apod.

V roce 2018 Omán vyvezl stavební materiál (HS kód celního sazebníku 68) za 176 mil USD a dovezl za 141 mil USD. Většina z exportovaného zboží však byly jen stavební suroviny a ne stavební zboží, a to chce vláda změnit. Podle veřejně dostupných statistik se v Ománu v roce 2018 vytěžilo 14,02 mil tun vápence a 460 tis. tun jílu. Suroviny jsou dostupné v různých částech sultanátu a je možné získat koncese k jejich těžbě.

Cementové a sádrové směsi jsou připravené ve velkých zpracovatelských provozech státních ománských firem. Ty by mohly být vstupními surovinami pro výrobu stavebních a omítkových směsí, sádrokartonových desek a betonových prefabrikátů. Ománská vláda hledá firmy, které by do země přinesly výrobu celé plejády zboží pro stavebnictví. Státní agentury jsou pak investorům schopny garantovat vstupy i jejich ceny, připravit (zaplatit školení a vzdělávání) ománských zaměstnanců, případně pomáhat s odbytem či připravit vhodný exportní kanál (zavázat se k odběru produkce či pomoci s přepravou a exportem), zajistit daňové prázdniny, úlevy, pobídky a třeba i bezcelní dovoz pro stroje, technologie i další vstupy a neposlední řadě poskytnout dlouhodobá pobytová víza pro klíčový personál českého investora.

Na straně těžby nalezne český investor často velké státní podniky, jako jsou Minerals Development Oman (MDO) či Oman Mining Company (OMC). MDO je státní subjekt usilující o rozvoj sektoru těžby v Ománu. Jeho zájmem je lákání investorů a budování nových kapacit na těžbu a zpracování minerálů v sultanátu. Naproti tomu OMC bude pravděpodobně dodavatelem surovin pro výrobu. Státní agentura pro průmyslové investice MADAYN či Úřad pro dohled nad průmyslovými parky a ekonomickými zónami OPAZ pak českému investorovi mohou ozřejmit systém pobídek a úlev a řadu dalších podrobností.

Cesta expanze na trhy Ománu a dalších GCC zemí může vést přes lokalizaci (alespoň části) výroby do Ománu. Převážet poměrně těžký stavební materiál z Evropy na Arabský poloostrov by bylo neekonomické, obzvlášť pokud jde o zemi bohatou na vstupní suroviny.

Vláda má zájem o všestranný rozvoj kovovýroby v zemi, zajímá se o výrobu elektromotorů, transformátorů, vodičů, potrubí a ovládacích prvků, pump, kompresorů a ventilů – a to jak v metrických, tak především v imperiálních normách (včetně chytrých měřáků a čidel). Omán je země bohatá na nerostné suroviny a zpracovávání rudy v sultanátu bylo dlouhodobě vládou podporováno. V posledních dvaceti letech v zemi vyrostly některé významné provozy na výrobu železa, oceli a hliníku. Dodnes však chybí výrobní závody, které by kovovýrobu v zemi dále rozvíjely.

Tak jako v celé řadě jiných průmyslových oborů, tak i v oblasti kovů Omán dosáhl od roku 1970 velký pokrok. V oblasti těžby a zpracování primárních surovin je v zemi řada velkých – především státem vlastněných závodů, ale sofistikovanější koncové zboží určené k finální spotřebě zákazníků se v sultanátu dodnes nevyrábí. Sultanát je schopen – díky bohatým nerostným zdrojům a příjmům z prodeje ropy – těžit rudu a z ní vyrábět ingoty, plechy, profily apod. Nedokázal však dosud v hodnotovém řetězci uzavřít cyklus výroby a poskytovat konečné výrobky. Ománská vláda je pevně rozhodnuta zvýšit podíl domácí přidané hodnoty a prostřednictvím úlev a pobídek láká do země stovky firem z oblasti zpracovatelského průmyslu – mezi těmi je rozvoj kovovýroby a strojírenství v popředí zájmu vlády.

Omán, rozlohou třetí největší země Arabského poloostrova, je bohatý na kovy. Je zde měď, zlato, stříbro, chrom, mangan, olovo a zinek, vyrábí se hliník, zpracovává železo, ocel atd. Podle veřejně dostupných statistických údajů Omán v roce 2019 vyvezl kovové produkty za 3,4 mld USD a dovezl za 3,1 mld USD. Ale zatímco vyvážel hlavně polotovary a ingoty ze železa, oceli a hliníku – 70 % vývozu kovového zboží, dovážel kovové zboží v sofistikovanější podobě: potrubí a ventily, měděné dráty, železné konstrukce či válcovanou ocel.

Ománská vláda si je dobře vědoma potřeby maximalizace dodané hodnoty při výrobě zboží a světového trendu elektromobility. Zaměřuje proto svoji pozornost na zboží pro elektroenergetiku. Chce v zemi zavést a zvýšit výrobu elektrických vodičů, transformátorů a elektromotorů. Za stejně důležitou pak považuje výrobu pro síťovou přepravu tekutin, pro niž vidí v domácím petrochemickém průmyslu velké uplatnění. Usiluje proto, aby soukromé i státní subjekty v zemi rozvedly výrobu potrubí, pump, kompresorů a ventilů. ČR má tradici ve výrobě potrubí a ventilů, avšak není jednoduché výrobu a vývoj přizpůsobit imperiálním jednotkám. Ropná infrastruktura v zemích Perského zálivu však stojí na angloamerickém základě, v Ománu je pak metrický a imperiální systém často smíšený. A to je výzva, které je potřeba se – v případě potrubí – přizpůsobit, a to včetně měřáků a čidel.

Případná expanze českého subjektu do Ománu a do zemí GCC se pak odvíjí od schopnosti lokalizovat místně alespoň část výroby a předem dojednat se státními agenturami MADAIN a OPAZ co největší úlevy a pobídky. Nebo také od schopnosti nalézt silného místního odběratele a jemu dlouhodobě dodávat např. vybavení pro strojírenskou výrobu.

Omán zatím nedosahuje našich zaběhnutých ekologických standardů. Přesto se vláda hlásí k ekologii a usiluje o cirkulární hospodaření. Tyto „nové technologie“ do sultanátu láká. Úspěšné mohou být české technologie recyklace stavební suti, starých pneumatik, bioplynové stanice pro organický odpad, odpadové třídící linky či recyklace autovraků.

Ománská vláda cílí ve své „Výrobní strategii 2040“ také na odpadové hospodářství a recyklaci, a to i přesto, že v zemi dosud neprobíhá žádné třídění či sběr druhotných surovin tak, jak je tomu třeba u nás. Monopolním státním subjektem, který v sultanátu dohlíží na řízení sektoru pevného odpadu, je společnost Oman Environmental Services Holding Company (BEAH), s nímž by český dodavatel měl napřímo jednat.

Odpadové hospodářství a recyklace jsou v Ománu – dá se říct – v plenkách. O to více se však o nich začíná hovořit a o to častěji se nově objevují ve vládních strategiích a projektech. Některé zdroje uvádějí, že se v Ománu dnes recykluje jen 26 % papíru, 12 % plastů, 11 % kovů a jen 5 % skla. Průměrný Ománec prý vyprodukuje denně 1,2 kg pevného odpadu, který všechen končí na municipálních skládkách. V sultanátu se ročně vytvoří 4 500 tun zdravotního odpadu, 1,5 mil tun průmyslového odpadu a 2 mil tun pevného komunálního odpadu. Jde např. o 45 000 tun pneumatik nebo např. o 14 000 tun olověných baterií ročně.

Odhaduje se, že v roce 2020 bylo z Ománu vyvezeno 230 000 tun odpadu, z toho papír 59 %, měděný šrot 24 % a železný šrot 9 %. Naproti tomu dovezeno bylo 680 000 tun, což zahrnuje železný šrot 57 %, měděný šrot 34 % a plastový odpad 6 %. V návaznosti na omezení vývozu recyklovatelného odpadu v roce 2021 začaly v Sultanátu vzkvétat drobné investice do recyklačních činností. Příkladem je použitý kuchyňský olej (UCO), který vedl ke vzniku několika provozů vybavených k přeměně odpadu na hodnotnou bionaftu. Podobně se recyklační aktivity šíří kolem odpadu z papíru a lepenky apod. Teprve ve třech guvernorátech/správních oblastech (z 8 celkem), tj. v Al Multaqa (Guvernorát Maskat), Liwa (Severní Al Batinah) a Thamrait (Dhofar), jsou již vybudována centra pro likvidaci zdravotnického odpadu, a to buď spalováním, či autoklávováním.

Pouze okolo 30 tisíc tun ze 45 tisíc pneumatik je v Ománu každoročně zlikvidováno, a to spalováním ve společnosti Oman Cement. Zde je prostor pro lokální recyklaci – respektive drcení pneumatik a dodávání takto získaného granulátu místním společnostem (např. United Rubber Industries ve městě Nizwa). Zájem je také o projekty WTE (Waste to Energy) – přeměna odpadu na energii – např. ve spolupráci se společností Petroleum Development Oman (přeměna na vysokotlakou páru při pokročilé těžbě ropy – Enhanced Oil Recovery – EOR). Nebo o u nás dobře známé bioplynové stanice – zužitkování organického a biologického odpadu z městských skládek – a jeho přeměna na bioplyn a organické hnojivo. Velkým problémem v Ománu je také recyklace olověných baterií. Tu zajišťuje v Ománu od roku 2017 společnost Arab Led Company s roční kapacitou 6000 tun odpadových baterií. V Ománu je však podle odhadů každoročně až 14 000 tun. Hledají se proto další lokální provozy.

Společnost BEAH také identifikovala řadu dalších cenných odpadních komodit, které mají „obrovský ekonomický potenciál“. Jde například o zelený odpad, vozidla s ukončenou životností, kovový šrot, rybí průmyslový odpad apod. V prosinci 2021 pak byla zveřejněna první studie, která si klade za cíl zmapovat veškerý průmyslový odpad v sultanátu. Výsledkem je ucelená databáze pokrývající průmyslové areály (v Rusayl, Salalah, Suhar, Sur, Nizwa, Al Buraimi a Samayil), tři ekonomické zóny (tj. Al Mazyunah Free Zone, Knowledge Oasis Muscat a Salalah Free Zone) a dvě zvláštní ekonomické zóny (tj. Port of Sohar a Duqm). Projekt připravila státní společnost BEAH s Faculty of Business na University of Sohar. Informace z této databáze je státní společnost BEAH připravena sdílet s investory a dodavateli technologií na zpracování odpadů a společně pracovat na budování referenčních i velkých projektů napříč sultanátem.

Přečtěte si také