Centrální banka neselhala, za vysokou inflaci nemůže, míní člen bankovní rady Benda

Rozhovor s V. Bendou, členem bankovní rady ČNB
Jakub Horáček (iRozhlas.cz 14. 9. 2021)

Z centrálních bankéřů Vojtěch Benda vyčnívá tím, že jako jediný už dvakrát hlasoval pro silnější růst úrokových sazeb než většina. Lockdowny podle něj vyvolaly tlaky na zdražování a pomoc ekonomice v podobě nízkých úroků už není nutné dál udržovat. Naznačují to i srpnové údaje o inflaci, která poprvé od roku 2008 překonala čtyři procenta. Tohle číslo ale dle Bendy centrální banka neměla šanci ovlivnit, protože zdražování táhnou globální faktory.

V posledním týdnu se denní přírůstky nově odhalených případů covidu zase zvyšují. Co těmto číslům říkáte? Nemáte z nich strach?

Konkrétní číslo hodnotit nebudu, to je na epidemiolozích. Už zkraje března 2020 si naši experti, kteří se tomu věnují, poměrně dobře nastavili dopady, které pandemie a všechny lockdowny můžou mít. A mohu říct, že odhady po celou dobu vycházely dobře. Podzimní kolo pandemie ještě očekáváme, ale nepředpokládám, že by bylo tak zásadní jako to z přelomu loňského a letošního roku. Populace je hodně proočkována a hodně lidí je promořených a to znamená, že ekonomické dopady by neměly být tak výrazné.

Může tedy případná další vlna pandemie zvrátit trend, o kterém jsme opakovaně slyšeli z úst guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka, že budete zvyšovat úrokové sazby na každém měnovém zasedání?

V zásadě ne. Právě protože nepředpokládáme, že by došlo k totálnímu rozvratu. Ekonomika se velmi rychlým smrštěním gumy vrací po vynuceném covidovém uzavření zpátky do předcovidového stavu. Tempo zvyšování úrokových sazeb bude samozřejmě zohledňovat i to, jak se pandemická situace bude vyvíjet. A v tom se v bankovní radě všichni neshodneme. Část říká, že to nejhorší ještě není za námi, většina si ale myslí, že to nejhorší za námi přeci jen je a že nás čeká spíš období ekonomického růstu.

Vy tedy patříte spíš k té části, která si myslí, že to nejhorší za námi je. Už díky tomu prosazujete jako jediný centrální bankéř rychlejší tempo růstu úroků o půl procentního bodu. Proč jdete takto v uvozovkách proti proudu?

Proti proudu nejdu. Ve většině jsme všichni na stejné lodi v tom, že úrokové sazby mají stoupnout. Úkolem centrální banky je cenová stabilita. A protiepidemické restrikce nejsou protiinflační, ale naopak proinflační. Udržování extrémně nízkých úrokových sazeb evidentně není nástroj řešení pandemie a zároveň vytváří prostředí tlaku na růst cen.

Proč se lockdowny podle vás chovají proinflačně, tedy že vedou ke zdražování?

Když zavřete velkou továrnu, která vyrábí čipy nebo nějaký klíčový komponent pro několik stovek nebo tisíc odběratelů z celého světa, tak to způsobí odstávku, byť nechtěnou, i těchto firem. Omezuje to nabídku a to působí na růst cen. A v okamžiku, kdy stoupne poptávka, nejsou dostatečné kapacity na její uspokojení. Dochází k tlaku na růst cen. Není to typická poptávková recese, kdy lidé přestanou utrácet, firmy přestanou investovat. Lidem se v podstatě zakázalo utrácet a firmám vyrábět třeba kvůli nákazám v závodě. A to vede spíš k růstu cen. Centrální banka na to musí reagovat jiným mixem měnové politiky než v době klasické poptávkové recese.

Plyne z toho tedy ponaučení, že v době pandemie není vhodné tak moc snižovat úrokové sazby?

Pravidlo bych z toho nedělal, každá krize je jiná. Na začátku pandemie jsme reagovali velmi rychle, hned když vláda ohlásila první pandemická opatření. Chtěli jsme být opatrnější, a tak jsme dali větší impulz, který v okamžiku, kdy bude potřeba, můžeme z ekonomiky vytahovat zpátky.

Tak se bavme o tempu toho vytahování. Guvernér Rusnok říkal, že on sám na posledním zasedání málem hlasoval pro rychlejší růst sazeb, stejně tak někteří členové. Předpokládám, že jste je o tom přesvědčoval, proč se to nakonec nepodařilo?

Tu debatu si budou moci detailně přečíst všichni čtenáři za šest let, až bude zveřejněn protokol. To budu respektovat. Naše prognóza ukazuje, že potřebujeme zvyšovat sazby poměrně svižně. Z toho plyne, že velmi pravděpodobně může na některém příštím měnově-politickém jednání převážit názor pro vyšší zvýšení úrokových sazeb než o klasických 25 bazických bodů. Ale upozorňuji, že hlasujeme demokraticky. Každý má jeden hlas a rozhoduje většina.

Na brzdu jsme šlápli včas

V srpnu meziroční inflace zrychlila nad čtyři procenta. To je víc než dosavadní odhady ČNB a víc než vaše cílové tempo zdražování kolem dvou procent. Neselhala ČNB ve svém hlavním úkolu udržovat cenovou stabilitu?

Rozhodně neselhala. Růst spotřebitelských cen je globální fenomén, není ryze českým specifikem. Centrální banka nezaspala, naopak. Vědoma si proinflačních rizik začala šlapat na brzdy přes zvyšování úrokových sazeb jako jedna z prvních bank ve světovém srovnání. Česká národní banka je ale v jiné situaci než ECB nebo americký Fed, kde se potýkali s inflací hluboko pod svými cíli. Česká inflace zůstává zvýšená třetí rok v řadě. O to důraznější naše zpřísňování měnové politiky přes zvyšování sazeb musí být.

Berete tedy srpnové číslo jako potvrzení, že základní sazba má růst rychleji? Znamená to pro vás, že budete kolegy v bankovní radě ještě razantněji přesvědčovat, aby hlasovali pro zvýšení sazby o půl procentního bodu nebo pro ještě rychlejší tempo?

Slýcháme z různých stran, že současné zvýšení inflace je dočasné, že zmizí bez zásahu měnové politiky. Může být. Ale inflaci netáhne jedna položka, růst cen je plošný. A pokud nechceme, aby se současné zvýšení přeneslo na dlouhodobě vysoká inflační očekávání, a takové náznaky už vidíme v průzkumech, musíme už teď šlápnout na brzdu silněji covid necovid. Jestliže jsem minule hlasoval pro růst sazeb o půl procentního bodu, tak při zveřejněné inflaci výrazně nad prognózou stěží svůj postoj zmírním. Naopak se nedá vyloučit, že se ke mně přidají i další členové bankovní rady. Ale záviset to bude na výsledku jednání a na diskuzi nad aktuální prognózou.

S jakými pocity sledujete, že víceméně všechno zboží kolem zdražuje?

Radost z toho samozřejmě nemám. Ale hodně z toho moc ovlivnit nemůžeme. Máme tu postcovidovou situaci nedostatku materiálů, náhradních dílů, dopravních kapacit, která velmi zdražuje veškeré zboží. S tím centrální banka bojovat nemůže, to bychom byli velmi domýšliví. Ale pak jsou věci, se kterými bojovat můžeme a měli bychom.

Například?

Třeba domácí tlaky na trhu práce a inflační očekávání. Pokud lidé uvidí, že ceny jsou vysoké, že rostou a že centrální banka s tím nic nedělá, tak si řeknou, že to tak bude na věky. A to může být problém pro centrální banku, protože by to v budoucnu znamenalo potřebu mnohem razantnější měnové politiky. Tomu se chceme vyhnout tím, že s předstihem zvyšujeme úrokové sazby. Zvýšení úrokových sazeb se promítá do ekonomiky jednak přes zdražování úvěrů a zároveň by mělo vést k tomu, že se víc spoří a méně utrácí. Vyšší úrokové sazby znamenají i tlak na posílení kurzu, což v důsledku zmírňuje růst dovozních cen materiálů, surovin nebo třeba energií.

Jak moc je tedy pravděpodobné, že se inflace v příštím roce opravdu vrátí k vašemu cíli, tedy ke dvěma procentům?

Věřím tomu. Samozřejmě vycházíme z informací, které máme teď. Nejsme proroci. Proroci totiž nedělají tu chybu, že by říkali čísla a načasování. Říkají buď číslo bez načasování, nebo načasování bez čísla. My bohužel musíme publikovat obojí, ale pokorně víme, že přicházejí i černé labutě, nepředvídatelné události, které nejste schopen zahrnout do žádné prognózy.

Dražší hypotéky chrání

Ceny nemovitostí prudce rostou. Je podle vás na místě zpřísnění pravidel pro poskytování hypoték?

Pravidla jsme postupně zpřísňovali formou doporučení bankám do propuknutí pandemie. Poté jsme je záměrně uvolnili. Nechali jsme pouze podíl dluhu k ceně nemovitosti, který jsme zvýšili na 90 procent. Vzhledem k tomu, že se ekonomika vrací zpátky, tak si myslím, že máme prostor opět začít přemýšlet o nastavení ostatních indikátorů. Situace se změnila v tom smyslu, že do přijetí novely zákona o ČNB jsme hypoteční indikátory mohli dávat jako doporučení bankám, ale teď je můžeme nařídit, a to nejen bankám, ale všem poskytovatelům hypotečních úvěrů.

Byl to i důvod, proč jste podmínky pro hypotéky nezpřísnili na minulém zasedání k finanční stabilitě v květnu?

Jeden z těch důvodů byl i ten, že jsme si řekli, že by bylo lepší stanovit podmínky až na základě platnosti nového zákona. Ale nečekejme od toho, že to nějakým způsobem zabrání růstu cen nemovitostí nebo že to vyřeší problémy s nedostatkem bytů. To není účelem těchto nástrojů. Opatření je schopné zbrzdit případné nerovnováhy na trhu nemovitostí ve vztahu k finanční stabilitě. Částečně chrání domácnosti před jejich neuváženým zadlužením a banky před tím, aby nepůjčovaly tolik nepokrytých nebo špatně vyhodnocených hypotečních úvěrů.

Pokud byste se tedy bavili o zpřísnění poskytování hypoték, jaké by podle vás mělo být?

To teď nebudu předvídat. Nemyslím si, že by měla přijít nějaká revoluce. Dovedu si představit, že pokud některé ukazatele nastavíme, tak by tak měly zůstat několik let.

A pozorujete teď na hypotečním trhu, že úvěry získávají žadatelé, u kterých může být v budoucnosti ohrožena schopnost splácet?

Osobně nepozoruji nic, protože já osobně na dohled v bankách nechodím. Podle informací z dohledových sekcí banky mají vesměs dobře nastavené hodnocení rizik a chovají se obezřetně. Je to samozřejmě i v jejich zájmu, aby nerozhazovaly peníze kdekomu.

Proč by ovšem přísnější pravidla pro hypotéky neměla vliv na realitní trh? Menší dostupnost hypoték a omezení poptávky může tlačit alespoň na zastavení růstu cen nemovitostí…

Když ohlásíme zpřísněné podmínky pro poskytování hypotéky, tak v tu chvíli jejich prodejci začnou bušit do bubnu a lákat lidi, ať si vezmou hypotéku teď, protože za tři měsíce budou horší podmínky, což vytváří poptávku po nemovitostech a tlačí ceny nahoru. Ale růst cen nemovitostí není ryze český fenomén. Velmi podobné problémy řeší Německo, Rakousko, Polsko, Maďarsko. Úzce to souvisí s tím, že jsou dlouhodobě levné peníze, že jsou nízké úrokové sazby. V podstatě podporujete investice do nemovitostí jako formu zajištění proti inflaci, jako formu zhodnocení finančních prostředků. A tak si byty a domy pořizují ti, kteří by si je normálně nekoupili. A když máte úzké hrdlo nabídky, tak se vám to promítne růstem cen.

Kde byste tedy viděl nějaké řešení?

Zatím selhávají pokusy, které vidíme třeba v Berlíně a jiných velkých městech, regulovat ceny nemovitostí a ovlivňovat trh. Řešení může být skutečně ve výstavbě. Řešením by mohly být také přísnější podmínky pro poskytování druhých nebo třetích hypoték na takzvané investiční nemovitosti. Ale to je kontroverzní opatření, protože jak rozlišit, co je bydlení a co je investice? Když si někdo vezme hypotéku na dům, tak musí někde bydlet, než dům postaví nebo pořizuje byty pro děti. Určitě by pomohlo zdanění investičních bytů nebo vyšší zdanění příjmu z pronájmu. Ale nejsem realitní expert, nechci se do toho pouštět.

Pokud by ale úrokové sazby ve zbytku světa rostly také, mohla by se tím zvýšit atraktivita jiných investic, což by snížilo poptávku po těch investičních bytech a mohlo by to přibrzdit růst cen nemovitostí?

Když zdražují peníze a každý se začíná rozhodovat, stávají se atraktivnější investice do sektorů s vyšší produktivitou a návratností, než „cihly a malta“. Takže někteří ekonomové měli občas tendence říkat: zdražme peníze, zvýšíme úrokové sazby a tím pádem potlačíme růst cen nemovitostí.

Jinými slovy růst úrokových sazeb může s tím trhem udělat něco více než zpřísnění pravidel pro hypotéky?

Růst úrokových sazeb má samozřejmě vliv na poptávku po hypotékách. Abychom ale zastavili úplně masivní růst poptávky po hypotékách a po nemovitostech, tak by úrokové sazby musely vzrůst výrazně více. Tím bychom sice vyřešili jeden problém, ale způsobili bychom spoustu dalších v podobě výrazného zdražení financování podniků, přílišného posílení devizového kurzu a v podstatě malou nebo větší recesi, která by určitě nebyla žádoucí náhražkou za nápravu hypotečního trhu.

Stát zadlužením zdražuje úvěry

Co bude klíčové pro českou ekonomiku v těch příštích měsících?

Jak se průmyslový sektor vyrovná se zdražením vstupů, komodit, dopravy a všech dalších věcí, které s tím souvisí. Jakým způsobem se bude do přežití českého průmyslu a jeho konkurenceschopnosti promítat rozhodnutí EU stát se nejzelenějším blokem zemí na světě. A jaký bude vývoj veřejných rozpočtů. Je myslím na místě přijít s přehlednou strategií, jakým způsobem se z toho vysokého zadlužení a vytváření velkých deficitů stát dostane. Taková strategie zatím není.

Na příští rok by měl být schodek v podobných mantinelech jako třeba v roce 2020 nebo jako v letošním roce, kdy jsme se ještě pandemií museli potýkat. V příštím roce už se s ní snad potýkat nabudeme. Jsou takové schodky tedy podle vás ekonomicky ospravedlnitelné, třeba z pohledu hospodářského oživení?

Máme vůči sobě s vládou vzájemný respekt. Ona nám nemluví do měnové politiky a stejně tak my respektujeme, že oni se rozhodují na základě mandátu od voličů. V okamžiku, kdy vyhodnotíme fiskální vývoj jako proinflační, tak jediná správná reakce je protireakce, to znamená zpřísnění měnové politiky. Tento stav přetlačování měnové a fiskální politiky není úplně žádoucí. Nerad bych, abychom se vydali stejnou cestou jako třeba Maďarsko v první dekádě. Dlouhodobě vysoké deficity veřejných rozpočtů a jejich dopad na inflaci vyvažovala tamní centrální banka poměrně vysokými úrokovými sazbami, které postupně rostly až k 10 procentům. Určitě není pro ekonomiku žádoucí, pokud úrokové sazby zůstávají kvůli dlouhodobě trvajícím proinflačním tlakům veřejného sektoru nadměrně vysoké.

Čím vyšší zadlužování a čím vyšší schodky, tím také vyšší možnost inflace?

Jedna věc je samotný deficit a druhá věc je změna deficitu z roku na rok a Další problém je kumulace dluhu jako takového. Pokud jsou schodky dlouhodobě vysoké, stát postupně vytlačuje emisí svých dluhopisů soukromé subjekty z úvěrového trhu a náklady financování pro všechny obecně rostou. Firmy musí akceptovat vyšší úrokové sazby. Dopad vyšší emise státních dluhopisů a výhledy na pokračující vysoké schodky už vidíme. Dlouhodobé sazby se vrátily na úroveň před-covidovou, zatímco sazby centrální banky jsou ještě hluboko po ní.

Předběžné návrhy státního rozpočtu na rok 2022 předpokládají zvýšení zadlužení v řádech stamiliard korun při očekávaném růstu ekonomiky nad 4 procenty. Přitom v době před covidovem ministerstvo financí počítalo na rok 2020 s deficitem 50 miliard korun při očekávaném růstu ekonomiky kolem 3 procent. Obrázek ať si každý udělá sám…