Tlak na český trh práce díky Ukrajincům poleví. Ceny nemovitostí neklesnou, nájmy zdraží

Je zcela v pořádku, že pomáháme Ukrajině přijímáním uprchlíků. Lze předpokládat, že část ukrajinských rodin zde zůstane. Díky tomu oslabí napětí na trhu práce, a tedy i na zaměstnavatele. Nárůst obyvatel ale povede i ke zdražení nájmů. Pokud bude válka ukončena ještě letos, česká ekonomika by mohla růst tempem nižším než jedno procento, příští rok ale zrychlí, řekl v rozhovoru pro Roklen24 makroekonomický analytik České spořitelny Michal Skořepa. Jak se podle něj budou vyvíjet ceny energií a potravin? A jak by měl stát pomoci českým domácnostem? Přečtete si rozhovor.

Ruská agrese na Ukrajině ovlivňuje globální ekonomiku. Máte odhady, jak moc se současná situace promítne v české ekonomice? 

Jakýkoli odhad tohoto typu je zásadně podmíněn mimoekonomickým předpokladem, který uděláme ohledně vývoje tamního konfliktu. Podobně jako odhady dopadu koronakrize musely vycházet z mimoekonomického předpokladu, jak se bude vyvíjet pandemie. Za předpokladu, že ještě letos dojde k ukončení bojů, lze očekávat v Česku růst pod jedno procento, následovaný v příštím roce výrazným oživením v podobě růstu HDP až kolem čtyř procent.

Vedle krátkodobých vlivů, očekáváte, že válka bude mít nějaký dlouhodobý vliv na českou ekonomiku a společnost?  

Konflikt bude mít pravděpodobně zřetelně negativní dopady v celé řadě oblastí.

Jistě je zcela v pořádku, že se snažíme Ukrajině pomoci přijímáním jejích uprchlíků. Nicméně lze předpokládat, že část ukrajinských rodin zde zůstane, čímž bude oslabeno napětí na trhu práce, a tedy i tlak na zaměstnavatele, aby automatizovali nebo zcela zrušili provozy, kde při nízkých mzdách vzniká nízká přidaná hodnota.

Prudký nárůst počtu obyvatel navíc povede ke zdražování nájemního bydlení a ke snížení pravděpodobnosti poklesu cen nemovitostí.

Mnoho lidí se obává nedostatku některých komodit v důsledku probíhající války. Je to oprávněná obava? Vidíte další možná narušení globálních trhů?  

Snaha Evropy omezit závislost na ruském plynu povede i po skončení války ke zdražování energií. Pravděpodobně ještě rychlejšímu, než bylo možné čekat v rámci chystané zelené transformace.

Protiruské sankce a rozvrácení ukrajinské ekonomiky a infrastruktury sníží potenciál obou ekonomik vyvážet také potravinové komodity. To povede ke zdražování potravin, a tudíž nejspíš i k nepokojům mimo jiné na Blízkém východě a v severní Africe, což může vyústit v obnovení migrace z těchto zemí do Evropy.

Podobné problémy můžou nastat i s ukrajinským vývozem železné rudy a železa. Nezbývá než doufat, že rány na ukrajinské ekonomice nebudou příliš rozsáhlé, takže se povede je rychle zacelit a její vývoz obnovit. Bude to dobře pro Ukrajinu i pro její obchodní partnery, včetně Česka.

Ve snaze omezit negativní dopad růstu energií na české domácnosti a podniky rozhodla česká vláda o zrušení přimíchávaní biopaliv do nafty, zrušila silniční daň, a navíc hodlá kontrolovat marže prodejců. Jak vnímáte tato opatření v kontextu ostatních evropských států, které mnohdy přistoupily k výraznějším opatřením? 

V zahraničí se často objevují zásahy do cenového systému. A to je z mého pohledu zcela špatně, protože tržní ceny hrají klíčovou roli v koordinaci chování účastníků na daném trhu. Například pokud by začalo být pohonných hmot málo, pak jedině vysoké ceny zajistí, že se ke koupi dostanou právě ti, kteří paliva potřebují ke svému životu skutečně nejvíc.

Pokud se nám zdá, že pumpaři teď nadsazují své marže, pak je trestejme tím, že budeme pečlivěji hledat ty levnější nebo že spotřebu paliv na chvíli snížíme. Fundamentálním předpokladem tohoto spoléhání se na tržní ceny ovšem je, že jsou skutečně tržní, tedy že na daném trhu panuje konkurence. Já doufám, že toto neustále a velmi pečlivě ověřuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Od toho si tento úřad platíme.

Mnoho ekonomů se shoduje, že lepší než plošná opatření je cílená pomoc nejzranitelnějším domácnostem. Souhlasíte s tímto přístupem?  

Naprosto. Jakákoli forma vládní pomoci s vysokými cenami znamená dodatečné výdaje z veřejných rozpočtů. A plošná pomoc znamená zbytečně velké výdaje, protože se pomáhá i těm, kteří pomoc nijak dramaticky nepotřebují.

Nevidím důvod, proč z veřejných prostředků takzvaně pomáhat českým domácnostem s vysokými cenami čehokoli – s výjimkou domácností, jejichž životní úroveň se propadne až na úroveň, kde začínají mít nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Pokud ale daná domácnost nespadne takto nízko, měla by se k drahým pohonným hmotám nebo energiím postavit stejně, jako se odjakživa staví ke všemu drahému, ať to jsou mobilní telefony nebo auta nebo potraviny: své výdaje by měla upravovat tak, aby s rozpočtem vyšla bez cizí pomoci.

Jádrem této úvahy je mezigenerační férovost. Pomoc z veřejných peněz znamená pomoc z kapes budoucích daňových poplatníků. Proč by nám měli pomáhat tímto plošným způsobem? Nejspíš budou mít sami dost co dělat s tím, aby uplatili zdražování spousty zboží a služeb, jak jsme o něm mluvili výše.

Inflace v únoru překonala hranici 11 %, a je tak nejvyšší od roku 1998. ČNB poslední měsíce mluvila o rovnoměrném přispění poptávkových a nabídkových šoků. Viděli jste to stejně? A platí to i dnes? 

Zkusme velmi zjednodušenou početní úvahu. Poptávková a nákladová inflace byly v rovnováze na podzim, kdy inflace činila v uvozovkách jen nějakých šest až osm procent. Poptávková část, která se od té doby nejspíš příliš nezměnila, tedy představuje jen tři až čtyři procenta. Z tohoto pohledu už tedy v tuto chvíli nákladová část inflace nejspíš zřetelně převažuje.

To ale nijak nemění potřebu bojovat s tou poptávkovou částí pomocí zvýšených úrokových sazeb.

Jak vlastně hodnotíte kroky ČNB za poslední rok a půl? A co od ČNB očekáváte v následujících měsících?  

Dosavadní postup ČNB vnímám jako rámcově adekvátní. Jistý otazník se vznáší nad rozhodnutím zahájit devizové intervence na obranu koruny, protože standardní mantra inflačního cílování s plovoucím kurzem praví, že centrální banka by měla do kurzu zasahovat jen v případě, že jeho úroveň přestává odrážet aktuální situaci a vyhlídky dané ekonomiky. Vývoj kurzu koruny v posledních týdnech se mně nezdál být nějak dramaticky odtržený od toho, co se dělo na Ukrajině, a jaké by to mohlo mít dopady na českou ekonomiku. Z tohoto standardního pohledu by tedy intervence ČNB mohla být považována za nemístnou. Jenomže ČNB je nyní v dvojnásobně nestandardní situaci: zaprvé má za sebou období už více než čtyř let s inflací téměř pořád zřetelně nad cílem a zadruhé má mamutí devizové rezervy. A v takové situaci asi dává smysl, aby bránila korunu, i když kurz této měny možná i zhruba odpovídá geopolitické a ekonomické situaci.

ČNB opakovaně zdůrazňovala riziko ztráty ukotvení inflačních očekávání. Myslíte, že je taková obava namístě? A sledujete v bankovním prostředí, že dochází k rozvolnění inflačních očekávání?  

Jak už jsem zmínil, česká inflace byla v Česku zřetelně nad cílem už dlouho před příchodem koronakrize. Od počátku roku 2017 dodnes napočítáte jen šest měsíců, kdy inflace nebyla nad dvouprocentním inflačním cílem. Posun inflačních očekávání nad tento cíl tedy určitě hrozil už loni, a v nynější situaci hrozí samozřejmě ještě daleko víc. Přitom takový posun oslabuje účinnost přísné měnové politiky. Takže dává smysl, aby tato politika byla důrazně přísná.

Jak vnímáte opatření Západu vůči Rusku? Jsou všechny sankce, embarga či zmrazení dostatečnými opatřeními k minimálně ekonomické „eliminaci“ Ruska? Má Západ ještě nějaký nevyužitý arzenál v podobě sankcí, nebo již všechna významná opatření použil, a už není čím Rusko odstrašit od další agrese?  

Už zavedené sankce jsou pro Rusko velmi bolestivé. A jistě lze přijít i s dalšími a bolestivějšími, jako je snížení poptávky po ruském plynu, ropě a dalších vývozech například zavedením příslušných cel poté, co se to podaří vyjednat na půdě Světové obchodní organizace.

Při pohledu na to, jak sankce přibývají a jak má Putin pod kontrolou většinu ruských médií, a tedy i myšlení většiny Rusů, ve mně ale klíčí obava, aby to nedopadlo podobně jako s Německem po první světové válce. Jeho ekonomika byla tehdy také sražena na kolena, ale po jisté době se to obrátilo proti zbytku Evropy jako bumerang.

Kontroverzním tématem je evropské financování Ruska skrze kanál odběru ropy a zemního plynu. Jaké následky pro domácnosti i průmysl by mělo rozhodnutí Evropy přestat odebírat ruskou ropu a zemní plyn?  

Hodně by záleželo na rychlosti, s níž by mělo k ukončení odběru dojít. Asi nejvěrohodnější kvantifikaci přinesl nedávno zveřejněný desetibodový plán Mezinárodní energetické agentury. Pokud by Evropa postupovala podle tohoto plánu, pak by snížení dovozu ruského plynu ještě letos mohlo být o třetinu, aniž by to mělo nějaký dramatický dopad na ekonomiku a životní úroveň. Mám ale obavu, že Evropa není a nebude tak pružné reakce schopná.

Jaká je podle vás budoucnost tzv. Green Dealu po ruském napadení Ukrajiny? 

Existuje celá řada scénářů. Zelená transformace může v důsledku ruské agrese probíhat rychleji, protože po utlumení dovozů ruského plynu bude Evropa nucena dovážet dražší energie, a to ji bude tlačit k rychlejšímu zavádění obnovitelných zdrojů energie a úsporných opatření. Cenou však bude snížení životní úrovně a nárůst veřejných výdajů, a tedy zdanění, a to vše může oslabit politickou podporu pro celý zelený manévr. Výsledkem může být jeho rozmělnění například tím, že se Evropa rozhodne aspoň na určitou dobu vrátit k intenzivnějšímu využívání uhlí. Vyhlídka dosažení uhlíkové neutrality by se tak posunula za rok 2050.