Světová ekonomika zažívá další těžkou zkoušku - po dlouhé pandemii válka na Ukrajině

Globální (a především evropská) ekonomika je v posledních letech zkoušená jednou ranou za druhou. Jen co se firmy začínaly vzpamatovávat z dlouhé pandemie, rozpoutalo Rusko válku na Ukrajině.

Cena lodní dopravy neklesá ani s ustupující pandemií. Foto: Shutterstock

Světová ekonomika v roce 2021 meziročně vzrostla o 5,6 %, což bylo nejvyšší tempo růstu od roku 1973. V tomto roce by měla růst o další 3,5 %, predikce je však zatížena řadou rizik. To potvrzuje i nejnovější průzkum Global Risks Perception Survey, podle kterého je jen 16 % respondentů v globálních vyhlídkách optimistických. Rizika a hrozby jsou různé – od politických, vojenských či ekonomických, až po ta environmentální či zdravotní. Když ponecháme stranou poslední dvě zmíněná, s plným vědomím jejich důležitosti, můžeme rizika z pohledu vnějších ekonomických vztahů rozdělit do tří skupin.

První skupinu tvoří rizika, která si přenášíme z pandemie a zaznamenáváme je v podobě nebývalé inflace. Druhá vychází z dlouhodobé proměny světového obchodu a byla pandemií o několik let uspíšena. Třetí a nejnovější skupina rizik vyplývá z již zmíněného největšího ozbrojeného konfliktu od druhé světové války v Evropě, tedy z ruské invaze na Ukrajinu. 

INFLAČNÍ SPIRÁLA

Pandemie zanechala na globální ekonomice značné škody, které se doposud nepodařilo odstranit. Meziroční 10% růst spotřebitelských cen, stejně jako 20% nárůst cen průmyslových výrobců z počátku tohoto roku jsou jen špičkou ledovce, která naplno odhaluje rány, které česká a světová ekonomika utržily v posledních dvou letech.

Základem problému jsou zpřetrhané odběratelsko-dodavatelské řetězce. Jejich narušení výrazně ovlivnilo model dodávek just-in-time, tedy systém, který firmám umožňuje vyrábět v určeném množství a určeném čase dle specifických požadavků zákazníka. Výkyv v poptávce, která ze začátku pandemie výrazně poklesla a následně prudce vzrostla, tak způsobil dodnes přetrvávající problémy v dodávkách i ve výrobě. Tomu nepomáhá ani situace v dopravě, a to především v té lodní. Cena kontejneru z východní Asie do Evropy od konce roku 2020 narostla téměř o 700 % a neklesá ani s ustupující pandemií.

Z pandemie vycházíme také s vysokými, dříve nepředstavitelnými cenami energií. Zatímco koncem roku 2019 stála na spotovém trhu 1MWh elektřiny 15 eur, v roce 2022 již překonala hranici 200 eur. Plyn vzrostl dvojnásobně a obdobnou situaci zažíváme na trhu s ropou – koncem roku 2019 se jeden barel obchodoval za 60 amerických dolarů, v prvním kvartálu roku 2022 hodnota přesáhla 120 dolarů. Nárůst cen elektřiny o více než 1300 %, plynu a ropy o 100 % v kombinaci s dlouhodobým nedostatkem pracovních sil a s ním souvisejícím tlakem na mzdy vytváří pro české firmy velmi nebezpečný koktejl, jenž snižuje jejich globální konkurenceschopnost a uvaluje českou ekonomiku do roztáčející se inflační spirály, kterou by však měla ustát.

PROMĚNA GLOBÁLNÍHO OBCHODU

Druhá skupina rizik souvisí s výraznou proměnou globálního obchodního prostředí. V období před pandemií jsme hovořili o postupném přesunu těžiště světové ekonomiky ze západu na východ, tedy do Asie. Nastupující trendy deglobalizace či regionalizace s nástupem pandemie nahradily protekcionismus a důraz na soběstačnost. Trend uzavírání ekonomik se nakonec ukázal reálný pouze v úzkém spektru strategických sektorů, razantně však narostla snaha o zkracování výrobních řetězců a o posun směrem k intra-regionálním modelům obchodu.

Vlivem pandemie se vedle proměny modelu kancelářské práce, rapidní digitalizace napříč sektory a posílení zdravotních kapacit o několik let urychlil také rozvoj světového obchodu. Rychlost dodání, blízkost dodavatele zákazníkovi a přizpůsobivost jsou nyní faktory, které již nelze za každou cenu nahradit nízkou cenou. Pro firmy to tak znamená nutnost přizpůsobovat se koncovým zákazníkům nejen podobou služeb či produktů, ale také v rámci pozice ve výrobním a dodavatelském řetězci.

Automobilový průmysl doplatil na narušené dodavatelské řetězce v době pandemie. Stejně tak se stává obětí Putinovy války na Ukrajině. Foto: Shutterstock

VÁLEČNÝ OTŘES

Slovo válka se v posledních letech v Evropě skloňovalo především ve spojitosti s kyberprostorem. I proto vyvolal konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou otřes, který se přelévá z finančních trhů do reálné ekonomiky. Krize mimo Ruska, Běloruska a Ukrajiny dopadne i na ostatní evropské země. Postižený bude především automobilový a chemický průmysl, problémy zaznamená i zemědělství.

Míra dopadů krize na západní ekonomiky je přímo úměrná rozsahu konfliktu a míře sankcí, které západní svět na Rusko uvalí. V nejčernějších scénářích hovoříme i o možnosti stagflace, tedy o kombinaci vysoké inflace a stagnace ekonomiky, či dokonce recese. Konflikt má již nyní dopady na české firmy, které mají obchodní vztahy s některou ze zemí účastnící se konfliktu (ať už přímo, či nepřímo v podobě narušených reexportů a nepřímých exportů). V oblasti přímého exportu a importu zboží České republiky s těmito zeměmi za rok 2021 evidujeme vývoz ve výši 136,5 miliardy korun a dovoz v hodnotě 182,4 miliardy korun (což tvoří 2,8 % českého exportu a 4 % importu).

SVĚTOVÁ EKONOMIKA 2022+

Ruská ekonomika s hrubým domácím produktem dosahujícím 1,7 bilionu dolarů (tedy zhruba na úrovni Itálie) tvoří pouze necelá 2 % světového HDP, avšak její odstavení od světové ekonomiky přináší evropským firmám značné komplikace. Nejčernější scénář, spojený s odstřižením EU od ropy a plynu z Ruska, by znamenal dopad na české HDP ve výši 5-10 %. Odhlédneme-li ale od energetiky, může se jednat pouze o problém krátkodobý.

Výpadky dovozu surovin ze všech tří zemí zapojených do konfliktu způsobí dočasné navýšení cen (pšenice, obilí, kukuřice), či jejich dočasnou nedostupnost (železná a titanová ruda, ocel, nikl, kobalt). Dlouhodobě však částečný výpadek z těchto trhů podpoří trend, který již nastartovala a urychlila pandemie – tedy proměnu globálních dodavatelsko-odběratelských řetězců. První vlaštovky jsme mohli zaznamenat již před rokem 2020 v podobě strategií Made in India, In China for China nebo také v rámci konceptu strategické autonomie Evropské unie. Obchodní řetězce nejsou neměnné a většina zemí či ekonomických bloků se z pandemie poučila. Sledujeme tak důraz na přesun výroby do konkrétních teritorií a regionů, nebo snahy o její koncentraci v rámci zemí se stejným pohledem na fungování tržního hospodářství.

NOVÁ REALITA

Nahradit obchodní aktivity s Ruskem samozřejmě není v krátkodobém horizontu možné. Ani z dlouhodobého hlediska však nelze očekávat rychlý návrat na tento trh, a to především z důvodu vysokých rizik, bariér, ale i obtížného financování. Očekáváme proto teritoriální přeskupení světového obchodu, a to nejen z oblastí zapojených do konfliktu, ale také z Číny, kde se obecně společnostem dlouhodobě nedaří působit a naplňovat potenciál růstu trhu. Čína je nejen pro české firmy z obchodního hlediska stále obtížně přístupná, především kvůli značným bariérám trhu. Není také tajemstvím, že Čína usiluje o maximální soběstačnost a omezení dovozu. Svým vstupem do Světové obchodní organizace v roce 2001 tak zdaleka nenaplnila očekávání liberalizace a snadnějšího přístupu na její trh.
Jako logická alternativa zmiňovaných trhů se nabízí ostatní země Indo-Pacifiku (země ASEAN, Indie, Jižní Korea, Japonsko, Austrálie a Nový Zéland). Ty se na světovém HDP podílí 20 % a v posledních 10 letech rostly průměrně 4% tempem. HDP na obyvatele v paritě kupní síly se od roku 2013 zvýšil z 24 na 33 tisíce dolarů (průměr EU je 49 tisíc dolarů). Český obchod se zeměmi regionu je však za poslední roky jen mírně rostoucí. V porovnání s robustním růstem ekonomik tohoto bloku tak ani zdaleka nevyužíváme tamního potenciálu.

Není proto náhodou, že Indo-Pacifik je jednou z priorit jak francouzského, tak českého předsednictví v Radě EU. Podíváme-li se na mapu současného světa, stabilnější region s potenciálem oboustranné spolupráce aktuálně nenalezneme. Stabilita je podle Warrena Buffetta předpokladem úspěchu v dlouhodobém investování, a proto bychom právě tu měli v nové realitě mezinárodního obchodu hledat především.

MAREK PYSZKO, hlavní ekonom, Ministerstvo zahraničních věcí ČR