Inflace vždy a všude monetárním jevem?

O tom, zda měl Milton Friedman pravdu ohledně inflace jako výhradně monetárním jevu, se hovoří už desetiletí. Nyní se inflace po velmi dlouhém období zvedla vysoko nad cíle centrálních bank a důvodů bývá udávána celá řada. Tak měl známý ekonom pravdu, nebo ne? Z mého pohledu je jádro věci v rozlišování rovin, na kterých se bavíme. Rozlišovat, co je rozhodující v konečném důsledku.

Představme si, že majitelé těchto dvou Trabantů se dohadují o tom, kdo z nich jezdí úsporněji. První majitel stroje ze Zwickau tvrdí, že dokáže jezdit za pět litrů, druhý mu oponuje, že on jezdí na pět a půl a nikdo to lépe nedokáže. Dojdou nevyhnutelně k tomu, že provedou praktickou zkoušku, protože tvrdit si může každý, co chce. Oba shodou okolností plánovali výlet, jeden se chtěl vydat s rodinou na Vysočinu, druhý single projet Polabí.

Shodli se tedy na tom, že natankují nádrž a uvidí se, kolik na ní kdo ujede. Trabantista A vyrážející v plné polní na Vysočinu ale logicky namítl, že kopcovitý terén a jeho plná polní samy o sobě znamenají, že urazí méně, než trabantista B uhánějící polabskou nížinou. Béčko to uznává, on ale na Vysočinu nechce a Áčko zase slíbilo rodině výlet do Humpolce. Jak to nakonec pořešili už nevím, ale my se můžeme zeptat na jednoduchou otázku: Na čem tedy vlastně v konečném důsledku záležel dojezd obou Trabantů?

Můžeme tvrdit, že na stylu jízdy a dovednosti řidičů. Taky na vnějších podmínkách, počtu obsazených míst a kufrů, či spíše kufříků v kufru auta. Ale, v onom konečném důsledku, na množství paliva. To je faktor, který svým významem přebije všechny ostatní – na nich záleží, ale nakonec rozhoduje množství paliva. S dvěma kanystry v záloze ujede zmíněné Áčko s naloženým autem na Vysočině více, než jeho kolega. A stejné je to s nepřeberným množstvím proměnných, které určují inflaci.

Vezměme si příklad s technologiemi. Mohli bychom tvrdit, že automatizace, roboti, AI a podobně vytváří pozitivní nabídkový šok, který bude tlačit dolů inflaci. Ano, ale jde o argument na úrovni větších kopců na Vysočině. V konečném důsledku tu ohledně inflace bude záležet na tom, zda centrální banka tento vývoj bude reflektovat v peněžní nabídce tak, aby dosáhla kýžené výše inflace. A třeba může peněžní nabídku zvýšit tak, že tento dezinflační faktor přetlačí a inflace bude výš. Podobně můžeme uvažovat o negativních nabídkových šocích, včetně toho pandemického a šocích poptávkových.

Na inflaci toho tedy působí hodně, ale nakonec jen monetární politika. Stejně jako na ujetou vzdálenost při výletu toho působí hodně, ale nakonec jen množství paliva v nádrži. Které měníme podle toho, kam chceme dojet, stejně jako měníme (snažíme se měnit) monetární podmínky, abychom ohledně inflace byli tam, kde chceme být. Jde samozřejmě jen o přirovnání, které má své slabé stránky. Včetně toho, že u té nádrže se to odhaduje mnohem jednodušeji. A u aut a nádrží také nefunguje sebenaplňující se proroctví a zpětné vazby tak, jako u monetární politiky. Tady už to přirovnání kulhá, ale svůj omezený účel snad splnilo.