Pardubice: Ušít Machoňově budově staronový kabát nebylo jednoduché

Budovu ve tvaru písmene L, která lemuje bývalé koryto Městské řeky a původní městské hradby, vlastní od roku 2011 Pardubický kraj. Postavena byla v letech 1923-25 ve stylu národního dekorativismu a pro zaměstnance pošt. Za války tu sídlily německé správní a policejní složky. Od roku 1949 tu byly úřady krajské, okresní a městské.

Důvodem k nynější rekonstrukci budovy byl fakt, že tři čtvrtiny obkladů už nedržely na podkladu a bylo potřeba je vyměnit. Ve velmi špatném stavu byly také římsy, které byly už několik let zasíťované, aby neohrožovaly chodce. Na tomto stavu se podepsalo zejména velmi silné dopravní zatížení z okolní silnice a také kolísání výšky podzemních vod.

 „Největším oříškem rekonstrukce nakonec byly samotné žluté obklady. Oslovili jsme nástupce firmy v Kadani, kde se vyráběly původní dlaždice. Vyšli nám vstříc, ale už neměli s tímto druhem obkladů zkušenosti, a tak bylo několik várek pokažených a museli je vyrábět znova. To celou naši rekonstrukci o pár měsíců zdrželo,“ uvedl náměstek hejtmana pro kulturu a investice Roman Línek.

Budova je kulturní památkou a všechny její opravy tedy podléhají také dohledu památkářů. „Právě proto jsme při této rekonstrukci nemohli použít třeba nová plastová okna napodobující ta původní, ale museli jsme nechat repasovat ta, která zde byla. A některá byla v mnohem horším stavu, než odborníci předpokládali. Nové technologie mohly být použité jen v případech, že to neovlivnilo výslednou podobu. Týká se to například dilatačních spár mezi obklady, které umožní fasádě pracovat vlivem klimatických podmínek, aniž by docházelo k praskání a drolení. Výhodou byla také možnost použít speciální těžké stroje při opravě říms, pro které stavbaři připravili lešení s vysokou nosností,“ komentoval některé postupy stavbařů Roman Línek.

Stavba budovy vyniká harmonickým skloubením různě vysokých bloků propojených obloukem nároží s hlavním vstupem lemovaným sloupovím. Jednotlivé části sjednocuje použití žulových soklů, žlutých obkladů a členění fasády do vodorovných pásů. Historik architektury Zdeněk Lukeš v knize Kaleidoskop tvarů napsal, že vlnkovité zprohýbání úseků pláště evokuje dekorativně zřasený nebo větrem vzdouvaný látkový závěs napnutý na subtilní konstrukci.

Stavbaři při rekonstrukci opravili také veškeré klempířské práce a vyčistili kovové zdobné prvky u vchodů, světla i další detaily. „Podsvícené jsou u nárožního vchodu také tabule s připomenutím osobností spojenými s touto budovou, které potkal tragický osud. Jedná se například o četníka Josefa Trnku, který byl poslední obětí pardubického gestapa, poválečného přednostu Okresního národního výboru dr. Ludvíka Novotného, který zemřel v komunistickém vězení, nebo manžele Hladěnovi, kteří pomáhali parašutistům a zaplatili za to životem,“ dodal Línek.

K historii budovy:

1923-25 Stavba budovy

1925-39 Územní pracoviště Generálního ředitelství pošt a telegrafů

1939-45 Pod německou správou (Oberlandrat a policejní složky)

1945-48 Ředitelství pošt a telegrafů

1949-60 Krajský národní výbor

1960-90 Okresní národní výbor

1990-2002 Okresní úřad

Od 2000 Okresní úřad, Pardubický kraj, Magistrát MMP

Od 2011 V majetku Pardubického kraje

V současné době je budova využívaná nejen samotným krajem, ale svá pracoviště tu mají také např. Magistrát Města Pardubic, Regionální rozvojová agentura, Centrum regionálního rozvoje, Hospodářská komora nebo Destinační společnost Východní Čechy.