Ty už totiž nebudou posuzovány podle toho, jak kvalitní služby poskytují svým zákazníkům, ale jak jsou při jejich poskytování „udržitelné“. Což budou muset samy na sebe naprášit právě formou zmiňovaného ESG reportingu. „Udržitelnost“ se přitom nemá posuzovat jen z pohledu „zeleného“, ale i sociálního a společenského. On nám totiž tento pojem tak trochu nabobtnal, a tak se jím v současnosti všelijací ti „budovatelé Dobra“ snaží zaštítit v podstatě cokoliv, co je podle jejich přesvědčení nutné k tomu, aby naše společnost konečně udělala v budování světlých zítřků rázný krok vpřed.
Když tvrdím „cokoliv“, tak tím míním opravdu cokoliv. Tuhle jsem totiž narazila dokonce na myšlenku, že kritéria „udržitelnosti“ splní pouze ty firmy, které budou svým dodavatelům platit „férové“ ceny. Takže o ceně komponent nebo jiné subdodávky už nebudou rozhodovat ekonomické a tržní parametry, jako jsou třeba náklady na jejich výrobu, nebo poptávka na trhu, ale to, zda jejich dodavatel není nějak „znevýhodněn“.
To je panečku věc. To abychom se v pojišťovnictví připravili na to, že podobně by mohlo být určované i pojistné. Takže už žádné riziko, ale „férovost“. Že vám to připadá jako nesmysl? Tak se urychleně proberte, protože právě tohle se už v pojišťovnictví jednou stalo. Nebo si už nepamatujete, jak se zhruba před deseti lety zrušilo pohlaví jako parametr pro výpočet výše pojistného? A důvod? Protože považovat pohlaví za rizikový parametr bylo „nespravedlivé“…
Ale zpět k ESG reportingu. Někteří o něm hovoří jako o „příležitosti“. Jako ostatně pokaždé, když někdo vymyslí nějakou blbost. Přičemž intenzita těchto hlasů roste přímo úměrně s tím, o jak velkou blbost se jedná. Podle tohoto měřítka je tedy ESG reporting blbost naprosto mimořádná. Ještě chápu, když o něm jako o „příležitosti“ hovoří ti, pro které to bude šance firmy o nějakou tu kačku pumpnout. Ale tyto hlasy zní i ze strany platících.
I když i tomu rozumím. Na každého, kdo tomu všemu netleská dostatečně nadšeně, nebo dokonce prokáže tu odvahu a dovolí si vyslovit kritiku, totiž nastoupí inkvizitoři z řad „budovatelů Dobra“ a dají mu to pořádně sežrat. Čest všem výjimkám, kteří před nimi nestáhnou ocas mezi nohy a pokouší se všem těmto blbinám vzdorovat. Byť vedou zdánlivě marný boj, pro lidi je důležité vidět, že „někde je svět ještě normální“. A třeba to ocení právě ti zákazníci, kteří „normální svět“ vyznávají.
Naposledy zaznívaly kecy o „příležitostech“ v souvislosti se zavedením GDPR. A jak to dopadlo? Firmy za to zaplatily nekřesťanský prachy a s daty se ilegálně obchoduje vesele dál. Zlí jazykové tvrdí, že to však přeci jen jeden efekt mělo. Platí se za ně víc. Ale co… Však oni zákazníci za to, že jsou jejich osobní údaje „lépe chráněny“, určitě rádi zaplatí. V případě ESG reportingu tomu podle mne nebude jinak. Firmy utratí mraky peněz za hlášení nesmyslů, místo aby je věnovaly zlepšení služeb pro svoje klienty.
A jak to tedy bude s těmi nástěnkami v pojišťovnách? Budou je muset zdobit? Nejspíš ne. Ale i kdyby musely, tak proti ESG reportingu by to bylo ještě zlatý…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti CreaSoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
RSS
Přebírání zpráv
