Čínský speciál: kulhající drak

„Moc je na konci pušky.“ Mao Ce-tung

„Mezi řádem Číny a chaosem Západu je výrazný kontrast.“ Si Ťin-pching

„Všichni máme dva životy, a ten druhý začíná ve chvíli, kdy si uvědomíme, že máme jen jeden.“ Konfucius

Čína chce dominovat globální ekonomice. Kolem roku 2030 by měla být čínská ekonomika větší než ekonomika USA. Houstone, Čína má ale problém. Produktivitu, respektive její růst. Rozvíjející se ekonomiky, které takzvaně dohání ty vyspělé, tak rostou rychleji. Jejich růst obvykle zpomaluje s tím, jak je ekonomika blíž a blíž těm vyspělým. A toto ekonomické dohánění se realizuje prostřednictvím růstu produktivity. Nicméně v Číně růst produktivity zpomalil výrazně dřív ve srovnání s ostatními rozvíjejícími se ekonomikami v Asii.

HDP na obyvatele v paritě kupní síly je v Číně na 28 procentech úrovně USA. Pro srovnání, v Korea je na 71% a ostrov, o kterém se nesmí mluvit dokonce na 90% úrovně USA.

V Číně něco drhne. A z tohoto pohledu je Si Ťin-pching neúspěšný prezident. Minimálně prozatím. Růst

produktivity během jeho éry je nejpomalejší za několik dekád. Pokud strana a Si není schopen přinášet růst životní úrovně, tak ztrácí relevanci = společenské napětí.

Růst ekonomiky už nemůže Čína "nahánět" demografií: pracovní síla bude klesat v Číně klesat, zatímco v okolních zemích budou mít naopak demografickou prémii. 

Je odpovědí větší míra urbanizace? Tedy přesun rolníků do měst a udělat z nich zaměstnance v průmyslu nebo ve službách, kde je vyšší přidaná hodnota než v zemědělství? Míra urbanizace v Číně je 65%, zatímco v USA přes 80%. To je pořád velký rozdíl. Ale v Číně za město považují obec se 100 tisíci a více obyvateli. V USA je za město považována obec už s 2 500 a více obyvateli. Trochu nepoměr. Podle čínského měřítka by u nás městem byla Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a Liberec. Vše ostatní vesnice. Takže spousta čínského "venkovského" obyvatelstva se ani zdaleka neblíží tomu, co by Američané nebo my považovali za "venkov".

Zpět k produktivitě: čínská vláda se snaží trend v produktivitě zvrátit. A dobře sází na vzdělávání. Rychle roste podíl lidí, kteří chtějí studovat VŠ. Tempem, který zaznamenala Korea cca před 20 lety. A protože vzdělávání je jedním z klíčových tahounů dlouhodobého ekonomického růstu, tak tato sázka by mohla fungovat.

V PISA testech Čína skóruje. A to tak, že hodně vysoko.

Nicméně tlak na vzdělání se samozřejmě podepisuje na psychice žáků. A občas se objeví zpochybnění výsledků: v Čině se testuje v regionech, u kterých se ví, že výsledky vyjdou dobře. To je podobné, jakoby se u nás testovalo jen v Praze a nikoliv v Karlových Varech, Karlovy Vary prominou. Stačí si i vzpomenout na Doing business, které raději Světová banka zrušila po odhalení, že výsledky pro Čínu byly zkreslovány nahoru.

Důležitější je strukturální změna, kterou Si označuje jako "velká změna, které nebyla k vidění 100 let": masivní sázka a investice na robotiku, cloud computing a automatizaci. Rychle vznikají technologické firmy v oblasti umělé inteligence. Zároveň nové investice a migrace se přesměrovávají z bohatých pobřežních center do vnitrozemských měst = řešení regionální nerovností.

Na druhé straně vláda omezuje "spotřebitelské internetové šílenství", které podle ní prohloubilo nerovnost. Státu se podařilo během jednoho roku srazit ocenění technologického trhu o více než 2 biliony USD a přimět tech giganty k podřízenosti nebo úpadku.

V podstatě Si hodlá přimět čínskou ekonomiku, aby odklonila zdroje od odvětví, jako jsou nemovitosti, internet a finance. A aby se zaměřila na odvětví, jako jsou polovodiče, umělá inteligence, robotika, elektromobily a internet věcí.

Průmyslová politika je obvykle o výběru vítězů. Si chce vybrat i poražené. A ano, tato struktura skutečně může vést k velkému zvýšení produktivity. Ale nařízení neznamená správné provedení, protože může technologie, správné motivace a lidi s dovednostmi. Že vše nejde úplně hladce naznačuje i to, že tváří v tvář zpomalujícímu se růstu se už vláda snaží částečně ustoupit od svého zásahu proti internetovým společnostem.

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny