Čína by místo další stimulace R&D měla spíše provést reformy

Čína se chce stát technologickou velmocí a v následujících pěti letech chce zvýšit výdaje na výzkum a vývoj o 7 %. Na stránkách VoxEU na to poukazují Michael König, Zheng Song, Kjetil Storesletten a Fabrizio Zilibotti, kteří zkoumali, jaký dopad mají na čínskou ekonomiku inovace spolu s výdaji na výzkum a vývoj R&D a zda nejsou lepší způsoby, jak podpořit produktivitu a ekonomický rozvoj v této zemi.

König a jeho kolegové předně připomínají, že neustálé zvyšování výdajů na R&D není samo o sobě zárukou úspěchu. K tomu poukazují na předchozí programy podpory investic do této oblasti, které v Číně vedly k tomu, že firemní sektor začal vykazovat i jiné investice jako ty do R&D. Tak, aby se i jich týkala vládní podpora. Celkově pak podle ekonomů platí, že podpora těchto investic ze strany vlády má své limity a může lépe fungovat ochrana investorů a nezávislý soudní systém. Takové faktory totiž umožňují rozkvět podnikatelské kultury, která se sama orientuje na inovace. Podobný rozkvět proběhl v řadě zemí na Západě, ale podle ekonomů je v současné Číně blokován řadou překážek a vyžadoval by reformy.

Data pak podle ekonomů ukazují, že už v letech 2007–2012 byly investice do výzkumu a vývoje významným tahounem růstu produktivity. Platí však, že pokud by se podařilo omezit špatnou alokaci zdrojů, kterou sebou nese vládní politika zaměřená na podporu těchto investic, celkové pozitivní přínosy by byly silnější. Ukazuje se také, že na Tchaj-wanu přinášejí investice do R&D větší efekt, což ekonomové vysvětlují jeho větší ekonomickou vyspělostí. V případě vyspělejších zemí jsou totiž inovace z hlediska dalšího zvyšování produktivity důležitější než u rozvíjejících se zemí.

Ekonomové na základě analýzy dat tvrdí, že produktivita investic do výzkumu a vývoje by mohla být výrazně zvýšena, pokud by byly odstraněny problematické části čínského ekonomického systému. „Další stimulace výdajů na R&D není nutná a ani dostačující pro udržení vysokého tempa růstu ekonomické aktivity. Je dokonce možné, že taková stimulace by měla celkově negativní důsledky. Zlepšení institucionálního prostředí a zajištění toho, aby do výzkumu a vývoje investovaly produktivnější firmy, hraje stejně důležitou roli,“ uvádějí ekonomové.

Na závěr své studie pak König a jeho kolegové poukazují na to, že jejich analýza pracovala s daty z let 2007–2012. Šlo tedy o období rychlého růstu čínského hospodářství. Nyní ovšem podle ekonomů existují známky, že tempo růstu produktivity se v Číně snižuje. A i když se dá předpokládat, že výše uvedené závěry stále platí, automaticky tomu tak být nemusí.

Zdroj: VoxEU