Británii čeká budoucnost bez ruské ropy a oligarchů

Británie se po rozpadu Sovětského svazu stala útočištěm pro mnoho ruských oligarchů, kteří se nyní stali nejviditelnějšími symboly ruského působení v ostrovním království. Pro Británii jako celek však není Rusko příliš významný obchodní partner, politické vztahy mezi oběma zeměmi výrazně ochladly již v roce 2018 po útoku v anglickém Salisbury. Současné sankce proti Rusku budou firmy a britské regiony bolet spíše selektivně.

Ilustrační foto: Shutterstock

Britské firmy navíc opouštějí ruský trh i nad rámec uvalených sankcí – vláda firmám připomíná „vyšší morální imperativ“ a nabádá je k přerušení vztahů s Ruskem. Na rozdíl od Česka je Británie daleko méně závislá na ruské ropě a plynu, i tak však současná situace zvyšuje tlak na domácí ceny energií, které skokově stoupaly již před invazí. Dá se očekávat nižší růst HDP a vyšší inflace, která se už pohybuje kolem 5,5 %.

SANKCE, SANKCE, SANKCE

Británie se velice rychle připojila k sankcím Evropské unie a USA, které západní spojenci uvalili v reakci na ruskou agresi. Nutno podotknout, že politické vztahy mezi Ruskem a Británií jsou chladné dlouhodobě, ovlivněny byly jak otravou Alexandra Litviněnka v roce 2006, anexí Krymu v roce 2014 a zejména  útokem v Salisbury v roce 2018. Právě od roku 2018 mají Británie a Rusko srovnaný počet diplomatů na svých ambasádách, podobně jako toho dosáhlo Česko v reakci na kauzu Vrbětice. Británie nyní stejně jako Unie zavřela nebe ruským letadlům, uvalila sankce na ruské banky a státní společnosti, připojila se k odstřihnutí ruských bank od systému SWIFT, znemožnila ruským firmám přístup na finanční trh a zakázala britským společnostem a občanům obchodovat s ruskou centrální bankou, ministerstvem financí a  jejich investičním fondem.

Londýnská burza pozastavila obchodování s akciemi vybraných ruských společností. Ruské společnosti z leteckého a kosmického průmyslu mají zakázaný přístup k britskému pojišťování, včetně proslulé Lloyd´s, což vzhledem k postavení britského pojišťovnictví ve světovém systému znamená značný zásah.

STOPKA PRO OLIGARCHY

Sankce se dotýkají i ruských oligarchů, britská vláda postupně přidává na sankční seznam i jednotlivé ruské oligarchy, kteří v Británii mají rozsáhlé jmění. Transparency International identifikovala majetek za nejméně 1,5 miliardy liber, který je ve Spojeném království držen ruskými oligarchy s vazbami na Kreml. Vláda se setkala s kritikou, že postupuje příliš pomalu, snahou je sankce uvalit tak, aby byly právně neprůstřelné a nenapadnutelné. Rychlý postup ztěžuje i to, že nemovitosti jsou často vlastněny společnostmi registrovanými na britských zámořských územích a korunních dependancích, kde skutečný vlastník není znám. I proto vláda ve zrychleném řízení přijímá zákon o ekonomické kriminalitě, který by měl zajistit odkrytí skutečných vlastníků. Přestože je primárně mířen na ruské oligarchy, měl by mít obecnou platnost pro všechny cizince – za nesplnění povinnosti doložit skutečné vlastníky má hrozit trest až 5 let odnětí svobody.

Seznam sankcionovaných se pomalu ale jistě rozšiřuje – minulý týden přibyl na seznamu i Roman Abramovič a tím i fotbalový klub Chelsea, který nyní nad rámec permanentek  a již prodaných lístků nesmí prodávat další vstupenky. Britská vláda vyzývá britské společnosti, aby i nad rámec sankcí přehodnotily své vazby na Rusko, odvolává se na „vyšší morální imperativ“. První velká společnost, která přerušila vazby na Rusko, byla ropná BP. British Petroleum vlastní téměř 20 % akcií ruské Rosněfti, společnost s okamžitou platností přestala vybírat dividendy, dva zástupci BP v představenstvu ruské společnosti rezignovali a nyní se řeší, co s akciemi reálně udělat. Vzhledem k tomu, že prodej se nyní jeví jako nereálný, bude je BP muset pravděpodobně účetně odepsat. Rosněfť pro BP tvořila asi 1/5 zisku, kolem 2 miliard liber ročně.

Celkové ruské investice v Británii byly v roce 2020 v hodnotě 681 milionů liber, zatímco britské investice v Rusku dosahovaly 11,2 miliardy liber.

VZÁJEMNÝ OBCHOD

Vzájemný obchod Británie s Ruskem dlouhodobě klesá od finanční krize v roce 2009 a dále v reakci na výše zmiňované události v následujících letech. Rusko je pro Británii 19. největší obchodní partner, země za poslední čtyři čtvrtletí vyvezla zboží a služby za 4,3 miliardy liber, ruské importy byly za stejné období v hodnotě 11,6 miliardy liber. Velký rozdíl je ale v tom, s čím obě země obchodují – Rusko dováží zejména ropu, plyn a kovy, Británie vyváží auta, farmaceutické výrobky, generátory a speciální techniku – většina z těchto výrobků je nyní v rámci sankčních seznamů Rusku zapovězena, a to včetně technologií pro ropný průmysl.

Velké britské automobilky jako Jaguar Land Rover, Aston Martin či Rolls-Royce přestávají do Ruska dodávat, trh opouští i Airbus. Britské firmy také donedávna poskytovaly Rusku relativně velké množství služeb. Poradenské firmy EY a Deloitte, které mají hlavní sídlo v Londýně, nyní své působení v Rusku omezily. Zmiňované jednotlivé firmy, které jsou většinou dostatečně velké, se s odchodem z Ruska podle všeho vypořádají bez zásadních problémů. Větší dopady mohou být citelné spíše na regionální úrovni – a to zejména u industriální části Anglie West Midlands a  jihovýchodu Anglie, kde obchod s Ruskem tvoří 20 %, resp. 15 % obchodu.

ODKLON NEJEN OD RUSKÉ ROPY

Británie také ohlásila do konce roku odklon od ruské ropy – dodávky z Ruska tvoří asi 8 %, Británie má navíc velkou domácí produkci, která je schopna výpadek pokrýt. Dodávky ruské ropy již zaznamenaly částečné embargo – Británie zakázala kotvit lodím napojeným na Rusko (ne nutně plujícím pod ruskou vlajkou). Jako první nebyl vpuštěn ropný tanker do přístavu v Oarkney, posléze nebyly vpuštěny tankery plující pod kyperskou vlajkou a personál přístavu na jihovýchodě Anglie odmítl vyložit ruskou ropu z německého tankeru s tím, že je to „v duchu sankcí“ zakázané (formálně se zákaz kotvit nevztahuje na cargo jako takové). Dodávek ruského plynu se zatím Británie nevzdává, stejně jako v případě ropy je však závislost země na těchto dodávkách nižší než v případě ČR – Británie od Ruska odebírá zhruba 13 % svého plynu.

STOUPAJÍCÍ INFLACE A CENY PLYNU

Celosvětově stoupající ceny plynu a ropy dopadají i na běžného britského spotřebitele. Inflace se již před invazí pohybovala okolo 5 %, odhad britské centrální banky směřoval až k 7 % na jaře 2022. Nyní se může šplhat i výše.

Energetický mix Velké Británie je závislý právě na plynu, ten zajišťuje přes 35 % elektrické energie (dalších 20 % tvoří jádro). Ceny plynu v ostrovním království stoupají dlouhodobě, skokově vzrostly od ledna do září 2021 o 250 %, nyní se velkoobchodní cena pro dodávky v dubnu vyšplhala o skokových 30 % na nový rekord 455,04p/therm. Britský regulátor zvýšil od dubna cenový strop pro spotřebitele o 54 %, v průměru zaplatí britští občané o 700 liber za rok více za energie, a to nemusí být konečná – experti očekávají, že další navýšení stropu by mohlo přijít na podzim.

Vláda sice poskytne občanům částečné kompenzace, které však nemohou pokrýt skokové nárůsty a ani se nejedná o dlouhodobé, systematické řešení. Na rekordní částky stoupá i cena benzínu a lze pozorovat i zvyšující se ceny u potravin a dalšího spotřebního zboží, které jsou však způsobeny i nedostatkem pracovních sil a novými obchodními pravidly po brexitu.

TŘETÍ ŠOK ZA TŘI ROKY

Britská ekonomika zažívá další šok – ten nynější v podobě sankcí a rychlého odklonu od Ruska následoval po odchodu z Evropské unie v roce 2020 a pandemii covidu, která pro ostrovy zaznamenala největší propad ekonomiky od The Great Frost z roku 1709, kdy zamrzly mezinárodní přístavy. Jedním z cílů brexitu byla možnost si flexibilně uzavírat dohody o volném obchodu a vytvořit z Británie globální centrum obchodu – Spojené království usiluje o vstup do transpacifického uskupení CPTPP, má zájem i o uzavření dohody s USA, která však není aktivně dojednávána. Vzhledem ke sjednocené mezinárodní  reakci vůči ruské agresi a potřebě hledat nové trhy je možné očekávat větší ochotu mezinárodní obchodní dohody mezi partnerskými státy dojednávat. Pro Británii je však stále klíčová především Dohoda o obchodu a spolupráci s Evropskou unií, kam míří téměř polovina britského exportu.

Michaela Chrtová, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Londýně