Dovozy ruské nafty do Evropy v červenci vzrostly

Jak se dnes a denně přesvědčujeme, zbavit se závislosti na ruských komoditách není úkol z nejsnadnějších a rozhodně pak nelze podobnou změnu realizovat během pár měsíců. V případě zemního plynu je to - vzhledem k tomu, že se jedná právě o plyn - obzvlášť těžké. Ani v případě komodit, které se v čase a prostoru přesouvají o poznání snadněji, to není lehké. Příkladem budiž červencový růst dovozů nafty z Ruska.

Již několikrát jsme zmiňovali, že Evropa před válkou na Ukrajině do velké míry závisela právě na ruské naftě (takřka 60 % dovozů). Od vpádu ruských vojsk na Ukrajinu sice dovoz do Evropy klesal, v červenci nicméně opět vzrostl a dovezených asi 700 tisíc barelů denně činilo více než 55 % celkových dovozů nafty. V datech amerického ministerstva energetiky je patrné, že dovoz dieselu z USA od března významně narostl s tím, jak obchodníky lákají vysoké evropské ceny. Dovážet ruskou naftu se zkrátka stále vyplácí a odstřihnout se od ní, ač je to fyzikálně rozhodně snadnější než zbavit se závislosti na plynu, asi nebude snadné.

Navíc během nadcházející zimy může poptávku po středních destilátech zvyšovat i vyšší poptávka z titulu nahrazení plynu naftou, kterou lze použít v generátorech elektřiny. Síla tohoto efektu se může pohybovat až kolem 700 tisíc barelů denně, což je skutečně významné množství.

To, že trh se stále více bojí velkého výpadku ruského plynu, signalizovala včera opět i forwardová křivka. Ta sice na krátkém konci oproti minulému týdnu mírně poklesla, nicméně kontrakty splatné v příštím roce citelně podražily. A s tím jde ruku v ruce i cena elektřiny, která v německém případě dosáhla na závratných 400 EUR/MWh (kontrakt na rok 2023), což je asi 10x více, než stála elektřina v letech 2020-2021 a ještě asi o třetinu více, než stála na začátku léta.