Nejen plyn, ale i rizikové prémie zdražují elektřinu

Detailnější pohled na věc například ukazuje, že nebývale velkou část z forwardové ceny na letošní zimu v současnosti tvoří něco, co lze nazvat rizikovou přirážkou.

Zatímco se evropské vlády snaží odmrazit obchodování na derivátových trzích s elektřinou a z tohoto důvodu v řadě zemí (netýká se to jen Česka) schvalují mimořádné úvěry pro producenty či obchodníky, tak trh nepřestává v extrémní době vysílat zajímavé signály. Detailnější pohled na věc například ukazuje, že nebývale velkou část z forwardové ceny na letošní zimu v současnosti tvoří něco, co lze nazvat rizikovou přirážkou. Pokud totiž předpokládáme běžnou plynovou elektrárnu (cca 50% účinnost) a od ceny elektřiny (ceny výstupu) odečteme cenu plynu (cenu vstupu), tak dostaneme tzv. spark spread, tedy orientační marži plynové elektrárny. A ta je v současnosti velmi vysoká (i při zohlednění emisí), což značí právě existenci velmi vysoké rizikové prémie. Riziková prémie jako taková je na trhu s elektřinou běžná a lze ji i teoreticky ospravedlnit. Například tak, že cena elektřiny se spíše než propadnout může dramaticky "utrhnout ze řetězu". Toť základní myšlenka z jednoho z možných vysvětlení toho, že forwardové ceny se mohou i dlouhodoběji pohybovat nad (očekávanými) cenami spotovými. Zajistit se totiž proti růstu může být větší motivace než zajistit se proti poklesu, což znamená tlak na růst forwardové ceny. Tato situace v minulosti bohužel leckoho motivovala k poněkud agresivní obchodní strategii, která však, jak jsme se přesvědčili vloni touto dobou, neobstála v historickém časovém testu. V současnosti se navíc k výše uvedenému fundamentálnímu vysvětlení přidává právě mimo jiné i to, že obrovská volatilita a extrémní nárůsty burzovních cen vyvolávají u obchodníků potřebu na další kapitál a značně tak znesnadňují / prodražují vstup do nových kontraktů. Již na konci tohoto týdne uvidíme, zda a případně na čem se domluví zástupci evropských zemí ve snaze zmírnit dopady evropské energetické krize. V současnosti se zdá plán asi takový, že státy si tak či onak sáhnou na "nadměrný zisk" generovaný z levnějších zdrojů jako jsou jádro a obnovitelné zdroje, a ten následně budou distribuovat mezi vysokými cenami sužované spotřebitele. Uvidíme také, jaké bude navrhované řešení pro výše zmíněný problém s forwardovými cenami. To je ale ta "snadnější" část, neboť základní ekonomický problém dnešní evropské reality zůstává stejný. Trh prostřednictvím cen vysílá jasný signál, že elektřiny je a bude málo a že je třeba omezovat spotřebu. Vedle zmírnění cenových dopadů je proto také nutné přijít s plánem, kdo, kdy a kde bude šetřit.