Kdo nevěří v omezenost schopností, snadněji roste

Žáci, kteří jsou přesvědčeni, že díky zvýšenému úsilí mohou zvládnout i to, co jim nejde, dosahují lepších výsledků ve vzdělávání.

Česká republika se již řadu let pravidelně zapojuje do mezinárodních šetření týkajících se výkonnosti vzdělávací soustavy. Jedním z nejdůležitějších je šetření PISA (Programme for International Student Assessment), které každé tři roky sleduje úroveň patnáctiletých žáků ve čtenářských, matematických a přírodovědných dovednostech. Jeho realizaci v České republice zajišťuje Česká školní inspekce (ČŠI), která také publikuje výsledky a prostřednictvím sekundárních analýz následně zjišťuje vliv různých faktorů na průběh vzdělávání a vzdělávací výsledky žáků.

Nastavení mysli

Nedávno zveřejněná analýza ČŠI se zaměřila na výsledky žáků v kontextu teorie nastavení mysli. Ta vychází z práce americké psycholožky Carol S. Dweckové, která popisuje závislost schopnosti lidí rozvíjet se a zlepšovat na tom, jak tito lidé nahlížejí na své základní vlastnosti a možnosti. Lidé disponující tzv. růstovým myšlením jsou přesvědčeni, že s vynaložením dostatečného úsilí a vytrvalosti může každý jedinec cíleně zlepšovat svoje dovednosti, rozvíjet svůj talent a zvyšovat svůj potenciál. Naproti tomu lidé s tzv. fixním myšlením považují základní vlastnosti jedince za vrozené a jednou provždy dané. Převaha jednoho či druhého typu uvažování u žáků ve školách do značné míry určuje, jak přistupují ke svému vzdělávání a k rozvoji své osobnosti. Pokud žák věří, že disponuje určitou mírou schopností a dovedností, které jsou mu dané a geneticky předurčené, obtížněji nalézá motivaci pro vytrvalé učení, zejména ve chvíli, kdy narazí na překážky. Je přesvědčen, že nemá smysl snažit se zlepšit něco, co změnit vlastně nelze.

Žáci s růstovým myšlením oproti tomu aktivně usilují o svůj osobní růst tím, že vyhledávají příležitosti zlepšovat se, nebojí se výzev a obtížných situací. Narazí-li na překážku, mají tendenci vytrvat a chyby považují nikoliv za projev selhání, ale spíše za prostředek k sebezdokonalování. Zatímco žáci s fixním uvažováním obtížně přijímají kritiku druhých, žáci s růstovým myšlením využívají negativní zpětnou vazbu konstruktivně a dokážou se z ní učit.

Výsledky empirických studií v oblasti pedagogických a psychologických věd ukazují, že žáci s převahou růstového myšlení dosahují lepších vzdělávacích výsledků, a analýza ČŠI zjišťovala, zda uvedené závěry platí i v České republice.

Podíl žáků, kteří nesouhlasili s výrokem: „Tvoje inteligence je něco, co na sobě nemůžeš příliš změnit.“ (%)

Růstové myšlení pomáhá

Důležitým zjištěním je, že žáci s růstovým myšlením dosáhli lepšího průměrného výsledku v testu čtenářských dovedností než žáci s fixním myšlením. Celkově v zemích OECD, po zohlednění socioekonomického profilu žáků a škol, získali žáci s růstovým myšlením v průměru o 31 bodů lepší výsledek než žáci s převahou fixního uvažování. V České republice činil tento rozdíl 10 bodů.

Vazba mezi růstovým myšlením a výsledkem ve čtenářských dovednostech byla obecně silnější mezi socioekonomicky znevýhodněnými žáky než mezi žáky zvýhodněnými, což se potvrdilo také v případě českých žáků. Zatímco ve skupině zvýhodněných žáků v České republice nebyly zjištěny rozdíly v úrovni čtenářských dovedností v souvislosti s nastavením mysli žáků, mezi znevýhodněnými žáky dosáhli ti s růstovým myšlením průměrně o 10 bodů lepšího výsledku v testu. V průměru OECD činil tento rozdíl dokonce 39 bodů.

V souladu s předešlými šetřeními výsledky PISA 2018 potvrzují, že růstové myšlení napomáhá k lepším vzdělávacím výsledkům žáků, a to zejména ve skupině znevýhodněných žáků. Protože se však vyskytuje ve větší míře mezi zvýhodněnými žáky, může být růstové myšlení faktorem, který zvýrazňuje socioekonomické rozdíly v úspěšnosti žáků. Šetření realizovaná v České republice dlouhodobě poukazují na silnou závislost vzdělávacích výsledků žáků na jejich domácím zázemí, přičemž tato závislost je jedna z nejvyšších ze zemí OECD. Jsou to výhradně žáci ze znevýhodněného prostředí, kteří dosahují nejslabších výsledků, a naopak žáci z podnětného a ekonomicky dobře situovaného prostředí mají výsledky nejlepší.

Školy a učitelé by mohli pomoci s posilováním spravedlnosti ve vzdělávání, pokud by našli způsoby, jak přesvědčit všechny žáky, nejen ty zvýhodněné a vysoce výkonné, aby věřili, že s dostatkem úsilí mohou rozvíjet své schopnosti a zlepšit své vzdělávací výsledky.