Sankce jsou pro ruskou ekonomiku likvidační

 „Válka je vůl“, to ví každý, kdo má u nás rád muziku a zná brněnskou kapelu Synkopy 61. Při sledování hrůz, které působí ruská agrese na Ukrajině, ale není do zpěvu nikomu. Ztráty na lidských životech jsou nenahraditelné. Ty materiální sice odstranit půjdou, ale za cenu ohromného ukrajinského a celoevropského úsilí. Nad tím, co všechno za sankce se kvůli napadení sousedního státu na Rusko valí a jaké to bude mít následky, se zamýšlí český obchodní rada v Moskvě Tomáš Hart.

Své obchody v Rusku uzavřela také Ikea. Foto: Shutterstock

První analýzy sankcí, které zavedly Evropská unie, Spojené státy a další země, mají jednoznačný závěr: v této nebo ještě přísnější podobě jsou sankce pro velkou část hospodářství v principu likvidační.

Pozornost široké veřejnosti a podnikatelů je zatím soustředěna hlavně na omezení spojená s nakládáním s jejich penězi. Vláda okamžitě zavedla povinnost exportérů vyměnit osmdesát procent valutových tržeb na rubly podle kurzu centrální banky. Bankám také nařídila zavést minimálně třicetiprocentní rozdíl v ceně při nákupu a prodeji zahraničních měn, aby vznikla dostatečná rezerva pro případný pád rublu o desítky procent v řádu dní. Občané také nesmí posílat valuty nerezidentům v zahraničí. Tisíce Rusů, kteří jsou majiteli nemovitosti v zahraničí, naráz mají problémy uhradit třeba ochranu nebo úklid těchto nemovitostí, které provádějí místní firmy a účtují za ně v cizích měnách. A poslední krok je neméně drastický: lidé si dalšího půl roku ze svých účtů mohou v hotovosti vyzvednout pouze deset tisíc dolarů, cokoliv nad tím jim bude vyplaceno v rublech.

USA, EU a Japonsko společně zmrazily aktiva ruské centrální banky. Z 632 miliard dolarů rezerv jí tak k použití zbude odhadem 150-200 miliard, z nichž největší část je v čínských jüanech. A to i proto, že zlato, v kterém má Rusko část svých rezerv, je dnes prakticky neprodejné. Tuny ruského zlata tak majitelé nejspíš nezmění, protože jeho kupec by se okamžitě vystavil sankcím za porušení zákazu obchodovat s ruskou centrální bankou a ministerstvem financí. Zlato většinou nikomu nesmrdí. Rusku se přesto povedl i tento ‚majstrštyk‘.  

MIKROČIPOVÝ ZÁSAH

Zákaz vývozu mikročipů do Ruska zasáhne prakticky všechna odvětví. Ještě bývalý Sovětský svaz se v této oblasti tak snažil dohnat Západ, že pro toto odvětví vzniklo několik úplně nových „vědeckých městeček“, která ovšem primárně pracovala pro obranný průmysl. K sankcím, které se týkají některých technologií vyráběných mimo území USA včetně polovodičů a šifrovacích zařízení, se totiž přidala i tchajwanská firma TSMC jako hlavní dodavatel ruských výrobců mikroprocesorů. Ti sice nějaké úspěchy s počítači Elbrus a Bajkal ve státní správě měli, veřejný skandál ale vznikl poté, kdy na veřejnost proniklo, že se samotné ministerstvo vnitra chtělo vyhnout vládní politice náhrady dovozů a znovu začít používat zahraniční prvky. Americké firmy Intel a AMD samozřejmě do Ruska přestaly dodávat také. Když Rusko nedokázalo technologické zaostávání dohnat ani v relativně normálních dobách (experti hovoří o zpoždění kolem dvanácti let), není žádná šance, že se to podaří nyní. Sovětský svaz se to pokoušel řešit průmyslovou špionáží a krádežemi, Rusku nyní prakticky s jistotou nezbude znovu nic jiného.

Že si je vláda problému vědoma, ukázaly hned první dny po zavedení sankcí. Slíbila sektoru informačních technologií dosud nevídané úlevy. Firmy z oboru budou tři roky osvobozeny od placení daní, jejich zaměstnanci se vyhnou vojenské službě (v dnešní době obrovské lákadlo) a budou moct čerpat hypotéku s dotovanými úroky. Ruské IT firmy, které pracují pro zahraniční klienty, ale ani tyto sliby nepřesvědčily o vhodnosti rozvíjet svůj byznys v Rusku a mnoho z nich prý uvažuje o relokaci celého podnikání za hranice Ruska. Příslovečná mobilita takzvaných IT nomádů se ale projevila – desítky ruských firem začaly svoje podnikání přesouvat do zahraničí a kyrgyzský Biškek nebo arménský Jerevan jsou zaplaveny ruskými programátory, kteří urychleně odcestovali do těch několika zemí, v nichž Rusové stále nepotřebují víza, a sny na lepší budoucnost začali spřádat odtud.

LOGISTICKÉ PROBLÉMY

Maloobchodní řetězce začaly objednávat na sklad větší zásoby trvanlivých potravin, protože v dobách krize jde nejvíc na odbyt právě toto zboží. Navíc se objevují problémy s logistikou zahraničních potravin, kamionová a lodní doprava jsou vážně zpomaleny, letecká skoro neexistuje. Lékárny se také chtěly předzásobit, narazily ale na výrobce léků a distributory, kteří trvají na růstu cen, již podle nového kurzu eura vůči rublu. I když vývoz ropy stále běží, objevují se i tady velké problémy, rovněž s logistikou. Mnoho majitelů ropných tankerů požaduje od ruských ropných firem zvýšené ceny za převoz suroviny a některé firmy úplně odmítají vplouvat do ruských přístavů.

OHROŽENÉ AEROLINKY

Konsenzus panuje v názoru, že sankce v přijaté podobě prakticky mohou zničit ruské aerolinky a jejich schopnost provozovat domácí i mezinárodní leteckou přepravu. Do 28. března musí zahraniční dodavatelé a partneři vypovědět všechny smlouvy o prodeji, servisu a leasingu na zahraniční letouny provozované ruskými společnostmi. Leasingové společnosti koordinovaně smlouvy vypověděly už k 8. březnu a podle smluv požadují návrat strojů do svých zemí (velkou část letadel ruských aerolinek dodaly irské leasingové firmy). Proto Aeroflot a další zrušily k tomuto datu naprostou většinu zahraničních letů kromě do Běloruska.

Jestli se několik stovek letadel Airbus, Boeing nebo Embraer nevrátí brzy ke svým majitelům, bude to hodnoceno jako bezprecedentní porušení smluv a de facto krádež. Jednoduché to ale nebude ani v případě, že letadla zůstanou v Rusku a místní společnosti je budou nezákonně používat na domácích linkách. Bez stabilních dodávek originálních náhradních dílů budou muset přepravci potřebné kusy vzít z letadel, která poté zůstanou mimo provoz. Podle některých insiderů tak ke konci roku může na zemi sedět až polovina letadel a silně se zhoršit bezpečnost leteckého provozu.

V DUCHU TRADICE HRUBÉ SÍLY

Ruská vláda samozřejmě hledá cestu ven, v ruské tradici však řešení vidí spíše v použití hrubé síly, zákazech a trestech. Několik ministrů se již nechalo slyšet, že zavření ruského podniku ze strany zahraničního investora by mohlo být kvalifikováno jako trestný čin úmyslného bankrotu a poškození právnického subjektu Ruské federace. Vladimír Putin také o víkendu podepsal zákon, podle kterého je možné zabavit aktiva státních zaměstnanců, pokud přesahují částku vydělanou prací ve státní správě. Nechtěným paradoxem je, že takový zákon již před lety prosazoval opoziční politik Alexej Navalnyj (to byl ještě na svobodě).

Tento výčet je už k momentu publikace článku neúplný, nové sankce se objevují prakticky denně. Zásah do fungování národní ekonomiky tak bude v čase jen narůstat. Optimisté škody počítají na několik nejbližších let, realisté pak spíše na několik desetiletí. Nejčastěji se odhaduje, že Rusko v současném stavu dokáže sankcím odolávat šest až dvanáct měsíců. Poté může přijít kolaps, ať už to znamená cokoliv. V úvahu je ale třeba vzít jednu změnu, kterou staré statistiky nezahrnují: vysoké ceny ropy a prakticky zastavené dovozy znamenají, že Rusko má stále solidní příjmy, z nichž ale jen minimální část musí utrácet na pokrytí dovozních potřeb. Na válku na Ukrajině a zajišťování nějakého minimálního životního standardu mu proto peníze mohou vydržet déle, než se může na první pohled zdát. A utrpení nevinných Ukrajinců dále roste. Válka je vůl.

Tomáš Hart, 10.3.2022