Stanovení podmínek pro vstup na území ČR, s účinností od pátku 18. 3. 2022 - Ochranné opatření MZDR 705/2022-13/MIN/KAN MZDRX01JUYMO

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ 

Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 

Praha 17. března 2022 

Č. j.: MZDR 705/2022-13/MIN/KAN 

*MZDRX01JUYMO* 

MZDRX01JUYMO 

OCHRANNÉ OPATŘENÍ 

Ministerstvo zdravotnictví jako správní úřad příslušný podle § 80 odst. 1 písm. h) zákona  č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů,  ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 258/2000 Sb.“), nařizuje podle § 68 odst. 1  zákona č. 258/2000 Sb. k ochraně před zavlečením onemocnění COVID-19 způsobeného  novým koronavirem SARS-CoV-2 toto ochranné opatření: 

I. 

S účinností ode dne 18. března 2022 od 00:00 hod. se 

I. nařizuje 

A. Příjezdy ze zemí mimo Evropskou unii 

1. občanům České republiky a dalším osobám uvedeným v bodě I.3, kteří cestují na území  České republiky ze zemí mimo Evropskou unii, ve kterých pobývaly déle než 12 hodin  v posledních 14 dnech, 

a) před zahájením přepravy vyplnit Příjezdový formulář, 

b) před zahájením přepravy disponovat  

i) výsledkem testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 nebo jeho antigenu, nebo 

ii) národním certifikátem o provedeném nebo dokončeném očkování, nebo

iii) certifikátem o prodělaném onemocnění COVID-19; 

c) předložit na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění  Příjezdového formuláře, dokument podle písmene b), nebo písemné prokázání, že se  na danou osobu vztahuje výjimka podle tohoto ochranného opatření, 

d) není-li osoba držitelem národního certifikátu o provedeném nebo dokončeném očkování, anebo certifikátu o prodělaném onemocnění COVID-19, podrobit se RT PCR testu v rozmezí 5. až 7. dne od vstupu na území České republiky, pobývá-li osoba  stále na území České republiky, pokud orgán ochrany veřejného zdraví zcela  výjimečně nerozhodl jinak, 

definice Příjezdového formuláře, výsledku testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV 2 nebo jeho antigenu, národního certifikátu o provedeném očkování, národního certifikátu  o dokončeném očkování a certifikátu o prodělaném onemocnění COVID-19 jsou uvedeny  v bodě III.; 

2. ostatním osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech v zemi mimo  Evropskou unii, 

a) před zahájením přepravy vyplnit Příjezdový formulář,

1 

b) před zahájením přepravy disponovat 

i) výsledkem testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 (RT-PCR), nebo ii) národním certifikátem o provedeném nebo dokončeném očkování, nebo iii) certifikátem o prodělaném onemocnění COVID-19; 

c) předložit na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění  Příjezdového formuláře, dokument podle písmene b), nebo písemné prokázání, že se  na danou osobu vztahuje výjimka podle tohoto ochranného opatření, 

d) není-li osoba držitelem národního certifikátu o provedeném nebo dokončeném  očkování, anebo certifikátu o prodělaném onemocnění COVID-19, podrobit se RT PCR testu v rozmezí 5. až 7. dne od vstupu na území České republiky, pobývá-li osoba  stále na území České republiky, pokud orgán ochrany veřejného zdraví zcela  výjimečně nerozhodl jinak, 

definice Příjezdového formuláře, výsledku testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV 2, národního certifikátu o provedeném očkování, národního certifikátu o dokončeném  očkování a certifikátu o prodělaném onemocnění COVID-19 jsou uvedeny v bodě III.; 

3. že dalšími osobami jsou  

a) občané Evropské unie, 

b) rodinní příslušníci občanů České republiky nebo Evropské unie s povolením k pobytu  na území Evropské unie, 

c) cizinci s povolením k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území Evropské unie; 

4. že povinnosti uvedené v bodech I.1 a I.2 neplatí pro osoby uvedené v bodě I.5; výjimky  z dílčích povinností jsou stanoveny v bodech I.6 a I.7; 

B. Výjimky z protiepidemických opatření 

B. a) Výjimky ze všech protiepidemických opatření podle tohoto ochranného opatření 

5. že povinnosti vyplývající ze zavedených protiepidemických opatření podle tohoto  ochranného opatření, které se vztahují k příjezdům na území České republiky, neplatí pro a) pracovníky mezinárodní dopravy, pokud je důvod vstupu doložen odpovídajícím  dokumentem, 

b) akreditované členy diplomatických misí v České republice včetně soukromých  služebních osob, držitele služebních pasů vydaných Českou republikou a držitele  diplomatických pasů cestující do nebo z České republiky za služebním účelem  a úředníky mezinárodních organizací registrovaných u Ministerstva zahraničních věcí 

cestující do nebo z České republiky za služebním účelem, pokud jejich pobyt na nebo  mimo území nepřekročí 72 hodin, 

c) nezletilé osoby s poruchou intelektu, s poruchou autistického spektra a kognitivní  poruchou nebo se závažnou alterací duševního stavu, jejichž mentální schopnosti  nebo aktuální duševní stav neumožňují dodržování tohoto ochranného opatření a mají  za tímto účelem vystaveno písemné lékařské potvrzení v anglickém jazyce, a to  lékařem působícím v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie;  potvrzení musí obsahovat razítko, identifikační údaje lékaře a jeho telefonické spojení, 

d) příslušníky Vězeňské služby nebo policisty vykonávající eskortní činnost nebo  bezpečnostní doprovod letadel, 

e) děti do dovršení věku 12 let; 

B. b) Výjimky z některých protiepidemických opatření podle tohoto ochranného  opatření 

6. že, jde-li o občany České republiky a další osoby uvedené v bodě I.3, tak platí, že  v případě příjezdu individuální dopravou se povinnosti před příjezdem do České republiky  stanovené tímto ochranným opatřením v části A. neuplatní;

2 

7. že povinnost disponovat před cestou výsledkem testu na stanovení přítomnosti viru SARS CoV-2 (RT-PCR) se nevztahuje na držitele diplomatické nóty vydané Ministerstvem  zahraničních věcí o nemožnosti zajištění testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV 2 (RT-PCR) mimo území České republiky; 

C. Příjezd covid pozitivních osob 

8. že osobám s onemocněním COVID-19, s výjimkou osob uvedených v bodě I.9, je vstup  na území České republiky zakázán; 

9. občanům České republiky a jejich spolucestujícím rodinným příslušníkům s vydaným  povolením k přechodnému pobytu na území České republiky, občanům Evropské unie  s vydaným potvrzením o přechodném pobytu na území České republiky a cizincům  s povolením k trvalému pobytu na území České republiky vydaném Českou republikou,  u kterých test prokázal přítomnost viru SARS-CoV-2 méně než 14 dnů před plánovaným  vstupem na území České republiky, 

a) přepravovat se na a poté v rámci území České republiky individuální dopravou, je-li to  možné, 

b) v případě přepravy veřejnou dopravou informovat o možném přetrvávajícím  onemocnění COVID-19 před započetím cesty dopravce, 

c) bez ohledu na způsob přepravy bezprostředně po vstupu na území České republiky  informovat místně příslušnou krajskou hygienickou stanici; 

D. Další povinnosti osob a státních orgánů v souvislosti s prevencí zavlečení  nebo šíření onemocnění COVID-19 

10. zastupitelským úřadům České republiky ve třetích zemích přijímat jen žádosti o víza  a přechodné a trvalé pobyty, jde-li o 

a) všechny žádosti podané ve třetích zemích, které jsou na seznamu zemí nebo teritorií s nízkým rizikem nákazy; 

b) všechny žádosti o krátkodobá víza osob, které podle tohoto ochranného opatření jsou  držiteli národního certifikátu o provedeném očkování nebo národního certifikátu  o dokončeném očkování anebo osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19, a platnost certifikátu je delší než platnost požadovaného krátkodobého víza;  zastupitelský úřad může stanovit přednostní termíny pro jejich podávání, 

c) žádosti o dlouhodobé nebo trvalé pobyty; zastupitelský úřad může stanovit přednostní  termíny pro jejich podávání, 

d) žádosti o dlouhodobá víza, 

e) žádosti o krátkodobá víza  

i) za účelem sezónního zaměstnání nebo za účelem zaměstnání, bude-li cizinec  zaměstnán v potravinářské výrobě, zdravotnictví nebo sociálních službách, anebo  krátkodobá víza za účelem zaměstnání, jsou-li podány na Ukrajině státními  příslušníky Ukrajiny, pokud nepřesáhnou maximální počet takových žádostí  stanovených Ministerstvem zahraničních věcí po projednání s Ministerstvem  zdravotnictví, 

ii) pro vědecké, klíčové a vysoce kvalifikované pracovníky, pokud jsou splněny  podmínky uvedené v Programu klíčový a vědecký personál a Programu vysoce  kvalifikovaný zaměstnanec, a pracovníky servisu kritické infrastruktury, iii) z důvodu podle bodu II.1 písm. d) až l); 

11. zastupitelským úřadům České republiky ve třetích zemích a Ministerstvu vnitra přerušit  všechna řízení o žádostech o víza a pobyty podaných na zastupitelských úřadech České 

3 

republiky ve třetích zemích pro státy, jejichž opatření prováděná z důvodu pandemie  onemocnění COVID-19 neumožňují provádění úkonů; 

12. zastupitelským úřadům České republiky ve třetích zemích vyznačit do cestovního dokladu  vízum pouze v případě žádostí, které lze podle bodu I.10 přijmout, nebo o nichž není řízení  přerušeno podle bodu I.11; 

13. občanům třetích zemí, kteří hodlají vstoupit na území České republiky za účelem  zaměstnání, nejpozději před vyznačením dlouhodobého víza nebo víza za účelem  převzetí povolení k pobytu předložit aktuální potvrzení zaměstnavatele o tom, že cizince  zaměstná, uplynulo-li od podání žádosti o dlouhodobé vízum či dlouhodobý pobyt více  než 90 dní; 

14. cizincům zajištěným podle § 27 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, nebo  podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně  některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, strpět provedení odběru biologického  vzorku za účelem zjištění přítomnosti onemocnění COVID-19 a poskytnout zdravotnickým  pracovníkům potřebnou součinnost při provedení tohoto odběru v odběrovém místě  poskytovatele zdravotních služeb nebo v zařízení pro zajištění cizinců; 

15. dopravcům provádějícím mezinárodní přepravu osob, kteří dopravují osoby do České  republiky, neumožnit přepravu cestujícím, kteří nejsou oprávněni vstoupit na území České  republiky podle tohoto ochranného opatření, nebo které nesplňují povinnosti uvedené  v bodě I.1 nebo I.2, nejde-li o osoby, na které dopadá výjimka podle tohoto ochranného  opatření; 

II. zakazuje 

1. vstup na území České republiky pro všechny občany třetích zemí; to neplatí: a) pro cizince, kteří doloží, že bezprostředně před vstupem na území České republiky  pobývali nejméně 14 dní na území členského státu Evropské unie nebo v zemi  s nízkým rizikem nákazy a nepobývali déle než 12 hodin v posledních 14 dnech  na území států s jiným než nízkým rizikem nákazy, 

b) pro držitele platného dlouhodobého víza, povolení k dlouhodobému, přechodnému  nebo trvalému pobytu na území Evropské unie, 

c) pro cizince, kterým bylo vydáno krátkodobé vízum po 11. květnu 2020 Českou  republikou nebo po 1. srpnu 2021 členským státem Evropské unie v zastoupení České  republiky podle dvoustranné dohody,  

d) pro rodinné příslušníky ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců  na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,  občanů České republiky nebo občanů Evropské unie, 

e) jsou-li ve výjimečných situacích vstup a fyzická přítomnost cizince na území České  republiky zcela nezbytné a zároveň je důvod vstupu doložen odpovídajícím  dokumentem vydaným vedoucím ústředního orgánu státní správy, který obsahuje  řádné konkrétní zdůvodnění nezbytnosti fyzické přítomnosti cizince na území České  republiky a nemožnosti zajistit naplnění sledovaného účelu jiným způsobem; pouhé  obecné uvedení potřeby fyzické přítomnosti nenaplňuje podmínku řádného konkrétního zdůvodnění; dokument nelze vydat pro doprovázející rodinné příslušníky  žádajícího cizince; 

f) pro pracovníky mezinárodní dopravy, pokud je důvod vstupu doložen odpovídajícím  dokumentem, 

g) pro akreditované členy diplomatických misí v České republice včetně soukromých  služebních osob, držitele diplomatických pasů cestujících do České republiky  za služebním účelem a úředníky mezinárodních organizací registrované  u Ministerstva zahraničních věcí,

4 

h) v naléhavých mimořádných situacích (potřeba poskytnutí plánovaných zdravotních  služeb, plnění povinnosti uložené soudem, cesta na základě předvolání státního  orgánu, výkon soudního rozhodnutí, úřední jednání, přijímací zkouška ke studiu,  nostrifikační zkouška, nezbytná péče o blízké rodinné příslušníky, kteří nejsou schopni  se o sebe sami postarat, výkon práva péče o nezletilé dítě nebo styk s ním, jiné  humanitární situace), pokud je důvod vstupu doložen odpovídajícím dokumentem, 

i) pro cizince, který s občanem České republiky nebo s občanem Evropské unie  s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem v České republice má  prokazatelný trvalý partnerský vztah založený zejména na soužití ve společné  domácnosti a bylo mu za účelem umožnění vstupu na území České republiky podle  tohoto bodu vystaveno potvrzení Ministerstva zahraničních věcí,  

j) pro očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování, pro očkované  osoby s národním certifikátem o dokončeném očkování a pro osoby, které prodělaly  onemocnění COVID-19, a doba pobytu nebude delší než platnost certifikátu; 

k) jde-li o nezletilé dítě, které cestuje se svým zákonným zástupcem nebo doprovází jinou  osobu, a tito jsou držiteli národního certifikátu o provedeném očkování nebo národního  certifikátu o dokončeném očkování, nebo jsou osobou, která prodělala onemocnění  COVID-19, a platnost certifikátu je delší než zamýšlená délka pobytu; toto ustanovení  nelze využít pro školní zájezdy a podobné skupinové příjezdy; 

l) je-li vstup v zahraničně politickém zájmu České republiky, o kterém rozhoduje pouze  ministr zahraničních věcí; 

za podmínky, že splňují podmínky vstupu podle tohoto ochranného opatření a jsou jinak  oprávněni vstoupit na území České republiky; 

III. stanoví 

1. že seznam zemí nebo teritorií s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID-19, je  stanoven na základě kritérií uvedených v Doporučení Rady EU 2020/912 ze dne  30. června 2020 o dočasném omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné,  a o možném zrušení tohoto omezení, v aktuálním znění, a neobsahuje jiné státy nebo  teritoria než ty, které jsou uvedeny v příloze I tohoto Doporučení Rady EU; seznam zemí  nebo teritorií je vydáván formou ochranného opatření; 

2. že splnění povinnosti předložit vyplněný Příjezdový formulář se rozumí předložení  v takové podobě, která umožní jednoznačnou identifikaci držitele a kontrolu vyplněných  údajů; elektronický Příjezdový formulář je dostupný na internetových stránkách  www.prijezdovyformular.cz; zpracovávanými osobními údaji nad rámec § 79 odst. 1  zákona č. 258/2000 Sb. jsou číslo cestovního dokladu, státní občanství, adresa  elektronické pošty a telefonní číslo; vyplněním a odesláním Příjezdového formuláře se  krajské hygienické stanici příslušné podle místa bydliště nebo ohlašovaného pobytu  vzdáleným přístupem oznamuje vstup na území České republiky, informace související  s pobytem dané osoby v zahraničí (navštívené země) a způsobem příjezdu do České  republiky a dále informace o místě pobytu v České republice; délka uchovávání údajů činí  3 měsíce od odeslání Příjezdového formuláře; nahlížení do databáze Příjezdových  formulářů je možné podle § 79 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví zaměstnanci  Krajských hygienických stanic, sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Ministerstva  zdravotnictví a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, a to za účelem činností  směřujících k zabránění či minimalizaci importu onemocnění COVID-19 do České  republiky nebo zabránění či minimalizace dalšího šíření, a to zejména za účelem detekce případů k sekvenování vzorků, trasování, sankcionování za porušení povinností zejména  podle tohoto ochranného opatření a sběru anonymizovaných statistických dat a jejich  analýzy;

5 

3. že výsledkem testu, na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 nebo jeho antigenu se  rozumí: 

a) v případě testu na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 písemné  potvrzení vystavené osobou oprávněnou provádět tento test v zemi, ve které byl  proveden, o negativním výsledku rychlého antigenního testu (RAT), který není starší  než 24 hodin od data provedení antigenního testu a jedná se o test uvedený  na společném a aktualizovaném seznamu RAT testů, který byl vytvořen na základě  doporučení Rady ze dne 21. ledna 2021 o společném rámci pro používání a validaci  rychlých testů na antigen a o vzájemném uznávání výsledků testů na COVID-19 v EU (2021/C 24/01), 

b) v případě testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 (RT-PCR) písemné  potvrzení vystavené osobou oprávněnou provádět tento test v zemi, ve které byl  proveden, o negativním výsledku RT-PCR testu, který není starší než 72 hodin od data  provedení RT-PCR testu; 

jde-li o test provedený na území, na něž se vztahuje nařízení Evropské unie o digitálním  certifikátu EU COVID1 nebo na území třetí země, pro kterou byl přijat prováděcí akt podle  nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU COVID1, výsledek se prokazuje pouze certifikátem o testu vydávaným podle nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU  COVID2; 

4. že očkovanou osobou s národním certifikátem o provedeném očkování se rozumí osoba,  která se prokáže platným národním certifikátem o provedeném očkování proti onemocnění  COVID-19 vydávaným podle nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU COVID3,  za podmínky, že od dokončení očkovacího schématu uplynulo nejméně 14 dní a v případě  osoby, která dovršila 18 let věku, zároveň nejvýše 270 dní nebo byla očkována posilovací  dávkou, a která zároveň nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19; 

5. že očkovanou osobou s národním certifikátem o dokončeném očkování se rozumí osoba,  která se prokáže platným národním certifikátem o dokončeném očkování proti  onemocnění COVID-19 podle bodu III.6 nebo III.7, za podmínky, že od dokončení  očkovacího schématu uplynulo nejméně 14 dní a v případě osoby, která dovršila 18 let  věku, zároveň nejvýše 270 dní nebo byla očkována posilovací dávkou, a která zároveň  nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19, pokud byla osoba očkována: 

a) léčivým přípravkem obsahujícím očkovací látku proti onemocnění COVID-19, kterému  byla udělena registrace podle nařízení (ES) č. 726/2004, nebo 

b) léčivým přípravkem, jehož výroba je v souladu s patentem léčivého přípravku podle  písmene a), pokud je tento léčivý přípravek zároveň schválen Světovou zdravotnickou  organizací pro nouzové použití; seznam přípravků podle písmen a) a b) je zveřejněn  na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví; 

6. že za národní certifikát o dokončeném očkování se považuje písemné potvrzení vydané  alespoň v anglickém jazyce oprávněnou osobou působící v třetí zemi, která není zemí    

1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování  a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19  (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 

2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953  

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/954 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování  a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19  (digitální certifikát EU COVID) ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí s oprávněným pobytem nebo  bydlištěm na území členských států během pandemie COVID-19 

3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953  

 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/954 

6 

vydávající certifikát podle bodu III.7, a je zveřejněno v seznamu uznaných národních  certifikátů na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví; písemné potvrzení musí  obsahovat údaje o očkované osobě, podanému typu vakcíny, datu podání vakcíny,  identifikaci subjektu, který potvrzení vydal a  

a) tyto údaje je možné ověřit dálkovým přístupem přímo z písemného potvrzení, nebo b) jde o třetí zemi, ve které probíhá očkování léčivým přípravkem podle bodu III.5, míra  proočkovanosti je vyšší než v České republice, daná země poskytuje věrohodné  a ověřitelné údaje k pandemii a spolupracuje v rámci mezinárodních organizací v boji  s pandemií; 

7. že za národní certifikát o dokončeném očkování se dále považuje certifikát o dokončeném  očkování vystavený očkované osobě podle bodu III.5 oprávněnou osobou působícím  v třetí zemi, pro kterou byl přijat prováděcí akt podle nařízení Evropské unie o digitálním  certifikátu EU COVID4, a který je zároveň zveřejněn v seznamu národních certifikátů  na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví; 

8. že za osobu, která prodělala onemocnění COVID-19, se považuje osoba, která se prokáže certifikátem o prodělaném onemocnění COVID-19 vydaným podle nařízení Evropské unie  o digitálním certifikátu EU COVID5 nebo oprávněným subjektem působícím v třetí zemi, pro kterou byl přijat prováděcí akt podle nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU  COVID6, a od prvního pozitivního výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru  SARS-CoV-2 uplynulo alespoň 11 dní, ne však více než 180 dní; je-li certifikát vydáván  třetí zemí, musí být zároveň zveřejněn v seznamu národních certifikátů na internetových  stránkách Ministerstva zdravotnictví, který je shodný se seznamem dle bodu III.7; 

9. že za osobu, která prodělala onemocnění COVID-19 se dále považují držitelé diplomatické  nóty vydané Ministerstvem zahraničních věcí, kterými mohou být občané České republiky  a jejich spolucestující rodinní příslušníci s vydaným povolením k přechodnému pobytu  na území České republiky, občané Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném  pobytu na území České republiky nebo cizinci s povolením k trvalému pobytu na území  České republiky vydaném Českou republikou, osvědčující doloženou absolvovanou  izolaci v důsledku onemocnění COVID-19 v zemi odjezdu před vstupem na území České  republiky; diplomatická nóta není zpravidla vydávána dříve než 14 dní od prvního  pozitivního výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 a nelze ji  použít pro účely žádostí podle bodu I.10 a vstupu podle bodu II.1; 

10. že občanem třetí země je cizinec vyjma občana Evropské unie a cizince ve smyslu § 1  odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně  některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; 

11. že za členské státy Evropské unie se pro účely tohoto ochranného opatření kromě  členských států Evropské unie dále považují Andorrské knížectví, Islandská republika,  Lichtenštejnské knížectví, Monacké knížectví, Norské království, Republika San Marino,  Švýcarská konfederace a Vatikánský městský stát; všechny ostatní země jsou zeměmi  třetími; 

12. že pro účely tohoto ochranného opatření se pojmem „písemné potvrzení“ rozumí jak forma  listinná (originál nebo prostá kopie), tak elektronická, pokud je v něm uvedeno jméno,    

4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953  

5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953  

 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/954  

6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 

7 

příjmení a datum narození nebo číslo cestovního dokladu konkrétního adresáta; písemné  potvrzení v elektronické podobě není možné předkládat ve formě SMS zprávy; 

13. že držiteli diplomatické nóty o nemožnosti zajištění testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 v zemi odjezdu mohou být občané České republiky a jejich spolucestující  rodinní příslušníci s vydaným povolením k přechodnému pobytu na území České  republiky, občané Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném pobytu na území  České republiky, cizinci s povolením k trvalému pobytu na území České republiky  vydaném Českou republikou a pracovníky servisu kritické infrastruktury, jejichž výkon  činnosti je v zájmu České republiky; 

14. že je-li zastupitelský úřad České republiky akreditován pro více států, pak je pro příjem a zpracování žádostí o víza a pobytová oprávnění pro jednotlivé státy určující jejich  aktuální zařazení na seznamu zemí nebo teritorií s nízkým, středním, vysokým a velmi  vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19; 

15. že individuální dopravou je cesta takovým dopravním prostředkem, ve kterém se v daný  moment přepravují pouze osoby, které jsou členy jedné domácnosti; 

16. že míra proočkovanosti v České republice je zveřejňována zde:  

https://www.mzcr.cz/tiskove-centrum/datove-tiskove-zpravy-ke-covid-19/. 

II. 

S účinností ode dne 18. března 2022 od 00:00 hod. se ruší ochranné opatření Ministerstva  zdravotnictví ze dne 14. února 2022, č.j. MZDR 705/2022-7/MIN/KAN. 

III. 

Toto ochranné opatření nabývá platnosti dnem jeho vydání. 

Odůvodnění:  

I. 

Ministerstvo zdravotnictví představuje dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného  zdraví, v platném znění (dále také jen „ZOVZ“) vrcholný orgán ochrany veřejného zdraví  v České republice. V této souvislosti též vede soustavu krajských hygienických stanic, jimž je  nadřízen a jejich působnost vykonává, má-li být vykonávána na území celé České republiky.  Současně má k dispozici zejména Státní zdravotní ústav („SZÚ“) coby příspěvkovou  organizaci ve své přímé řídící působnosti (§ 86 odst. 2 ZOVZ) a Ústav zdravotnických  informací a statistiky ČR („ÚZIS“) coby jím zřizovanou organizační složku státu (§ 70 odst. 3  zákona č. 372/2011 Sb.). Orgány veřejné moci primárně činí odborný úsudek tam, kde to je  možné, samy. To výslovně potvrzuje dokonce i § 127 odst. 1 o. s. ř., dle nějž jsou orgány  veřejné moci povolány k tomu, aby soudům podávaly odborná vyjádření. Státní zdravotní  ústav je nadto též zapsán coby znalecký ústav specializovaný v oboru Zdravotnictví – ochrana  veřejného zdraví a Zdravotnictví – (a) epidemiologie, (b) virologie a (c) hygiena. Všechna  opatření Ministerstvo zdravotnictví zásadně činí (a) na základě všech dostupných znalostí,  které jsou o viru známy v době činění jednotlivých opatření (best practice), (b) při vědomí, že  tyto znalosti nejsou dostatečné a přesné, a že (c) není možné čekat na to, až bude prokázáno  a jednoznačně doloženo, zda je jedno zvažované opatření lepší než jiné. Ministerstvo  zdravotnictví proto při přijímání svých opatření preferuje ochranu života a zdraví osob coby 

8 

nejdůležitějších základních hodnot, avšak při současné snaze o co nejmenší omezení chodu  společnosti. V případě nejasností o šíření či vlastnostech koronaviru se navíc nespoléhá  s ohledem na princip náležité opatrnosti na to, že nastane optimističtější varianta (např. že vir  nebude postupovat tak rychle nebo že onemocnění nebudou tak závažná a úmrtí tak četná). 

Hlavním cílem opatření je zachování rozumné míry kontroly nad epidemickým  procesem, a to s ohledem na míru vakcinace, která je ve velké většině zemí EU na daleko  vyšší úrovni než ve většině třetích zemí. Rizikem tak jsou zejména importy onemocnění  ze třetích zemí. Nastavenými pravidly je tak stále třeba respektovat hlavní jejich hlavní cíle: 

− Zabránit vyčerpání kapacit standardní lůžkové a intenzivní péče zdravotnických zařízení.  To má umožnit jak zachování nezbytné zdravotní péče ve vztahu k pacientům, kteří nejsou  nakaženi koronavirem SARS-CoV-2, tak ve vztahu k pacientům s onemocněním COVID 19, kteří potřebují hospitalizaci.  

− Zabránit explozivnímu rozšíření onemocnění COVID-19, při němž by ve zvýšené míře  docházelo (a) k šíření agresivnějších typů koronaviru SARS-CoV-2 a (b) k vyšším  koncentracím koronaviru SARS-CoV-2 v těle. Vyšší koncentrace koronaviru SARS-CoV 2 v těle a přítomnost jeho agresivnějších typů přitom při zohlednění současných  vědeckých poznatků vede k rozvoji zdravotních komplikací nakažených osob a k vyšší  smrtnosti a to i u naočkovaných jedinců. 

− Snížit smrtnost a četnost těžkých průběhů infekce. 

Mezi nejzávažnější epidemie z pohledu dopadu a zátěže v populaci jsou epidemie způsobené  mezilidským šířením. Nejvyšší nemocnosti v populaci je dosahováno při šíření respirační  cestou, pomocí kapének obsahujících infekční agens, které se dostávají do okolí nemocného  při mluvení, dýchání, kašlání a kýchání. V souvislosti s probíhající pandemií onemocnění  COVID-19 a přijatými opatřeními k odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví  obyvatel ČR se ukazuje, že mezi nejdůležitější nástroje, jak ovlivnit vzniklou epidemii  a zastavit její nekontrolovatelné šíření, je ovlivnit tyto jednotlivé články epidemického procesu  – tímto je i import nemoci ze zahraničí – je nutno se tedy zaměřit rovněž na maximální prevenci  importu onemocnění.  

Nejúčinějším známým nástojem boje proti onemocnění COVID-19 je vakcinace. Vakcinace  osob byla zahájena v prosinci roku 2020, kdy důraz byl celosvětově kladen zejména  na nejvíce zranitelné jedince. Vyšší dostupnost vakcín však nyní umožnuje očkování de facto všech osob nad určitou věkovou hranicí. V rámci EU a EHP došlo k plnému naočkování již  více než 82% dospělé populace.7 Celosvětové procento je poté podstatně nižší, ač rozdíly  mezio zeměmi jsou obrovské (nad 90% Spojené arabské emiráty, 2,6, % Nigérie)8. Řada zemí  očkuje vakcínami, které Česká republika neuznává. Nízká míra vakcinace v rozvojových  zemích, jejich celkové možnosti v boji proti pandemii nebo přístup k ní dále prohlubují trvající  potřebu sledovat vývoj pandemie globálně a přijímat opatření směřující nejen čistě na domácí  prostředí.  

Odůvodnění opatření vyplývá z výsledků analýzy klíčových epidemiologických charakteristik  a hodnocení rizika dalšího šíření nákazy. 

Bez stanovení příslušných podmínek pro cestování nelze s přihlédnutím k dosavadním  zkušenostem z vývoje epidemie v České republice a v řadě dalších zemí světa vyloučit, že by  došlo k eskalaci počtu nových případů, a tím k významnému zhoršení epidemické situace  Obdobná opatření, jaká byla a jsou aktuálně přijata v České republice, byla a jsou realizována  i v řadě dalších států nejen v rámci Evropské unie jako jeden ze základních mechanismů  snížení míry rizika nákazy a ochrany zdraví. 

7https://vaccinetracker.ecdc.europa.eu/public/extensions/COVID-19/vaccine-tracker.html#uptake-tab 8 https://ourworldindata.org/covid-vaccinations

9 

Zavedená specifická protiepidemická opatření pro jednotlivé činnosti jsou doplňkem  režimových opatření, která jsou uplatňována od počátku pandemie, jakými jsou: rozestupy,  dezinfekce, větrání a ochrana dýchacích cest.  

II. Zhodnocení aktuální epidemické situace 

I přes kontinuálně navyšující se procento proočkované globalní populace, další nejistotu  do celkového procesu vnáší rizika související s mutací viru a vznikem jeho nových  variant, které mohou být i více rizikové z hlediska rychlosti šíření nebo schopnosti  prolomení vakcinace, jako je tomu popsáno u variaty alfa či gama. Genetická informace  koronavirů je totiž ve srovnání s jinými viry poměrně proměnlivá, což je jedním z důvodů  selekcí různých variant viru, které jsou z mnoha důvodů rizikovější než původní kmen. 

Na základě klasifikace WHO z 31.5.2021 se varianty viru SARS-CoV-2 dělí do třech kategorií:  tzv. variants of concern (VoC), variants of interest (VoI) a variants under monitoring.  Nejvýznamnější roli z hlediska zvládání pandemie hrají právě VoC varianty, u kterých existují  jasné důkazy, že vlastnosti této varianty mohou negativně ovlivnit vývoj pandemie a mohou  tak představovat větší zdravotní riziko. Mezi tyto vlastnosti se řadí zejména vyšší nakažlivost  či vyšší virová nálož9, které mohou vést ke zrychlení šíření viru v populaci. Otevřenou otázkou  zůstává také odolnost těchto variant vůči používaným vakcinačním látkám. Z dosavadních  výzkumů se předpokládá snížená efektivita používaných vakcín vůči těmto variantám, kvůli  dynamickému vývoji epidemické situace a relativně nedávnému proočkovaní dospělé  populace však nelze situaci jednoznačně zmapovat10.  

Nově je také nutno rychle reagovat na novou variantu viru SARS-CoV2, a to variantu omikron,  která je stejně jako ostatní výše uvedené varianty řazena od 26.11.2021 mezi “variantu  vyvolávají obavy“ (VoC), jenž byla prvně detekována ve vzorcích odebraných 11. listopadu  2021 v Botswaně a 14. listopadu 2021 v Jihoafrické republice (JAR). Tato varianta patřící do  linie Pango B.1.1.529 se vyznačuje vysokým počtem mutací v S-genu (ve srovnání  s původním virem). Varianta se vyznačuje 30 změnami, třemi malými delecemi a jednou  malou inzercí ve spike proteinu, 15 z těchto změn se nachází ve vazebné doméně receptoru.  Varianta omikron je spojena se snadnějším přenosem, tedy vyšší transmisibilitou, významným  snížením účinnosti vakcíny a zvýšeným rizikem reinfekcí.  

Z globálního pohledu na aktuální vývoj a trend epidemické situace ve výskytu onemocnění  covid-19 trvá stav velmi vysokého počtu nově diagnostikovaných případů onemocnění covid 19. Velice zatíženým kontinentem je i nadále Evropa, primárně pak země Evropské unie,  ze kterých je průměrně denně hlášeno více než 1,5 milionu nových případů. Velmi významně  se na tomto počtu podílí i nadále případy covid-19 diagnostikované ve Francie a Německu. Vysoký počet případů v denním průměru několika desítek tisíc nových případů je hlášen  i z Dánska, Rakouska, Velké Británie, Itálie, Řecka, Norska, Portugalska či Švédska. Ve  všech těchto státech pak bez kritického dopadu do stavu hospitalizací, čemuž zcela jistě  významně napomáhá ochranný efekt očkování, které velmi významně tlumí dopad  do hospitalizační péče. Nicméně například k situaci v Řecku ZÚ Atény uvádí, že většinu  vážných případů onemocnění hospitalizovaných na JIP má ale nadále na svědomí mutace  delta. Zhruba 80 % z nich je neočkovaných nebo s nedokončenou vakcinací. Kapacita JIP  a nemocnic je vytížená. Přetíženost a únava nedostatečného státního zdravotnického  systému se odráží ve vysokém (a rostoucím) počtu úmrtí na JIP/ARO, který je ve vztahu  

9 https://www.who.int/en/activities/tracking-SARS-CoV-2-variants/ 

10 ECDC, Waning Imunity and Vaccine Effectiveness Following Primary Vaccination, ICPR, 13.9.2021

10 

k počtu případům z nejvyšších v EU. Epidemiologové varují, že zatím nelze hovořit o ústupu  pandemie a uvažovat o rozvolnění opatření. 

Vlna varianty omikron postupně začíná opadávat i v severní Americe, kde byly významně  zatíženy zejména Spojené státy americké, a kde aktuálně epidemie nejvíce dopadá na jejich  západní část, která prochází vlnou varianty omikron velmi významně. Zpráva GK Los Angeles  ke 3.2.2022 uvádí, že vlna koronavirové mutace omikron přechází americkým Západem v plné  síle. Uvážíme-li plné dva roky trvání pandemie COVID-19, řada států v posledních 14 dnech  vykázala nárůst nových případů o celou jednu pětinu (Havaj, Aljaška, Washington, Oregon,  Kalifornie), tzn. 20 % všech případů nákazy COVID-19 bylo zaznamenáno teprve v uplynulých  2 týdnech. Takové množství případů představuje enormní zátěž pro zdravotníky a nemocnice. Mimo kontrolu jsou počty nově nakažených na tichomořských územích Guam a Severní  Mariany. 

Rostoucí počet nových případů je pozorován také na asijském kontinentu s tím, že nejvíce je  postiženo Japonsko s více než 80 tisíci novými případy denně. 

Vývoj epidemické situace ve výskytu onemocnění covid-19 v České republice není odlišný  od vývoje pozorovaném v ostatních zemích EU. Současná situace je charakterizována  pokračujícím velmi vysokým počtem nově diagnostikovaných případů. Průměrné denní počty  ve všední den překračují v posledních dnech hodnotu 35 tisíc nově diagnostikovaných  případů, narůstá rovněž i počet suspektních reinfekcí, tj. opakovaných onemocnění  po prodělaném onemocnění covid-19 v minulosti. Za posledních 14 dní bylo hlášeno téměř  80 tisíc suspektních reinfekcí, což je dáno šířením varianty omikron, která je na území ČR  zcela dominantní variantou, a která je ve srovnání s variantou delta charakterizována vyšší  transmisibilitou a také tím, že dokáže snáze prolamovat i tzv. postinfekční imunitu, tj. imunitu  získanou po prodělaném onemocnění. 

Vzhledem k současnému vývoji epidemické situace je velmi pravděpodobné, že velmi vysoké  počty nově diagnostikovaných případů budou přetrvávat, avšak bez další eskalace počtů  nových případů ve smyslu jejich růstu. Spíše lze očekávat postupný pokles nových případů  nákazy virem SARS-CoV-2. Zásadní důvodem tohoto předpokladu je fakt, že kulminace  proběhne v různých regionech s jinou dynamikou a v jiném čase, vývoj situace není  synchronní. Nejdříve zatížené regiony (hlavní město Praha a Středočeský kraj) již na vrcholu  současné vlny jsou a začínají klesat, jiné i demograficky velké regiony stále ještě v prevalenci  nákaz rostou.  

Aktuálně se s časovým posunem začíná postupně zátěž přesouvat z populačních skupin dětí,  mladistvých a mladých dospělých do dalších věkových kategorií a v posledním období roste  významně i zátěž v seniorní populaci ve věku 60+ a také u skupiny potenciálně zranitelných  jedinců. Tato postupně prostupující vlna do zranitelných skupin se začíná již propisovat  do zátěže nemocnic. V tomto případě však jde o naplnění tzv. realistických prediktivních  scénářů, kdy zásah je „kvantitativním nárůstem“, tj. stavem, kdy vysoký počet nakažených  a průnik infekce do zranitelných skupin navyšuje absolutní počet vážněji nemocných. Nejde  o nárůst kvalitativní v tom smyslu, že by omikron významně způsoboval vážný průběh  onemocnění u očkovaných osob, nýbrž naopak očkování, a zejména očkování posilovací  dávkou, udržuje velmi významný ochranný efekt proti těžkému průběhu nemoci, a to  i v seniorních věkových kategoriích. Jelikož jsou potenciálně zranitelné skupiny obyvatel  poměrně významně naočkovány a posilovací dávky očkování byly aplikovány velkému počtu  osob teprve nedávno, je toto hlavním ochranným faktorem, díky kterému stále významně  neroste zátěž jednotek intenzivní péče (dále jen „JIP“). Ochranný efekt očkování ukazují  i aktuální počty hospitalizací na JIP dle očkovacího statusu, kdy na JIP je léčeno stále více  než 70 % neočkovaných pacientů a u osob s posilovací dávkou je téměř eliminováno riziko  velmi těžkého průběhu nemoci vyžadující intenzivní péči.

11 

Toto dokladují i další data, kdy u neočkovaných osob s rizikovými faktory a vyšším věkem  (65+) je do 7 až 10 dnů od pozitivity riziko hospitalizace 34 % a následně přibližně 20 %  z hospitalizovaných osob, tedy asi 7 % ze všech pozitivních osob této kategorie, vyžaduje péči  na JIP. 

Dokončené očkování bez posilovací dávky snižuje pravděpodobnost hospitalizace  u rizikových skupin obyvatel do 7 až 10 dnů na přibližně 17 %, péči na JIP pak vyžaduje okolo  3,5 % pozitivních osob. Očkování zranitelné a seniorní populace velmi efektivně brání  těžkému průběhu nákazy. A naopak neočkovaní a rizikově predisponovaní lidé mají riziko  komplikací vedoucích k hospitalizaci stále vysoké. 

Pro další vývoj a průběh epidemie je vysoce důležité očkování a dosažení co nejvyšší  proočkovanosti napříč věkovými kategoriemi, nezbytné je to zejména u rizikových skupin, a to  včetně naočkování třetí (posilovací) dávkou, která znamená významné posílení imunity proti  symptomatickému onemocnění covid-19 a především pak i těžkému průběhu onemocnění  nebo úmrtí v případě nákazy. Proočkovanost populace, zejména pak u vyšších věkových  skupin, je vysoce nezbytná právě z důvodu ochranného efektu očkování před závažným  průběhem onemocnění, který je mnohonásobně více pravděpodobný u starších osob  s chronickými onemocněními nebo u osob s oslabenou imunitou než u standardního vzorku  populace. Jako vysoce nezbytné se ukazuje zejména u těchto osob proočkování tzv.  posilovací dávkou, což ukazují nejen četné publikované studie, ale i data z ČR, kdy ochrana  zejména proti vážnému průběhu a následné hospitalizaci je vyšší než 90 %. 

K datu 14. března 2022 bylo očkováno alespoň jednou dávkou více než 6,9 milionů obyvatel,  dokončené očkování má 6,85 milionu osob, což představuje 64 % celkové populace s tím, že  více než 4,1 milionům osob pak byla podána posilovací třetí dávka, což je více než třetina  populace. V kohortě obyvatel starších 16 let věku, má dokončené očkování 74 % osob.  Z hlediska rizika závažného průběhu nemoci v nejohroženější skupině, tj. u osob starších 80  let, je kompletně naočkováno 90 % osob, posilovací dávku má v této skupině aplikovánu více  než 300 tisíc osob, což představuje 72 % této populační skupiny, avšak v této skupině zůstává  stále poměrně vysoký počet osob, které neabsolvovaly ani jednu dávku očkování, což  představuje významné riziko pro zátěž zdravotnického systému v případě průniku nákazy  covid-19 do této vysoce rizikové skupiny. Ve věkové skupině 60+ je pak stále okolo 150 tisíc  osob, které neabsolvovaly očkování, a to ani jednou dávkou. 

Základním a klíčovým aspektem pro další vývoj epidemie je tak vysoká proočkovanost  populace včetně podání třetí, tzv. posilovací dávky, což dokladují i data z mnoha evropských  států, kde i přes velmi významné počty nových případů onemocnění covid-19 neroste  významně zátěž nemocnic. Prioritou pro zvládnutí epidemie je tak dosažení co nejvyšší  proočkovanosti a tím i významného ochranného efektu vůči závažnému průběhu onemocnění  a následné hospitalizaci a tím i minimalizace dopadů na nemocnice a poskytování zdravotní  péče. 

V populaci stále zůstává téměř 25 % dospělých osob, které neabsolvovaly ani jednu dávku  očkování, tj. nejsou primárně chráněni před závažným průběhem onemocnění. Stále je tedy  v populaci velký počet osob primárně nechráněných, z nichž je nemalý podíl těch, které jsou  v případě nákazy výrazně více ohroženy závažným průběhem onemocnění se všemi jeho  následky. K tomuto číslo přispívají v mnoha případech i nově příchozí cizinci. Proto  za současného vývoje situace a vzhledem ke známým epidemiologických charakteristikám  varianty omikron viru SARS-CoV-2 (vyšší transmisibilita, schopnost prolomení postvakcinační  a postinfekční imunity) je nutné stále mít k dispozici aktivní opatření. 

Denní přehled o počtu osob s nově prokázaným onemocněním covid-19 a dalších  sledovaných parametrů v ČR je pak pravidelně zveřejňován na webových stránkách  https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19, kde jsou rovněž dostupné různé datové sady 

12 

pro hodnocení vývoje onemocnění covid-19 v časové ose, a také zde  https://www.mzcr.cz/tiskove-centrum/datove-tiskove-zpravy-ke-covid-19/. 

Aktuální přehled očkování je dostupný na webových stránkách https://onemocneni aktualne.mzcr.cz/vakcinace-cr. 

III. 

Cílem tohoto opatření je tedy na základě všech dostupných vědeckých poznatků,  vzájemné koordinace na evropské úrovni a nabytých zkušeností nastavit předvídatelné  a zdravotně bezpečné podmínky pro vstup na území ČR. Neřízené rozvolnění, tj. absence  opatření, by s vysokou pravděpodobnosti s ohledem na dosavazdní zkušenosti vedlo  k výraznému zhoršení epidemické situace a exponenciálnímu nárůstu počtu nových případů,  který by se již netýkal pouze specifické a úzké populační skupiny, nýbrž by se jednalo s velkou  pravděpodobností o celospolečenský zásah, tj. do všech populačních skupin. V případě, že  by došlo k eskalaci počtu nových případů a průniku do zranitelné skupiny (viz výše),  znamenalo by to následný nárůst počtu hospitalizací a s tím související zvýšení zátěže  zdravotního systému a při výrazně negativním scénáři i opětovné omezení poskytování  standardní péče z důvodu zahlcení zdravotního systému. Nízká míra vakcinace zejména  v rozvojových zemích, a dále s ohledem na to, že cizí státní příslušníci mohou být sice  vakcinováni, ale nikoli vakcínou schválenou Evropskou lékovou agenturou nebo vakcínami  ekvivalentními, znamená bezpochyby riziko zvýšeného importu onemocněné do České  republiky, a to včetně nových variant. 

Opatření je proto zaměřeno tak, aby byla zajištěna potřebná škála preventivních opatření  zohledňující i předběžnou opatrnost v souvislosti s dalším šířením SARS-CoV-2 a jeho  nových variant. Opatření také čerpá z posledních vědeckých poznatků týkajících se zejména  očkování a jeho dopadů na přenositelnost. Pro nastavení jednotlivých opatření je nezbytným  aspektem vyhodnocování dopadů těchto opatření na epidemickou situaci a její trend, a to  v pravidelných intervalech, kdy Ministerstvo zdravotnictví tak činí denně. 

IV. Hodnocení rizika 

S ohledem na masivní šíření varianty omikron viru SARS-CoV-2 vydalo ECDC dne 27. ledna  2022 nové aktualizované hodnocení rizik v souvislosti s onemocněním covid-19, které  zohledňuje její charakteristiku, a především stav proočkovanosti v zemích EU/EHP11.Státní  zdravotní ústav tento dokument zpracoval a v textu níže je uvedeno shrnutí. Jednotlivé detaily  jsou dostupné ve výše zmiňovaném zpracování předmětného dokumentu ECDC12. 

Varianta omikron viru SARS-CoV-2 rychle nahrazuje variantu delta ve většině zemí EU/EHP  a v zásadě její šíření postupuje ze západu na východ. Jelikož se varianta omikron může  v závislosti na některých faktorech (počet dávek, doba od posledního očkování) do určité míry  vyhýbat ochranným účinkům postinfekční/postvakcinační imunity, zůstává významná část  evropské populace vnímavá k nákaze. To vedlo k prudkému nárůstu počtu případů  a bezprecedentní intenzitě komunitního přenosu v Evropě. 

11 Assessment of the further spread and potential impact of the SARS-CoV-2 Omicron variant of  concern in the EU/EEA, 19th update (europa.eu) 

12 Posouzeni_dalsiho_vyskytu_RRA_19th_update.pdf (szu.cz)

13 

Ve srovnání s dřívějšími cirkulujícími variantami viru SARS-CoV-2 se zdá, že nákaza variantou  omikron vede s menší pravděpodobností k závažnému průběhu onemocnění, který by  vyžadoval hospitalizaci a přijetí na JIP. Přestože je nyní 14denní incidence nových případů  v zemích EU/EHP dosahuje hodnoty 2 621 nových případů na 100 000 obyvatel, což je třikrát  více než nejvyšší maximum zaznamenané během pandemie, míra hospitalizace a úmrtnost  jsou nižší než v předchozích vlnách. Počet případů ve skupině osob seniorního věku se však  v poslední době v několika zemích EU/EHP zvyšuje, což by mohlo mít za následek opožděný  nárůst závažných případů a úmrtí. I když je snížení závažnosti onemocnění částečně  způsobeno charakteristikou varianty omikronu, výsledky studií o účinnosti vakcín ukázaly, že  očkování hraje významnou roli v prevenci těžkého průběhů onemocnění, zejména  při očkování posilovací dávkou. 

Vzhledem k tomu, že je proočkovanost v zemích EU/EHP proměnlivá (rozsah: 28,4 - 82,9 %,  průměr 69,4 %) a podávání posilovacích dávek ve většině zemí EU/EHP stále nedosahuje  optimální úrovně (v 80 % zemí EU/EHP je k 2. kalendářním týdnu roku 2022 proočkovanost  posilovací dávkou u dospělé populace pod 60 %), bude se dopad varianty omikron  v jednotlivých zemích EU/EHP lišit a očekává se, že nejvyšší bude v zemích s nižší  proočkovaností. Vzhledem k velmi vysoké úrovni komunitního šíření viru pozorované  bez ohledu na míru proočkovanosti projdou rovněž země s vysokou mírou proočkovanosti  pravděpodobně obdobím značného tlaku na systémy zdravotní péče a fungování společnosti  jako celku (zejména v důsledku nepřítomnosti v práci a vzdělávání v důsledku nařízené  izolace nebo karantény). 

Výsledky matematických modelů ukazují, že ve všech zemích EU/EHP existuje významná  část populace, která zůstává zranitelná vůči závažným následkům varianty omikron, zejména  v zemích s nižší mírou proočkovanosti. V reakci na vysokou incidenci varianty omikron lze  riziko vysoké míry hospitalizace snížit zvýšením míry proočkovanosti a rychlým podáváním  posilovací dávky, především u starší a rizikové populace. Kromě toho očkování poskytuje další  dlouhodobé výhody pro jednotlivce i pro společnost (např. prevence nepřítomnosti v práci a při  vzdělávání, prevence vzniku postcovidového syndromu). 

Doposud nejsou v souvislosti s infekcí variantou omikron k dispozici žádná data o incidenci  postcovidového syndromu v případě nákazy touto variantou. Je však pravděpodobné, že  velký počet případů infekce variantou omikron může být následován vysokou incidencí  postcovidového syndromu s úměrně vyšší incidencí u neočkovaných osob. 

Varianta omikron dosáhla dominance v řadě zemí EU/EHP, přičemž v některých z těchto zemí  se zdá, že bylo nedávno dosaženo vrcholu incidence. Očekává se, že se varianta omikron  viru SARS-CoV-2 stane v nadcházejících týdnech dominantní variantou ve všech ostatních  zemích EU/EHP. Kombinace vysoké rychlosti šíření a významného obcházení imunity  přispěla k nárůstu podílu případů infekce variantou omikron a nahrazení dříve dominantní  variantu delta. Vzhledem k velmi vysoké cirkulaci varianty omikron ve většině zemí EU/EHP  je pravděpodobnost nákazy pro obyvatelstvo EU/EHP v nadcházejících týdnech považována  za VELMI VYSOKOU. 

V závislosti na situaci v zemích EU/EHP se očekává, že exponenciální nárůst případů bude  mít v nejbližších týdnech VYSOKÝ až VELMI VYSOKÝ dopad z hlediska vysoké nemocnosti,  tlaku na společnost, zátěže na systémy zdravotní péče v důsledku nárůstu hospitalizací  a absence personálu v různých sektorech, včetně zdravotnictví. 

Výsledky modelování ECDC naznačují, že v zemích EU/EHP s proočkovaností celkové  populace nad 75 % a s podstatným podílem aplikace posilovací dávky u rizikových skupin,  může cirkulace varianty omikron stále vést k závažnému onemocnění, zejména  u neočkovaných/rozočkovaných osob a u plně očkovaných osob patřících do vysoce  rizikových skupin. Očekává se, že dopad cirkulace varianty omikron bude v těchto zemích  VYSOKÝ.

14 

Země EU/EHP s proočkovaností celkové populace pod 75 % a s nedostatečnou aplikací  posilovací dávky u rizikových skupin zaznamenají v souvislosti s cirkulací varianty omikron  VELMI VYSOKÝ dopad. 

Obzvláště znepokojivé jsou predikce pro země, ve kterých zůstala proočkovanost mezi  rizikovými skupinami nízká, a ve kterých varianta omikron zatím nedosáhla svého vrcholu.  Na základě výše uvedených faktorů a s ohledem na rozdílné epidemiologické situace  v zemích EU/EHP je celkové riziko pro veřejné zdraví a společnost, které představuje  pokračující šíření varianty omikron viru SARS-CoV-2 v zemích EU/EHP hodnoceno jako  VYSOKÉ až VELMI VYSOKÉ. 

I když současné poznatky ukazují na pravděpodobně nižší dopady spojené s variantou  omikron, je nutné počítat s faktem, že obvykle trvá několik týdnů, než se nahromadí  dostatečné klinické výsledky, aby bylo možné vyvodit závěry o dopadu konkrétní varianty na  počet hospitalizací, potřebu intenzivní péče a úmrtnost. Je také nezbytné vzít v úvahu relativně  nízký věk většiny osob, které se dosud nakazily variantou omikron, a dosud je k dispozici jen  málo údajů o závažnosti této varianty v případě starších osob a osob se základními  onemocněními. V důsledku toho se může klinický profil varianty omikron měnit s tím, jak bude  docházet k nákaze v dalších věkových skupinách v průběhu času. 

Z dosavadních poznatků je však třeba zmínit, že kombinace vyšší transmisibility a imunitního  úniku naznačuje, že jakákoli potenciální výhoda, kterou může mít varianta omikron z hlediska  nižší míry závažnosti průběhu, může být eliminována vysokým počtem nově  diagnostikovaných případů, zejména pokud dojde k průniku do zranitelné skupiny populace,  což by následně vedlo ke značné dodatečné zátěži pro nemocnice, a zároveň primární péče  může být zatížena ještě více než v předchozích vlnách. S přibývajícími novými poznatky bude  možné lépe vyhodnotit klinické výsledky a dlouhodobé důsledky varianty omikron. 

Vysoká transmisibilita u varianty omikron vede k trvajícímu vysokému růstu počtu nových  případů. Tyto velmi vysoké počty nových případů mají významné dopady na ekonomiku,  jelikož vedou k vysoké míře pracovní neschopnosti, a to i u zdravotnických a dalších  nezbytných pracovníků, a pravděpodobně zahltí kapacity pro testování a sledování  epidemiologicky významných kontaktů v mnoha členských státech EU. Samotné množství  případů covid-19 představuje značnou zátěž pro systémy zdravotní péče a společnost.  V těchto případech je dle ECDC i nutné přizpůsobení délky karantény a izolace, zejména  pokud země čelí vysokému nebo extrémnímu tlaku na systémy zdravotní péče a další funkce  ve společnosti, včetně zajištění základních služeb. 

Členské státy by měly urychleně posoudit přijatelnou úroveň zbytkových rizik, stávající  kapacity zdravotnických systémů a dostupné možnosti řízení rizik (např. opatření  pro nepředvídané události a zajištění kontinuity provozu, strategie dozoru a testování, politika  karantény a izolace atd.).13 

Dle ECDC by měly země EU/EHP nadále vyvíjet úsilí o zvýšení míry proočkovanosti  (se zaměřením na neočkované/rozočkované osoby) a zrychlit podávání posilovacích dávek.  Pro udržení zvládnutelné úrovně cirkulace varianty omikron v zemích EU/EHP je vzhledem  k současné epidemické situaci zcela zásadní zachování klíčových protiepidemických  opatření.  

13 Weekly epidemiological update: Omicron variant of concern (VOC) – week 2 (data as of 20  January 2022) EU/EEA (europa.eu)

15 

V. Epidemiologická pravidla vstupu ze třetích zemí 

Pro příjezd ze zemí mimo Evropskou unii se stanovuje povinnost předvstupního a povstupního  testu na přítomnost viru SARS-CoV-2. 

Obecné výjimky z předvstupní a povstupní testovací povinnosti platí pro osoby plně  naočkováné – tzn. pro osoby s platným certifikátem o očkování. Tímto certifikátem je certifikát  splňující podmínky podle tohoto ochranného opatření (EU DCC, DCC nebo bilaterálně  uznaný), jehož platnost je 270 dní, pokud nebyla podána posilovací dávka. Další skupinou  osob vyjmutých z testovací povinnosti jsou osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19  a jsou tedy držitelem certifikátu o prodělání nemoci v posledních 180 dnech (EU DCC, DCC).  Nadále platí, že při cestách neindividuální formou dopravy je třeba vyplnit Příjezdový formulář  (viz dále). 

Osoby neočkované nebo které neprodělaly onemocnění, musí před zahájením přepravy  disponovat výsledkem RT-PCR (povinně všichni kromě občanů ČR a rezidentních cizinců)  nebo antigenního testu (občané ČR a rezidentní cizinci) a stejně jako ostatní vyplnit Příjezdový  formulář. Jde-li zejména o občany ČR, povinnost předvstupního testu ani povinnost vyplnění  Příjezdového formuláře se neuplatní, jede-li osoba výhradně individuální dopravou. Ochranné  opatření rovněž stanovuje pro validně nenaočkované osoby nebo osoby, které „validně“  neprodělaly onemocnění povinnost absolvovat RT-PCR test po vstupu na území České  republiky, a to v rozmezí 5.-7. dne od vstupu. Preventivní karanténa není stanovena. 

Oprávněnost podmínky testování vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne  6. května 2021 sp. zn. 5 Ao 1/2021, ve kterém je konstatováno, že pomyslným předobrazem  pro povinnost podrobit se testování může být právě ustanovení § 69 odst. 1 písm. g) zákona  o ochraně veřejného zdraví, přičemž povinnost očkování lze nepochybně srovnat s povinností  testování, a to jak co do povahy této povinnosti a jejího vztahu k účelu právní úpravy, tak také  z hlediska intenzity zásahu do základních práv každého jednotlivce. Svou povahou je tak  očkování jistě srovnatelným (ne-li závažnějším) zásahem jako testování. Z hlediska vztahu  k účelu aplikované právní úpravy se v obou případech jedná o snahu eliminovat infekční  onemocnění a jejich hromadný výskyt, tedy epidemii – i když očkování působí v dlouhodobém  měřítku, zatímco testování, resp. jeho výsledky se vztahují pouze k aktuální situaci v daném  místě a čase. Ačkoli očkování, a zvláště pak povinné očkování, má své odpůrce, z vědeckých  poznatků jasně plyne, že je nejúčinnějším opatřením v oblasti veřejného zdraví, které je  zaměřeno na prevenci infekčních onemocnění a jejich následků. Obdobně je tomu i v případě  testování, které může v prevenci infekčních onemocnění významně napomoci mj. proto, že  jejich část probíhá bezpříznakově nebo s lehkými příznaky infikovaných, kteří se pak aktuálně  podílí na dalším šíření onemocnění. 

Nerozlišuje se již pro účely epidemických podmínek vstupu barva země. Barva země zůstává  relevantní pouze pro imigrační pravidla a vízovou agendu. 

ČR ve svém přístupu k cestovním omezením nevybočuje z řady naprosté většiny ostatních  států, které také v zájmu ochranu zdraví svých obyvatel nadále omezují možnosti vstupu  na své území. 

Např. v sousední Spolkové republice Německo v současnosti platí velice obdobný systém  jako v ČR. Institut Roberta Kocha rozlišuje ostatní státy do třech kategorií: vysoce rizikové  oblasti, oblasti s výskytem mutací a ostatní. Pro první dvě kategorie platí při cestě do Německa  povinnost předložit dokladu o očkování, prodělání nemoci či provedeném testu, přičemž  u vysoce rizikových oblastí musí osoby, které se prokázaly pouze testem, podstoupit  desetidenní karanténu, kterou lze ukončit testem provedeným nejdříve 5. den po příjezdu.  Pro všechny cestující z oblastí s výskytem mutací platí čtrnáctidenní karanténa. Dopravní  společnosti mohou navíc přepravovat z oblastí s výskytem mutací do Německa pouze 

16 

německé občany či držitele pobytového oprávnění. U zemí, které jsou v kategorii ostatní, se  povinnost předložení jednoho z dokumentů vztahuje pouze na cestující leteckou dopravou.  Obecně však pro občany třetích zemí nadále při cestě do Německa platí zpřísněné podmínky  – tito cestující musí mít při cestě do Německa doklad o ukončeném očkování, nebo musí  cestovat do Německa ze závažného důvodu (musí se jednat např. o specializované  pracovníky, jejichž činnost je z hospodářského hlediska nutná, sezónní pracovníky,  pracovníky v dopravě, studenty, kteří nemohou studovat dálkově aj). Občanům třetích zemí,  kteří tyto podmínky nesplňují, je vstup do Německa odepřen. 

Dalším příkladem může být Dánsko. Jakožto první stát v EU, který zrušil veškerá domácí  omezení vzhledem k vysoké proočkovanosti populace, i nadále země omezuje možnosti  vstupu na své území. Země a regiony rozděluje Dánsko do čtyř kategorií (zelená, žlutá,  oranžová a červená), přičemž k revizi dochází každý týden na základě objektivních kritérií  a celkové situace v příslušných zemích/regionech. Země EU/Schengenu jsou rozděleny  do kategorie zelená, žlutá a červená, země mimo EU/Schengen do kategorie žlutá, oranžová  a červená. Podmínky vstupu do země se liší v závislosti na tom, zda osoba disponuje  potvrzením o i) dokončeném očkování, ii) negativním testu na Covid-19, nebo iii) prodělání  nemoci: 

i) očkované osoby z červených zemí se po příjezdu musí prokázat negativním testem  a musí rovněž absolvovat 10denní karanténu; cizinci na speciálním seznamu musí  navíc disponovat potvrzením o nezbytnosti cesty, a to dle místa pobytu; občanům  třetích zemí, kteří tyto podmínky nesplňují, je vstup do země odepřen, 

ii) neočkované osoby ze žlutých, oranžových a červených se po příjezdu musí prokázat  negativním testem; v případě oranžových a červených zemí musí rovněž absolvovat  10denní karanténu, 

iii) osoby, které prodělaly onemocnění Covid-19 se po příjezdu musí prokázat negativním  testem pouze v případě, že přicházejí z červených zemí. 

Česká republika také nadále na základě doporučení v ochranném opatření zachovává  kategorie výjimek z protiepidemických opatření, a to zejména pro pracovníky mezinárodní  dopravy a děti do 12 let. 

VI. Vstup občanů třetích zemí, opatření v oblasti víz, očkování a prodělané onemocnění 

Co se týče postupného uvolňování vstupu osob ze třetích zemí, plošný zákaz  se stanovenými výjimkami přestal platit na konci června 2020. Na základě společných diskusí  bylo dne 30. 6. 2020 přijato Doporučení Rady 2020/912[1], které shrnuje podmínky  pro zařazení dané třetí země na tzv. společný zelený seznam a zárověň předkládá prvotní  seznam třetích zemí, se kterými může od 1. 7. 2020 dojít k postupnému uvolnění na vstupu  do EU. Tento seznam je flexibilní a měl by být brán jako maximum. Pokud členský stát  vyhodnotí, že nejsou splněna všechna kritéria v případě národního kontextu, může se  rozhodnout pro nezařazení dané třetí země na národní seznam; z tohoto důvodu nezařazuje  Česká republika všechny země z EU seznamu na seznam národní. Národní seznam by  zároveň neměl být širší než seznam třetích zemí odsouhlasený Radou. Vyhodnocování  a revize společného EU seznamu probíhá ve 14denních intervalech, kdy země mohou být  přidávány i odebírány, dle stanovených epidemiologických podmínek. 

Kritéria pro zařazení zemí na zelený seznam postupně doznala několik změn, momentálně se  jedná o incidenci ne vyšší než 100 (14 dní/ 100 tis. obyvatel) a zároveň pozitivita testů pod 4 % (celkový počet testů/ týden). Počet testů by poté měl přesahovat hodnotu 600 (počet testů/    

[1] DOPORUČENÍ RADY (EU) 2020/1144 ze dne 30. července 2020, kterým se mění doporučení Rady (EU)  2020/912 o dočasném omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, a o možném zrušení tohoto omezení  (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32020H0912&from=ES)

17 

100 tis. obyvatel/ týden). Vedle epidemiologických kritérií by hodnocení mělo hledět i na další  poznatky, zejména celkové zvládání epidemiologické situace třetí zemí, reciprocitu či právě  šíření nových variant viru. Monitoring situace ohledně šíření nových variant je prováděn  agenturou ECDC a členské státy mají na základě tohoto hodnocení možnost použít tzv.  záchrannou brzdu, tj. zpřísnění opatření vůči dané třetí zemi, včetně aplikace omezení cest  i na kategorie osob, které mají jinak povolený vstup. 

S ohledem na zvyšující se dostupnost očkování a používání certifikátů k uvolnění cestovních  omezení došlo k úpravě znění doporučení (ve formě Doporučení Rady 2020/81614), které nad  rámec seznamu bezpečných zemí umožňuje cesty, které nejsou nezbytně nutné, i pro ty  cestující, kteří podstoupili základní očkovací cyklus očkovací látkou uznanou Evropskou  lékovou agenturou EMA (členské státy nadto mají možnost uznávat také očkovací látky  schválené WHO). Nadále zůstal zachován také seznam kategorií cestujících s nezbytnou  funkcí či potřebou, kterým by měl vstup do EU být vždy umožněn (s možností dodatečných  opatření v případech zhoršení situace): zdravotničtí pracovníci, zdravotničtí výzkumní  pracovníci a pracovníci v oblasti péče o seniory; příhraniční pracovníci; sezónní pracovníci  v zemědělství; pracovníci v dopravě; diplomati, zaměstnanci mezinárodních organizací  a osoby pozvané mezinárodními organizacemi, jejichž fyzická přítomnost je vyžadována  pro řádné fungování těchto organizací, příslušníci ozbrojených sil, pracovníci poskytující  humanitární pomoc a pracovníci civilní ochrany při výkonu svých funkcí; tranzitní cestující;  osoby cestující z naléhavých rodinných důvodů; námořníci; osoby, které potřebují  mezinárodní ochranu nebo u nichž existuje jiný humanitární důvod; státní příslušníci třetích  zemí cestující za účelem studia; vysoce kvalifikovaní pracovníci ze třetích zemí, pokud je jejich  zaměstnání nezbytné z ekonomického hlediska a pracovní činnost nelze odložit nebo  vykonávat v zahraničí. 

V návaznosti na volání členských států po lepší specifikaci jednotlivých kategorií představila  Evropská komise dne 28. října 2020 svá vodítka (COM(2020) 686 final)[2], která rozpracovávají  jednotlivé kategorie výjimek pro cesty z třetích zemí, včetně doporučení prokazování těchto  účelů. V případě studijních účelů dochází ke specifikaci odkazem na směrnici 2016/801  o studentech a výzkumnících. Kategorie osob nespadajících pod působnost této směrnice  jsou uvedeny jako možné, tj. na zvážení jednotlivých členských států. 

S ohledem na změny přijaté v Doporučení Rady (EU) 2022/217 k cestám v rámci EU  momentálně probíhá diskuze o obdobné revizi v rámci doporučení k cestám ze třetích zemí.  Dle Doporučení Rady (EU) 2022/290 by cesty, jež nejsou nezbytně nutné, měly být umožněny  všem cestujícím z třetích zemí, kteří se prokážou dokladem o ukončeném základním cyklu  o očkování vakcínou schválenou EMA či WHO nebo dokladem o prodělání nemoci 

(s podmínkou dodatečného testu pro ty, kteří nejsou očkování vakcínou schválenou EMA).  Také se počítá s budoucím zrušením společného zeleného seznamu, což by znamenalo úplný  přechod od přístupu zaměřeného na výši rizika v zemi, ze které cestující přichází, na přístup  zaměřený na individuálního cestujícího. Možnost zrušení seznamu by však měla být ještě  přezkoumána (do 30. 4. 2022) s ohledem na vývoj epidemické situace ve světě a úroveň  proočkovanosti ve třetích zemích.  

Doporučení ohledně zbytných cest („non-essential travel“) definuje tím, že dává výčet těch  nezbytných („essential“) a ostatní jsou tím považovány za zbytné („non-essential“).   

14 https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32021H0816 

[2] https://ec.europa.eu/home-affairs/sites/homeaffairs/files/what-we-do/policies/european-agenda security/20201028_com-2020-686-commission-communication_en.pdf

18 

Opatření reaguje na mimořádnou situaci a často se mění s ohledem na vývoj epidemiologické  situace. Obecně smyslem přijatých opatření v souvislosti s probíhající pandemií onemocnění  COVID-19 je odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví obyvatel České republiky.  K tomuto cíli je nezbytné omezit některé činnosti, včetně omezení vstupu osob z rizikových  oblastí, které mohou onemocnění dále šířit. Opatření nelze považovat za diskriminační jen  z důvodu, že osoby pocházejí ze států, které aktuálně nejsou na seznamu zemí s nízkým  výskytem onemocnění. Pokud by Česká republika využila možnosti neomezit vstup  pro všechny kategorie, u kterých jim k tomu doporučení dává prostor („may clause“), byl by  ve výsledku vstup na území České republiky omezen pouze tak malému množství cizinců, že  by to znamenalo faktickou neefektivitu tohoto opatření s ohledem na jeho cíle. 

Vstup ze třetích zemí je umožněn tak, aby byl v hlavních rysech v souladu s koordinací  na úrovni EU. 

I přes dynamickou, obtížně předvídatelnou epidemickou situaci ve světě (ale i částečně v ČR),  i přes omezenou možnost kontroly dodržování povstupových opatření a snahu tato opatření  vysvětlit, došlo k 30.9.2021 v důsledku rozsudku Městského soudu v Praze k významnému  rozvolnění v oblasti vízové agendy na zastupitelských úřadech České republiky v zahraničí.  Přijímání a vyřizování žádostí o krátkodobá víza zde zůstává uzavřeno pouze pro vybrané  účely krátkodobých víz, které jsou v souladu s Doporučením EU vyhodnoceny jako zbytné – 

jedná se o krátkodobá víza za účelem turistiky, za účelem ostatní a víza spadající do oblasti  nepreferované krátkodobé pracovní migrace. Doporučení Rady EU 2020/219 sice pracovní  migraci obecně zařazuje mezi nezbytné účely, nicméně zároveň přesně specifikuje kategorie  osob s nezbytnou funkcí či potřebou, jejichž vstup na území by měl být umožněn, což jsou:  zdravotničtí pracovníci (vč. výzkumných pracovníků nebo zaměstnanců pečujících o seniory),  příhraniční pracovníci, sezónní pracovníci v zemědělství, pracovníci v dopravě, vysoce  kvalifikovaní pracovníci, pokud je jejich zaměstnání nezbytné z ekonomického hlediska a tuto  pracovní činnost nelze vykonávat v zahraničí, a diplomati a zaměstnanci mezinárodních  organizací. Z tohoto důvodu ochranné opatření u krátkodobé migrace specifikuje, které tituly  jsou přijímány. Cílem je snížit objem nikoli nezbytné migrace ze zemí, které jsou epidemicky  rizikové, ze zemí, kterým nelze uznat očkovací certifikát a ze zemí, které neočkují adekvátními  vakcínami. Krátkodobá migrace se – zejména v pracovní oblasti – vyznačuje už ze své povahy  velkou dynamikou a poměrně velkým počtem cizinců, kteří vstupují na území, v delším  časovém horizontu se jedná i o osoby přijíždějící opakovaně. Ze zkušeností zastupitelských  úřadů vyplývá i trend výkonu zaměstnání těchto osob v hromadných provozech v kombinaci  s kolektivním ubytováním, kde je riziko šíření nákazy značné. Z hlediska ekonomického však  nelze krátkodobou pracovní migraci znemožnit zcela, nastavují se proto kritéria jak  epidemiologická, tak rovněž regionálně preferenční dle hlavních ekonomických zájmů. 

V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že úplná vízová agenda zůstává zcela  dostupná pro žádosti podávané v zemích EU+, v tzv. zelených zemích a dále pro občany  třetích zemí, kteří jsou naočkováni způsobem uvedeným v tomto ochranném opatření (viz na  jiném místě tohoto odůvodnění) a dále i těm občanům třetích zemí, kteří v posledních 180  dnech prodělali onemocnění COVID-19 a zároveň mají vystaven certifikát zemí, která  certifikáty vydává podle nařízení DCC (o EU covid digitálním certifikátu) – seznam je zveřejněn  a pravidelně aktualizován na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví (viz dále).  V zemích tmavě červených (velmi vysoké riziko) mimo země EU+ je vízová agenda v oblasti  krátkodobých víz omezena na cesty nezbytného charakteru (viz výše).  

EU covid certifikát (DCC) 

Evropská komise uveřejnila dne 17. března 2021 návrh Nařízení o certifikátech o očkování,  testování a uzdravení a návrh Nařízení o certifikátech o očkování, testování a uzdravení  (státní příslušníci třetích zemí). Návrhy nařízení uveřejnila Komise spolu se sdělením, jehož  cílem je obnova cestovního ruchu vně i mimo EU, kulturních akcí a dopravy tak, aby návrat 

19 

k stavu před pandemií byl postupný, přehledný a hlavně bezpečný. Nařízení bylo oficiálně  schváleno dne 14. 6. 2021 s platností od 1. 7. 2021. Odkaz na publikaci v Úředním věstníku:  EUR-Lex - L:2021:211:TOC - CS - EUR-Lex (europa.eu). 

Nařízení zmiňuje, že pro zajištění svobody volně se pohybovat a pobývat na území členských  států by měl být vytvořen společný rámec pro vydávání, ověřování a přijímání  interoperabilních certifikátů o očkování, testování a prodělání COVID-19 nazvaný „Digitální  COVID certifikát EU“ (dále také „DCC“). Nařízení by mělo být chápáno jako nástroj  pro usnadnění volného pohybu pro osoby s vydaným certifikátem. Členské státy však i nadále  budou mít možnost uplatnit některá omezení v reakci na pandemii COVID-19 dle doporučení  (EU) 2020/1475. 

Digitální certifikát umožňuje vydávání a přeshraniční ověřování a uznávání těchto certifikátů: 1. certifikát potvrzující, že jeho držiteli byla podána očkovací látka proti covid-19 v členském  státě, který certifikát vydal („certifikát o očkování“); 

2. certifikát, v němž je uveden u držitele výsledek a datum provedení testu NAAT nebo  rychlého testu na antigen (dále jen „RAT“), který je zařazen do společného  a aktualizovaného seznamu RAT na covid-19; 

3. certifikát potvrzující, že se jeho držitel uzdravil z infekce SARS-CoV-2 v návaznosti  na pozitivní test NAAT nebo pozitivní RAT test, který je zařazen do společného  a aktualizovaného seznamu RAT testů na covid-19. 

Základ společného přístupu k vydávání, ověřování a přijímání těchto interoperabilních  certifikátů závisí na důvěře. Falešná osvědčení15 mohou představovat významné riziko  pro veřejné zdraví. Orgány jednoho členského státu musí mít jistotu, že informace obsažené  v certifikátu vydaném v jiném členském státě jsou důvěryhodné, že nebyly padělané, že patří  osobě, která je předkládá, a že každý, kdo tyto informace ověřuje, má přístup pouze  k minimálnímu množství nezbytných informací. Z tohoto důvodu jsou plně uznávány certifikáty  o očkování a o prodělaném onemocnění pouze zemí, které vydávají certifikáty dle nařízení  EU (země EU a země, pro které byl sjednán tzv. implementační akt). Očkování je uznáváno  i bilaterálně, a to vždy na základě analýzy příslušného certifikátu, co se týče možností jeho  ověření. S ohledem na to, že u očkování jsou k dispozici očkovací šarže a je hodnocena  i celková důvěryhodnost očkovacího systému dané země, lze takto postupovat právě jen  u provedeného očkování a nikoli prodělaného onemocnění, kde není k dispozici dostatek  důvěryhodných verifikačních kanálů a dalších informací (např. doba platnosti národního  certifikátu). Pokud má být těmto kategoriím cizinců umožněn plný přístup k vízové agendě,  případně k bezvízovému vstupu na území a dále k výjimkám z protiepidemických opatření, je  třeba mít k dispozici takové informace, které umožní jednoduché ověření daných skutečností. 

Rámec stanovený v rámci prvního nařízení o digitálním zeleném certifikátu se vztahuje  na občany EU a jejich rodinné příslušníky. Proto Komise současně uveřejnila Návrh nařízení  Evropského parlamentu a Rady o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních  certifikátů o očkování, testování a uzdravení během pandemie COVID-19 státním  příslušníkům třetích zemí s oprávněným pobytem nebo oprávněným bydlištěm na území  členských států, jehož cílem je poté zajistit, aby se týž rámec vztahoval i na legálně pobývající  státní příslušníky třetích zemí, kteří v souladu s právem EU mají právo svobody pohybu    

15 https://www.theguardian.com/world/2021/aug/13/french-police-investigate-rising-number-of-fake-covid-vaccine certificates 

https://www.euronews.com/2021/08/13/fake-covid-19-health-passes-are-being-sold-on-snapchat-in-france https://www.euronews.com/2021/08/04/fake-covid-19-certificate-sales-rise-as-health-passes-become-mandatory Na rizika upozorňuje i EUROPOL.

20 

v rámci EU, a současně vysvětluje vztah k členským státům, které nejsou členy  schengenského prostoru. Návrh byl rovněž již přijat (Nařízení Evropského parlamentu a Rady  (EU) 2021/954 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání  interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním  COVID-19 (digitální certifikát EU COVID) ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí  s oprávněným pobytem nebo bydlištěm na území členských států během pandemie COVID 

19). 

Tímto nařízením nejsou dotčena schengenská pravidla, pokud jde o podmínky vstupu státních  příslušníků třetích zemí do EU. Nařízení by v žádném případě nemělo být chápáno tak, že  podporuje nebo usnadňuje opětovné zavedení kontrol na vnitřních hranicích, které musí  zůstat krajním opatřením. Nařízení tedy konkrétně ukládá, aby členské státy aplikovaly  pravidla stanovená v prvním návrhu nařízení na státní příslušníky třetích zemí, kteří nespadají  do působnosti uvedeného nařízení, ale kteří mají na jejich území legální bydliště nebo pobyt  a mohou v souladu s právem EU využít svobody pohybu. 

Uznávání očkování provedeného v zemích mimo EU+ podléhá postupu předvídanému  v nařízení EU o certifikátech (tzv. implementační akty) nebo může jít o bilaterální uznání. Doporučení dává možnost uvolnit cesty osob z jiných než epidemiologicky bezpečných třetích  zemí v případě, že je osoba plně naočkována vakcínou schválenou EMA nebo WHO pro  nouzové použití a je možné ověřit autenticitu, validitu a integritu předkládaného certifikátu,  který musí obsahovat minimální set dat.  

S ohledem na účinnost plného očkování je proto přikročeno k uvolnění protiepidemických  opatření pro držitele certifikátu o dokončeném očkování (bez ohledu na státní příslušnost),  které bylo provedeno ve třetí zemi, za podmínky, že bylo provedeno očkovací látkou, která  odpovídá očkovací látce, která byla registrována pro účely očkování proti COVID-19 podle  nařízení (ES) č. 726/2004. Tímto jsou myšleny očkovací látky, z jejichž názvu nebo držitele  rozhodnutí o registraci (příp. výrobce) je zřetelné, že pochází ze stejné vlastnické struktury  jako očkovací látky, které byly registrovány pro použití Evropskou lékovou agenturou.  Konkrétně jde o očkovací látky, jejichž název, či výrobce obsahuje následující: Pfizer;  BioNTech; COMIRNATY; Moderna; SPIKEVAX; Janssen; Johnson&Johnson; AstraZeneca;  VAXZEVRIA či Covishield. Seznam uznatelných certifikátů je zveřejňován na internetových  stránkách Ministerstva zdravotnictví a zveřejnění je podmínkou uznání certifikátu16.  Pro osoby, které jsou držiteli takto validních průkazů, se otevírá možnost cestovat do ČR  z jakéhokoli důvodu a je také pro ně obnovena plně vízová agenda na příslušných  zastupitelských úřadech ČR. Zastupitelský úřad může stanovit pro takto očkované osoby  přednostní termíny pro nabírání žádostí; lze očekávat, že této možnosti využijí zejména silně  vytížené zastupitelské úřady, kde lze – jde-li o zemi, pro kterou je uznán certifikát – předpokládat obnovení až extrémního zájmu o všechny vízové a pobytové tituly. Z tohoto  důvodu je umožněna i další úroveň možné prioritizace, a to ve směru k dlouhodobé imigraci  (až usídlení) – tedy pro žádosti o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu (kam  ostatně spadají i tituly, které mají do jisté míry i preferenční zacházení kvůli specializovaným  směrnicím EU). Důvodem pro upřednostnění očkovaných osob je nízké riziko nákazy těchto  osob s ohledem na dokončenou řádnou vakcinaci a z pohledu epidemiologického je tedy  preferován příjezd takto chráněných osob s ohledem na minimální riziko importu dalších  případů onemocnění COVID-19 do České republiky.  

Je třeba trvat na možnosti kontroly, že osoba opravdu je osobou očkovanou a má k tomu  potřebný správný certifikát – z tohoto pohledu nelze akceptovat umožnění výkonu plné vízové  agendy i na osoby „rozočkované“ nebo osoby, které teprve projeví úmysl se nechat naočkovat  

16 Uznávání certifikátů o provedeném očkování z jiných zemí – Aktuální informace o COVID-19  (mzcr.cz)

21 

před příjezdem do České republiky. Jak je uvedeno na jiném místě odůvodnění, výhody  pro očkované osoby jsou natolik výrazné, že je třeba po maximální možnou míru kontrolovat,  zda se o tuto osobu skutečně jedná nebo ne. Z vízové praxe jsou zcela běžné případy  padělání všech typů listin (např. viz poznámka pod čarou výše).  

Stejný režim jako na očkované osoby se použije i na osoby, které prodělaly onemocnění  COVID-19 a mají za tímto účelem vystaven certifikát podle pravidel DCC – tedy zemí EU nebo  zemí, pro kterou byl uzavřen implementační akt (viz webové stránky Ministerstva  zdravotnictví). Rozsah je tedy užší než v případě očkovaných osob, a to z důvodu odlišnosti  národních pravidel v jednotlivých zemích, které nepostupují podle pravidel DCC a dále rovněž  z důvodu nižší míry ověřitelnosti. Z hlediska současného stavu vědeckého poznání o chování  viru SARS-CoV-2 a lidské imunity po prodělání onemocnění covid-19 způsobeného tímto  virem je ve světě obecně přijímána skutečnost17, že po prodělání onemocnění covid-19 lze  na fyzickou osobu po dobu 180 dnů od prvního pozitivního testu (RT-PCR testu nebo  antigenního testu (RAT) potvrzeného konfirmačním RT-PCT testem) pohlížet jako na imunní,  a tedy chráněnou proti tomuto onemocnění. V případech laboratorně potvrzeného  onemocnění covid-19 pak zcela zřetelně existuje výchozí bod, od něhož lze uvedenou  180denní lhůtu počítat – tímto výchozím bodem je den prvního pozitivního testu. Po uplynutí  180denní lhůty se pak na danou osobu opět pohlíží jako na osobu, která onemocnění covid 19 neprodělala (samozřejmě za předpokladu, že v předmětné lhůtě neabsolvovala očkování  nebo neprodělala onemocnění znovu). Přitom však nehraje roli, zda dotyčná osoba má  po prodělání tohoto onemocnění v krvi přítomné protilátky (a v jaké míře) či nikoli. Jde tedy  o jakousi fikci bezinfekčnosti, ze které ostatně vychází i pro ČR závazné nařízení o EU covid  certifikátu za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie covid-19 (článek 3). 

K ne/uznávání protilátek je odkazováno na původní odůvodnění mimořádného opatření  Ministerstva zdravotnictví uplatňovaného v oblasti služeb (k dohledání na webových  stránkách Ministerstva zdravotnictví). Ani nařízení o EU Covid certifikátu (DCC) s uznáváním  protilátek prozatím nepočítá.  

Za posledních několik let se počet cizinců na území České republiky zvýšil o 25 %, jen  z pohledu vydávání krátkodobých pracovních víz na Ukrajině se jedná až o 1 000 víz denně  – nelze proto rezignovat na předpříjezdová epidemická opatření, protože při takto velkých  počtech příjezdů nelze spoléhat na efektivní způsob kontroly dodržování opatření  až po příjezdu. 

Vzhledem k nezanedbatelnému počtu cizinců ze třetích zemí, kteří do České republiky  přicestovali v rozporu s podmínkami vstupu a kteří byli zajištěni Policií České republiky, je  třeba tyto cizince před umístěním do zařízení pro zajištění cizinců nebo bezprostředně  po umístění do zařízení, před jejich propuštěním po prvotním zadržení nebo pro účely  dobrovolného návratu podrobit PCR testu na přítomnost onemocnění COVID 19. Cílem je  zamezit šíření infekce v České republice mezi běžnou populací, mezi cizinci zajištěnými  v zařízení nebo mezi osobami na cestě do domovské země. 

VII. Příjezdový formulář 

Zaveden je také jednotný způsob hlášení příjezdu do České republiky, a to formou  vyplnění elektronického příjezdového formuláře (PLF), který je ve většině případů nezbytné  vyplnit a odeslat před příjezdem do České republiky. 

17 Immune responses and immunity to SARS-CoV-2 (europa.eu)

22 

Příjezdový formulář je důležitým nástrojem pro epidemiologické šetření, jelikož poskytuje  zásadní informace o tzv. cestovatelské anamnéze, tj. o možném importu onemocnění  a pomáhá v rámci monitoringu epidemie dotvářet obraz o situaci v zahraničí a tím i chrání  veřejné zdraví před zavlečením vyššího počtu případů, které v případě, že nebudou odhaleny,  mohou být počátkem významnějšího ohniska nákazy s potenciálem šíření v populaci, zvláště  pokud by se jednalo o novou dosud nezjištěnou variantu viru SARS-CoV-2, která by  i významně prolomila efekt vakcinace. 

PLF představuje zásadní nástroj k úspěšnému a efektivnímu trasování šíření viru SARS-CoV 218. Jak dokládají např. statistiky z informačního systému infekčních nemocí (ISIN) – viz níže,  import nákazy ze zahraničí nadále představuje pro domácí epidemickou situaci vysoké riziko  – obzvlášť s ohledem na opět zrychlující se šíření nákazy a stále nedosaženou potřebnou  úroveň proočkovanosti obyvatelstva ČR je důležité, aby příslušné hygienické stanice  disponovaly potřebnými nástroji a informacemi k co nejrychlejšímu trasování rizikových  kontaktů u přeshraničních cestujících. Klíčovou roli PLF zdůrazňuje ve své zprávě také  ECDC19 – dle jejích závěrů včasná identifikace a trasování rizikových kontaktů pomocí dat  sebraných skrze PLF snižuje pravděpodobnost, že import nákazy ze zahraničí bude mít 

za následek masivní šíření viru v domácí populaci. Zároveň komplexní informace o cestovní  anamnéze osoby jsou nezbytné pro účely epidemiologického šetření a pro účely zajištění  přeshraniční spolupráce a informování příslušných zdravotních orgánů v souladu s Mezinárodními zdravotnickými předpisy (2005) a s Rozhodnutím č. 1082/2013/EU  o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách. Informace jsou tak vysoce nezbytné  pro nastavení adekvátních protiepidemických opatření s cílem zamezení šíření infekčního  onemocnění. 

Elektronická forma PLF je dána prováděcím rozhodnutím Evropské komise20, dle kterého  orgány členských států působící v rámci systému včasného varování a reakce musí být  schopny používat společnou platformu pro výměnu epidemiologických dat získaných z PLF  za účelem trasování kontaktů. Kromě toho elektronická forma PLF představuje nejsnazší,  a hlavně nejrychlejší způsob, jak data získávat a zpracovávat také na národní úrovni,  obzvláště v porovnání s papírovou formou formuláře. Zjednodušuje se tak efektivita trasování  rizikových kontaktů a zvyšuje se pravděpodobnost, že dojde k rychlejšímu zamezení dalšího  šíření nákazy. 

Data požadovaná v PLF jsou v souladu s kritérii pro minimální sadu dat doporučenými  ECDC21, které zahrnují: číslo letu a sedadlo (dle ECDC je sedadlo extrémně důležité pro  zhodnocení rizikovosti kontaktu), jméno, datum narození, telefonní číslo a email. Kromě toho  ČR ve svém PLF požaduje také vyplnění adresy, což je i požadavek uvedený v jednotném EU  digitálním PLF (dPLF)22, který je vytvořený ve spolupráci s EU úřadem pro civilní letectví,  a ke kterému by se ČR měla do budoucna připojit. ČR také požaduje vyplnění čísla  občanského průkazu či pasu, což slouží zejména k jasné a nezpochybnitelné identifikaci  daného cestujícího. Souhrnně nejsou tato data nikde jinde evidovaná a nejsou tak  pro sledované účely dostupná. K rozsahu zpracovávaných osobních údajů v příjezdovém  formuláři se uvádí, že Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně  fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů    

18 Only_Passenger_User_Manual_EUdPLF_en_v2.pdf (euplf.eu) 

19 https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/ECDC-one-page_EntryScreening_Passenger Locator-and-Health-Declarations.pdf 

20 https://eur-lex.europa.eu/eli/dec_impl/2017/253/oj/ces 

21 https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/ECDC-one-page_EntryScreening_Passenger Locator-and-Health-Declarations.pdf 

22 https://euplf.eu/Only_Passenger_User_Manual_EUdPLF_en_v2.pdf

23 

a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jako „GDPR“) v článku 6 odst. 1 stanoví, že zpracování  [osobních údajů] je zákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto podmínek  a pouze v odpovídajícím rozsahu. Písmeno e) uvedeného ustanovení pak jako podmínku  zákonnosti zpracovávání osobních údajů stanoví, že toto zpracování je nezbytné pro splnění  úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen  správce. Vyplňované údaje (např. místo pobytu a druh použitého dopravního prostředku) jsou  údaje nezbytné k trasování potenciálně nakažených, neboť informace o tom, odkud a jakým  způsobem se osoba vrátila na území ČR, umožňuje identifikovat konkrétní spoj, kterým se  daná konkrétní osoba vracela zpět do ČR a na základě této informace pak dohledat osoby,  které cestovaly s ní. V konečném důsledku je tak možné lépe identifikovat potenciálně  nakažené, izolovat je a chránit tím společnost, a tedy je toto zpracování osobních údajů  nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu, a tedy v souladu s GDPR. Co  se týče ochrany osobních dat a údajů, fungování elektronického formuláře je tedy plně  v souladu s nařízením o GDPR. Prováděcí rozhodnutí Komise, které stanovuje postup  pro zavedení a používání formuláře, vysloveně stanovuje, že zpracování osobních údajů  uvedených v PLF musí být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU)  2016/679.23 Sběr a případná přeshraniční výměna dat pak probíhá výhradně za účelem  trasování rizikových kontaktů. 

Délka uchovávání údajů je stanovena na 3 měsíce, a to s ohledem na potřeby trasování,  kontroly dodržování popříjezdových opatření a rovněž s ohledem na možnost zpětné  sekvenace vzorků, jak ji doporučuje i ECDC24, k určení časového výskytu mutací. 

Přístup do databáze PLF je omezen na pracovníky KHS a sekce ochrany veřejného zdraví  Ministerstva zdravotnictví a dále pro pracovníky UZIS – jedná se o orgány, které z povahy své  agendy ochrany veřejného zdraví musí mít k databázi přístup. 

Vyžadování formuláře od osob přijíždějících ze zelených je stanoveno na základě toho, že  vzhledem k uvolnění cestování a dynamickému vývoji epidemické situace nelze zcela  eliminovat riziko, že osoba cestující z těchto zemí se i přes obecně nízké či střední riziko  pro danou zemi nemůže setkat s osobou nakaženou. Toto je akcentováno i tím, že riziko se  konkrétně hodnotí pro celou zemi, nikoliv pro danou lokalitu či region, kde může být  epidemická situace výrazně odlišná od úrovně celostátní. 

Jak již bylo zmíněno, hlavním účelem PLF je trasovat kontakty u přeshraničních cestujících  v případě, že cestující byli v zahraničí či během cesty vystaveni riziku nákazy, a snižovat tak  riziko dalšího šíření viru. Ačkoliv u cestujících z méně rizikových zemí (tedy např. z tzv.  zelených zemí dle cestovatelského semaforu) je menší pravděpodobnost, že budou  v důsledku cesty nositeli viru, případně že budou během cesty vystaveni riziku nákazy, nelze  kategoricky vyloučit, že k takovýmto případům nedojde, a to zejména během přepravy. Navíc  současná data ukazují, že např. i očkovaní cestující mohou virus šířit dále a mohou se virem  nakazit, je tak důležité, aby příslušné úřady byly schopné co nejrychleji vytrasovat rizikové  kontakty u všech cestujících. Je také potřeba brát v potaz, že během hromadné mezinárodní  přepravy (zejména té letecké) přicházejí cestující do kontaktu s osobami s různou  cestovatelskou historií, a nelze tak spoléhat pouze na míru rizika nákazy v dané zemi pobytu. 

23 https://eur-lex.europa.eu/eli/dec_impl/2017/253/oj/ces 

24 https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/threat-assessment-covid-19-emergence-sars-cov-2- variant-omicron-december-2021.pdf

24 

Informace prostřednictvím elektronického formuláře obdrží krajské hygienické stanice, které  jej dále využívají25 ke kontrole dodržování povstupových opatření (zejm. testování, případně  kontrola osob očkovaných v ČR). Dalším důvodem pro existenci PLF je umožnit krajským  hygienickým stanicím provedení epidemiologického šetření, vyskytne-li se klastr detekovaný  např. na palubě letadla (dle sdělení KHS to není jevem zcela neběžným, významné záchyty  byly v době pandemie zachyceny např. u cestujících z Mongolska či Indie). S ohledem na to,  že ani očkování (a ani prodělané onemocnění) neposkytuje plnou ochranu a s ohledem  na nové varianty (viz odkaz na studii Waning Imunity na jiném místě odůvodnění), je nutné,  aby formulář vyplňovaly i osoby očkované. 

Na základě Doporučení Rady EU většina zemí EU a EHP požaduje od cestujících vyplnění  PLF. V ČR formulář slouží zejména k jednotné centralizaci informací o osobách, které cestují  do ČR, včetně jejich cestovní historie, způsobu příjezdu a plánovaného místa pobytu v ČR.  Formulář tak hraje zásadní roli v případech, kdy se u cestujícího po příjezdu do ČR objeví  příznaky infekce – umožňuje snadněji vypátrat zdroj infekce (tzn., jestli se osoba nakazila  v zahraničí), vytrasovat případné rizikové kontakty (např. včetně dalších spolucestujících  v daném prostředku hromadné dopravy) a umožňuje tak rychleji a efektivněji podchytit další  možné šíření nákazy. 

Určitou formu registrace cestujících v současné době požaduje drtivou většina států EU  a EHP – registrace je povinná ve všech sousedních státech (v Německu a v Rakousku  pro cestující z rizikových zemí), dále např. v Belgii nebo Itálii. V současnosti probíhají na EU  úrovni diskuze o zavedení jednotného interoperabilního platformy s cílem usnadnit a zrychlit  přeshraniční výměnu informací, zejména při trasování kontaktů. Toto společné technické  řešení pouze propojuje státy a usnadňuje jejich komunikaci, nedochází v rámci něj k ukládání  osobních dat, které tak zůstávají pouze u členských států. K platformě jsou momentálně  připojeny Itálie, Slovinsko a Malta. Řada dalších států se na připojení připravuje. 

K nejintenzivnějším kontrolám splnění povinnosti předložit PLF dochází na letišti v Praze, kde  jsou na obou terminálech k dispozici počítače a tiskárny a osoby, které by neměly formulář  ještě vyplněn, mohou využít možnosti vyplnit jej pomocí této techniky; v běžnou denní dobu  je k dispozici i pracovník/pracovnice provozovatele, který může s vyplněním pomoci.  

S ohledem na cíle, které PLF sleduje, není tento vyžadován u příjezdů do České republiky  individuální dopravou, tzn. takovým dopravním prostředkem, ve kterém cestují pouze členové  jedné domácnosti.  

VIII. Podmínky návratu občanů České republiky 

Ministerstvo zdravotnictví si je vědomo dopadů trvajících protiepidemických opatření na dané  sféry veřejného života, avšak s ohledem na shora uvedené skutečnosti a v zájmu ochrany  veřejného zdraví, považuje nastavení těchto nezbytných a zcela minimálních opatření  za adekvátní a vyvažující práva veřejnosti, včetně těch ústavně chráněných, ve srovnání  s mírou rizika opětovného nárůstu komunitního šíření nákazy virem SARS-CoV-2 se všemi  jeho následky na veřejné zdraví i zdraví jednotlivce. Zároveň jsou pro občany České republiky  a rezidentní cizince nastaveny zcela minimální a snadno splnitelné podmínky, které nelze  považovat za nepřiměřené a rozporu s Listinou základních práv a svobod.  

25 Viz např. KHS Praha: Pražští hygienici kontrolují dodržování ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví týkajícího  se podmínek příjezdů z covid-19 rizikových zemí (hygpraha.cz)

25 

Zásah do práva zaručeného občanům ČR v čl. 14 odst. 4 větě první Listiny26 Článek 14 Listiny základních práv a svobod 

(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. 

(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má  právo svobodně je opustit. 

(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost  státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých  a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody. 

(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní  Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. 

(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem. 

Zatímco svoboda pohybu a pobytu podle čl. 14 odst. 1 Listiny je zjevně omezitelná  za podmínek vyplývajících z čl. 14 odst. 3 a čl. 4 Listiny, v případě ústavních práv zajištěných  čl. 14 odst. 4 Listiny již přípustnost jejich omezení na první pohled z ustanovení ústavního  pořádku nevyplývá. Jak však upozornil Městský soud v Praze, z relevantních judikatorních  i doktrinálních závěrů plyne, že i v případech práv, která nemají vlastní limitační klauzuli, může  dojít k jejich omezení v zájmu jiného základního práva či svobody nebo dokonce v zájmu  veřejného statku, a to v případě jejich vzájemné kolize, jež je pak posuzována za použití  ustálených judikatorních východisek týkajících se aplikace a parametrů testu proporcionality  (soud zde odkazuje na komentář k čl. 4 Listiny in Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa,  M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021).  Rovněž Ústavní soud v minulosti v jiných situacích, jež se zjevně dotýkaly dalšího ústavního  práva zaručeného čl. 14 odst. 4 Listiny, konkrétně práva uvedeného v jeho větě druhé, fakticky  připustil jeho omezení. 

K aplikaci limitační klauzule je třeba přistupovat zcela výjimečně a v zájmu jiného základního  práva či svobody, případně v zájmu veřejného statku, a to v případě jejich vzájemné kolize,  přičemž takový střet musí být posléze posuzován provedením testu proporcionality. Takovým  případem, kdy se toto právo střetává s jinými ústavně zaručenými lidskými právy a svobodami,  resp. veřejným statkem důležité povahy, přitom může být právě situace, kdy se právo občana  na svobodný vstup na území ČR ocitá v rozporu s veřejným statkem v podobě veřejného  zájmu na ochraně veřejného zdraví, jenž není s jistým zjednodušením fakticky ničím jiným,  než sumou práv ostatních osob na ochranu života a zdraví, která mohou být riziky  souvisejícími s umožněním vstupu občana, jemuž svědčí právo svobodného návratu  na území, negativně dotčena. 

Test proporcionality se standardně skládá ze tří kroků, a to z posouzení vhodnosti (zda  ochranné opatření vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl), potřebnosti (zda sledovaného  cíle nelze dosáhnout mírnějšími prostředky) a přiměřenosti. 

K první podmínce vhodnosti Městský soud Praha uvádí, že není sporu o tom, že takovéto  omezení je obecně způsobilé dosáhnout legitimního cíle v podobě ochrany veřejného zdraví.  Onemocnění COVID-19 může být způsobeno jen přenosem viru mezi osobami; toto riziko je  vyšší, dochází-li k přeshraničnímu pohybu ze zemí, v nichž je nákaza vysoce rozšířena. Dále  je nutno brát v potaz i nové mutace koronaviru, které dle předběžných expertních studií  vykazují vyšší infekčnost a/nebo způsobují horší průběh onemocnění. Předběžné studie se  také prozatím kloní k faktu, že nové mutace snižují efektivitu očkování v současnosti  podávanými vakcínami. Vzhledem k tomu, že onemocnění COVID-19 je rozšířeno po celém  světě a tzv. nové varianty jsou procentuálně stále více zastoupeny mezi sekvenovanými    

26 V následující části odůvodnění týkající se zásahu do ústavních práv je hojně (mnohdy formou přímých citací)  využíváno odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2021, sp. zn. 18 A 16/2021.

26 

vzorky testů, je jakýmkoliv omezením a podmíněním přeshraničního pohybu osob fakticky  snižováno riziko spočívající v dalším šíření viru mezi zeměmi, potažmo v rámci společností  jednotlivých zemí. 

Dále je nutno věnovat se dvěma zbývajícím podmínkám, a to zda lze zamýšleného cíle  s obdobnými výsledky dosáhnout způsobem, který by mírněji či vůbec nezasahoval do práva  svobodného návratu občanů do vlasti, a zda taková mírnější řešení přicházejí v úvahu  (potřebnost a přimeřenost). 

Současná epidemická situace v ČR27 tenduje k horšímu vývoji, podobně jako v mnoha dalších  zemích28 (i v rámci mnoha zemí EU) je vývoj stále nepříznivý a situace i nadále velmi závažná,  že pro naplnění sledovaného cíle v žádném případě nepostačují mírnější prostředky, které do  předmětného základního práva nezasahují vůbec nebo jen zprostředkovaně a zanedbatelným  způsobem. 

Přesto je třeba přiznat, že lze uvažovat o co nejmenší zátěži před vstupem na území zejména  na občany České republiky tak, aby jim byl zajištěn snadnější, avšak bezpečný návrat na  území České republiky. Je proto akceptována výtka soudu, že stejná pravidla  pro návrat individuální a veřejnou dopravou nemusí spravedlivě odrážet míru rizika přenosu  infekce na spolucestující osoby. Ochranné opatření tak stanovuje odlišnou míru požadavků  pro cesty individuální dopravou a dopravou veřejnou. 

Současné nastavení popříjezdových opatření odpovídá průměrným opatřením v zemích EU  (situaci pravidelně monitorují zastupitelské úřady ČR); povstupové požadavky se tak týkají  pouze osob, které nejsou očkované nebo neprodělaly onemocnění, a to pouze u cest ze  třetích zemí.  

Městský soud v Praze vytýkal, že nelze marginalizovat ani překážku vyvěrající z toho, že  občan musí být schopen se v cizí zemi vůbec zorientovat a zjistit si informace k podmínkám  testování v dané zemi, k testovacím místům apod. a že problémem může být neznalost  místních reálií či jazyková bariéra; nejde přitom jen o otázku pohodlí, ale vůbec možnosti se  požadovanému testu za rozumných podmínek podrobit. Zde Ministerstvo zdravotnictví  upozorňuje na zásadní odlišnost situace na jaře 2020, kdy takřka okamžité „vypnutí“ zejména  letecké dopravy doslova uvěznilo tisíce osob v zahraničí a bylo nutné zajistit rozsáhlé  repatriační operace, od situace na jaře 2021, kdy osoby cestující do zahraničí si musí být  vědomy možných rizik spojených s omezenou leteckou a jinou veřejnou dopravou  a s požadavky na předkládání testů na vstupu či i výstupu z daných zemí. Podstatnou část  cestujících leteckou dopravou z/do ČR tvoří tzv. dovolenkáři využívající služeb cestovních  kanceláří, které se již adaptovaly na tyto změněné podmínky a požadavky a zajišťují či mohou  zajistit svým klientům plný „testovací“ servis a případně zajistit i pomoc s vyplněním PLF. I  osoby neznalé jazyka či místních reálií tak mohou dostát testovací povinnosti a povinnost  vyplnit PLF. Individuální turisté jsou zpravidla osoby, které jsou schopny si samy zařídit  letenky, samy si zajistit ubytování a je proto důvodné předpokládat, že ovládají některý ze  světových jazyků a rozhodně jsou schopny si zajistit test v destinaci a vyplnění PLF.  Dostupnost RAT testů je po celém světě zcela běžnou záležitostí, jsou levné a s výsledkem  v krátkém časovém horizontu. Pro občany ČR a rezidentní cizince je nastavena pouze  

27 https://koronavirus.mzcr.cz/ 

28 https://www.ecdc.europa.eu/en 

https://www.who.int/ 

Viz rovněž pravidelná aktualizace Ministerstva zdravotnictví, kterým se vydává seznam zemí nebo jejich částí  s nízkým, středním a vysokým rizikem nákazy onemocnění covid-19 na webu mzcr.cz

27 

podmínka RAT testu a jedná se o nejmenší možný předvstupní požadavek. Upozorňováno je  rovněž na dynamicky se měnící podmínky pro leteckou přepravu a vstup do jiných zemí. 

S ohledem na širokou dostupnost připojení na internet, a to i připojení bezplatného a dále  s ohledem na celosvětovou rozšířenost požadavku na vyplňování národních PLF a  v neposlední řadě na očekávané brzké napojení na euPLF, není požadavek na vyplnění PLF  požadavkem, který by znamenal nepřiměřené ztížení návratu zejména občanů ČR do vlasti.  Více viz pasáž věnovaná PLF.  

Ač nelze veškeré cesty jistě subsumovat pod cesty na dovolenou, u služebních cest či jiných  nezbytných cest mohou osoby využít k zajištění své informovanosti buď jednotlivé  zastupitelské úřady ČR v zahraničí či speciální informační linky, zejména informační linku  ministerstva vnitra (OAMP)29 zřízenou speciálně pro účely cestování. Průběžně jsou  shromažďovány informace o místech po celém světě, kde se lze nechat testovat, tato místa  průběžně přibývají, a to zejména z toho důvodu, že negativní test vyžadují před vstupem  Spojené státy americké30 (ale i další země). Zemí, kde se nedá otestovat, je „jako šafránu“  a rozhodně se nejedná o země, které jsou běžným či alespoň častým cílem občanů ČR.  Na dotazy osob, zda a kde se lze nechat v dané zemi světa otestovat, je tak minimálně  speciální cestovatelská infolinka ministerstva vnitra nebo zastupitelský úřad ČR v dané zemi  či regionu, schopna odpovědět. Na webových stránkách jak MV31, MZV32, tak MZ33 jsou  pravidelně zveřejňovány informace o podmínkách cestování, na letišti jsou k dispozici letáky  v české i anglické verzi upozorňující na podmínky návratu do ČR. Cestující osoby tak mají  jednoznačně spoustu možností, jak se s podmínkami seznámit či jak se dozvědět, kde se dá  v dané zemi otestovat. 

Jak bylo uvedeno výše, v případě návratu veřejnou dopravou (zejména letadlo, ale i vlak nebo  autobus) je riziko přenosu na další osoby exponenciálně větší než v případě individuální  dopravy (osobním vozem, ať již vlastním či zapůjčeným). Rovněž nemalou část (cca 1/3)  cestujících osob „tzv. dovolenkářů“ jsou děti, kde často ochrana dýchacích cest není  požadována nebo je „roušková hygiena“ často porušována. I u dospělých pak na delších  letech dochází k potřebě uspokojit alespoň pitný režim, a to jednak z důvodu logické potřeby  během delšího pobytu v klimatizovaném prostoru a jednak z důvodu horšího přívodu vzduchu  a tím pádem pocitu „vysušení“ během nošení roušky/respirátoru. Z tohoto důvodu je nastavení  odlišných pravidel pro cesty veřejnou a individuální dopravou zcela na místě. O rizicích nákazy  v letadle a o vhodnosti přijetí předletových opatření je k dispozici několik studií, na něž je  odkazováno: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7655026/ 

https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/travelers/travel-during-covid19.html (obsahuje  odkazy na další informace) 

https://www.researchgate.net/publication/342573493_COVID 

19_and_Public_Transportation_Current_Assessment_Prospects_and_Research_Need Uvedené webové stránky obsahují odkazy na další informační zdroje. 

S účinností od 11.9.2021 se upravil text ochranného opatření v návaznosti na rozsudek  Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2021, sp. zn. 10 A 74/2021, tak, že v případě  antigenního testu nebo RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2, resp. jeho antigenu,  je třeba výsledek testu doložit potvrzením vystaveným osobou oprávněnou provádět tento test    

29 https://www.mvcr.cz/clanek/coronavirus-informace-mv.aspx 

30 https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/travelers/testing-air-travel.html 

31 https://www.mvcr.cz/clanek/coronavirus-informace-mv.aspx 

32 x2020_04_25_rozcestnik_informaci_k_cestovani.html 

 33 https://koronavirus.mzcr.cz/seznam-zemi-podle-miry-rizika-nakazy/

28 

v zemi, ve které byl proveden. Opouští se tak vymezení, že dané potvrzení vystavuje  akreditovaná laboratoř, popř. poskytovatel zdravotních služeb a zavádí se pravidlo, které je  založeno na respektu k tomu, kdo je oprávněn v souladu s právním řádem dané země  provádět daný druh testu v této zemi. V České republice je takovou oprávněnou osobou  poskytovatel zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle  zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon  o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k rozdílnosti přístupu  v různých zemích nelze na jednu stranu požadovat zcela stejnou úroveň oprávnění dané  osoby jako v České republice, na druhou stranu nelze zcela rezignovat na alespoň rámcové  vymezení subjektu, který test provede, a to z důvodů uvedených dále. 

Vzhledem k problému zmíněnému v citovaném rozsudku se dále explicitně vysvětluje, že  nelze akceptovat potvrzení o výsledku testu, který v zahraničí provedl poskytovatel  zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb platné na území  České republiky, vydané na základě rozhodnutí příslušného správního orgánu podle zákona  o zdravotních službách, který však nemá takové oprávnění vydané příslušným orgánem státu,  kde byl proveden test. Je tomu tak proto, že oprávnění podle zákona o zdravotních službách  je oprávněním poskytovat zdravotní služby pouze na území České republiky vzhledem  k zásadě teritoriality. Takové oprávnění tedy nedává oprávnění poskytovat zdravotní služby  na území jiného státu a také české orgány nemohou kontrolovat dodržování povinností  poskytovatelů zdravotních služeb na území jiného státu, než je Česká republika. Z tohoto  důvodu nelze připustit aprobování provádění testování českými subjekty v zahraničí, které  k tomu nejsou podle tamějších pravidel oprávněny, jednalo by se o nepřípustný zásah  do suverenity daných zemí. Vzhledem k závažnosti dopadů není pro tyto účely akceptováno  provádění samotestu, a to ani ve variantě samotestu s dohledem zdravotnického pracovníka  přes videohovor. Nadto samotest provedeny laickou osobou, byť pod vzdáleným dohledem  zdravotnického pracovníka, je stále považován za samotest, nelze tedy na základě takového  svědectví o provedeném samotestu laickou osobou pořídit záznam do ISIN a vydat v souladu  s pravidly EU digitální certifikát. 

S ohledem na to, že není připuštěna možnost provedení tzv. „samotestu“, je provedení testu  nutno považovat za zdravotní službu ve smyslu zákona o zdravotních službách a rovněž jako  „zákrok“ ve smyslu Úmluvy o lidských právech a biomedicíně; tato úmluva v čl. 4 stanoví:  „Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět  v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.“ Jakkoli je pojem „zákrok“ podle  Úmluvy o lidských právech a biomedicíně vykládán široce, jsou jím pouze výkony prováděné  odbornými osobami v souladu s „profesními povinnostmi a standardy“. Právě odbornost  garantovaná získáním oprávnění k poskytování zdravotních služeb je určujícím faktorem  i podle zákona o zdravotních službách (§ 2), jenž byl přijat právě k implementaci Úmluvy  o lidských právech a biomedicíně. Tato úmluva je rámcovou Úmluvou otevřenou i nečlenským  státům Rady Evropy, která stanovuje obecné standardy na ochranu lidské bytosti v kontextu  biomedicínských věd. Ač počet smluvních stran úmluvy nezahrnuje zdaleka všechny země  světa, je zájmem České republiky, aby zejména její občané podstupovali v zahraničí testy  prováděné oprávněnými a tedy implicitně dovozováno odbornými osobami a byla tak zajištěna  jednak co největší validita prováděného testu a jednak bylo minimalizováno ohrožení zdraví  občanů České republiky. 

Na druhou stranu není znemožněno, aby v případě kratších cest osoba doložila potvrzení  o absolvování testu provedeného v České republice, pokud časový rámec cesty je takový, že  platnost testu bude splňovat požadavky ochranného opatření. 

Pravidla účinná od 5.4.2021 již po definovaných skupinách osob – zejména občané ČR – nepožadují negativní výsledek testu na přítomnost SARS-CoV-2, ale pouze potvrzení  o provedeném testu. Bude tak v případě cest veřejnou dopravou záležet na konkrétním  dopravci, zda před cestou požaduje bez ohledu na česká pravidla negativní test nebo ne.  Osoba, která obdržela pozitivní výsledek testu, si musí – opět pomocí např. cestovní kanceláře 

29 

nebo zastupitelského úřadu ČR v zahraničí – ověřit, zda pravidla země odjezdu umožňují  ukončit izolaci za účelem návratu do České republiky. Osoba by se měla seznámit  s podmínkami přepravy – tedy zda jí přeprava bude umožněna. Pokud ano, bude poté na  dopravci, zda dané osobě cestu umožní, kdy tato osoba je povinna ho o své pozitivitě  informovat, a to z důvodu přijetí možných zpřísněných opatření během cesty či alespoň  usazení dané osoby v dostatečné vzdálenosti od ostatních cestujících, je-li to možné  vzhledem k obsazenosti letadla. S ohledem na existující riziko přenosu nákazy během letu  nelze s respektem na práva ostatních cestujících na ochranu jejich zdraví na povinnosti  informování dopravce rezignovat. 

IX. Dílčí okruhy 

K povinnostem směřujícím k dopravcům – není stanovena povinnost zkoumat podmínku, zda  potvrzení o testu vystavila oprávněná osoba, neboť povinnost zajistit si provedení testu  oprávněnou osobou je stanovena cestujícím osobám, kdy nelze vycházet z předpokladu, že  osoby tuto povinnost nebudou dodržovat. Případné stanovení povinnosti dopravci zkoumat,  zda daná osoba tuto svou povinnost splnila a ověřovat tedy skutečnost, zda bylo potvrzení  o výsledku testu vystaveno oprávněnou osobou, byla vyhodnocena jako povinnost vůči  dopravci nepřiměřená. Stále však musí dopravce zkoumat, zda předložený výsledek je  výsledkem té dané osoby, jaký výsledek je a o jaký test se jedná. To je zjistitelné přímo  z předkládaného dokumentu, na rozdíl od skutečnosti, zda jej vystavila oprávněná osoba nebo  ne – to vyžaduje manuální kontrolu přes internetové stránky. Dále neexistuje celosvětový  kompletní seznam naprosto všech oprávněných osob, ověřování stovek výsledků testů  před nástupem do letadla (například) by nepřiměřeně zdržovalo proces nástupu. Policie ČR  individuální předkládané výsledky v případě podezření ověřuje a věc případně předá k řízení  krajské hygienické stanici. 

prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR, v. r. 

místopředseda vlády a ministr zdravotnictví

30 

Ochranné opatření – stanovení podmínek pro vstup na území ČR, s účinností od 18. 3. 2022