Český průmysl nebývale hromadí zásoby, bojí se další logistické krize. Hromadění zásob je zásadním zdrojem inflace, stávající světová logistická krize však naštěstí odeznívá

Koncem loňského roku v Česku konečně viditelně odeznívaly neblahé dopady světové logistické krize, která na přelomu let 2020 a 2021 propukla v důsledku pandemie. Provozní podmínky v českém zpracovatelském průmyslu se proto v prosinci 2021 oproti předchozímu měsíci výrazně zlepšily, a to nejvíce od loňského srpna.

Odeznívání efektů přetížení mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězců umožňuje českým průmyslovým podnikům citelněji navyšovat výrobu, neboť se například zkracující čekací doby na zajištění klíčových subdodávek. Subdodavatelé stále čelí mimořádně obtížné situaci, ale v prosinci podali na poměry loňského roku v souhrnu jeden ze svých nejlepších výkonů. Tuzemské průmyslové podniky však i tak čelí stále citelnému nárůstu objemu výroby v rozpracovaném stádiu, což je právě důsledek dlouhých dodacích dob a nedostatku materiálu na světových trzích.

Tam, kde je to možné, se snaží průmyslníci přecházet ze subdodávek na vlastní zajištění komponent „svépomocí“, tj. vlastní výrobou, pročež se zvyšuje zaměstnanost. Zvýšení zaměstnanosti bylo loni v prosinci nejvýraznější za více než čtyři roky, od října 2017. Současně také podniky intenzivněji hromadí zásoby, aby do budoucna oslabily riziko vystavení výroby dalším výpadkům v dodávkách. Hromadění zásob ovšem přechodně stupňuje již tak rapidní inflaci jak oblasti výrobních, tak nakonec i spotřebitelských cen. V době hromadění zásob totiž pochopitelně dále zesiluje příslušná poptávka, která se potkává se stále značně oslabenou nabídkou, jež se dosud nevzpamatovala z dopadů pandemických omezení a související následné světové logistické krize.

Příznivé tak je alespoň to, že čeští průmyslníci loni koncem roku čelili nejmírnějšímu nárůstu cen vstupů – materiálů, energií i dopravy – od prvního loňského čtvrtletí. Růst cen vstupů je však pochopitelně nadále citelný, umocňuje jej také zejména evropská energetická krize.  Průmyslové podmínky jej v nemalé míře musí přenášet na zákazníky, což v důsledku znamená silný tlak na růst hladiny spotřebitelských cen. Inflace však zatím neomezuje poptávku po průmyslové produkci, takže tuzemský průmysl se i při pohledu na růst nových zakázek dívá do letošního roku s optimismem. Nepředpokládá, že by se pandemická situace měla zhoršit natolik, aby jako loni či předloni došlo k jakkoli citelnějšímu ochabnutí poptávky a možností výroby.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Národní ekonomická rada vlády (NERV)