Hnutí ANO nezavede suprehrubou mzdu ("nečekaně"), ani euro (to se čekat dalo). Neříká, kde na sliby vezme

Dnes zveřejněný program hnutí ANO v ekonomické oblasti více slibuje, než aby sděloval, kde na sliby vezme finanční prostředky. To je ale zásadní neduh i všech dalších programů, které dosud relevantní politické strany a uskupení pro říjnové volby představily.

Hnutí ANO se zaklíná tím, že nechce zvyšovat daně. To ale vzhledem ke stávající dynamice vývoje veřejných financí znamená, že se ještě před rokem 2025 citelně zhorší jejich stav, tedy také rating České republiky. Zhoršení ratingu povede k nárůstu nákladnosti obsluhy českého dluhu. Tím pádem méně zbyde na další veřejné výdaje, nakonec včetně starobních důchodů nebo veřejné zdravotní péče.

Zajímavé je, že hnutí ANO vlastně rezignuje na donedávna deklarovaný záměr takzvaně zrušit superhrubou mzdu pouze na dva roky. Tak přislíbilo učinit na sklonku loňského roku, když společně s některými dalšími stranami, včetně opoziční ODS, prosadilo rozsáhlý daňový balíček. Ten byl koncipován dobře a byl i správně načasován, ovšem jeho klíčovým bodem bylo zrušení superhrubé mzdy deklarované jako přechodné, dvouleté. Pokud superhrubá mzda zůstane nadále zrušena i za horizontem dvou let, je třeba předložit o to rozsáhlejší a hlubší plán ozdravení veřejných financí. Ten však volební program hnutí ANO nenabízí. Superhrubou mzdu nemají v plánu opětovně zavádět ani jiné relevantní politické subjekty, včetně těch, které loni vystupovaly proti jejímu rušení či které daňový balíček ostře kritizovaly a kritizují.

Růst průměrného starobního důchodu na 20 tisíc korun do roku 2025, který ANO také slibuje, by znamenal, že by důchody v příštích čtyřech letech stoupaly zhruba dvojnásobným tempem v porovnání s jejich vzestupem v uplynulém desetiletí. Bez provedení důsledné důchodové reformy či bez dalšího enormního nárůstu veřejného zadlužení ČR je naplnění takového cíle tedy obtížně představitelné.

Ekonomicky zcela správné je naopak odmítnutí přijetí eura. Tento postoj hnutí ANO se kromě jiného shoduje s odborným pohledem České národní banky, která přijetí jednotné měny opakovaně nedoporučuje. Ve svém současném stavu skýtá přijetí eura řadu výzev, jak z hlediska exportérů, tak z hlediska běžných občanů. Exportéři by ztratili výhodu pružně se přizpůsobující národní měny, takže by v případě nepříznivého ekonomického šoku museli reagovat ve zvýšené míře propouštěním. Řadoví občané by se zase museli smířit s dramaticky navýšeným rizikem záporného úroku na vkladech, který v podstatě znamená zdanění celoživotních úspor. Jak firmy, tak občané by zároveň ztratily výhody plynoucí z možnosti provozovat nezávislou měnovou politiku.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity Bank