Rýsuje se dohoda EU-ASEAN? Spíše s jednotlivými zeměmi, očekává Marek Libřický

Čeští exportéři čelí v Thajsku nevýhodnému postavení ve srovnání s vývozci z řady dalších zemí. Velvyslanec v Bangkoku Marek Libřický doufá, že by jejich šance na tamním trhu mohla vyrovnat dohoda o volném obchodu Thajska s Evropskou unií. V rozhovoru pro Export.cz připomíná, že dosavadní jednání o takové dohodě EU přerušila po převratu v asijské zemi v roce 2014. Od té doby se ale podle Libřického řada věcí změnila.

Foto: Velvyslanectví ČR v Bangkoku

V některých asijských médiích se objevily spekulace, že se chystají nová jednání o obchodní dohodě mezi Evropskou unií a ASEAN. Očekáváte, že se Brusel opravdu vydá tímto směrem, nebo se spíše zaměří na dojednávání dohod s jednotlivými zeměmi – podobně jako v případě již uzavřených ujednání s Vietnamem a Singapurem?

Podle mého názoru jde mimo jiné o interpretaci zářijových konzultací hospodářských ministrů ASEAN a unijního komisaře pro obchod. Ty podpořily společný program spolupráce v oblasti obchodu a investic na roky 2020-2021 a uložily pokračovat na úrovni seniorních úředníků v přípravě rámce pro stanovení základních parametrů budoucí dohody o volném obchodu mezi EU a ASEAN. Domnívám se ale, že daná interpretace je ambicióznější než skutečný stav věcí. Na stanovení parametrů se v daném formátu pracuje již delší dobu, ale jak například indikoval místopředseda Evropské komise v Evropském parlamentu před rokem, k výraznějšímu sbližování představ obou stran o šíři či charakteru dohody nedochází. Vnitřní různorodost ASEAN co do podmínek nebo potřeb jednotlivých členů byla ostatně jedním z důvodů přerušení jednání o dohodě mezi oběma uskupeními již v roce 2009. Proto předpokládám, že se EU zaměří spíše na jednání s jednotlivými členy ASEAN.

Čemu v tomto ohledu dávají přednost země ASEAN? Mají zájem o společnou dohodu s EU?

Jejich zájem se podle mne liší stát od státu a současně se přirozeně vyvíjí také u jednotlivých zemí. Svou roli hraje řada faktorů, včetně covidové krize, která mění některé výchozí parametry a vede k vyhodnocování stávajících dohod o volném obchodu a podobných závazků. Sblížení představ o šíři a hloubce dohod o volném obchodu je výraznější u dohod „klasického“ typu než u širších, modernějších dohod v pojetí EU. U ASEAN vidíme celou škálu dohod – ryze bilaterální, mezi ASEAN a třetím partnerem nebo širší se zapojením všech, nebo některých států ASEAN – jako v případě Regionálního komplexního ekonomického partnerství RCEP či Transpacifického partnerství CPTPP. EU má poměrně čerstvé dohody o volném obchodu se Singapurem a Vietnamem, otevřená jsou jednání s Indonésií a pozastavená pak s Thajskem, Malajsií a Filipínami. Tato různorodost spolu s vnitřními rozdíly v rámci ASEAN a dopady pandemie podle mne šance na rychlý posun směrem k dohodě mezi EU a ASEAN nenabízejí.

Hlavní město Thajska Bangkok je významnou obchodní a finanční metropolí. Dohoda o volném obchodu mezi EU a Thajskem by mohla posílit také český export do této asijské země. Foto: Shutterstock

Jak vidíte šance, že by Evropská unie mohla v dohledně době dojednat dohodu o volném obchodu s Thajskem?

Jednání s Thajskem byla zahájena v březnu 2013 a do dubna 2014 proběhla čtyři kola. Pak ale přišel převrat v Thajsku v květnu 2014, po němž EU jednání přerušila. Vývoj v Thajsku následně otevřel cestu k dalšímu posunu a v roce 2019 thajská strana indikovala zájem o obnovení jednání. K tomu zatím formálně nedošlo, ale předběžné kontakty či konzultace již proběhly. Od roku 2014 se ale řada věcí změnila, a proto na thajské straně probíhá i domácí revize priorit a pozic. To souvisí s již zmíněnou potřebou „inventarizace“ a vyhodnocení různých stávajících dohod v nových podmínkách. Osobně doufám, že se věci co nejdříve vyjasní a posunou vpřed.

Jaký je zájem České republiky? V čem by z našeho pohledu mohla být obchodní dohoda s Thajskem přínosná?

Thajsko je jedním z našich největších obchodních partnerů i vývozních trhů v ASEAN, respektive jihovýchodní Asii. Skutečný objem pohybu zboží je v obou směrech větší, než odděleně ukazují naše a thajské národní statistiky. A jsem přesvědčen, že by byl ještě vyšší, kdybychom měli v ruce dohodu o volném obchodu. Thajsko patří k těm členským státům ASEAN, které mají kromě „kolektivních“ dohod uzavřených sdružením ASEAN k dispozici i řadu bilaterálních. Naši exportéři tak v řadě oblastí čelí handicapu v porovnání s konkurencí nejen z jiných zemí ASEAN, ale také z Koreje, Japonska nebo Austrálie.

Jaké hlavní překážky by bylo nutné v rámci jednání EU-Thajsko překonat?

Pro obnovení jednání a dosažení cíle jsou třeba politický závazek a odhodlání, včetně poskytnutí příslušných kapacit a zdrojů. Samozřejmě také udržení příznivého politického rámce, aby se neopakovaly důvody vedoucí k přerušení jednání v roce 2014. Svou roli bude nadále hrát i pandemie a její často až strukturální sociálně-ekonomické dopady. Ty mění priority a potřeby také z pohledu liberalizace různých sektorů či komodit. Na druhou stranu jsou Thajsko a EU – včetně Česka – natolik propojeny v rámci hodnotových či odběratelsko-dodavatelských řetězců, že zájem o volný obchod by měl převážit. Podle odhadů thajské European Association for Business and Commerce by dohoda umožnila asi 3,5% nárůst vzájemného obchodu nebo zvýšení růstu HDP Thajska až o 1,6 %, což by mohlo obě strany motivovat.

Přístup Evropské komise k dojednávání obchodních dohod se mění, řídí se principy takzvané otevřené strategické autonomie. Brusel klade stále větší důraz na sociální a environmentální standardy i na omezení závislosti evropské ekonomiky na jiných částech světa. Může to ovlivnit rozhovory s Thajskem a dalšími zeměmi ASEAN?

Ano, může. To jsou některé z oněch moderních principů prosazovaných Evropskou komisí, které jdou někdy nad rámec filozofie tradičnějších dohod o volném obchodu s jinými partnery. Snad ale v případě Thajska najde přístup EU pochopení, když samotná thajská vláda prosazuje způsob rozvoje založený mimo jiné na udržitelnosti, ochraně životního prostředí či oběhovém hospodářství.

JAN ŽIŽKA

Více o obchodních dohodách Evropské unie se dočtete v příštím čísle časopisu Moderní ekonomická diplomacie.