Stavebnictví je „nejvíce nemocným mužem“ české ekonomiky

Popandemická „rekonvalescence“ stavebnictví probíhá pomaleji, než je tomu u zbytku české ekonomiky. A ani ta není kdovíjak rychlá, zejména kvůli zadrhávání autoprůmyslu a zdražování průmyslových vstupů, včetně pracovní síly. Stavebnictví je „nejvíce nemocným mužem“ české ekonomiky.

Klíčovým zdrojem zdražování pracovní síly je její nedostatek, který je zvláště kritický v sektorech typu právě stavebnictví. Stavebnictví totiž více než jiné sektory ekonomiky doplácí na pandemický odliv zahraničních pracovníků, například ukrajinských, který ještě prohloubil celkovou nejistotu v sektoru. Ta oslabuje investiční činnost, takže výkon stavebnictví byl v říjnu o 4,5 nižší než v říjnu 2019, tedy ještě před propuknutím pandemie.

Stavebnictví doplácí nejen na nedostatečné investice soukromého sektoru, dané především uvedenou nejistotou, ale také na to, že se vládě tak úplně nepodařilo se z pandemie „proinvestovat“.

Pozitivem je tak alespoň počet stavebních povolení, který meziročně narostl o enormní takřka desetinu, ačkoli z velké části z důvodu loňské citelně ponížené základny meziročního srovnání. Stavebnictví po říjnovém meziročním růstu v očištění o 3,7 procenta vykáže za celý letošní rok zřejmě jen růst odpovídající „černé nule“, tedy oproti loňsku si polepší jen nepatrně.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity Bank