Vodu bereme v Dubaji smrtelně vážně - Jiří F. Potužník

Voda byla hlavním tématem české expozice na světové výstavě EXPO v Miláně a bude tomu tak i v Dubaji. Generální komisař české účasti na EXPO Jiří František Potužník ale upozorňuje na zásadní rozdíl: „V Dubaji už je voda element, nabízí mnohem víc než potěšení – a to v regionu, který čelí jejímu nedostatku.“ Výstava EXPO v Dubaji začala 1. října a potrvá půl roku. (První část rozhovoru už na webu Export.cz vyšla dříve.)

Český pavilon v Dubaji. Foto: CZ EXPO Dubai 2020

Lidé si obvykle vzpomenou na minulé světové výstavy díky jednotlivým dominantním exponátům typu Eiffelovy věže, Atomia nebo třeba československé restaurace z výstavy EXPO 1958. Co si myslíte, že utkví v paměti lidem z české účasti v Dubaji?

Technologie S.A.W.E.R., která umožňuje získávat vodu ze vzduchu. Mnozí lidé už se nás na ni ptají, včetně reportérů zahraničních televizí. Vymyslel jsem ji původně spíš na úrovni Julese Verna – aniž bych se s ním chtěl srovnávat – než vědce. Moje myšlenka byla, že ukážeme pět patentů, které dáte dohromady a vznikne voda ze vzduchu. Když tuto myšlenku převzalo ČVUT, nezůstalo pouze u ukázky českého potenciálu. Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že z ní udělali zařízení, které v době stoupající ceny energie a zhoršených možností přístupu k nezávadné vodě může být pro některé oblasti reálným řešením. Primárně pro ty, kde žádnou infrastrukturu ani jinou možnost získat vodu pro rostliny, zvířata nebo člověka nemáte.

S podobným pojetím svého pavilonu přicházejí do Dubaje i Nizozemci. Také chtějí vyrábět vodu ze vzduchu a využívat při tom ultratenké solární panely…

Ano, překvapivě také Nizozemci. Ale podobné technologie prezentuje více zemí. Pokud vím, drtivá většina z nich produkuje jednotlivé litry vody denně. My ji vyrábíme ve stovkách litrů. Záměr vyrábět na výstavě EXPO vodu ze vzduchu jsme oznámili v roce 2017. Ostatní státy se přidaly o dost později.

Myslíte, že se Nizozemci nechali inspirovat?

To by nebylo špatně, naopak. Přál bych si, aby nyní odborníci udělali srovnání – tahle technologie stojí tolik, vyrobí tolik litrů vody denně a je samostatná nebo není. Víme, že můžeme umístit naše zařízení uprostřed pouště, nechat ho tam stát a ono pojede samo. To jsme vyzkoušeli přímo v poušti Sweihan. Experti Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT se rozhodli získávat vodu prostřednictvím desikantu, tedy materiálu, který ostatní nevyužívají. Fakticky vymysleli houbu, která vodu extrahuje ve velkých objemech. Ostatní systémy většinou pracují pouze na principu kondenzace, kdy za cenu obrovských energetických ztrát generujete velmi málo vody. My to máme naopak. S.A.W.E.R. je jediná technologie, která dokáže vyrobit vodu i z tak suchého vzduchu, jaký je třeba v Rijádu.

Počítáte s tím, že technologie, které v Dubaji prezentujete, by měly mít významné komerční využití?

V tomto případě to pro mě je velmi milé překvapení. Doufám, že se komerční potenciál potvrdí. Původně jsem pracoval s jiným konceptem extrakce molekul vody ze vzduchu s využitím nanotechnologií. Myslel jsem si, že ukážeme, co dokáží různé české technologie, ale že vytvořit finální produkt pro komerční využití by bylo příliš drahé a složité. Centrum UCEEB ale tento produkt vyvinulo. Dnes už máme tři verze systému S.A.W.E.R. Za prvé je to ta inkorporovaná v českém pavilonu, která má výrobní kapacitu téměř 1000 litrů vody denně. Za druhé máme kontejnerovou verzi s kapacitou 100-200 litrů, podle toho v jak suchém či vlhkém prostředí bude umístěna. A za třetí už existuje také mobilní jednotka, kterou unesou dva chlapi a která vygeneruje 10-20 litrů vody denně. O tu mají velký zájem spojenecké armády. A profesor Tomáš Matuška už pracuje na čutoře – jednotce záchrany pro jednotlivého člověka. S.A.W.E.R. vyslovujeme jako sejvr – jako odvozeninu od anglického slovesa to save, protože chceme zdůraznit, že tato technologie opravdu zachraňuje.

Před časem jste upozorňoval, že je třeba vědět, k čemu přesně má S.A.W.E.R. sloužit. Není to řešení pro města Dubaj nebo Abú Dhabí. A také to není technologie na odsolování vody.

Je to řešení pro ta místa, kde není infrastruktura. Odsolování vody je ve skutečnosti méně energeticky náročné. Když máte k dispozici slanou vodu, jen ji odsolujete, nemusíte ji vyrábět. Na druhé straně už jsou místa, kde se vody odsoluje tolik, že vysoká koncentrace soli, která se vrací do moře, mění faunu a flóru na mořském dně. Takže uvidíme… Ale kromě S.A.W.E.R. nevím o žádné jiné technologii, kterou dáte do pouště, jdete od toho a ono to samo funguje. Když máte diesel agregát, potřebujete člověka, který do něj naleje naftu. To už bychom tam ale rovnou mohli přivézt přímo tu vodu. Myslím, že v energetické efektivitě konkurenci nemáme.

Pro Česko je navíc typické propojení technologie s designem, díly sklářů. To byl asi také klíčový záměr?

Koncept S.A.W.E.R. byl znám ještě předtím, než se vybírala architektura pavilonu. Je významně inspirovaná pomyslnými tryskajícími gejzíry, které původně měly být z bioplastů, ale z různých důvodů jsme se nakonec rozhodli pro změnu materiálu – je jím ušlechtilá leštěná ocel. To z hlediska udržitelnosti dává smysl, protože tu ocel můžete znovu použít. V době, kdy jsme ke změně přistupovali, jsme ale netušili, že vznikne největší ocelová ručně dělaná socha na světě. Je to 17 kilometrů kapilár, které váží přes osm tun.

Jiří F. Potužník během přípravy českého pavilonu. Foto: CZ EXPO Dubai 2020

VODA JAKO ELEMENT

Voda byla ústředním tématem už na světové výstavě v Miláně. Není trochu paradox, že se Češi – kteří nemají moře, velká jezera ani mohutné řeky – tolik věnují právě vodě?

Možná je to trochu moje obsese. Mezi Milánem a Dubají je ale rozdíl. V Miláně jsme měli vodní plochu, která lidem zpříjemnila návštěvu našeho pavilonu v horkém létě. Tato myšlenka se osvědčila, náš pavilon byl mimo jiné vyhlášen za nejpohodovější vůbec. V Dubaji už je voda element, nabízí mnohem víc než potěšení – a to v regionu, který čelí jejímu nedostatku. Vezměte si, že 97 procent Spojených arabských emirátů tvoří poušť. Cena vody roste v návaznosti na to, jak se zvyšují ceny energií a potřeba vodu mít. A Česko je zemí, kterou kromě Novosvětské symfonie, Vltavy nebo Rusalky symbolizuje i to, že jsme rozvodím Evropy. Voda u nás inspiruje hudebníky, architekty i vědce. V Miláně jsme si s vodou hráli, v Dubaji ji bereme smrtelně vážně. Pokud svět, nedej bože, v budoucnosti čeká nějaký významnější konflikt, nepochybně bude o vodu. Dnes víme, že boje v Sýrii se z velké části vedly o řeky a přehrady.

Objevitel pramenů Amazonky Bohumír Janský v nedávném rozhovoru pro časopis MED prohlásil, že byznys kolem vody nabízí obrovské příležitosti a Češi by toho měli využít. Váš pohled se asi příliš neliší?

Naše původní myšlenka byla – přivezeme do Dubaje něco, co stvoří oázu v poušti. Symbol. Technologický zázrak. Česká republika není nejznámější zemí, není největší ani nejbohatší. Může být ale hrdá na inovativní potenciál a flexibilitu, která naší relativně menší zemi umožnila přežít staletí.

Jaké další technologie budeme v Dubaji prezentovat? V centru pozornosti asi bude také 3D tisk…

Jednoznačně. 3D tisk představíme na několika úrovních. Budou to osobní tiskárny firmy Prusa Research, které vám dávají obrovskou svobodu – můžete si doma natisknout, co chcete. Nemusí to být náhradní díl k nějaké stavebnici, může to být třeba článek prstu pro lidi, kteří mají protézu. Chystáme se prezentovat také novou generaci filamentů vyrobených z bioodpadů včetně tuku separovaného ze septiků a z jinak nepoužitelného pouštního písku. Z těchto tiskárenských náplní společnosti Fillamentum vzniknou nádherné stavební prvky v zahradě. Tiskne je 3D rameno VUT Brno. A design nově vyvinutých stavebních prvků pochází z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Spolupracují zde tři subjekty – soukromá firma se studenty a profesory dvou univerzit.

Pavilon Terra se zaměřuje na podobná témata jako ten český. Foto: Shutterstock

ŽÁDNÉ RETRO

Mnozí lidé ve světě asi netuší, že Josef Průša je Čech. To samé platí o historických osobnostech – třeba Alfonsu Muchovi, na kterého jste jako organizátoři české účasti v Dubaji také nezapomněli. Berete EXPO jako příležitost ukázat, že lidé jako Průša nebo Mucha jsou nebo byli Češi?

Mám velký odpor k nacionalismu, ale jsem od malinka vychovávaný k hrdosti na to, že jsem Čech. Takže jednoznačně. Vůbec nepochybuji o tom, že jsme jedna z nejschopnějších zemí na světě. To není fráze. Návštěvníci naší expozice si možná uvědomí, že robot je české slovo, i když si mnozí lidé na světě myslí, že s ním přišel Isaac Asimov nebo někdo jiný v zahraničí. Na druhé straně naším cílem není se přehnaně pyšnit historickými úspěchy. Výstavy EXPO by podle mě neměly být retro. To neznamená, že se historii úplně vyhneme. Připomeneme třeba také objevy zakladatele genetiky Gregora Mendela. Na tom to ale stát nemůže. Říkat, že jsme byli před 100 nebo 150 lety jedničky, nedává velký smysl. To jsme mohli dělat před těmi 150 lety, ne teď.

Ale třeba Alfonse Muchu tam mít budete…

Částečně tam bude. Měly by tam být šperky, inspirované tvorbou Alfonse Muchy. A také velká show iMucha v podání Michala Dvořáka v rámci národního dne 21. března 2022. Ale obrazy Alfonse Muchy vystavovat nebudeme, vystavujeme současné věci a představujeme tvůrce jako Jakub Nepraš nebo Vlastimil Beránek. Návštěvníci se budou moci seznámit s abstraktní malbou Adély Olivy. Nabízíme hlavně současnost a budoucnost. Jedné velké expozici s nadsázkou říkám Ikarie XB 1 – chceme, aby působila opravdu jako sci-fi. Už jsem mluvil o robotických rukou, 3D tisku. V Dubaji také ukážeme nejmenší 3D tisky na světě od společnosti IQ Structures, což jsou nanohologramy. Vyhrávají jednu světovou cenu za druhou, nikdo je nedokáže napodobit a nedají se padělat – primárně to jsou ochranné prvky na ceniny a cenné dokumenty. Silně zastoupená bude energetika, představíme nové způsoby výroby energie, její přepravy a využívání.

Tato řešení představí čeští akademičtí výzkumníci?

Nejenom. Akademie věd má pod sebou 14denní výstavu, která zahrnuje vizionářské ukázky – například loď, která polyká plasty v moři a na břeh přiváží pitnou vodu i topný olej. Akademici připravili také stálý exponát Alga Oasis, což je uměleckým způsobem ztvárněný fotobioreaktor, který spaluje oxid uhličitý ve vzduchu, ve vodě a produkuje nutričně kvalitní řasy. Soukromá společnost Fenix Energy zase představí mimo jiné řešení, jak optimalizovat energetické toky, využít rekuperaci a propojit chytré objekty, mezi kterými může být například i nemocnice. V českém pavilonu se zabýváme celým spektrem energetických řešení – od možností, jak mohou jednotliví lidé omezovat spotřebu a chovat se k planetě trochu slušněji, až po komplexní projekty pro celá města a aglomerace. A technologický rozměr mají také exponáty českého skla. V našem konceptu dostává přednost sklo designové, moderní, vyrobené s využitím nových technologií – včetně zlatého deště od firmy Lasvit, zlatých pulzujících lián.

Zlatý déšť – tedy opět voda…

Vše na sebe musí logicky navazovat. Řadu zájemců, kteří se chtěli na výstavě EXPO prezentovat nebo si přímo pronajmout výstavní prostor, jsme museli zdvořile odmítnout. Naše koncepce opravdu má nějakou hlavu i patu a my jsme výstavní prostor neprodávali stylem – máš na to prachy, tak přijeď.

Chtěli jste prezentovat také kosmické technologie. Jak to dopadlo?

To je bohužel nedopovězený příběh. Naším partnerem byla primárně vesmírná agentura v Abú Dhabí, ale uzávěra hlavního města Spojených arabských emirátů způsobila, že dva roky velmi intenzivní práce se nám nyní nejspíš nepodaří dotáhnout do konce. Možná někdy v budoucnosti. Spojené arabské emiráty chtějí vytvořit kolekci meteoritů, které dopadají do pouště. A v tomhle jsou Češi nejlepší na světě – vypočítali i to, kde skončil známý čeljabinský meteorit. Chtěli jsme také prezentovat Prahu jako sídelní město satelitního systému Galileo a kosmické agentury Evropské unie EUSPA. To vše musíme nahradit jinými výstavami, programy. Nechci říct méně kvalitními, ale méně hvězdnými. Bohužel ne všechno, co jsme rozjeli a do čeho jsme investovali spoustu času i peněz našich partnerů, dopadlo dobře. Koronavirus nám zamíchal kartami po všech stránkách – nejen investičních, ale i koncepčních.

TERRA I HAWKING

Co vás zaujalo z toho, co pro EXPO v Dubaji připravili domácí organizátoři nebo další země?

Určitě to je sousední pavilon organizátorů Terra. Prezentuje podobné věci jako my, klade důraz na zásobování lidstva i planety jako takové vodou a ochranu vody. Kdyby to šlo, dal bych do tohoto pavilonu cedulku – teď jste viděli různé teoretické možnosti a pokud chcete vidět, jak to může už v současnosti fungovat, zajděte do českého pavilonu. Tam roste zeleň díky vodě ze vzduchu. Líbí se mi architektura britského pavilonu, podobně jako už v Šanghaji i Miláně. Spojené království staví na výstavách EXPO budovy, které jsou samy o sobě exponátem číslo jedna. V Šanghaji to byla pampeliška a uvnitř chrám semen, v Miláně zase úl – plástev bez střechy, prostě umělecké dílo. V Dubaji je to metafora teorie všeho, poklona profesoru Stephenu Hawkingovi. Myslím ale, že před Českou republikou je ještě dlouhá cesta k tomu, aby si mohla na světové výstavě takový jeden dominantní exponát dovolit. Cítím to tak, že bychom měli i do budoucna navazovat na naši strategii jednotného celku složeného z více částí.

Jak výstavu EXPO ovlivňuje soupeření velmocí? Čína uvádí, že má největší pavilon. Američané ukazují největší exponát – raketu Falcon…

To je mi úplně ukradené. Mojí ambicí není být největší, ale nejchytřejší. A to si myslím, že pořád můžeme být.

Kdybychom použili výrazy politologa Josepha Nye – posouvají se světové výstavy od hard power k soft power, od tvrdé k měkké moci?

Je to tak, jak to každá země cítí a jak se chce prezentovat. Pokud mi ruský pavilon v Miláně připomínal letadlovou loď, nijak mě to nepřekvapilo. Pokud jsou čínské pavilony tradičně obrovské, nemusí to nutně všechny ohromovat. Mě spíše ohromí největší leštěná socha nebo nejmenší nanostruktura.

Obojí prezentují v Dubaji Češi…

Jasně, kopu za naše barvy. Ale velikost sama o sobě podle mě opravdu není rozumnou sázkou, notabene v Dubaji. V Dubaji máte nejvyšší barák na světě, největší ruské kolo na světě, řadu dalších největších věcí na světě…

Mělo by smysl, aby také Česko někdy v budoucnu pořádalo světovou výstavu?

Myslím, že by to smysl mělo. Nemusí to být takzvané velké EXPO, ale specializované – zaměřené na užší téma. Takových možných témat je spousta. Už jsme o tom mluvili – svět od nás převzal řadu věcí a mnoho lidí ani neví, že původně pocházejí z Česka. Není to zdaleka jenom slovo robot. Praha má fantastickou polohu v srdci Evropy, velmi slušné letiště a také sice ne bezchybnou, ale poměrně slušnou dopravní infrastrukturu. Pokud jde o výstaviště, kolem Křižíkovy fontány výstavní pavilony jsou. Také se dá pracovat s prostorem vedle Tróji naproti přes řeku.

Znamenalo by to obrovské investice…

Ale ty stejně vznikají. Jsem stále příznivcem toho, že pokud stát projeví dobrou vůli, tím prvním, na co by se měl zaměřit, je zjistit zájem soukromého sektoru. Rozhodně by o pořádání výstavy neměl rozhodovat jenom stát nebo magistrát. Minimálně Praha, a myslím, že i Brno, ale potenciál na pořádání světové výstavy mají. Ideálně by se obě města mohla spojit. Modernizace dálnice a výstavba železničních rychlotratí v Česku by měly být samozřejmostí i bez výstavy EXPO, ale mohli bychom uvažovat o tom, jestli mezi Prahou a Brnem nevybudovat hyperloop. Pokud by se ukázalo, že pořádat EXPO ve dvou městech je logisticky příliš složité, je jisté, že Praha vhodné výstaviště k dispozici má.

JAN ŽIŽKA