Stanovení podmínek pro vstup na území ČR (Omezení překročení státní hranice), s účinností od 27. 10. 2021 - Ochranné opatření MZDR 20599/2020-126/MIN/KAN MZDRX01HZ9FN

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ 

Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 

Praha 26. října 2021 

Č. j.: MZDR 20599/2020-126/MIN/KAN 

MZDRX01HZ9FN 

OCHRANNÉ OPATŘENÍ 

Ministerstvo zdravotnictví jako správní úřad příslušný podle § 80 odst. 1 písm. h) zákona  č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů,  ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 258/2000 Sb.“), nařizuje postupem podle  § 68 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. k ochraně před zavlečením onemocnění COVID-19  způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 toto ochranné opatření: 

I. 

S účinností ode 27. října dne 2021 od 00:00 hod. se 

I. nařizuje 

A. Příjezdy ze zemí s nízkým a středním rizikem nákazy 

1. všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států,  které jsou na seznamu zemí nebo teritorií s nízkým nebo se středním rizikem výskytu  onemocnění COVID-19, 

a) před vstupem na území České republiky vyplnit Příjezdový formulář, b) před vstupem na území či nejpozději do 5 dní po vstupu na území České republiky se  podrobit RT-PCR nebo RAT testu, 

c) předložit na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění  Příjezdového formuláře nebo písemné prokázání, že se na danou osobu vztahuje  výjimka podle tohoto ochranného opatření; 

definice Příjezdového formuláře je uvedena v bodě III.2 a náležitostí testu v bodě III.3; 

2. že povinnosti uvedené v bodě I.1 neplatí pro osoby uvedené v bodě I.5; výjimky z dílčích  povinností jsou stanoveny v bodě I.6 až I.10; 

B. Příjezdy ze zemí s vysokým a velmi vysokým rizikem nákazy 

3. všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států  které jsou na seznamu zemí nebo teritorií s vysokým nebo velmi vysokým rizikem výskytu  onemocnění COVID-19, 

a) před vstupem na území České republiky vyplnit Příjezdový formulář, b) před vstupem na území České republiky disponovat výsledkem RT-PCR testu; c) předložit na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění  

Příjezdového formuláře, výsledek testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2  nebo písemné prokázání, že se na danou osobu vztahuje výjimka podle tohoto  ochranného opatření,

1 

d) podrobit se RT-PCR testu v rozmezí 5. až 7. dne od vstupu na území České republiky,  pokud orgán ochrany veřejného zdraví zcela výjimečně nerozhodl jinak, e) vždy při opuštění místa bydliště nebo ubytování nosit respirátor nebo obdobný  prostředek (bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické  podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 %  podle příslušných norem (např. FFP2, KN 95), a to do doby negativního výsledku RT PCR testu podle písmene c); 

definice Příjezdového formuláře je uvedena v bodě III.2 a náležitostí testu v bodě III.3; 

4. že povinnosti uvedené v bodě I.3 neplatí pro osoby uvedené v bodě I.5; výjimky z dílčích  povinností jsou stanoveny v bodě I.6 až I.10; 

C. Výjimky z protiepidemických opatření 

C. a) Výjimky ze všech protiepidemických opatření podle tohoto ochranného opatření 

5. že povinnosti vyplývající ze zavedených protiepidemických opatření podle tohoto  ochranného opatření, které se vztahují k příjezdům ze zemí s nízkým, středním, vysokým  a velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 neplatí pro 

a) pracovníky mezinárodní dopravy, pokud je důvod vstupu doložen odpovídajícím  dokumentem, 

b) osoby, které jsou oprávněny vstoupit na území České republiky, které i) tranzitují do 12 hodin přes Českou republiku pozemní cestou, 

ii) cestují pozemní cestou do nebo z České republiky na dobu nepřesahující  12 hodin; v případě cest ze třetích zemí s velmi vysokým rizikem nákazy je  možno do České republiky podle tohoto bodu cestovat pouze z důvodu nezbytné cesty podle bodu III.10 písm. a) až f) , 

iii) cestují pozemní cestou přímo do nebo přímo ze sousedních zemí na dobu  nepřesahující 24 hodin;  

c) akreditované členy diplomatických misí v České republice včetně soukromých  služebních osob, držitele služebních pasů vydaných Českou republikou a držitele  diplomatických pasů cestující do nebo z České republiky za služebním účelem  a úředníky mezinárodních organizací registrovaných u Ministerstva zahraničních věcí 

cestující do nebo z České republiky za služebním účelem, pokud jejich pobyt na nebo  mimo území nepřekročí 72 hodin, 

d) nezletilé osoby s poruchou intelektu, s poruchou autistického spektra a kognitivní  poruchou nebo se závažnou alterací duševního stavu, jejichž mentální schopnosti či  aktuální duševní stav neumožňují dodržování tohoto ochranného opatření a mají za  tímto účelem vystaveno písemné lékařské potvrzení v anglickém jazyce, a to lékařem  působícím v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie; potvrzení  musí obsahovat razítko, identifikační údaje lékaře a jeho telefonické spojení, 

e) přeshraniční pracovníky, žáky a studenty, kteří za účelem výkonu práce nebo  vzdělávání pravidelně alespoň jednou týdně oprávněně překračují státní hranici  s Českou republikou do nebo ze sousedního státu a pro cesty do nebo ze sousedního  státu za účelem výkonu práva péče o nezletilé dítě nebo styku s ním anebo za účelem  návštěvy manžela nebo registrovaného partnera, který je v sousedním státě  zaměstnán nebo tam studuje, 

f) příslušníky Vězeňské služby nebo policisty vykonávající eskortní činnost nebo  bezpečnostní doprovod letadel, 

g) přeshraniční spolupráci v rámci zásahu složek integrovaného záchranného systému, h) děti do dovršení věku 12 let;

2 

C. b) Výjimky z některých protiepidemických opatření podle tohoto ochranného  opatření 

6. že pro očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování, očkované osoby  s národním certifikátem o dokončeném očkování a osoby, které prodělaly onemocnění  COVID-19, platí pouze povinnost před vstupem na území České republiky vyplnit Příjezdový  formulář a na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění Příjezdového  formuláře předložit; kdo je považován za osobu podle tohoto bodu, je uvedeno v bodě III.  tohoto ochranného opatření; 

7. že povinnost disponovat před cestou výsledkem RT-PCR testu se nevztahuje na držitele  diplomatické nóty vydané Ministerstvem zahraničních věcí o nemožnosti zajištění testu na  stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 mimo území České republiky; 

8. že v případě příjezdu hromadným dopravním prostředkem lze před vstupem na území  České republiky namísto výsledkem RT-PCR testu disponovat pouze výsledkem RAT testu a  v případě příjezdu jinak než hromadným dopravním prostředkem se povinnost před příjezdem  disponovat testem na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 neuplatní, jde-li o 

a) občany České republiky a jejich spolucestující rodinné příslušníky s vydaným  povolením k přechodnému pobytu na území České republiky,  

b) občany Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném pobytu na území České  republiky,  

c) cizince s povolením k trvalému pobytu na území České republiky vydaném Českou  republikou;  

9. že v případě cest hromadným dopravním prostředkem přímo do nebo přímo ze sousedních  zemí na dobu nepřesahující 24 hodin platí pouze povinnost disponovat před cestou výsledkem  testu, kterým může být i výsledek RAT testu; 

10. že na pracovníky servisu kritické infrastruktury, jejichž výkon činnosti je v zájmu České  republiky, se nevztahuje povinnost podrobit se testu na území České republiky; vždy při  opuštění místa ubytování jsou však povinni nosit respirátor nebo obdobný prostředek (bez  výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro  výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 % podle příslušných norem (např. FFP2, KN  95), a to po dobu 14 dní po vstupu na území České republiky; 

D. Příjezd covid pozitivních osob 

11. že osobám s onemocněním COVID-19, s výjimkou osob uvedených v bodě I.12, je vstup  na území České republiky zakázán; 

12. občanům České republiky a jejich spolucestujícím rodinným příslušníkům s vydaným  povolením k přechodnému pobytu na území České republiky, občanům Evropské unie  s vydaným potvrzením o přechodném pobytu na území České republiky a cizincům  s povolením k trvalému pobytu na území České republiky vydaném Českou republikou, u  kterých test prokázal přítomnost viru SARS-CoV-2 méně než 14 dnů před plánovaným  vstupem na území České republiky, 

a) přepravovat se na a poté v rámci území České republiky individuální dopravou, je-li to  možné, 

b) v případě přepravy veřejnou dopravou informovat o možném přetrvávajícím  onemocnění COVID-19 před započetím cesty dopravce, 

c) bez ohledu na způsob přepravy bezprostředně po vstupu na území České republiky  informovat místně příslušnou krajskou hygienickou stanici 

d) vždy při opuštění místa bydliště nebo ubytování v souladu s nařízenou izolací nosit  respirátor nebo obdobný prostředek (bez výdechového ventilu) naplňující minimálně 

3 

všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti  alespoň 94 % podle příslušných norem (např. FFP2, KN 95), a to do doby ukončení  nařízené izolace; 

E. Další povinnosti osob a státních orgánů v souvislosti s prevencí zavlečení  nebo šíření onemocnění COVID-19 

13. zastupitelským úřadům České republiky ve třetích zemích přijímat jen žádosti o víza a  přechodné a trvalé pobyty, jde-li o 

a) všechny žádosti podané ve třetích zemích, které jsou na seznamu zemí nebo  teritorií s nízkým rizikem nákazy;  

b) všechny žádosti o krátkodobá víza osob, které podle tohoto ochranného opatření jsou držiteli národního certifikátu o provedeném očkování nebo národního  certifikátu o dokončeném očkování anebo osoby, které prodělaly onemocnění  COVID-19, a platnost certifikátu je delší než platnost požadovaného krátkodobého  víza; zastupitelský úřad může stanovit přednostní termíny pro jejich podávání, 

c) žádosti o dlouhodobé nebo trvalé pobyty; zastupitelský úřad může stanovit  přednostní termíny pro jejich podávání, 

d) žádosti o dlouhodobá víza, 

e) žádosti o krátkodobá víza  

i. za účelem sezónního zaměstnání nebo za účelem zaměstnání, bude-li cizinec  zaměstnán v potravinářské výrobě, zdravotnictví nebo sociálních službách, anebo  krátkodobá víza za účelem zaměstnání, jsou-li podány na Ukrajině státními  příslušníky Ukrajiny, pokud nepřesáhnou maximální počet takových žádostí  stanovených Ministerstvem zahraničních věcí po projednání s Ministerstvem  zdravotnictví, 

ii. pro vědecké, klíčové a vysoce kvalifikované pracovníky, pokud jsou splněny  podmínky uvedené v Programu klíčový a vědecký personál a Programu vysoce  kvalifikovaný zaměstnanec, a pracovníky servisu kritické infrastruktury, 

iii. z důvodu podle bodu II.1 písm. d) až j), a dále, jde-li o nezletilé dítě, které cestuje  se zákonným zástupcem nebo jinou osobou, kteří jsou držiteli národního certifikátu  o provedeném očkování nebo národního certifikátu o dokončeném očkování, nebo  osobou, která prodělala onemocnění COVID-19, a platnost certifikátu je delší než  platnost víza; 

14. zastupitelským úřadům České republiky ve třetích zemích a Ministerstvu vnitra přerušit  všechna řízení o žádostech o víza a pobyty podaných na zastupitelských úřadech České  republiky ve třetích zemích pro státy, jejichž opatření prováděná z důvodu pandemie  onemocnění COVID-19 neumožňují provádění úkonů; 

15. zastupitelským úřadům České republiky ve třetích zemích vyznačit do cestovního dokladu  vízum pouze v případě žádostí, které lze podle bodu I.13 přijmout, nebo o nichž není řízení  přerušeno podle bodu I.14; 

16. občanům třetích zemí, kteří hodlají vstoupit na území České republiky za účelem  zaměstnání, nejpozději před vyznačením dlouhodobého víza nebo víza za účelem  převzetí povolení k pobytu předložit aktuální potvrzení zaměstnavatele o tom, že cizince  zaměstná, uplynulo-li od podání žádosti o dlouhodobé vízum či dlouhodobý pobyt více než  90 dní; 

17. cizincům zajištěným podle § 27 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, nebo  podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně  některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, strpět provedení odběru biologického  vzorku za účelem zjištění přítomnosti onemocnění COVID-19 a poskytnout zdravotnickým  pracovníkům potřebnou součinnost při provedení tohoto odběru v odběrovém místě  poskytovatele zdravotních služeb nebo v zařízení pro zajištění cizinců;

4 

18. dopravcům provádějícím mezinárodní přepravu osob, kteří dopravují osoby do České  republiky, neumožnit přepravu cestujícím, kteří nejsou oprávněni vstoupit na území České  republiky podle tohoto ochranného opatření, nebo které nesplňují povinnosti uvedené  v bodě I.1 a I.3, nejde-li o osoby, na které dopadá výjimka podle bodu I.2 nebo I.4 až I.9; 

II. zakazuje 

1. vstup na území České republiky pro všechny občany třetích zemí; to neplatí: a) pro cizince, kteří doloží, že bezprostředně před vstupem na území České republiky  pobývali nejméně 14 dní v zemi s nízkým rizikem nákazy a nepobývali déle než 12  hodin v posledních 14 dnech na území států s jiným než nízkým rizikem nákazy, b) pro držitele platného dlouhodobého víza, povolení k dlouhodobému, přechodnému  nebo trvalému pobytu na území České republiky,  

c) pro cizince, kterým bylo vydáno krátkodobé vízum po 11. květnu 2020 Českou  republikou nebo po 1. srpnu 2021 členským státem Evropské unie v zastoupení České  republiky podle dvoustranné dohody,  

d) pro rodinné příslušníky ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců  na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,  občanů České republiky nebo občanů Evropské unie s bydlištěm na území České  republiky, 

e) je-li vstup těchto cizinců v zájmu České republiky, pokud je důvod vstupu doložen  odpovídajícím dokumentem, 

f) pro pracovníky mezinárodní dopravy, pokud je důvod vstupu doložen odpovídajícím  dokumentem, 

g) pro akreditované členy diplomatických misí v České republice včetně soukromých  služebních osob, držitele diplomatických pasů cestujících do České republiky  za služebním účelem a úředníky mezinárodních organizací registrované  u Ministerstva zahraničních věcí,  

h) v naléhavých mimořádných situacích (potřeba poskytnutí plánovaných zdravotních  služeb, plnění povinnosti uložené soudem, cesta na základě předvolání státního  orgánu, výkon soudního rozhodnutí, úřední jednání, přijímací zkouška ke studiu,  nostrifikační zkouška, nezbytná péče o blízké rodinné příslušníky, kteří nejsou schopni  se o sebe sami postarat, výkon práva péče o nezletilé dítě nebo styk s ním, jiné  humanitární situace), pokud je důvod vstupu doložen odpovídajícím dokumentem,  

i) pro cizince, který s občanem České republiky nebo s občanem Evropské unie  s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem v České republice má  prokazatelný trvalý partnerský vztah založený zejména na soužití ve společné  domácnosti a bylo mu za účelem umožnění vstupu na území České republiky podle  tohoto bodu vystaveno potvrzení Ministerstva zahraničních věcí,  

j) pro očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování, pro očkované  osoby s národním certifikátem o dokončeném očkování a pro osoby, které prodělaly  onemocnění COVID-19, a doba pobytu nebude delší než platnost certifikátu; 

k) nezletilé dítě, cestuje-li se zákonným zástupcem nebo jinou osobou, která je podle  tohoto opatření očkovanou osobou s národním certifikátem o provedeném očkování  nebo s národním certifikátem o dokončeném očkování nebo osobou, která prodělala onemocnění COVID-19; 

za podmínky, že splňují podmínky vstupu podle tohoto ochranného opatření a jsou jinak  oprávněni vstoupit na území České republiky;

5 

III. stanoví 

1. že seznam zemí nebo teritorií s nízkým, středním, vysokým a velmi vysokým rizikem  výskytu onemocnění COVID-19, je stanoven na základě kritérií uvedených v Doporučení  Rady (EU) 2020/1475 ve znění jeho revizí, která tvoří: 

a) „čtrnáctidenní kumulativní míra hlášení případů COVID-19“, tj. celkový počet nově  hlášených případů onemocnění COVID-19 na 100 000 obyvatel za posledních 14 dnů  na regionální úrovni, 

b) „míra pozitivity testů“, tj. procentní podíl pozitivních testů ze všech testů na stanovení  přítomnosti viru SARS-CoV-2 provedených během posledního týdne a c) „míra testování“, tj. počet testů na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 na 100 000  obyvatel provedených během posledního týdne; tato míra musí činit alespoň 300  na 100 000 obyvatel; přičemž 

i) na seznamu zemí nebo teritorií s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID-19  jsou vždy uvedeny členské státy Evropské unie, popř. jejich části, které pro  kritérium v bodě a) vykazují hodnotu nižší než 50, pokud však zároveň pro kritérium  uvedené v bodě b) vykazují hodnotu nižší než 4 % nebo pro kritérium v bodě a)  vykazují hodnotu nižší než 75, ale zároveň pro kritérium uvedené v bodě b)  vykazují hodnotu nižší než 1 % a dále vybrané třetí země nebo teritoria podle  Přílohy I Doporučení Rady EU 2020/912 ve znění jeho revizí; 

ii) na seznamu zemí nebo teritorií se středním rizikem výskytu onemocnění COVID 19 jsou uvedeny členské státy Evropské unie, popř. jejich části, které pro kritérium  v bodě a) vykazují hodnotu nižší než 75, ale zároveň pro kritérium uvedené v bodě  b) vykazují hodnotu 4 % nebo vyšší, nebo pro kritérium v bodě a) vykazují hodnotu  nižší než 75, ale zároveň pro kritérium uvedené v bodě b) vykazují hodnotu 1 %  nebo vyšší, anebo pro kritérium v bodě a) vykazují hodnotu v rozmezí od 75 do  200, ale zároveň pro kritérium uvedené v bodě b) vykazují hodnotu nižší než 4 %; 

iii) na seznamu zemí nebo teritorií s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19  jsou uvedeny členské státy Evropské unie, popř. jejich části, které pro kritérium  v bodě a) vykazují hodnotu v rozmezí od 75 do 200, ale zároveň pro kritérium  uvedené v bodě b) vykazují hodnotu 4 % nebo vyšší, nebo pro kritérium v bodě a)  vykazují hodnotu vyšší než 200, avšak nižší než 500; 

iv) na seznamu zemí nebo teritorií s velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění  COVID-19 jsou uvedeny členské státy Evropské unie, popř. jejich části, které  pro kritérium v bodě a) vykazují hodnotu 500 nebo vyšší; mezi tyto země se řadí i  ty třetí země, které nejsou uvedeny na seznamu zemí nebo teritorií s nízkým  rizikem výskytu onemocnění COVID-19; mezi tyto země se řadí i ty členské státy  Evropské unie, popř. jejich části, ve kterých převažuje komunitní šíření nových  variant viru SARS-CoV-2; 

seznam zemí nebo teritorií je vydáván formou ochranného opatření;  

2. že splnění povinnosti předložit vyplněný Příjezdový formulář se rozumí předložení  v takové podobě, která umožní jednoznačnou identifikaci držitele a kontrolu vyplněných  údajů; elektronický Příjezdový formulář je dostupný na internetových stránkách  www.prijezdovyformular.cz; zpracovávanými osobními údaji nad rámec § 79 odst. 1  zákona č. 258/2000 Sb. jsou číslo cestovního dokladu, státní občanství, adresa  elektronické pošty a telefonní číslo; vyplněním a odesláním Příjezdového formuláře se  krajské hygienické stanici příslušné podle místa bydliště nebo ohlašovaného pobytu  vzdáleným přístupem oznamuje vstup na území České republiky;  

3. že testem na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2/testem se rozumí: a) v případě antigenního testování písemné potvrzení vystavené osobou oprávněnou  provádět tento test v zemi, ve které byl proveden, o negativním výsledku rychlého  antigenního testu (RAT), který není starší než 48 hodin od data provedení antigenního  testu,

6 

b) v případě RT-PCR testování písemné potvrzení vystavené osobou oprávněnou  provádět tento test v zemi, ve které byl proveden, o negativním výsledku RT-PCR  testu, který není starší než 72 hodin od data provedení RT-PCR testu; 

jde-li o test provedený na území, na něž se vztahuje nařízení Evropské unie o digitálním  COVID certifikátu1 nebo na území třetí země, pro kterou byl přijat prováděcí akt podle  nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU COVID1, výsledek se prokazuje pouze certifikátem o testu vydávaným podle nařízení Evropské unie o digitálním COVID  certifikátu2; 

4. že očkovanou osobou s národním certifikátem o provedeném očkování se rozumí osoba,  která se prokáže platným národním certifikátem o provedeném očkování proti onemocnění  COVID-19 vydávaným podle nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU COVID3,  za podmínky, že uplynulo nejméně 14 dní od dokončení očkovacího schématu, a která  zároveň nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19; 

5. že očkovanou osobou s národním certifikátem o dokončeném očkování se rozumí osoba,  která se prokáže platným národním certifikátem o dokončeném očkování proti  onemocnění COVID-19 podle bodu III.6 nebo III.7, za podmínky že uplynulo 14 dní  od dokončení očkovacího schématu, a která zároveň nejeví žádné příznaky onemocnění  COVID-19, pokud byla osoba očkována: 

a) léčivým přípravkem obsahujícím očkovací látku proti COVID-19, kterému byla udělena  registrace podle nařízení (ES) č. 726/2004, nebo  

b) léčivým přípravkem, jehož výroba je v souladu s patentem léčivého přípravku podle  písmene a), pokud je tento léčivý přípravek zároveň schválen Světovou zdravotnickou  organizací pro nouzové použití; seznam přípravků podle písmen a) a b) je zveřejněn  na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví; 

6. že za národní certifikát o dokončeném očkování se považuje písemné potvrzení vydané  alespoň v anglickém jazyce oprávněnou osobou působící v třetí zemi, která není zemí  vydávající certifikát podle bodu III.7, a jehož vzor je zveřejněn v seznamu uznaných  národních certifikátů na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví; písemné  potvrzení musí obsahovat údaje o očkované osobě, podanému typu vakcíny, datu podání  vakcíny, identifikaci subjektu, který potvrzení vydal a tyto údaje musí být možné ověřit  dálkovým přístupem přímo z písemného potvrzení; 

7. že za národní certifikát o dokončeném očkování se dále považuje certifikát o dokončeném  očkování vystavený očkované osobě podle bodu III. 5 oprávněnou osobou působícím  v třetí zemi, pro kterou byl přijat prováděcí akt podle nařízení Evropské unie o digitálním  certifikátu EU COVID4 a jehož vzor je zveřejněn v seznamu národních certifikátů na  internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví, nejde-li o certifikát vydávaný v 

1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování  a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19  (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 

2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953  

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/954 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování  a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19  (digitální certifikát EU COVID) ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí s oprávněným pobytem nebo  bydlištěm na území členských států během pandemie COVID-19 

3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953  

 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/954  

4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 

7 

doporučeném formátu5; seznam těchto zemí je zveřejněn na internetových stránkách  Ministerstva zdravotnictví; 

8. že za osobu, která prodělala onemocnění COVID-19, se považuje osoba, která se prokáže certifikátem o prodělaném onemocnění COVID-19 vydaným podle nařízení Evropské unie  o digitálním COVID certifikátu6 nebo oprávněným subjektem působícím v třetí zemi, pro kterou byl přijat prováděcí akt podle nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU  COVID7, a od prvního pozitivního výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru  SARS-CoV-2 uplynulo alespoň 11 dní, ne však více než 180 dní; je-li certifikát vydáván  třetí zemí, jeho vzor musí být zveřejněn v seznamu národních certifikátů na internetových  stránkách Ministerstva zdravotnictví, nejde-li o certifikát vydávaný v doporučeném  formátu8; 

9. že za osobu, která prodělala onemocnění COVID-19 se dále považují držitelé diplomatické  nóty vydané Ministerstvem zahraničních věcí, kterými mohou být občané České republiky  a jejich spolucestující rodinní příslušníci s vydaným povolením k přechodnému pobytu na  území České republiky, občané Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném  pobytu na území České republiky nebo cizinci s povolením k trvalému pobytu na území  České republiky vydaném Českou republikou, osvědčující doloženou absolvovanou  izolaci v důsledku onemocnění COVID-19 v zemi odjezdu před vstupem na území České  republiky; diplomatická nóta není zpravidla vydávána dříve než 14 dní od prvního  pozitivního výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 a nelze ji  použít pro účely žádostí podle bodu I.13 a vstupu podle bodu II.1; 

10. že nezbytnou cestou se rozumí omezení volného pohybu na nezbytně nutné minimum  s výjimkou: 

a) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb a k zajištění péče  o děti, 

b) cest nezbytně nutných k obstarávání k zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných  finančních a poštovních služeb, doplnění pohonných hmot, 

c) akutních nebo jinak nezbytných cest k poskytovateli zdravotních služeb, d) cest do zařízení sociálních služeb, 

e) cest za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí, 

f) pohřbů; 

11. že občanem třetí země je cizinec vyjma občana Evropské unie a cizince ve smyslu § 1  odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně  některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; 

12. že za členské státy Evropské unie se pro účely tohoto ochranného opatření kromě  členských států Evropské unie dále považují Andorrské knížectví, Islandská republika,  Lichtenštejnské knížectví, Monacké knížectví, Norské království, Republika San Marino,  Švýcarská konfederace a Vatikánský městský stát; všechny ostatní země jsou zeměmi  třetími; 

5covid-certificate_paper_guidelines_en.pdf (europa.eu) 

6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953  

 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/954  

7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953  

8covid-certificate_paper_guidelines_en.pdf (europa.eu)

8 

13. že pro účely tohoto ochranného opatření se pojmem „písemné potvrzení“ rozumí jak forma  listinná (originál nebo prostá kopie), tak elektronická, pokud je v něm uvedeno jméno,  příjmení a datum narození nebo číslo cestovního dokladu konkrétního adresáta; písemné  potvrzení v elektronické podobě není možné předkládat ve formě SMS zprávy; 

14. že držiteli diplomatické nóty o nemožnosti zajištění testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 v zemi odjezdu mohou být občané České republiky a jejich spolucestující  rodinní příslušníci s vydaným povolením k přechodnému pobytu na území České  republiky, občané Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném pobytu na území  České republiky, cizinci s povolením k trvalému pobytu na území České republiky  vydaném Českou republikou a pracovníky servisu kritické infrastruktury, jejichž výkon  činnosti je v zájmu České republiky; 

15. že hromadným dopravním prostředkem je takový prostředek dopravy, ve kterém se v daný  moment přepravují osoby, které nejsou členy jedné domácnosti; 

16. že je-li zastupitelský úřad České republiky akreditován pro více států, pak je pro příjem a  zpracování žádostí o víza a pobytová oprávnění pro jednotlivé státy určující jejich aktuální  zařazení na seznamu zemí nebo teritorií s nízkým, středním, vysokým a velmi vysokým  rizikem výskytu onemocnění COVID-19.  

II. 

S účinností ode dne 27. října dne 2021 od 00:00 hod. se ruší ochranné opatření Ministerstva  zdravotnictví ze dne 10. září 2021, č.j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN, ochranné opatření  Ministerstva zdravotnictví ze dne 27. září 2021, č.j. MZDR 20599/2020-120/MIN/KAN,  a ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. září 2021, č.j. MZDR 20599/2020- 

121/MIN/KAN. 

III. 

Toto ochranné opatření nabývá platnosti dnem jeho vydání. 

Odůvodnění:  

I. 

Ministerstvo zdravotnictví představuje dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného  zdraví, v platném znění (dále také jen „ZOVZ“) vrcholný orgán ochrany veřejného zdraví  v České republice. V této souvislosti též vede soustavu krajských hygienických stanic, jimž je  nadřízen a jejich působnost vykonává, má-li být vykonávána na území celé České republiky.  Současně má k dispozici zejména Státní zdravotní ústav („SZÚ“) coby příspěvkovou  organizaci ve své přímé řídící působnosti (§ 86 odst. 2 ZOVZ) a Ústav zdravotnických  informací a statistiky ČR („ÚZIS“) coby jím zřizovanou organizační složku státu (§ 70 odst. 3  zákona č. 372/2011 Sb.). Orgány veřejné moci primárně činí odborný úsudek tam, kde to je  možné, samy. To výslovně potvrzuje dokonce i § 127 odst. 1 o. s. ř., dle nějž jsou orgány  veřejné moci povolány k tomu, aby soudům podávaly odborná vyjádření. Státní zdravotní  ústav je nadto též zapsán coby znalecký ústav specializovaný v oboru Zdravotnictví – ochrana  veřejného zdraví a Zdravotnictví – (a) epidemiologie, (b) virologie a (c) hygiena. Všechna  opatření Ministerstvo zdravotnictví zásadně činí (a) na základě všech dostupných znalostí,  které jsou o viru známy v době činění jednotlivých opatření (best practice), (b) při vědomí, že  tyto znalosti nejsou dostatečné a přesné, a že (c) není možné čekat na to, až bude prokázáno  a jednoznačně doloženo, zda je jedno zvažované opatření lepší než jiné. Ministerstvo 

9 

zdravotnictví proto při přijímání svých opatření preferuje ochranu života a zdraví osob coby  nejdůležitějších základních hodnot, avšak při současné snaze o co nejmenší omezení chodu  společnosti. V případě nejasností o šíření či vlastnostech koronaviru se navíc nespoléhá s  ohledem na princip náležité opatrnosti na to, že nastane optimističtější varianta (např. že vir  nebude postupovat tak rychle nebo že onemocnění nebudou tak závažná a úmrtí tak četná). 

Globální pandemie onemocnění COVID-19 probíhá již více než 18 měsíců, je jednou  z nejrozsáhlejších zdravotních katastrof a nejvážnějších zdravotních hrozeb moderní doby.  Slovem pandemie se obecně rozumí výskyt infekčního onemocnění bez omezení prostoru a  času, obvykle zasahující území vícero států nebo kontinentů. Onemocnění COVID-19  naplňuje tento charakter, první případy onemocnění byla zaznamenány na konci roku 2019  v Číně a v následujících měsících, se onemocnění postupně šířilo do dalších oblastí a  podstatě na všechny světové kontinenty, výskyt případu onemocnění COVID-19 byl  zaznamenán v každé zemi naší planety. Globálně bylo do současné době potvrzeno téměř  240 případů této nemoci a více než 4,8 milionů úmrtí. Konkrétně v zemích EU a EHP bylo  doposud zaznamenáno téměř 39 mil. případů onemocnění COVID-19 a 777 000 úmrtí. ČR  k 15. 10. registruje více než 1,7 mil. případů a více než 30,5 tis. zemřelých. Tato čísla dokazují  velmi významné dopady, které mohly být ještě zásadnějšího charakteru, pokud by nedošlo  k přijetí žádných či pouze mírných opatření a ukazují, že onemocnění COVID-19 je velmi  vážnou zdravotní hrozbou pro společnost a veřejné zdraví. 

Hlavním prvkem boje proti šíření onemocnění je především zamezení jeho  nekontrolovaného šíření. Při šíření infekčního onemocnění hrozí riziko, že bez přijetí  ochranných či mimořádných opatření dojde k nekontrolovatelnému šíření infekce v populaci  s možností vyčerpání kapacit zdravotnického systému. Mezi nejvíce nebezpečné patří  simultánní šíření, kdy jeden nemocný současně nakazí více než jednoho člověka a dochází  tak k masivnímu šíření infekce v populaci. 

Hlavním cílem opatření je přerušit kontinuální epidemický proces, odhalit nakažené  jedince a zastavit tak další šíření epidemie v co nejkratším čase, a za co nejmenších ztrát  lidských životů, za současné minimalizace negativních dopadů do ekonomiky - avšak stále  s ohledem na primární cíl – zastavení epidemie, konkrétně:  

− Zabránit vyčerpání kapacit lůžkové a intenzivní péče zdravotnických zařízení. To má  umožnit jak zachování nezbytné zdravotní péče ve vztahu k pacientům, kteří nejsou  nakaženi koronavirem SARS-CoV-2, tak ve vztahu k pacientům s onemocněním COVID 19, kteří potřebují hospitalizaci.  

− Zabránit explozivnímu rozšíření onemocnění COVID-19, při němž by ve zvýšené míře  docházelo (a) k šíření agresivnějších typů koronaviru SARS-CoV-2 a (b) k vyšším  koncentracím koronaviru SARS-CoV-2 v těle. Vyšší koncentrace koronaviru SARS-CoV 2 v těle a přítomnost jeho agresivnějších typů přitom při zohlednění současných  vědeckých poznatků vede k rozvoji zdravotních komplikací nakažených osob a k vyšší  smrtnosti a to i u naočkovaných jedinců. 

− Snížit smrtnost a četnost těžkých průběhů infekce. 

Nejúčinějším známým nástojem boje proti onemocnění COVID-19 je vakcinace. Vakcinace  osob byla zahájena v prosinci roku 2020, kdy důraz byl celosvětově kladen zejména  na nejvíce zranitelné jedince. Vyšší dostupnost vakcín však nyní umožnuje očkování de facto všech osob nad určitou věkovou hranicí. V rámci EU a EHP došlo k plnému naočkování již  více než 70% dospělé populace.9 Celosvětové procento je poté podstatně nižší, kdy hovoříme  o cca 30-40% plně naočkované dospělé populace.10 Pokud jde konkrétně o ČR, kompleně  

9https://vaccinetracker.ecdc.europa.eu/public/extensions/COVID-19/vaccine-tracker.html#uptake-tab 10 https://ourworldindata.org/covid-vaccinations

10 

naočkovaných dospělých jedinců je nyní okolo 65%.11 Nízká míra vakcinace v rozvojových  zemí, jejich celkové možnosti v boji proti pandemii nebo přístup k ní dále prohlubují trvající  potřebu sledovat vývoj pandemie globálně a přijímat opatření směřující nejen čistě na domácí  prostředí. Avšak nutno poznamenat, že nízká míra proočkovanosti není jen problémem  rozvojových zemí, ale i některé země EU, jako například Bulharsko, kde je kompletně  proočkováno necelých 24% dospělé populace a také Rumunsko, kde je kompletně oočkováno  méně než 35% dospělé populace. Významně nižší proočkovanost je také sledována na  Ukrajině, kde je kompletně očkováno více než 6 milionů obyvatel - procentuálně vzhledem  k počtu obyvatel (více než 40 mil.) je pročkovnonost nízká a pohybuje se pod 20%.  

Mezi nejzávažnější epidemie z pohledu dopadu a zátěže v populaci jsou epidemie způsobené  mezilidským šířením. Nejvyšší nemocnosti v populaci je dosahováno při šíření respirační  cestou, pomocí kapének obsahujících infekční agens, které se dostávají do okolí nemocného  při mluvení, dýchání, kašlání a kýchání. V souvislosti s probíhající pandemií onemocnění  COVID-19 a přijatými opatřeními k odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví  obyvatel ČR se ukazuje, že mezi nejdůležitější nástroje, jak ovlivnit vzniklou epidemii  a zastavit její nekontrolovatelné šíření, je ovlivnit tyto jednotlivé články epidemického procesu  – tímto je i import nemoci ze zahraničí – je nutno se tedy zaměřit rovněž na maximální prevenci  importu onemocnění. Zdroj nákazy lze izolovat a léčit, cestu přenosu přerušit a vnímavého  jedince chránit, například karanténními opatřeními či očkováním, které v souvislosti  s pandemií onemocnění COVID-19 však zatím není v současné době v dostatečném  množství k dispozici. Jediným reálně možným východiskem k zajištění změny současné velmi  nepříznivé epidemiologické situace ve výskytu nemoci COVID-19 v České republice, je tedy  nastavení velmi přísných protiepidemických opatření cílených na klíčové prvky řetězce  přenosu nákazy SARS-CoV-2 v časově a plošně přesně definovaných podmínkách. Toto  opatření doplňuje opatření přijatá pro ostatní části řetězce. 

Odůvodnění opatření vyplývá z výsledků analýzy klíčových epidemiologických charakteristik  a hodnocení rizika dalšího šíření nákazy. 

V případě, že by nebyla realizována žádná opatření a nebyly stanoveny příslušné podmínky  pro cestování, nelze s přihlédnutím k dosavadním zkušenostem z vývoje epidemie v České  republice a v řadě dalších zemí světa vyloučit, že by došlo k eskalaci počtu nových případů,  a tím k významnému zhoršení epidemické situace Obdobná opatření, jaká byla a jsou  aktuálně přijata v České republice, byla a jsou realizována i v řadě dalších států nejen v rámci  Evropské unie jako jeden ze základních mechanismů snížení míry rizika nákazy a ochrany  zdraví.  

Zavedená specifická protiepidemická opatření pro jednotlivé činnosti jsou doplňkem  režimových opatření, která jsou uplatňována od počátku pandemie, jakými jsou: rozestupy,  dezinfekce, větrání a ochrana dýchacích cest a dále opatření v oblasti služeb, škol atp. Jelikož  pro průběh epidemie a její řešení je rozhodující faktor tzv. reprodukčního čísla, je třeba obecně  konstatovat, že jednotlivá plošná opatření mají různý efekt na omezení šíření nákazy a  navzájem se doplňují. 

Při hodnocení účinku protiepidemických opatření je nutné zvážit dynamiku epidemie.  Přiměřenost opatření nelze hodnotit izolovaně v jednom časovém okamžiku, ale podle  výsledného účinku a jejich ceny za delší časové období. Při posuzování vhodnosti a  přiměřenosti protiepidemických opatření je vždy nutné jedno opatření hodnotit v kontextu celé  sady opatření.  

11 https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/vakcinace-cr a https://vaccinetracker.ecdc.europa.eu/public/extensions/COVID 19/vaccine-tracker.html#uptake-tab

11 

II. 

I přes kontinuálně navyšující se procento proočkované globalní populace, další nejistotu  do celkového procesu vnáší rizika související s mutací viru a vznikem jeho nových  variant, které mohou být i více rizikové z hlediska rychlosti šíření nebo schopnosti  prolomení vakcinace, jako je tomu popsáno u variaty alfa či gama. Genetická informace  koronavirů je totiž ve srovnání s jinými viry poměrně proměnlivá, což je jedním z důvodů  selekcí různých variant viru, které jsou z mnoha důvodů rizikovější než původní kmen. 

Na základě klasifikace WHO z 31.5.2021 se varianty viru SARS-CoV-2 dělí do třech kategorií:  tzv. variants of concern (VoC), variants of interest (VoI) a variants under monitoring.  Nejvýznamnější roli z hlediska zvládání pandemie hrají právě VoC varianty, u kterých existují  jasné důkazy, že vlastnosti této varianty mohou negativně ovlivnit vývoj pandemie a mohou  tak představovat větší zdravotní riziko. Mezi tyto vlastnosti se řadí zejména vyšší nakažlivost  či vyšší virová nálož12, které mohou vést ke zrychlení šíření viru v populaci. Otevřenou otázkou  zůstává také odolnost těchto variant vůči používaným vakcinačním látkám. Z dosavadních  výzkumů se předpokládá snížená efektivita používaných vakcín vůči těmto variantám, kvůli  dynamickému vývoji epidemické situace a relativně nedávnému proočkovaní dospělé  populace však nelze situaci jednoznačně zmapovat13. Evropské středisko pro prevenci  a kontrolu nemocí (ECDC) v současnosti klasifikuje tři varianty jako variants of concern,  konkrétně se jedná o: beta variantu (prvně detekovaná v Jižní Africe, původně tedy  označovaná jako jihoafrická varianta), gamma variantu (prvně detekovaná v Brazílii, původně  tedy označovaná jako brazilská varianta) a delta variantu (prvně detekovaná v Indii, původně  tedy označovaná jako indická varianta). Mezi tyto varianty ECDC dříve řadilo také variantu  alpha (původně označovanou jako britskou), která byla v zemích EU a EUAA dominantní, poté  ji však vytlačila nyní převládající varianta delta.  

V souvislosti s rychlým rozšířením delta varianty viru SARS-CoV-2 v Evropě a s ohledem na  její zvýšenou míru přenosu provedla v červnu 2021 ECDC zhodnocení rizika onemocnění  covid-19 u osob očkovaných, neočkovaných nebo částečně očkovaných14. Modelové scénáře  naznačují, že jakékoliv uvolnění protiepidemických opatření, která byla zavedena v EU/EHP 

počátkem června, by mohla vést k rychlému a významnému nárůstu denních případů ve všech  věkových kategoriích, a s tím související nárůst hospitalizací a úmrtí, která by potenciálně  dosáhla stejných úrovní jako na podzim 2020. Zatímco rychlé uvolnění opatření by mohlo vést  k rychlému a významnému zhoršení epidemické situace, naopak zvyšující se proočkovanost  populace, především pak osob, které jsou nejvíce ohrožené vážnými následky, může pomoci  k udržení příznivého vývoje situace. ECDC konstatuje, že bez pokračujícího uplatňování  protiepidemických opatření a pokračující vakcinace dojde k prudkému nárůstu nových případů  onemocnění, hospitalizací a úmrtí. 

V souvislosti s výše uvedeným pak ECDC provedlo hodnocení rizika, které představuje šíření  delta varianty, které je stratifikováno na 2 populační skupiny obecná populace a zranitelná  populace a v rámci těchto skupin dvěma podskupinami (plně očkovaná a částečně očkovaná  nebo neočkovaná). Při svém hodnocení ECDC zohledňuje tyto faktory: 1) charakteristika delta 

varianty (zvýšená přenositelnost, vyšší riziko hospitalizace, nízká účinnost vakcíny po  částečném očkování (jedna dávka u dvoudávkové vakcíny), 2) údaje o aktuální  

12 https://www.who.int/en/activities/tracking-SARS-CoV-2-variants/ 

13 ECDC, Waning Imunity and Vaccine Effectiveness Following Primary Vaccination, ICPR, 13.9.2021 14 Implications for the EU/EEA on the spread of the SARS-CoV-2 Delta VOC (europa.eu)

12 

proočkovanosti v zemích EU/EHP, 3) plány většiny zemí na rozvolnění protiepidemických  opatření v průběhu léta.  

Celkové riziko nákazy virem SARS-CoV-2 pro obecnou populaci je u plně očkovaných osob  považováno za nízké, u částečně nebo neočkované podskupiny pak za vysoké až velmi  vysoké. Pro zranitelnou populaci, kde je vyšší pravděpodobnost hospitalizace nebo úmrtí, je  u plně očkovaných osob celkové riziko nákazy považováno za nízké až střední, u podskupiny  částečně nebo neočkované pak za velmi vysoké. 

Rozhodujícím faktorem ve zvládání epidemie onemocnění covid-19 je podíl k nákaze  vnímavých osob v populaci. ECDC odhaduje, že stále velká část populace Evropské unie /  Evropského hospodářského prostoru (EU/EEA) zůstává vnímavá vůči SARS-CoV-215.  V České republice má ke dni 14.10. 2021 dokončené očkování 6 milionu osob (přibližně 57 %  celkové populace). Významněji pod touto hranicí je populační skupina 30 až 34 let, kde je  kompletně naočkováno 50 % osob a je zde patrná spíše stagnace v tempu vakcinace, což  kontrastuje s populační skupinou 12 až 15 let, kde je i přes pozdější termín zahájení očkování  naočkováno již více než 31 % osob této věkové kategorie. Nejvyšší proočkovanost připadá  na vyšší věkové kategorie a stoupá s věkem. U osob ve věku 50 až 60 let je naočkováno 70  % osob této věkové skupiny, ve věkové kategorii 80+ má dokončené očkování více než 81 %  osob, přesto stále neobdrželo ani jednu dávku zhruba 45 tisíc osob z této věkové skupiny. To  při výrazně vyšší pravděpodobnosti závažného průběhu v případě nákazy covid-19 může  znamenat opětovnou zátěž na zdravotní systém.  

Co se týká doby imunitní ochrany po prodělaném onemocnění, je odhadováno, že ochranný  účinek předchozí infekce virem SARS-CoV-2 se pohybuje od 81 % do 100 % od 14. dne po  první infekci po dobu sledování pěti až sedmi měsíců. Přesná doba ochrany osoby, která  onemocnění již prodělala, před další nákazou (reinfekcí) dosud nebyla stanovena. Nižší titry  protilátek byly pozorovány u osob s asymptomatickým nebo klinicky mírným průběhem  onemocněním. Ochrana proti reinfekci je nižší také u osob ve věku 65 let a starších16. Tyto  studie však byly provedeny před výskytem nových rizikových variant SARS-CoV-2 (tzv.  varianty zvýšeného zájmu, variants of concern, VOCs). Neutralizační protilátky chrání před  reinfekcí homologním virem, ale jejich neutralizační schopnost je snížena proti některým  novým variantám SARS-CoV-2, zejména těm, které nesou mutaci E484K17. Jedinci, kteří jsou  znovu infikováni, mohou být stále schopni přenést infekci SARS-CoV-2 na vnímavé kontakty18.  Protektivní hladina protilátek u jednotlivce ani délka protektivní ochrany po kompletním  očkování není doposud přesně stanovena. Očkování významně snižuje virovou nálož a výskyt  infekcí u očkovaných osob. Účinnost vakcíny se liší podle očkovací látky a cílové skupiny.  Ochrana před infekcí, rizikem přenosu nebo před závažným průběhem onemocnění však  může s časem uplynulým od očkování slábnout. Doba sledování očkovaných osob dosud  nebyla dostatečně dlouhá ke stanovení dlouhodobé ochrany po očkování a není tedy možné  jednoznačně její délku stanovit19. Pokles sérových protilátek v rekonvalescenci však nemusí  odrážet samotné slábnutí imunity, ale spíše stažení (contraction) imunitní odpovědi s vývojem  a přetrváváním virově specifických, dlouho žijících B buněk v kostní dřeni20. U nových mutací  

15 Rapid risk assessment: Assessing SARS-CoV-2 circulation, variants of concern, non-pharmaceutical  interventions and vaccine rollout in the EU/EEA, 15th update (europa.eu) 

16 Risk of SARS-CoV-2 transmission from newly-infected individuals with documented previous infection or  vaccination (europa.eu) 

17 https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(21)01358-1/fulltext  18 Making vaccination a condition of deployment in older adult care homes - GOV.UK (www.gov.uk) 19 CDC COVID-19 Study Shows mRNA Vaccines Reduce Risk of Infection by 91 Percent for Fully Vaccinated  People | CDC Online Newsroom | CDC 

20 Vaccine Tracker: What risk do unvaccinated people pose to the public? (msn.com)

13 

viru může být protektivita po prodělaném onemocnění i po očkování nižší. Odhad vnímavé  populace v ČR je tedy v současné chvíli vzhledem k výše uvedeným faktorům obtížné  stanovit, a proto je nutné zachovávat obezřetnost v procesu rozvolňování a pravidelně  vyhodnocovat jeho dopady. 

III. 

Cílem tohoto opatření je tedy na základě všech dostupných vědeckých poznatků,  vzájemné koordinace na evropské úrovni a nabytých zkušeností nastavit předvídatelné  a zdravotně bezpečné podmínky pro vstup na území ČR. Neřízené rozvolnění, tj. absence  opatření, by s vysokou pravděpodobnosti s ohledem na dosavazdní zkušenosti vedlo  k výraznému zhoršení epidemické situace a exponenciálnímu nárůstu počtu nových případů,  který by se již netýkal pouze specifické a úzké populační skupiny, nýbrž by se jednalo s velkou  pravděpodobností o celospolečenský zásah, tj. do všech populačních skupin. ČR stále  nedosahuje kýžené minimální hranice 80% proočkovanosti populace. To znamená, že  v populaci je stále významný počet osob vnímavých k nákaze, a to i v populační skupině, která  je riziková z hlediska závažnosti průběhu onemocnění tj. u osob starších 60-65 let, což by  při pravděpodobnosti závažného průběhu onemocnění, která je dlouhodobě pozorována  u seniorů v rozmezí od 25 do 30 % a v případě, že by došlo k eskalaci počtu nových případů  a průniku do této zranitelné skupiny, znamenalo následný nárůst počtu hospitalizací a s tím  související zvýšení zátěže zdravotního systému a při výrazně negativním scénáři i opětovné  omezení poskytování standardní péče z důvodu zahlcení zdravotního systému. Nízká míra  vakcinace zejména v rozvojových zemích, a dále s ohledem na to, že cizí státní příslušníci  mohou být sice vakcinováni, ale nikoli vakcínou schválenou Evropskou lékovou agenturou  nebo vakcínami ekvivalentními, znamená bezpochyby riziko zvýšeného importu onemocněné  do České republiky, a to včetně nových variant.  

Opatření je proto společně s dalšími platnými opatřeními zaměřeno tak, aby byla zajištěna  potřebná škála preventivních opatření zohledňující i předběžnou opatrnost v souvislosti  s dalším šířením SARS-CoV-2 a jeho nových variant. Opatření také čerpá z posledních  vědeckých poznatků týkajících se zejména očkování a jeho dopadů na přenositelnost. Pro  nastavení jednotlivých opatření je nezbytným aspektem vyhodnocování dopadů těchto  opatření na epidemickou situaci a její trend, a to v pravidelných intervalech, kdy Ministerstvo  zdravotnictví tak činí denně. 

V rámci pravidelných aktualizací vydává Evropské centrum pro kontrolu a prevenci nemocí  (ECDC) souhrnné zprávy21 posuzující aktuální rizika spojená s šířením Covid-19. Přestože se  SARS-CoV-2 i nadále šíří v rámci EU/EHP, většina zemí hlásí klesající trend, co se týče  obsazenosti nemocnic/jednotek intenzivní péče a úmrtnosti. ECDC ve zprávě konstatuje, že  ještě nebylo zcela dosaženo imunity populace. K 14. 10. 2021 bylo alespoň první dávkou  proočkováno 80,3 % populace EU/EHP22 starších 18 let. ECDC hodnotí rizika na základě  rozdělení populace do čtyř skupin: obecná populace očkovaná, obecná populace  neočkovaná, zranitelná skupina populace očkovaná, zranitelná skupina populace  neočkovaná. Platí zde, že očkovaná skupina má obecně nižší pravděpodobnost nákazy  a zároveň menší zdravotní dopady z nemoci vyplývající. Zranitelná skupina obyvatel má větší  pravděpodobnost negativních dopadů nemoci ve srovnání s obecnou populací.  

21 https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/rapid-risk-assessment-sars-cov-2-circulation-variants concern 

22 https://qap.ecdc.europa.eu/public/extensions/COVID-19/vaccine-tracker.html#uptake-tab

14 

V současné fázi pandemie je dle ECDC hlavní prioritou a cílem snížit počet osob se závažným  průběhem onemocnění a úmrtnost a to pomocí vakcinace rizikových skupin osob (tj. starších  osob a osob se zdravotním postižením). Státy, které dosáhly vysoké proočkovanosti  společnosti mohou postupně a obezřetně přistoupit k uvolňování nefarmaceutických  intervencí. Současně by mělo i nadále mělo probíhat důsledné trasování kontaktů.  Pro odhalení nových variant je stěžejní včasné sekvenování celého genomu SARS-CoV-2.  

IV. K nastavení systému požadavků testů a případně karantény ve vazbě na riziko  nákazy v zemi, ze které osoba přijíždí do České republiky (body I.1 – I.4, bod III.1 a 2) 

Ochranné opatření provazuje národní pravidla s dohodnutou koordinací na unijní úrovni.  Dvěma základními dokumenty je Doporučení Rady 2020/1475 ze dne 13. října 2020 a  Doporučení Rady 2020/912 z 30. června 2020 v jejich posledním znění.  

V rámci Doporučení 2020/147523 dochází k zavedení jednotného mechanismu hodnocení  rizikovosti zemí z epidemiologického hlediska, které pracují s třemi základními  epidemiologickými kritérii – incidence / 14 dní, celkový počet provedených testů / týden a  pozitivita testů / týden. ČR tento hodnotící mechanismus plně přejímá do svého národního  opatření, včetně krajních hodnot pro jednotlivé kategorie. V rámci doporučení je kladen důraz  na neomezení mobility osob cestujících z nízkorizikových regionů/zemí (zelené). V případě  dalších regionů/zemí, které doporučení dělí na oranžové (středněrizikové), červené (rizikové)  a tmavě červené (vysocerizikové), je dána členským státům flexibilita při přijímání národních  epidemiologických opatření, avšak vždy by měl být dodržen princip proporcionality (tj. méně  přísná opatření pro země s nižším rizikem nákazy) a nediskriminace (stejná pravidla pro  občany i cizince). V případě oranžových a červených (a šedých zemí, tj. nedostatek dat, které  řadí země automaticky do „červené kategorie“) je z možných opatření kladen důraz na  karanténu a testování před vstupem (RAT testy ne starší než 48 hodin nebo RT-PCR / NAAT  testy ne starší než 72 hodin). Pokud osoba cestuje z oranžové země a není v držení  negativního testu, mělo by jí být umožněno si takovýto test provést na území. Pokud osoba  cestuje z červené země a není v držení negativního testu, měla by se podrobit samoizolaci /  karanténě do výsledku negativního testu. Výjimka by měla být udělena osobám cestujících  z nezbytných důvodů, jako jsou např. přeshraniční pracovníci, pracovníci v dopravě,  přeshraniční studenti, osoby cestující ze závažných zdravotních či rodinných důvodů, apod. 

V případě vysoce rizikových zemí se doporučuje aplikovat pravidlo testu před odjezdem a  karanténu jako obecné pravidlo. Dle doporučení se toto pravidlo má aplikovat i na osoby  s nezbytnou funkcí, pokud to neohrozí výkon jejich pracovní činnosti. Osobám s bydlištěm na  jejich území by měla být dána možnost nahradit test před odjezdem testem po příjezdu, a to  vedle příslušných požadavků na karanténu / domácí izolaci.  

Obecná výjimka z testovací / karanténní povinnosti by měla být udělena, pokud osoba: je plně  naočkována; dostala jednu dávku očkování v případě dvou-dávkového schématu a zároveň  prokazatelně prodělala onemocnění COVID-19; je držitelem certifikátu o prodělání nemoci  v posledních 180 dnech.  

Oprávněnost podmínky testování vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne  6. května 2021 sp. Zn. 5 Ao 1/2021, ve kterém je konstatováno, že pomyslným předobrazem  pro povinnost podrobit se testování může být právě ustanovení § 69 odst. 1 písm. g) zákona  o ochraně veřejného zdraví, přičemž povinnost očkování lze nepochybně srovnat s povinností  testování, a to jak co do povahy této povinnosti a jejího vztahu k účelu právní úpravy, tak také  

23 Doporučení bylo představeno 13. 10. 2020 (https://eur-lex.europa.eu/legal content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32020H1475) a poté dvakrát aktualizováno, a sice 1. 2. 2021 (https://eur lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex%3A32021H0119) a 14. 6. 2021 (https://eur-lex.europa.eu/legal content/EN/TXT/?uri=uriserv:OJ.LI.2021.213.01.0001.01.ENG). V rámci Rady EU nyní probíhá diskuse o možnosti  

jeho další revize. 

15 

z hlediska intenzity zásahu do základních práv každého jednotlivce. Svou povahou je tak  očkování jistě srovnatelným (ne-li závažnějším) zásahem jako testování. Z hlediska vztahu k  účelu aplikované právní úpravy se v obou případech jedná o snahu eliminovat infekční  onemocnění a jejich hromadný výskyt, tedy epidemii – i když očkování působí v dlouhodobém  měřítku, zatímco testování, resp. jeho výsledky se vztahují pouze k aktuální situaci v daném  místě a čase. Ačkoli očkování, a zvláště pak povinné očkování, má své odpůrce, z vědeckých  poznatků jasně plyne, že je nejúčinnějším opatřením v oblasti veřejného zdraví, které je  zaměřeno na prevenci infekčních onemocnění a jejich následků. Obdobně je tomu i v případě  testování, které může v prevenci infekčních onemocnění významně napomoci mj. proto, že  jejich část probíhá bezpříznakově nebo s lehkými příznaky infikovaných, kteří se pak aktuálně  podílí na dalším šíření onemocnění. 

V bodě III.1., který obsahuje shodná kritéria jako Doporučení Rady (viz výše), Česká republika  plně přebírá mechanismus hodnocení zelených, oranžových, červených a tmavě červených  zemí. Stanovení seznamu zemí dle rizika nákazy bylo učiněno plně v souladu s bodem 8, 10,  12 a 13 Doporučení Rady a ke každotýdenní aktualizaci dochází na základě údajů  dodávaných Evropským střediskem pro prevenci a kontrol nemocí (ECDC). Při stanovení  seznamu zemí dle rizika nákazy je nezbytné stanovit určitou hranici a není možné, aby  za země s nízkým rizikem byly označeny pouze země s horší nebo srovnatelnou  epidemiologickou situací na území České republiky. Tímto výkladem by pak v extrémním  případě mohlo dojít k situaci, kdy by země, která má nejhorší epidemiologickou situaci  na světe, musela umožnit volný vstup osobám cestujícím ze všech zemí bez omezení. To by  zajisté nebyla ta správná cesta k zamezení šíření epidemie. Oranžové, červené a tmavě  červené země jsou takto barevně označeny právě z důvodu naplnění objektivních kritérií díky  nedobré epidemiologické situaci a je třeba k nim přistupovat jednotně. Pouze skutečnost, že  tyto země mohou mít nižší hodnoty než ČR, z nich nedělá země zelené a neznamená to, že  neexistuje při cestách z či do těchto zemí riziko dalšího importu nákazy.  

Doporučení také zavádí tzv. záchrannou brzdu, tj. zavedení přísnějších opatření vůči zemím,  kde dochází k šíření nových variant viru; z tohoto důvodu ochranné opatření určovalo i  kategorii zemí s extrémním rizikem nákazy a stanovovalo pro návraty z těchto zemí velmi  přísná pravidla, a to s cílem zamezit šíření nových variant na území České republiky.  S ohledem na celkovou situaci ve světě nyní ochranné opatření s kategorií zemí s extrémním  rizikem nákazy nepočítá, nicméně situaci ve světě Ministerstvo zdravotnictví každodenně  sleduje a pravidelně vyhodnocuje.  

Dále je doporučeno odrazovat od všech jiných než nezbytných cest, zejména z a do vysoce  rizikových zemí a zemí, kde prokazatelně dochází k šíření nových variant viru. Doporučení do  těchto zemí necestovat, není-li to nezbytně nutné, má dlouhodobě na svém webu zveřejněno  i Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Epidemiologické požadavky související s cestováním  stanovené v tomto ochranném opatření vycházejí z Doporučení. Upozorňuje se však na  možné přísné podmínky pro nástup do letadla, které uplatňují samotné letecké společnosti  bez ohledu na národní pravidla. Pravidla se rovněž velmi dynamicky mění, a to jak pravidla  leteckých společností, tak pravidla jednotlivých států, důrazně se proto cestujícím doporučuje  si průběžně ověřovat podmínky pro cestu a zaregistrovat se v systému MZV DROZD, přes  který jsou zasílány zásadní změny např. pro návrat do ČR. V případě uvíznutí v některé  destinaci je třeba kontaktovat místně příslušný zastupitelský úřad ČR. Všechny tyto možné  problémy pouze jednoznačně podporují obecné doporučení necestovat, není-li to nezbytné.  S ohledem na to, že neexistuje celosvětový seznam všech osob oprávněných provádět testy,  není po mezinárodních dopravcích požadováno, aby kontrolovali splnění podmínky, že  předkládaný test byl proveden oprávněnou osobou – tato podmínka stále platí pro osoby,  které test postupují a její naplnění bude zkoumáno při nebo po vstupu na území České  republiky. 

Shrnující informace lze nalézt například zde: 

16 

https://eur-lex.europa.eu/legal 

content/EN/TXT/?uri=uriserv:OJ.LI.2021.213.01.0001.01.ENG 

https://ec.europa.eu/info/live-work-travel-eu/coronavirus-response/travel-during-coronavirus pandemic/common-approach-travel-measures-eu_en 

V. Výjimky z epidemiologických pravidel (body I.4 až I. 10) 

V návaznosti na poslední epidemiologické poznatky a umožnění mobility v rámci EU poslední  revize Doporučení také doporučuje udělování výjimek z dalších epidemiologických pravidel  osobám, které jsou buď plně nebo částeně naočkovány nebo v posledních 180 dnech nemoc  prodělaly za předpokladu, že je to doloženo odpovídajícím způsobem (národní certifikát) – 

tyto osoby mají za povinnost pouze vyplnit Příjezdový formulář (PLF). I nadále poté platí  výjimky pro určité kategorie cestujích, jako jsou např. přeshraniční pracovníci a studenti, osoby  pracující v mezinárodní dopravě, atd. Další skupinou osob, na kterou jsou aplikovány výjimky  jsou děti ve věku do 12 let, pro které zatím není běžně dostupná vakcína. Další výjimky se  týkají velmi krátkých pobytů na území ČR – tranzit, pobyt do 12 hodin, resp. 24 hodin v rámci  styku mezi okolními zeměmi – s ohledem na epidemické riziko spojené s cestováním leteckou  dopravou se výjimky týkají pouze cest dopravou pozemní; mezi další skupiny patří krátkodobý  pobyt v zájmu České republiky – služební cesty diplomatů, zásah složek IZS nebo eskortní a  podobná činnost vykonávaná bezpečnostními sbory. 

Opatření vedle výjimek ze všech protiepidemických opatření podle tohoto ochranného  opatření dále stanovuje výjimky z některých takových opatření. Výjimky směřují k možnosti  nahradit požadavek provedení RT-PCR testu testem antigenním (RAT), protože v situacích  uvedených v ochranném opatření se jedná o takové případy, kdy není nutné z povahy cesty  trvat na vyšším standardu prováděného testu, nebo se jedná o občany ČR a srovnatelné  kategorie cizinců, jimž je třeba s ohledem na soudní judikaturu i přes riziko umožnit snadný  návrat do České republiky (více viz samostatná část odůvodnění).  

VI. Vstup občanů třetích zemí (bod II., I. 17), opatření v oblasti víz (body I.13 až I. 16),  očkování (bod III.4 až III.7) a prodělané onemocnění (body III.8 a III.9) 

Co se týče postupného uvolňování vstupu osob ze třetích zemí, plošný zákaz  se stanovenými výjimkami přestal platit na konci června 2020. Na základě společných diskusí  bylo dne 30. 6. 2020 přijato Doporučení Rady 2020/91224, které shrnuje podmínky  pro zařazení dané třetí země na tzv. společný zelený seznam a zárověn předkládá prvotní  seznam třetích zemí, se kterými může od 1. 7. 2020 dojít k postunému uvolnění na vstupu  do EU. Tento seznam je flexibilní a měl by být brán jako maximum. Pokud členský stát  vyhodnotí, že nejsou splněna všechna kritéria v případě národního kontextu, může se  rozhodnout pro nezařazení dané třetí země na národní seznam; z tohoto důvodu nezařazuje  Česká republika všechny země z EU seznamu na seznam národní. Národní seznam by  zároveň neměl být širší než seznam třetích zemí odsouhlasený Radou. Vyhodnocování a  revize společného EU seznamu probíhá ve 14 denních intervalech, kdy země mohou být  přidávány i odebírány, dle stanovených epidemiologických podmínek.  

Opatření pro účely cestování ze třetích zemí, které nejsou na tzv. společném zeleném  seznamu, zůstává obdobné jako před červnem 2020, tzn. vstup by měl být povolen pouze  v rámci stanovených výjimek: zdravotničtí pracovníci, zdravotničtí výzkumní pracovníci a  pracovníci v oblasti péče o seniory; příhraniční pracovníci; sezónní pracovníci v zemědělství;  pracovníci v dopravě; diplomati, zaměstnanci mezinárodních organizací a osoby pozvané    

24 DOPORUČENÍ RADY (EU) 2020/1144 ze dne 30. července 2020, kterým se mění doporučení Rady (EU)  2020/912 o dočasném omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, a o možném zrušení tohoto omezení  (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32020H0912&from=ES)

17 

mezinárodními organizacemi, jejichž fyzická přítomnost je vyžadována pro řádné fungování  těchto organizací, příslušníci ozbrojených sil, pracovníci poskytující humanitární pomoc  a pracovníci civilní ochrany při výkonu svých funkcí; tranzitní cestující; osoby cestující  z naléhavých rodinných důvodů; námořníci; osoby, které potřebují mezinárodní ochranu nebo  u nichž existuje jiný humanitární důvod; státní příslušníci třetích zemí cestující za účelem  studia; vysoce kvalifikovaní pracovníci ze třetích zemí, pokud je jejich zaměstnání nezbytné  z ekonomického hlediska a pracovní činnost nelze odložit nebo vykonávat v zahraničí. Dle návrhu revize doporučení se doporučuje stanovit povinnost PCR testu před cestou při  cestách ze zemí mimo EU a zavedení dalších opatření, zejména u třetích zemí, které nejsou  vyhodnoceny jako nízkorizikové nebo ve kterých se vyskytla nějaká z nových variant viru.  Poměrně novou podmínkou pro zařazení třetích zemí na unijní bezpečný seznam je incidence  75 (14 dní / 100 000 obyvatel) a zároveň pozitivita testů pod 4 % (celkový počet testů / týden).  Počet testů by měl poté přesahovat hodnotu 300 (počet testů / 100 000 obyvatel / týden).  Vedle epidemiologických kritérií by hodnocení mělo hledět i na další poznatky, zejména  celkové zvládání epidemiologické situace třetí zemí, reciprocitu či právě šíření nových variant  viru. Monitoring situace ohledně šíření nových variant je prováděn agenturou ECDC a členské  státy mají na základě tohoto hodnocení možnost použít tzv. záchrannou brzdu, tj. zpřísnění  opatření vůči dané třetí zemi, včetně aplikace omezení cest i na kategorie osob, které mají  jinak povolený vstup.  

V návaznosti na volání členských států po lepší specifikaci jednotlivých kategorií představila  Evropská komise dne 28. října 2020 svá vodítka (COM(2020) 686 final)25, která rozpracovávají  jednotlivé kategorie výjimek pro cesty z třetích zemí, včetně doporučení prokazování těchto  účelů. V případě studijních účelů dochází ke specifikaci odkazem na směrnici 2016/801  o studentech a výzkumnících. Kategorie osob nespadajících pod působnost této směrnice  jsou uvedeny jako možné, tj. na zvážení jednotlivých členských států. 

Opatření reaguje na mimořádnou situaci a často se mění s ohledem na vývoj epidemiologické  situace. Obecně smyslem přijatých opatření v souvislosti s probíhající pandemií onemocnění  COVID-19 je odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví obyvatel České republiky.  K tomuto cíli je nezbytné omezit některé činnosti, včetně omezení vstupu osob z rizikových  oblastí, které mohou onemocnění dále šířit. Opatření nelze považovat za diskriminační jen  z důvodu, že osoby pocházejí ze států, které aktuálně nejsou na seznamu zemí s nízkým  výskytem onemocnění. Pokud by Česká republika využila možnosti neomezit vstup  pro všechny kategorie, u kterých jim k tomu doporučení dává prostor („may clause“), byl by  ve výsledku vstup na území České republiky omezen pouze tak malému množství cizinců, že  by to znamenalo faktickou neefektivitu tohoto opatření s ohledem na jeho cíle. 

Postupný proces rozvolňování je nezbytný zejména proto, aby z důvodu neřízeného a  rychlého rozvolnění nedošlo k výraznému zhoršení epidemické situace spojenému s  exponenciálním nárůstem počtu nových případů, který by se již netýkal pouze specifické a  úzké populační skupiny, nýbrž by se jednalo s velkou pravděpodobností o celospolečenský  zásah, tj. do všech populačních skupin. Nelze opomenout ani fakt, že i přes rostoucí počet  osob s dokončeným očkováním stále nedosahuje proočkovanost populace v ČR minimální  hranice 80 %, nezbytné k dosažení kolektivní imunity. V současnosti není stále téměř 400 000  osob starších 60 let očkováno, což by při vyšší pravděpodobnosti závažného průběhu  onemocnění, (která je dlouhodobě pozorována u seniorů v rozmezí od 25 do 30 %), a  v případě eskalace počtu nových případů a průniku nákazy do této zranitelné skupiny  

25 https://ec.europa.eu/home-affairs/sites/homeaffairs/files/what-we-do/policies/european-agenda security/20201028_com-2020-686-commission-communication_en.pdf

18 

znamenalo následný nárůst počtu hospitalizací a s tím související zvýšení zátěže zdravotního  systému. 

Vstup ze třetích zemí je umožněn tak, aby byl v souladu s koordinací na úrovni EU. Česká  republika postupně uvolnila cestování z bezpečných zemí, pravidelně zveřejňuje seznam  těchto zemí sdělením uveřejněným na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví. Doporučení ohledně zbytných cest („non-essential travel“) definuje tím, že dává výčet těch  nezbytných („essential“) a ostatní jsou tím považovány za zbytné („non-essential“). 

I přes dynamickou, obtížně předvídatelnou epidemickou situaci ve světě (ale i částečně v ČR),  i přes omezenou možnost kontroly dodržování povstupových opatření a snahu tato opatření  vysvětlit, došlo k 30.9.2021 v důsledku rozsudku Městského soudu v Praze k významnému  rozvolnění v oblasti vízové agendy na zastupitelských úřadech České republiky v zahraničí.  Přijímání a vyřizování žádostí o krátkodobá víza zde zůstává uzavřeno pouze pro vybrané  účely krátkodobých víz, které jsou v souladu s Doporučením EU vyhodnoceny jako zbytné – 

jedná se o krátkodobá víza za účelem turistiky, za účelem ostatní a víza spadající do oblasti  nepreferované krátkodobé pracovní migrace. Doporučení Rady EU 2020/219 sice pracovní  migraci obecně zařazuje mezi nezbytné účely, nicméně zároveň přesně specifikuje kategorie  osob s nezbytnou funkcí či potřebou, jejichž vstup na území by měl být umožněn, což jsou:  zdravotničtí pracovníci (vč. výzkumných pracovníků nebo zaměstnanců pečujících o seniory),  příhraniční pracovníci, sezónní pracovníci v zemědělství, pracovníci v dopravě, vysoce  kvalifikovaní pracovníci, pokud je jejich zaměstnání nezbytné z ekonomického hlediska a tuto  pracovní činnost nelze vykonávat v zahraničí, a diplomati a zaměstnanci mezinárodních  organizací. Z tohoto důvodu ochranné opatření u krátkodobé migrace specifikuje, které tituly  jsou přijímány. Cílem je snížit objem nikoli nezbytné migrace ze zemí, které jsou epidemicky  rizikové, ze zemí, kterým nelze uznat očkovací certifikát a ze zemí, které neočkují adekvátními  vakcínami. Krátkodobá migrace se – zejména v pracovní oblasti – vyznačuje už ze své povahy  velkou dynamikou a poměrně velkým počtem cizinců, kteří vstupují na území, v delším  časovém horizontu se jedná i o osoby přijíždějící opakovaně. Ze zkušeností zastupitelských  úřadů vyplývá i trend výkonu zaměstnání těchto osob v hromadných provozech v kombinaci  s kolektivním ubytováním, kde je riziko šíření nákazy značné. Z hlediska ekonomického však  nelze krátkodobou pracovní migraci znemožnit zcela, nastavují se proto kritéria jak  epidemiologická, tak rovněž regionálně preferenční dle hlavních ekonomických zájmů. 

V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že úplná vízová agenda zůstává zcela  dostupná pro žádosti podávané v zemích EU+, v tzv. zelených zemích a dále pro občany  třetích zemí, kteří jsou naočkováni způsobem uvedeným v tomto ochranném opatření (viz na  jiném místě tohoto odůvodnění) a dále nově i těm občanům třetích zemí, kteří v posledních  180 dnech prodělali onemocnění COVID-19 a zároveň mají vystaven certifikát zemí, která  certifikáty vydává podle nařízení EU DCC (o EU covid digitálním certifikátu) – seznam je  zveřejněn a pravidelně aktualizován na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví (viz  dále). V zemích oranžových (střední riziko), červených (vysoké riziko) nebo tmavě červených  (velmi vysoké riziko) mimo země EU+ je vízová agenda v oblasti krátkodobých víz omezena  na cesty nezbytného charakteru (viz výše).  

EU covid certifikát (DCC) 

Evropská komise uveřejnila dne 17. března 2021 návrh Nařízení o certifikátech o očkování,  testování a uzdravení a návrh Nařízení o certifikátech o očkování, testování a uzdravení  (státní příslušníci třetích zemí). Návrhy nařízení uveřejnila Komise spolu se sdělením, jehož  cílem je obnova cestovního ruchu vně i mimo EU, kulturních akcí a dopravy tak, aby návrat  k stavu před pandemií byl postupný, přehledný a hlavně bezpečný. Nařízení bylo oficiálně  schváleno dne 14. 6. 2021 s platností od 1. 7. 2021. Odkaz na publikaci v Úředním věstníku:  EUR-Lex - L:2021:211:TOC - CS - EUR-Lex (europa.eu).

19 

Nařízení zmiňuje, že pro zajištění svobody volně se pohybovat a pobývat na území členských  států by měl být vytvořen společný rámec pro vydávání, ověřování a přijímání  interoperabilních certifikátů o očkování, testování a prodělání COVID-19 nazvaný „Digitální  COVID certifikát EU“ (dále také „DCC“). Nařízení by mělo být chápáno jako nástroj  pro usnadnění volného pohybu pro osoby s vydaným certifikátem. Členské státy však i nadále  budou mít možnost uplatnit některá omezení v reakci na pandemii COVID-19 dle doporučení  (EU) 2020/1475. 

Digitální certifikát umožňuje vydávání a přeshraniční ověřování a uznávání těchto certifikátů: 1. certifikát potvrzující, že jeho držiteli byla podána očkovací látka proti covid-19 v členském  státě, který certifikát vydal („certifikát o očkování“); 

2. certifikát, v němž je uveden u držitele výsledek a datum provedení testu NAAT nebo  rychlého testu na antigen (dále jen „RAT“), který je zařazen do společného  a aktualizovaného seznamu RAT na covid-19; 

3. certifikát potvrzující, že se jeho držitel uzdravil z infekce SARS-CoV-2 v návaznosti  na pozitivní test NAAT nebo pozitivní RAT test, který je zařazen do společného  a aktualizovaného seznamu RAT testů na covid-19. 

Základ společného přístupu k vydávání, ověřování a přijímání těchto interoperabilních  certifikátů závisí na důvěře. Falešná osvědčení26 mohou představovat významné riziko  pro veřejné zdraví. Orgány jednoho členského státu musí mít jistotu, že informace obsažené  v certifikátu vydaném v jiném členském státě jsou důvěryhodné, že nebyly padělané, že patří  osobě, která je předkládá, a že každý, kdo tyto informace ověřuje, má přístup pouze  k minimálnímu množství nezbytných informací. Z tohoto důvodu jsou plně uznávány certifikáty  o očkování a o prodělaném onemocnění pouze zemí, které vydávají certifikáty dle nařízení  EU (země EU a země, pro které byl sjednán tzv. implementační akt). Očkování je uznáváno  i bilaterálně, a to vždy na základě analýzy příslušného certifikátu, co se týče možností jeho  ověření. S ohledem na to, že u očkování jsou k dispozici očkovací šarže a je hodnocena  i celková důvěryhodnost očkovacího systému dané země, lze takto postupovat právě jen  u provedeného očkování a nikoli prodělaného onemocnění, kde není k dispozici dostatek  důvěryhodných verifikačních kanálů a dalších informací (např. doba platnosti národního  certifikátu). Pokud má být těmto kategoriím cizinců umožněn plný přístup k vízové agendě,  případně k bezvízovému vstupu na území a dále k výjimkám z protiepidemických opatření, je  třeba mít k dispozici takové informace, které umožní jednoduché ověření daných skutečností. 

Rámec stanovený v rámci prvního nařízení o digitálním zeleném certifikátu se vztahuje  na občany EU a jejich rodinné příslušníky. Proto Komise současně uveřejnila Návrh nařízení  Evropského parlamentu a Rady o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních  certifikátů o očkování, testování a uzdravení během pandemie COVID-19 státním  příslušníkům třetích zemí s oprávněným pobytem nebo oprávněným bydlištěm na území  členských států, jehož cílem je poté zajistit, aby se týž rámec vztahoval i na legálně pobývající  státní příslušníky třetích zemí, kteří v souladu s právem EU mají právo svobody pohybu  v rámci EU, a současně vysvětluje vztah k členským státům, které nejsou členy  schengenského prostoru. Návrh byl rovněž již přijat (Nařízení Evropského parlamentu a Rady  (EU) 2021/954 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání  interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním    

26 https://www.theguardian.com/world/2021/aug/13/french-police-investigate-rising-number-of-fake-covid-vaccine certificates 

https://www.euronews.com/2021/08/13/fake-covid-19-health-passes-are-being-sold-on-snapchat-in-france https://www.euronews.com/2021/08/04/fake-covid-19-certificate-sales-rise-as-health-passes-become-mandatory Na rizika upozorňuje i EUROPOL.

20 

COVID-19 (digitální certifikát EU COVID) ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí  s oprávněným pobytem nebo bydlištěm na území členských států během pandemie COVID 19). 

Tímto nařízením nejsou dotčena schengenská pravidla, pokud jde o podmínky vstupu státních  příslušníků třetích zemí do EU. Nařízení by v žádném případě nemělo být chápáno tak, že  podporuje nebo usnadňuje opětovné zavedení kontrol na vnitřních hranicích, které musí  zůstat krajním opatřením. Nařízení tedy konkrétně ukládá, aby členské státy aplikovaly  pravidla stanovená v prvním návrhu nařízení na státní příslušníky třetích zemí, kteří nespadají  do působnosti uvedeného nařízení, ale kteří mají na jejich území legální bydliště nebo pobyt  a mohou v souladu s právem EU využít svobody pohybu. 

Do doby, než budou aplikovatelná pravidla plynoucí z nařízení o EU certifikátech, bylo  zavedeno přechodné období, kdy byly ze zemí EU+ akceptovány i jiné certifikáty, ovšem  splňující podobné požadavky, které jsou stanoveny v nařízení Evropské unie. Toto přechodné  období již skončilo, proto jsou uznávány již jen certifikáty ve formě EU covid certifikátu, pokud  byl test/očkování/onemocnění podstoupeny v EU. 

Uznávání očkování provedeného v zemích mimo EU+ podléhá postupu předvídanému  v nařízení EU o certifikátech (tzv. implementační akty) nebo může jít o bilaterální uznání. Doporučení dává možnost uvolnit cesty osob z jiných než epidemiologicky bezpečných třetích  zemí v případě, že je osoba plně naočkována vakcínou schválenou EMA nebo WHO pro  nouzové použití a je možné ověřit autenticitu, validitu a integritu předkládaného certifikátu,  který musí obsahovat minimální set dat.  

S ohledem na účinnost plného očkování je proto přikročeno k uvolnění protiepidemických  opatření pro držitele certifikátu o dokončeném očkování (bez ohledu na státní příslušnost),  které bylo provedeno ve třetí zemi, za podmínky, že bylo provedeno očkovací látkou, která  odpovídá očkovací látce, která byla registrována pro účely očkování proti COVID-19 podle  nařízení (ES) č. 726/2004. Tímto jsou myšleny očkovací látky, z jejichž názvu nebo držitele  rozhodnutí o registraci (příp. výrobce) je zřetelné, že pochází ze stejné vlastnické struktury  jako očkovací látky, které byly registrovány pro použití Evropskou lékovou agenturou.  Konkrétně jde o očkovací látky, jejichž název, či výrobce obsahuje následující: Pfizer;  BioNTech; COMIRNATY; Moderna; SPIKEVAX; Janssen; Johnson&Johnson; AstraZeneca;  VAXZEVRIA či Covishield. Seznam uznatelných certifikátů je zveřejňován na internetových  stránkách Ministerstva zdravotnictví a zveřejnění je podmínkou uznání certifikátu. Pro osoby,  které jsou držiteli takto validních průkazů, se otevírá možnost cestovat do ČR z jakéhokoli  důvodu a je také pro ně obnovena plně vízová agenda na příslušných zastupitelských úřadech  ČR. Zastupitelský úřad může stanovit pro takto očkované osoby přednostní termíny pro  nabírání žádostí; lze očekávat, že této možnosti využijí zejména silně vytížené zastupitelské  úřady, kde lze – jde-li o zemi, pro kterou je uznán certifikát – předpokládat obnovení až  extrémního zájmu o všechny vízové a pobytové tituly. Z tohoto důvodu je umožněna i další  úroveň možné prioritizace, a to ve směru k dlouhodobé imigraci (až usídlení) – tedy pro  žádosti o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu (kam ostatně spadají i tituly, které  mají do jisté míry i preferenční zacházení kvůli specializovaným směrnicím EU). Důvodem pro upřednostnění očkovaných osob je nízké riziko nákazy těchto osob s ohledem na dokončenou  řádnou vakcinaci a z pohledu epidemiologického je tedy preferován příjezd takto chráněných  osob s ohledem na minimální riziko importu dalších případů onemocnění COVID-19 do České  republiky.  

Je třeba trvat na možnosti kontroly, že osoba opravdu je osobou očkovanou a má k tomu  potřebný správný certifikát – z tohoto pohledu nelze akceptovat umožnění výkonu plné vízové  agendy i na osoby „rozočkované“ nebo osoby, které teprve projeví úmysl se nechat naočkovat  před příjezdem do České republiky. Jak je uvedeno na jiném místě odůvodnění, výhody  pro očkované osoby jsou natolik výrazné, že je třeba po maximální možnou míru kontrolovat, 

21 

zda se o tuto osobu skutečně jedná nebo ne. Z vízové praxe jsou zcela běžné případy  padělání všech typů listin (např. viz poznámka pod čarou 18).  

Stejný režim jako na očkované osoby se použije i na osoby, které prodělaly onemocnění  COVID-19 a mají za tímto účelem vystaven certifikát podle pravidel DCC – tedy zemí EU nebo  zemí, pro kterou byl uzavřen implementační akt (viz webové stránky Ministerstva  zdravotnictví). Rozsah je tedy užší než v případě očkovaných osob, a to z důvodu odlišnosti  národních pravidel v jednotlivých zemích, které nepostupují podle pravidel DCC a dále rovněž  z důvodu nižší míry ověřitelnosti.  

Z hlediska současného stavu vědeckého poznání o chování viru SARS-CoV-2 a lidské imunity  po prodělání onemocnění covid-19 způsobeného tímto virem je ve světě obecně přijímána  skutečnost27, že po prodělání onemocnění covid-19 lze na fyzickou osobu po dobu 180 dnů  od prvního pozitivního testu (RT-PCR testu nebo antigenního testu (RAT) potvrzeného  konfirmačním RT-PCT testem) pohlížet jako na imunní a tedy chráněnou proti tomuto  onemocnění. V případech laboratorně potvrzeného onemocnění covid-19 pak zcela zřetelně  existuje výchozí bod, od něhož lze uvedenou 180denní lhůtu počítat – tímto výchozím bodem  je den prvního pozitivního testu. Po uplynutí 180denní lhůty se pak na danou osobu opět  pohlíží jako na osobu, která onemocnění covid-19 neprodělala (samozřejmě za předpokladu,  že v předmětné lhůtě neabsolvovala očkování nebo neprodělala onemocnění znovu). Přitom  však nehraje roli, zda dotyčná osoba má po prodělání tohoto onemocnění v krvi přítomné  protilátky (a v jaké míře) či nikoli. Jde tedy o jakousi fikci bezinfekčnosti, ze které ostatně  vychází i pro ČR závazné nařízení o EU covid certifikátu za účelem usnadnění volného  pohybu během pandemie covid-19 (článek 3). 

K ne/uznávání protilátek je odkazováno na odůvodnění mimořádného opatření Ministerstva  zdravotnictví uplatňovaného v oblasti služeb (k dohledání na webových stránkách  Ministerstva zdravotnictví). Ani nařízení o EU Covid certifkátu (DCC) s uznáváním protilátek  prozatím nepočítá.  

Za posledních několik let se počet cizinců na území České republiky zvýšil o 25 %, jen  z pohledu vydávání krátkodobých pracovních víz na Ukrajině se jedná až o 1 000 víz denně  – nelze proto rezignovat na předpříjezdová epidemická opatření, protože při takto velkých  počtech příjezdů nelze spoléhat na efektivní způsob kontroly dodržování opatření až  po příjezdu. 

Vzhledem k nezanedbatelnému počtu cizinců ze třetích zemí, kteří do České republiky  přicestovali v rozporu s podmínkami vstupu a kteří byli zajištěni Policií České republiky, je  třeba tyto cizince před umístěním do zařízení pro zajištění cizinců nebo bezprostředně  po umístění do zařízení, před jejich propuštěním po prvotním zadržení nebo pro účely  dobrovolného návratu podrobit PCR testu na přítomnost onemocnění COVID 19. Cílem je  zamezit šíření infekce v České republice mezi běžnou populací, mezi cizinci zajištěnými  v zařízení nebo mezi osobami na cestě do domovské země. 

VII. Příjezdový formulář (body I.1, I.3 a III.2) 

Zaveden je také jednotný způsob hlášení příjezdu do České republiky, a to formou  vyplnění elektronického příjezdového formuláře (PLF), který je ve většině případů nezbytné  vyplnit a odeslat před příjezdem do České republiky. 

27 Immune responses and immunity to SARS-CoV-2 (europa.eu)

22 

Příjezdový formulář je důležitým nástrojem pro epidemiologické šetření, jelikož poskytuje  zásadní informace o tzv. cestovatelské anamnéze, tj. o možném importu onemocnění a  pomáhá v rámci monitoringu epidemie dotvářet obraz o situaci v zahraničí a tím i chrání  veřejné zdraví před zavlečením vyššího počtu případů, které v případě, že nebudou odhaleny,  mohou být počátkem významnějšího ohniska nákazy s potenciálem šíření v populaci, zvláště  pokud by se jednalo o novou dosud nezjištěnou variantu viru SARS-CoV-2, která by  i významně prolomila efekt vakcinace. 

PLF představuje zásadní nástroj k úspěšnému a efektivnímu trasování šíření viru SARS-CoV 228. Jak dokládají např. statistiky z informačního systému infekčních nemocí (ISIN) – viz níže,  import nákazy ze zahraničí nadále představuje pro domácí epidemickou situaci vysoké riziko  – obzvlášť s ohledem na opět zrychlující se šíření nákazy a stále nedosaženou potřebnou  úroveň proočkovanosti obyvatelstva ČR je důležité, aby příslušné hygienické stanice  disponovaly potřebnými nástroji a informacemi k co nejrychlejšímu trasování rizikových  kontaktů u přeshraničních cestujících. Klíčovou roli PLF zdůrazňuje ve své zprávě také  ECDC29 – dle jejích závěrů včasná identifikace a trasování rizikových kontaktů pomocí dat  sebraných skrze PLF snižuje pravděpodobnost, že import nákazy ze zahraničí bude mít za  následek masivní šíření viru v domácí populaci. 

Elektronická forma PLF je dána prováděcím rozhodnutím Evropské komise30, dle kterého  orgány členských států působící v rámci systému včasného varování a reakce musí být  schopny používat společnou platformu pro výměnu epidemiologických dat získaných z PLF  za účelem trasování kontaktů. Kromě toho elektronická forma PLF představuje nejsnazší, a  hlavně nejrychlejší způsob, jak data získávat a zpracovávat také na národní úrovni, obzvláště  v porovnání s papírovou formou formuláře. Zjednodušuje se tak efektivita trasování rizikových  kontaktů a zvyšuje se pravděpodobnost, že dojde k rychlejšímu zamezení dalšího šíření  nákazy. 

Data požadovaná v PLF jsou v souladu s kritérii pro minimální sadu dat doporučenými  ECDC31, které zahrnují: číslo letu a sedadlo (dle ECDC je sedadlo extrémně důležité pro  zhodnocení rizikovosti kontaktu), jméno, datum narození, telefonní číslo a email. Kromě toho  ČR ve svém PLF požaduje také vyplnění adresy, což je i požadavek uvedený v jednotném EU  digitálním PLF (dPLF)32, který je vytvořený ve spolupráci s EU úřadem pro civilní letectví, a ke  kterému by se ČR měla do budoucna připojit. ČR také požaduje vyplnění čísla občanského  průkazu či pasu, což slouží zejména k jasné a nezpochybnitelné identifikaci daného  cestujícího. Souhrnně nejsou tato data nikde jinde evidovaná a nejsou tak pro sledované účely  dostupná. K rozsahu zpracovávaných osobních údajů v příjezdovém formuláři se uvádí, že  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob  v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení  směrnice 95/46/ES (dále jako „GDPR“) v článku 6 odst. 1 stanoví, že zpracování [osobních  údajů] je zákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto podmínek a pouze  v odpovídajícím rozsahu. Písmeno e) uvedeného ustanovení pak jako podmínku zákonnosti  zpracovávání osobních údajů stanoví, že toto zpracování je nezbytné pro splnění úkolu  prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce.  Vyplňované údaje (např. místo pobytu a druh použitého dopravního prostředku) jsou údaje  nezbytné k trasování potenciálně nakažených, neboť informace o tom, odkud a jakým  

28 Only_Passenger_User_Manual_EUdPLF_en_v2.pdf (euplf.eu) 

29 https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/ECDC-one-page_EntryScreening_Passenger Locator-and-Health-Declarations.pdf 

30 https://eur-lex.europa.eu/eli/dec_impl/2017/253/oj/ces 

31 https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/ECDC-one-page_EntryScreening_Passenger Locator-and-Health-Declarations.pdf 

32 https://euplf.eu/Only_Passenger_User_Manual_EUdPLF_en_v2.pdf

23 

způsobem se osoba vrátila na území ČR, umožňuje identifikovat konkrétní spoj, kterým se  daná konkrétní osoba vracela zpět do ČR a na základě této informace pak dohledat osoby,  které cestovaly s ní. V konečném důsledku je tak možné lépe identifikovat potenciálně  nakažené, izolovat je a chránit tím společnost, a tedy je toto zpracování osobních údajů  nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu, a tedy v souladu s GDPR. Co  se týče ochrany osobních dat a údajů, fungování elektronického formuláře je tedy plně  v souladu s nařízením o GDPR. Prováděcí rozhodnutí Komise, které stanovuje postup pro  zavedení a používání formuláře, vysloveně stanovuje, že zpracování osobních údajů  uvedených v PLF musí být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU)  2016/679.33 Sběr a případná přeshraniční výměna dat pak probíhá výhradně za účelem  trasování rizikových kontaktů.  

Vyžadování formuláře od osob přijíždějících ze zelených a oranžových zemí je stanoveno na  základě toho, že vzhledem k uvolnění cestování a dynamickému vývoji epidemické situace  nelze zcela eliminovat riziko, že osoba cestující z těchto zemí se i přes obecně nízké či střední  riziko pro danou zemi nemůže setkat s osobou nakaženou. Toto je akcentováno i tím, že riziko  se konkrétně hodnotí pro celou zemi, nikoliv pro danou lokalitu či region, kde může být  epidemická situace výrazně odlišná od úrovně celostátní. 

Jak již bylo zmíněno, hlavním účelem PLF je trasovat kontakty u přeshraničních cestujících  v případě, že cestující byli v zahraničí či během cesty vystaveni riziku nákazy, a snižovat tak  riziko dalšího šíření viru. Ačkoliv u cestujících z méně rizikových zemí (tedy např. z tzv.  zelených zemí dle cestovatelského semaforu) je menší pravděpodobnost, že budou  v důsledku cesty nositeli viru, případně že budou během cesty vystaveni riziku nákazy, nelze  kategoricky vyloučit, že k takovýmto případům nedojde, a to zejména během přepravy. Navíc  současná data ukazují, že např. i očkovaní cestující mohou virus šířit dále a mohou se virem  nakazit, je tak důležité, aby příslušné úřady byly schopné co nejrychleji vytrasovat rizikové  kontakty u všech cestujících. Je také potřeba brát v potaz, že během hromadné mezinárodní  přepravy (zejména té letecké) přicházejí cestující do kontaktu s osobami s různou  cestovatelskou historií, a nelze tak spoléhat pouze na míru rizika nákazy v dané zemi pobytu.  

Informace prostřednictvím elektronického formuláře obdrží krajské hygienické stanice, které  jej dále využívají34 ke kontrole dodržování povstupových opatření (zejm. testování, případně  kontrola osob očkovaných v ČR). Dalším důvodem pro existenci PLF je umožnit krajským  hygienickým stanicím provedení epidemiologického šetření, vyskytne-li se klastr detekovaný  např. na palubě letadla (dle sdělení KHS to není jevem zcela neběžným, významné záchyty  byly v době pandemie zachyceny např. u cestujících z Mongolska či Indie). S ohledem na to,  že ani očkování (a ani prodělané onemocnění) neposkytuje plnou ochranu a s ohledem na  nové varianty (viz odkaz na studii Waning Imunity na jiném místě odůvodnění), je nutné, aby  formulář vyplňovaly i osoby očkované.  

Na základě Doporučení Rady EU 2020/1475 z 14. 10. 202035 většina zemí EU a EHP  požaduje od cestujících vyplnění PLF. V ČR formulář slouží zejména k jednotné centralizaci  informací o osobách, které cestují do ČR, včetně jejich cestovní historie, způsobu příjezdu a  plánovaného místa pobytu v ČR. Formulář tak hraje zásadní roli v případech, kdy se u  cestujícího po příjezdu do ČR objeví příznaky infekce – umožňuje snadněji vypátrat zdroj  infekce (tzn., jestli se osoba nakazila v zahraničí), vytrasovat případné rizikové kontakty (např.  včetně dalších spolucestujících v daném prostředku hromadné dopravy) a umožňuje tak  rychleji a efektivněji podchytit další možné šíření nákazy. 

33 https://eur-lex.europa.eu/eli/dec_impl/2017/253/oj/ces 

34 Viz např. KHS Praha: Pražští hygienici kontrolují dodržování ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví týkajícího  se podmínek příjezdů z covid-19 rizikových zemí (hygpraha.cz) 

35 https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32020H1475

24 

Určitou formu registrace cestujících v současné době požaduje drtivou většina států EU  a EHP – registrace je povinná ve všech sousedních státech (v Německu a v Rakousku  pro cestující z rizikových zemí), dále např. v Belgii, Itálii, Španělsku či Portugalsku.  V současnosti probíhají na EU úrovni diskuze o zavedení jednotného interoperabilního  platformy s cílem usnadnit a zrychlit přeshraniční výměnu informací, zejména při trasování  kontaktů. Toto společné technické řešení pouze propojuje státy a usnadňuje jejich  komunikaci, nedochází v rámci něj k ukládání osobních dat, které tak zůstávají pouze  u členských států. K platformě jsou momentálně připojeny Itálie, Slovinsko a Malta. Řada  dalších států se na připojení připravuje.  

K nejintenzivnějším kontrolám splnění povinnosti předložit PLF dochází na letišti v Praze, kde  jsou na obou terminálech k dispozici počítače a tiskárny a osoby, které by neměly formulář  ještě vyplněn, mohou využít možnosti vyplnit jej pomocí této techniky; v běžnou denní dobu  je k dispozici i pracovník/pracovnice provozovatele, který může s vyplněním pomoci. 

VIII. 

ČR ve svém přístupu k cestovním omezením nevybočuje z řady naprosté většiny  ostatních států, které také v zájmu ochranu zdraví svých obyvatel nadále omezují  možnosti vstupu na své území. 

Např. v sousední Spolkové republice Německo v současnosti platí velice obdobný systém  jako v ČR. Institut Roberta Kocha rozlišuje ostatní státy do třech kategorií: vysoce rizikové  oblasti, oblasti s výskytem mutací a ostatní. Pro první dvě kategorie platí při cestě do Německa  povinnost předložit dokladu o očkování, prodělání nemoci či provedeném testu, přičemž  u vysoce rizikových oblastí musí osoby, které se prokázaly pouze testem, podstoupit  desetidenní karanténu, kterou lze ukončit testem provedeným nejdříve 5. den po příjezdu.  Pro všechny cestující z oblastí s výskytem mutací platí čtrnáctidenní karanténa. Dopravní  společnosti mohou navíc přepravovat z oblastí s výskytem mutací do Německa pouze  německé občany či držitele pobytového oprávnění. U zemí, které jsou v kategorii ostatní, se  povinnost předložení jednoho z dokumentů vztahuje pouze na cestující leteckou dopravou.  Obecně však pro občany třetích zemí nadále při cestě do Německa platí zpřísněné podmínky  – tito cestující musí mít při cestě do Německa doklad o ukončeném očkování, nebo musí  cestovat do Německa ze závažného důvodu (musí se jednat např. o specializované  pracovníky, jejichž činnost je z hospodářského hlediska nutná, sezónní pracovníky,  pracovníky v dopravě, studenty, kteří nemohou studovat dálkově aj). Občanům třetích zemí,  kteří tyto podmínky nesplňují, je vstup do Německa odepřen. 

Dalším příkladem může být Dánsko. Jakožto první stát v EU, který zrušil veškerá domácí  omezení vzhledem k vysoké proočkovanosti populace, i nadále země omezuje možnosti  vstupu na své území. Země a regiony rozděluje Dánsko do čtyř kategorií (zelená, žlutá,  oranžová a červená), přičemž k revizi dochází každý týden na základě objektivních kritérií  a celkové situace v příslušných zemích/regionech. Země EU/Schengenu jsou rozděleny  do kategorie zelená, žlutá a červená, země mimo EU/Schengen do kategorie žlutá, oranžová  a červená. Podmínky vstupu do země se liší v závislosti na tom, zda osoba disponuje  potvrzením o i) dokončeném očkování, ii) negativním testu na Covid-19, nebo iii) prodělání  nemoci: 

i) očkované osoby z červených zemí se po příjezdu musí prokázat negativním testem  a musí rovněž absolvovat 10denní karanténu; cizinci na speciálním seznamu musí  navíc disponovat potvrzením o nezbytnosti cesty, a to dle místa pobytu; občanům  třetích zemí, kteří tyto podmínky nesplňují, je vstup do země odepřen, 

ii) neočkované osoby ze žlutých, oranžových a červených se po příjezdu musí prokázat  negativním testem; v případě oranžových a červených zemí musí rovněž absolvovat  10denní karanténu, 

iii) osoby, které prodělaly onemocnění Covid-19 se po příjezdu musí prokázat negativním  testem pouze v případě, že přicházejí z červených zemí.

25 

Daleko restriktivnější přístup k cestovním pravidlům vstupu reprezentují např. USA nebo  Austrálie. USA nadále uplatňují zákaz vstupu na všechny cizince, kteří nejsou v zemi rezidenti  a kteří se v posledních 14 dnech nacházeli na území jednoho ze schengenských států,  Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Irska, Brazílie nebo Jižní Afriky. Zákaz  se vztahuje i na cestující, kteří těmito zeměmi pouze tranzitovali. Vstup je umožněn pouze  těm osobám, které obdržely tzv. výjimku v národním zájmu (např. specializovaní pracovníci,  vysoce postavení ve společnostech s významnou investicí v USA, vysoce postavení  pracovníci v kritické infrastruktuře aj.). Ještě přísnější pravidla vůči cizincům jsou již  od počátku pandemie nastolena v Austrálii – vstup do země je umožněn pouze občanům  Nového Zélandu s pobytem v Austrálii, držitelům trvalého pobytu, tranzitujícím osobám (do 72  hodin) či držitelům jedné ze specifických výjimek (na pozvání australských úřadů, pracovníci  v kritickém sektoru, studenti ve specializovaných případech aj.). Země je tak pro naprostou  většinu cizinců více než rok zcela uzavřena.  

XI. Podmínky návratu občanů České republiky (body I.1 až I.12, bod III.14) Zásah do práva zaručeného občanům ČR v čl. 14 odst. 4 větě první Listiny36 Článek 14 Listiny základních práv a svobod 

(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. 

(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má  právo svobodně je opustit. 

(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost  státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na  vymezených územích též z důvodu ochrany přírody. 

(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní  Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. 

(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem. 

Zatímco svoboda pohybu a pobytu podle čl. 14 odst. 1 Listiny je zjevně omezitelná  za podmínek vyplývajících z čl. 14 odst. 3 a čl. 4 Listiny, v případě ústavních práv zajištěných  čl. 14 odst. 4 Listiny již přípustnost jejich omezení na první pohled z ustanovení ústavního  pořádku nevyplývá. Jak však upozornil Městský soud v Praze, z relevantních judikatorních  i doktrinálních závěrů plyne, že i v případech práv, která nemají vlastní limitační klauzuli, může  dojít k jejich omezení v zájmu jiného základního práva či svobody nebo dokonce v zájmu  veřejného statku, a to v případě jejich vzájemné kolize, jež je pak posuzována za použití  ustálených judikatorních východisek týkajících se aplikace a parametrů testu proporcionality  (soud zde odkazuje na komentář k čl. 4 Listiny in Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa,  M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021).  Rovněž Ústavní soud v minulosti v jiných situacích, jež se zjevně dotýkaly dalšího ústavního  práva zaručeného čl. 14 odst. 4 Listiny, konkrétně práva uvedeného v jeho větě druhé, fakticky  připustil jeho omezení. 

K aplikaci limitační klauzule je třeba přistupovat zcela výjimečně a v zájmu jiného základního  práva či svobody, případně v zájmu veřejného statku, a to v případě jejich vzájemné kolize,  přičemž takový střet musí být posléze posuzován provedením testu proporcionality. Takovým  případem, kdy se toto právo střetává s jinými ústavně zaručenými lidskými právy a svobodami,  resp. veřejným statkem důležité povahy, přitom může být právě situace, kdy se právo občana  na svobodný vstup na území ČR ocitá v rozporu s veřejným statkem v podobě veřejného  zájmu na ochraně veřejného zdraví, jenž není s jistým zjednodušením fakticky ničím jiným,    

36 V následující části odůvodnění týkající se zásahu do ústavních práv je hojně (mnohdy formou přímých citací)  využíváno odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2021, sp. zn. 18 A 16/2021.

26 

než sumou práv ostatních osob na ochranu života a zdraví, která mohou být riziky  souvisejícími s umožněním vstupu občana, jemuž svědčí právo svobodného návratu  na území, negativně dotčena. 

Test proporcionality se standardně skládá ze tří kroků, a to z posouzení vhodnosti (zda  ochranné opatření vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl), potřebnosti (zda sledovaného  cíle nelze dosáhnout mírnějšími prostředky) a přiměřenosti. 

K první podmínce vhodnosti Městský soud Praha uvádí, že není sporu o tom, že takovéto  omezení je obecně způsobilé dosáhnout legitimního cíle v podobě ochrany veřejného zdraví.  Onemocnění COVID-19 může být způsobeno jen přenosem viru mezi osobami; toto riziko je  vyšší, dochází-li k přeshraničnímu pohybu ze zemí, v nichž je nákaza vysoce rozšířena. Dále  je nutno brát v potaz i nové mutace koronaviru, které dle předběžných expertních studií  vykazují vyšší infekčnost a/nebo způsobují horší průběh onemocnění. Předběžné studie se  také prozatím kloní k faktu, že nové mutace snižují efektivitu očkování v současnosti  podávanými vakcínami. Vzhledem k tomu, že onemocnění COVID-19 je rozšířeno po celém  světě a tzv. nové varianty jsou procentuálně stále více zastoupeny mezi sekvenovanými  vzorky testů, je jakýmkoliv omezením a podmíněním přeshraničního pohybu osob fakticky  snižováno riziko spočívající v dalším šíření viru mezi zeměmi, potažmo v rámci společností  jednotlivých zemí. 

Dále je nutno věnovat se dvěma zbývajícím podmínkám, a to zda lze zamýšleného cíle  s obdobnými výsledky dosáhnout způsobem, který by mírněji či vůbec nezasahoval do práva  svobodného návratu občanů do vlasti, a zda taková mírnější řešení přicházejí v úvahu  (potřebnost a přimeřenost). 

Současná epidemická situace v ČR37 tenduje k horšímu vývoji, podobně jako v mnoha dalších  zemích38 (i v rámci mnoha zemí EU) je vývoj stále nepříznivý a situace i nadále velmi závažná,  že pro naplnění sledovaného cíle v žádném případě nepostačují mírnější prostředky, které do  předmětného základního práva nezasahují vůbec nebo jen zprostředkovaně a zanedbatelným  způsobem. Riziko importu případů je velmi vysoké a představuje stále velmi významnou  hrozbu, a to minimálně do doby podstatné proočkovanosti populace v České republice oběma  dávkami, tj. které ještě nebylo dosaženo. Rizikem současné situace je rovněž výskyt nových  variant, u kterých je potvrzena i nižší účinnost vakcín, konkrétně varianta např. varianta delta.  Riziko importu nákazy lze ilustrovat na následující tabulce, která je exportem z informačního  systému infekčních nemocí (ISIN) a přestavuje počet případů, kterých byla v rámci  epidemiologického šetření zjištěna cestovatelská anamnéza v zahraničí: 

Chorvatsko 266 

Španělsko 144 

Bulharsko 140 

Turecko 138 

37 https://koronavirus.mzcr.cz/ 

38 https://www.ecdc.europa.eu/en 

https://www.who.int/ 

Viz rovněž pravidelná aktualizace Ministerstva zdravotnictví, kterým se vydává seznam zemí nebo jejich částí  s nízkým, středním a vysokým rizikem nákazy onemocnění covid-19 na webu mzcr.cz

27 

Itálie 76 

Řecko 74 

Německo 66 

Rakousko 61 

Egypt 53 

Ukrajina 52 

Tunisko 46 

Malta 45 

Velká Británie 45 

Francie 38 

Rusko 37 

Slovensko 31 

Portugalsko 23 

Polsko 21 

Maďarsko 20 

Přesto je třeba přiznat, že lze uvažovat o snížení zátěže kladené před vstupem na území  zejména na občany České republiky tak, aby jim byl zajištěn snadnější, avšak bezpečný  návrat na území České republiky. Je proto akceptována výtka soudu, že stejná pravidla  pro návrat individuální a veřejnou dopravou nemusí spravedlivě odrážet míru rizika přenosu  infekce na spolucestující osoby. Ochranné opatření tak stanovuje odlišnou míru požadavků  pro cesty individuální dopravou a dopravou veřejnou. 

Současné nastavení popříjezdových opatření odpovídá průměrným opatřením v zemích EU  (situaci pravidelně monitorují zastupitelské úřady ČR). Nad zavedením povinné „státní  karantény“ ve státem určených zařízeních bylo rovněž uvažováno na úrovni Ústředního  krizového štábu a rovněž Rady pro zdravotní rizika, ale k realizaci této možnosti nebylo  přikročeno zejména z důvodu obrovských zásahů do osobní svobody osob (nehledě na to, že  následně soud judikoval absenci právního základu i pro samotný požadavek domácí  samoizolace) a rovněž značné ekonomické náročnosti pro dané osoby – o pobytu zdarma  nebylo uvažováno z důvodu toho, že MZV dlouhodobě nedoporučuje cestovat do rizikových  a vysoce rizikových zemí a většinu cest tvoří cesty na dovolenou, což jsou tzv. zbytné cesty,  které by měly být co nejvíce omezovány a i Doporučení Rady (viz dále) apeluje na členské  státy od těchto cest co nejsilněji odrazovat. V porovnání s požadavkem zajistit si před odletem  test, což je záležitost vyžadující časovou náročnost maximálně několika hodin, se povinná  mnohadenní „státní karanténa“ na vlastní náklady jeví jako neměřitelně více zasahující do  osobní životní sféry a pohodlí dané osoby. Neopomenutelným problémem je rovněž možný  přenos onemocnění již v letadle (viz dále) nebo prostředku veřejné dopravy, a tedy vystavení  rizikem nákazy dalších až stovek osob na palubě, které ovšem nemusí nutně cestovat  z rizikových zemí a nemusí tudíž dodržovat epidemiologická opatření po vstupu, ač mohly být  při cestě (např. na palubě letadla) infikovány nemocnou osobou – riziko nekontrolovatelného  šíření by tak exponenciálně rostlo. Zcela rezignovat na předvstupová opatření tedy nelze, lze  však modifikovat jejich absolutnost a nastavení, jak opatření průběžně činí. 

Městský soud v Praze vytýkal, že nelze marginalizovat ani překážku vyvěrající z toho, že  občan musí být schopen se v cizí zemi vůbec zorientovat a zjistit si informace k podmínkám  testování v dané zemi, k testovacím místům apod. a že problémem může být neznalost  místních reálií či jazyková bariéra; nejde přitom jen o otázku pohodlí, ale vůbec možnosti se  požadovanému testu za rozumných podmínek podrobit. Zde Ministerstvo zdravotnictví  upozorňuje na zásadní odlišnost situace na jaře 2020, kdy takřka okamžité „vypnutí“ zejména  letecké dopravy doslova uvěznilo tisíce osob v zahraničí a bylo nutné zajistit rozsáhlé  repatriační operace, od situace na jaře 2021, kdy osoby cestující do zahraničí si musí být  vědomy možných rizik spojených s omezenou leteckou a jinou veřejnou dopravou 

28 

a s požadavky na předkládání testů na vstupu či i výstupu z daných zemí. Podstatnou část  cestujících leteckou dopravou z/do ČR tvoří tzv. dovolenkáři využívající služeb cestovních  kanceláří, které se již adaptovaly na tyto změněné podmínky a požadavky a zajišťují či mohou  zajistit svým klientům plný „testovací“ servis a případně zajistit i pomoc s vyplněním PLF. I  osoby neznalé jazyka či místních reálií tak mohou dostát testovací povinnosti a povinnost  vyplnit PLF. Individuální turisté jsou zpravidla osoby, které jsou schopny si samy zařídit  letenky, samy si zajistit ubytování a je proto důvodné předpokládat, že ovládají některý ze  světových jazyků a rozhodně jsou schopny si zajistit test v destinaci a vyplnění PLF.  Dosavadní dlouhodobý přístup spočívající pouze v doporučení omezit tzv. zbytné cesty  v souladu s koordinovaným postupem dohodnutým v rámci EU nevedl k žádoucímu omezení  těchto cest, kdy stále tisíce a tisíce obyvatel České republiky cestují za turistikou do rizikových  oblastí, což nelze v žádném případě považovat za nezbytnou cestu. Varování Ministerstva  zahraničních věcí je pravidelně zveřejňováno na internetových stránkách tohoto rezortu  (https://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/aktualni_doporuceni_a_varovani/index.html).  

Upozorňováno je rovněž na dynamicky se měnící podmínky pro leteckou přepravu a vstup  do jiných zemí. 

S ohledem na širokou dostupnost připojení na internet, a to i připojení bezplatného a dále  s ohledem na celosvětovou rozšířenost požadavku na vyplňování národních PLF a  v neposlední řadě na očekávané brzké napojení na euPLF, není požadavek na vyplnění PLF  požadavkem, který by znamenal nepřiměřené ztížení návratu zejména občanů ČR do vlasti.  Více viz pasáž věnovaná PLF.  

Ač nelze veškeré cesty jistě subsumovat pod cesty na dovolenou, u služebních cest či jiných  nezbytných cest mohou osoby využít k zajištění své informovanosti buď jednotlivé  zastupitelské úřady ČR v zahraničí či speciální informační linky, zejména informační linku  ministerstva vnitra (OAMP)39 zřízenou speciálně pro účely cestování. Průběžně jsou  shromažďovány informace o místech po celém světě, kde se lze nechat testovat, tato místa  průběžně přibývají, a to zejména z toho důvodu, že negativní test vyžadují před vstupem  Spojené státy americké40 (ale i další země). Zemí, kde se nedá otestovat, je „jako šafránu“  a rozhodně se nejedná o země, které jsou běžným či alespoň častým cílem občanů ČR.  Na dotazy osob, zda a kde se lze nechat v dané zemi světa otestovat, je tak minimálně  speciální cestovatelská infolinka ministerstva vnitra nebo zastupitelský úřad ČR v dané zemi  či regionu, schopna odpovědět. Na webových stránkách jak MV41, MZV42, tak MZ43 jsou  pravidelně zveřejňovány informace o podmínkách cestování, na letišti jsou k dispozici letáky  v české i anglické verzi upozorňující na podmínky návratu do ČR. Cestující osoby tak mají  jednoznačně spoustu možností, jak se s podmínkami seznámit či jak se dozvědět, kde se dá  v dané zemi otestovat. 

Jak bylo uvedeno výše, v případě návratu veřejnou dopravou (zejména letadlo, ale i vlak nebo  autobus) je riziko přenosu na další osoby exponenciálně větší než v případě individuální  dopravy (osobním vozem, ať již vlastním či zapůjčeným). Rovněž nemalou část (cca 1/3)  cestujících osob „tzv. dovolenkářů“ jsou děti, kde často ochrana dýchacích cest není  požadována nebo je „roušková hygiena“ často porušována. I u dospělých pak na delších  letech dochází k potřebě uspokojit alespoň pitný režim, a to jednak z důvodu logické potřeby  během delšího pobytu v klimatizovaném prostoru a jednak z důvodu horšího přívodu vzduchu  a tím pádem pocitu „vysušení“ během nošení roušky/respirátoru. Z tohoto důvodu je nastavení    

39 https://www.mvcr.cz/clanek/coronavirus-informace-mv.aspx 

40 https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/travelers/testing-air-travel.html 

41 https://www.mvcr.cz/clanek/coronavirus-informace-mv.aspx 

42 https://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/tiskove_zpravy/x2020_04_25_rozcestnik_informaci_k_cestovani.html 43 https://koronavirus.mzcr.cz/seznam-zemi-podle-miry-rizika-nakazy/

29 

odlišných pravidel pro cesty veřejnou a individuální dopravou zcela na místě. O rizicích nákazy  v letadle a o vhodnosti přijetí předletových opatření je k dispozici několik studií, na něž je  odkazováno: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7655026/ 

https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/travelers/travel-during-covid19.html (obsahuje  odkazy na další informace) 

https://www.researchgate.net/publication/342573493_COVID 

19_and_Public_Transportation_Current_Assessment_Prospects_and_Research_Need Uvedené webové stránky obsahují odkazy na další informační zdroje.  

Vyšetření antigenním testem je časově, finančně i místně přístupnější než vyšetření RT-PCR  testem. Bod 17a Doporučení Rady zdůrazňuje extrémní míru rizika při cestování z tmavě  červených zemích následovně: „Členské státy by měly vyžadovat, aby osoby cestující z oblasti  klasifikované jako „tmavě červená“ podle bodu 10 písm. ca) podstoupily jak test na infekci  COVID-19 před příjezdem, tak karanténu / domácí izolaci v souladu s doporučeními Výboru  pro zdravotní bezpečnost.”  

S účinností od 11.9.2021 se upravil text ochranného opatření v návaznosti na rozsudek  Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2021, sp. zn. 10 A 74/2021, tak, že v případě  antigenního testu nebo RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2, resp. jeho antigenu,  je třeba výsledek testu doložit potvrzením vystaveným osobou oprávněnou provádět tento test  v zemi, ve které byl proveden. Opouští se tak vymezení, že dané potvrzení vystavuje  akreditovaná laboratoř, popř. poskytovatel zdravotních služeb a zavádí se pravidlo, které je  založeno na respektu k tomu, kdo je oprávněn v souladu s právním řádem dané země  provádět daný druh testu v této zemi. V České republice je takovou oprávněnou osobou  poskytovatel zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle  zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon  o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k rozdílnosti přístupu  v různých zemích nelze na jednu stranu požadovat zcela stejnou úroveň oprávnění dané  osoby jako v České republice, na druhou stranu nelze zcela rezignovat na alespoň rámcové  vymezení subjektu, který test provede, a to z důvodů uvedených dále. 

Vzhledem k problému zmíněnému v citovaném rozsudku se dále explicitně vysvětluje, že  nelze akceptovat potvrzení o výsledku testu, který v zahraničí provedl poskytovatel  zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb platné na území  České republiky, vydané na základě rozhodnutí příslušného správního orgánu podle zákona  o zdravotních službách, který však nemá takové oprávnění vydané příslušným orgánem státu,  kde byl proveden test. Je tomu tak proto, že oprávnění podle zákona o zdravotních službách  je oprávněním poskytovat zdravotní služby pouze na území České republiky vzhledem  k zásadě teritoriality. Takové oprávnění tedy nedává oprávnění poskytovat zdravotní služby  na území jiného státu a také české orgány nemohou kontrolovat dodržování povinností  poskytovatelů zdravotních služeb na území jiného státu, než je Česká republika. Z tohoto  důvodu nelze připustit aprobování provádění testování českými subjekty v zahraničí, které  k tomu nejsou podle tamějších pravidel oprávněny, jednalo by se o nepřípustný zásah  do suverenity daných zemí. Vzhledem k závažnosti dopadů není pro tyto účely akceptováno  provádění samotestu, a to ani ve variantě samotestu s dohledem zdravotnického pracovníka  přes videohovor. Nadto samotest provedeny laickou osobou, byť pod vzdáleným dohledem  zdravotnického pracovníka, je stále považován za samotest, nelze tedy na zakladě takového  svědectví o provedeném samotestu laickou osobou pořídit záznam do ISIN a vydat v souladu  s pravidly EU digitální certifikát. 

S ohledem na to, že není připuštěna možnost provedení tzv. „samotestu“, je provedení testu  nutno považovat za zdravotní službu ve smyslu zákona o zdravotních službách a rovněž jako  „zákrok“ ve smyslu Úmluvy o lidských právech a biomedicíně; tato úmluva v čl. 4 stanoví:  „Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět  v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.“ Jakkoli je pojem „zákrok“ podle 

30 

Úmluvy o lidských právech a biomedicíně vykládán široce, jsou jím pouze výkony prováděné  odbornými osobami v souladu s „profesními povinnostmi a standardy“. Právě odbornost  garantovaná získáním oprávnění k poskytování zdravotních služeb je určujícím faktorem  i podle zákona o zdravotních službách (§ 2), jenž byl přijat právě k implementaci Úmluvy  o lidských právech a biomedicíně. Tato úmluva je rámcovou Úmluvou otevřenou i nečlenským  státům Rady Evropy, která stanovuje obecné standardy na ochranu lidské bytosti v kontextu  biomedicínských věd. Ač počet smluvních stran úmluvy nezahrnuje zdaleka všechny země  světa, je zájmem České republiky, aby zejména její občané podstupovali v zahraničí testy  prováděné oprávněnými a tedy implicitně dovozováno odbornými osobami a byla tak zajištěna  jednak co největší validita prováděného testu a jednak bylo minimalizováno ohrožení zdraví  občanů České republiky. 

Na druhou stranu není znemožněno, aby v případě kratších cest osoba doložila potvrzení  o absolvování testu provedeného v České republice, pokud časový rámec cesty je takový, že  platnost testu bude splňovat požadavky ochranného opatření. 

Pravidla účinná od 5.4.2021 již po definovaných skupinách osob – zejména občané ČR – nepožadují negativní výsledek testu na přítomnost SARS-CoV-2, ale pouze potvrzení o  provedeném testu. Bude tak v případě cest veřejnou dopravou záležet na konkrétním  dopravci, zda před cestou požaduje bez ohledu na česká pravidla negativní test nebo ne.  Osoba, která obdržela pozitivní výsledek testu, si musí – opět pomocí např. cestovní kanceláře  nebo zastupitelského úřadu ČR v zahraničí – ověřit, zda pravidla země odjezdu umožňují  ukončit izolaci za účelem návratu do České republiky. Osoba by se měla seznámit  s podmínkami přepravy – tedy zda jí přeprava bude umožněna. Pokud ano, bude poté na  dopravci, zda dané osobě cestu umožní, kdy tato osoba je povinna ho o své pozitivitě  informovat, a to z důvodu přijetí možných zpřísněných opatření během cesty či alespoň  usazení dané osoby v dostatečné vzdálenosti od ostatních cestujících, je-li to možné  vzhledem k obsazenosti letadla. S ohledem na existující riziko přenosu nákazy během letu  nelze s respektem na práva ostatních cestujících na ochranu jejich zdraví na povinnosti  informování dopravce rezignovat. 

Pravidla účinná od 5.4.2021 respektují obdobnost postavení některých cizinců s občany ČR,  a proto dvojkolejnost pravidel se netýká pouze občanů ČR. Nová pravidla rovněž prošla výše  uvedeným testem proporcionality. 

X. Dílčí okruhy 

K 21.6.2021 je plně ze strany České republiky obnoven vstup ze zemí Evropské unie+  za účelem turismu při dodržení epidemiologických pravidel jak pro vstup, tak pro pobyt  v České republice. 

V souvislosti s riziky dalšího importu a masivního šíření nových mutaci v České republice se  zpřísnila pravidla pro návraty ze zemí s vysokým rizikem nákazy (tzv. červené země), kdy  od 1.7.2021 platí pro návraty stejný režim jako pro návraty ze zemí s velmi vysokým rizikem  nákazy – tzn. povinnost PCR testu nejdříve 5. den po příjezdu. Na riziko importu a na nutnost  přísných cestovatelských pravidel upozorňuje dlouhodobě i mezioborová expertní  epidemiologická skupina MESES (https://www.meses.cz/doporuceni-k-prijezdum-ze 

zahranici/). 

Pro cesty z tzv. zelených a oranžových zemí se přistoupilo ke zmírnění a sjednocení pravidel,  kdy test bude možné ve všech případech možné provést až na území České republiky. 

K povinnostem směřujícím k dopravcům – není stanovena povinnost zkoumat podmínku, zda  potvrzení o testu vystavila oprávněná osoba, neboť povinnost zajistit si provedení testu  oprávněnou osobou je stanovena cestujícím osobám, kdy nelze vycházet z předpokladu, že  osoby tuto povinnost nebudou dodržovat. Případné stanovení povinnosti dopravci zkoumat, 

31 

zda daná osoba tuto svou povinnost splnila a ověřovat tedy skutečnost, zda bylo potvrzení  o výsledku testu vystaveno oprávněnou osobou, byla vyhodnocena jako povinnost vůči  dopravci nepřiměřená. Stále však musí dopravce zkoumat, zda předložený výsledek je  výsledkem té dané osoby, jaký výsledek je a o jaký test se jedná. To je zjistitelné přímo  z předkládaného dokumentu, na rozdíl od skutečnosti, zda jej vystavila oprávněná osoba nebo  ne – to vyžaduje manuální kontrolu přes internetové stránky. Dále neexistuje celosvětový  kompletní seznam naprosto všech oprávněných osob, ověřování stovek výsledků testů  před nástupem do letadla (například) by nepřiměřeně zdržovalo proces nástupu. Policie ČR  individuální předkládané výsledky v případě podezření ověřuje a věc případně předá k řízení  krajské hygienické stanici. 

Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA, v. r. 

ministr zdravotnictví

32