Vědro z Kladiny na Pardubicku vydalo svědectví – vědci mluví o nejstarším prosném bylinném pivu v Evropě

Článek The oldest millet herbal beer in the Europe? The ninth century BCE bronze luxury bucket from Kladina, Czech Republic (Nejstarší prosné bylinné pivo v Evropě? Bronzové luxusní vědro z 9. století před Kristem z Kladiny) je publikován na webu onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/arcm.12711

Bronzová nádoba má nyní za sebou náročnou více než tříletou konzervaci restaurátorkami Východočeského muzea v Pardubicích a čeká na vystavení. „Vědro z Kladiny na Pardubicku patří k bezesporu nejvzácnějším exponátům sbírek pardubického muzea, proto mu také odborníci věnují pozornost již od roku 2017,“ uvedl ředitel muzea Tomáš Libánek.

Prosné pivo s bylinkami – kyselé a hořké

Nové informace umožnila především spolupráce archeologů s přírodovědci. Látku miliacin, která je považovaná za indikátor prosa, odhalil výzkum chemika Lukáše Kučery (Přírodovědecká fakulta UPOL). Paleobotanikovi Liborovi Petrovi (Přírodovědecká fakulta MUNI) se podařilo objevit pozůstatky přidaných bylin, archeobotanik Jaromír Kovárník (JČU) zase doložil vaření škrobových zrn. Jako pivo pak obsah nádoby interpretovali archeolog Martin Golec (Filozofická fakulta UPOL) a archeoložka Zuzana Golec Mírová (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy). „Právě tato rostlinná směs nás vedla k úvahám o pivu dochuceném hořkými bylinami,“ uvedl Martin Golec. „Kriticky nelze vyloučit použití směsi na přípravu hořkého kašovitého pokrmu, který by však byl nejspíše nepoživatelný,“ dodala Golec Mírová.

Chemik a zároveň zkušený domácí pivovarník Lukáš Kučera se pokusil takový nápoj vytvořit. „V minulosti byla piva kvašena tzv. divokými kvasinkami, u nichž je výsledek vždy neznámý. Obecně jsou takováto piva poté velmi kyselá a více připomínají víno nebo zkvašený mošt. Můžeme tedy říct, že se pivo blížilo dnešnímu stylu lambik, ale hořčené bylinami (styl gruit). Pivo se nám podařilo také uvařit,“ neskrýval radost Kučera.

Nová varianta bronzové nádoby

A co nového ještě vědci o vědru zjistili? Kladinský exemplář nádoby archeologové považují za přechodný typ, který vznikl v pozdní době bronzové. Archeologové Miloslav Chytráček (Archeologický ústav AV ČR) a Martin Golec vyčlenili na základě specifických znaků dokonce speciální kategorii vědra typu Kurd variantu Kladina. Výzdoba kladinské „krásky“ se pak plně hlásí k tradici závěru doby bronzové. Četné paralely odborníci našli především na území Karpatské kotliny (dnešní Maďarsko) a to na vědrech typu Hajdúböszörmény, pojmenovaných podle maďarské lokality nedaleko Debrecínu. Nicméně i zde jsou rozdíly, a to v nápadné výšce kónického těla nádoby, v uspořádání výzdobných motivů a také v pečlivosti provedení, kterým český příklad ostatní výrazně předčí, pozoruhodná je zejména dvojnásobná velikost.

Dar bohům

Jaký byl význam vzácné nádoby? Archeologie může nabídnout pouze hypotetické vysvětlení. „Lokalizace v krajině, exkluzivita nálezu v rámci východního Polabí a zejména obsah luxusní nádoby dovolují výzkumnému týmu představit hypotézu o rituálním významu nálezu,“ poznamenal iniciátor výzkumu, archeolog Jan Jílek (Filozofická fakulta MUNI, VČM). „Na základě těchto indicií můžeme uvažovat, že nádoba byla uložena do země jako obětina věnovaná blíže neidentifikovanému božstvu, pantheonu lidu popelnicových polí. Jednalo se jistě o významnou událost pro místní elitní komunitu slezskoplatěnické kultury, která mohla být spojena se slavností k uctění božstva,“ dodal.

Vědro ve stálé expozici

„Po náročné konzervaci, která skončila teprve v létě, chystáme v roce 2023 speciální stálou expozici věnovanou tomuto unikátnímu nálezu,“ přislíbil ředitel muzea Tomáš Libánek. „O jejím provedení jednáme s architektonickým studiem architektky Evy Jiřičné,“ uzavřel s tím, že expozice nejen zprostředkuje příběh tohoto exponátu návštěvníkům, ale přinese originální architektonický návrh, ve kterém se spojí krása uměleckého řemesla pozdní doby bronzové s moderním designem.

Kladinské vědro:

· nalezeno v září 2017 u Kladiny na Pardubicku

· největší průměr 65 centimetrů, výška 65 až 70 centimetrů

· na výzkumu se podílí tým archeologů a přírodovědců z předních tuzemských vědeckých pracovišť (Masarykova univerzita v Brně, Univerzita Palackého v Olomouci, Univerzita Karlova, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, v.v.i., Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, Východočeské muzeum v Pardubicích)

Kontakty:

· PhDr. Jan Jílek, Ph.D. (Filozofická fakulta MUNI, VČM) – archeolog a iniciátor výzkumu – jilek@vcm.cz

· Mgr. Martin Golec, Ph.D. (Filozofická fakulta UPOL) - archeolog – Golec@seznam.cz

· RNDr. Lukáš Kučera, Ph.D. (Přírodovědecká fakulta UPOL) – chemik – lukas.kucera@upol.cz

· Mgr. Libor Petr, Ph.D. (Přírodovědecká fakulta MUNI) – paleobotanik – petr.libor@gmail.com

· Mgr. Zuzana Golec Mírová (Filozofická fakulta UK) – archeoložka – mirova.z@seznam.cz

· Ing. Jaromír Kovárník (Přírodovědecká fakulta JČU) – archeobotanik  – jkovarnik@prf.jcu.cz

· PhDr. Miloslav Chytráček, Ph.D. (Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i.) – archeolog – chytracek@arup.cas.cz