Evropské obchodování s emisními povolenkami čeká historická revize. Lodní dopravci se třesou

Evropská unie má tento týden navrhnout přepracování svého obchodování s emisemi uhlíku a poprvé stanoví cenu za emise z dopravy. Majitelé lodí v tomto regionu jsou velice znepokojeni.

Evropská komise má ve středu představit zákon o ekologickém palivu pro lodní dopravu v EU jako součást širšího balíčku reforem ke splnění nových klimatických cílů unie. Mezi tyto cíle patří snížení čistých emisí uhlíku do roku 2030 o 55 % (ve srovnání s úrovněmi z roku 1990) a cíl být do roku 2050 klimaticky neutrální. EU nyní bude v příštích třiceti letech vyžadovat 90% snížení emisí z dopravy.

K dosažení těchto cílů plánuje EU největší revizi svého systému obchodování s emisemi od jeho zavedení v roce 2005. Evropské obchodování s emisemi je největším takovým programem na světě a nyní se očekává jeho první rozšíření o lodní dopravu.

Lars Robert Pedersen, zástupce generálního tajemníka BIMCO, největšího mezinárodního sdružení pro lodní dopravu, říká, že není žádným tajemstvím, že průmysl má z plánů EU obavy. "V Evropě panuje mylné přesvědčení, že tyto aktivity vyvolají tlak" na ostatní regiony, aby učinily totéž, řekl Pedersen telefonicky CNBC. "Ale upřímně si myslím, že to má opačný účinek."

Podle něj tento návrh „nepomáhá“ mezinárodní politice, nedokáže snížit regionální emise uhlíku a v konečném důsledku sebere peníze z odvětví lodní dopravy, které by se jinak daly utratit na snížení emisí flotil. "Je to daň. Pomůže to něčemu ohledně dekarbonizace? Nemyslím si. Spíš to je snaha získat peníze - budiž,“ pokračoval Pedersen. "Evropa rozhoduje, jak rozhoduje, a myslím, že s tím nemůžete dělat nic jiného, než zdůrazňovat, že to nemusí být ten nejšťastnější způsob, jak snižovat emise."

Jeho komentáře přicházejí krátce poté, co evropská nezisková organizace Transport & Environment údajně získala uniklý návrh prvního zákona vyžadujícího, aby se lodě postupně uchylovaly k udržitelným lodním palivům.

Mluvčí komise odmítl tento návrh komentovat. EU uvedla, že opatření k řešení evropských mezinárodních emisí z námořní dopravy a letectví jsou „naléhavě nutná“ a že budou navrženy iniciativy s cílem podpořit výrobu i využívání udržitelných leteckých a námořních paliv v této oblasti.

Pedersen uvedl, že je důležité nepropadat z uniklého dokumentu panice. Poznamenal, že v nadcházejících dnech bude ještě možné jej revidovat a že tu je mnoho dalších překážek, které je třeba překonat, než se stane součástí evropské politiky. Členské státy EU a Evropský parlament by nejprve musely vyjednat konečné reformy, což podle odhadů analytiků může trvat zhruba dva roky.

"Abych byl upřímný, neobtěžoval jsem se to ani číst, protože si myslím, že v tomto okamžiku je to ztráta času. Máme datum, kdy bude předložen konečný návrh, a ten si přečteme velmi pečlivě,“ dodal Pedersen.

Ekologická katastrofa

Lodní doprava zodpovídá za přibližně 2,5 % celosvětových emisí skleníkových plynů a je považována za odvětví, které je relativně obtížné dekarbonizovat, protože nízkouhlíková paliva nejsou v požadovaném rozsahu široce dostupná. Soren Toft, generální ředitel společnosti Mediterranean Shipping Company, druhého největšího kontejnerového přepravce na světě, tento návrh EU rovněž kritizoval a v rozhovoru pro The Financial Times minulý měsíc varoval, že tyto návrhy budou mít opačný účinek, než je zamýšleno, pokud nebudou nízkouhlíková paliva snadno dostupná.

Transport & Environment popsal uniklý návrh Komise jako „ekologickou katastrofu“ kvůli tomu, že nepodporuje investice do nízkouhlíkových paliv, jako je obnovitelný vodík a amoniak. Místo toho podporuje jako alternativu k lodnímu topnému oleji zkapalněný zemní plyn a „pochybná“ biopaliva. "Současný návrh staví elektropaliva proti mnohem levnějším palivům, která znečišťují životní prostředí, čímž nemají vůbec žádnou šanci konkurovat cenou. EU by měla tento návrh revidovat tak, aby zahrnoval i elektropaliva a učinil je nákladově atraktivnější.“

Evropský systém obchodování s emisemi je hlavním nástrojem unie pro snižování emisí skleníkových plynů, které způsobují změnu klimatu. Nutí podniky silně emitující emise, od letectví až po těžaře, aby nakupovaly povolenky na uhlík, čímž by vytvořil finanční pobídku pro firmy, aby méně znečišťovaly.

Jedním z problémů, které v současné době tento systém postihuje, je takzvaný „únik uhlíku“, kdy podniky přesouvají výrobu (a emise) jinam kvůli relativním nákladům na znečišťování v Evropě. Očekává se, že EU bude tomuto problému čelit od roku 2023 možným zavedením takzvaného mechanismu úpravy uhlíkových hranic. Tato politika je snahou vyrovnat podmínky pro emise uhlíku tím, že uplatní domácí nacenění uhlíku i na dovozy.

Dopad na ceny uhlíku

"To, jak se doprava stává součástí cenového režimu, je kritické," řekl pro CNBC prostřednictvím e-mailu Roman Kramarchuk, vedoucí budoucí energetické analýzy společnosti S&P Global Platts. "Červencový návrh však zdaleka není hotová věc," pokračoval. „Stojí za to si připomenout, že EU musela už dříve zmírnit své ambice v oblasti letectví v reakci na odpor obchodních partnerů - výsledkem byl ale globálně inkluzivnější přístup ze strany OSN prostřednictvím programu CORSIA.“ Iniciativa CORSIA odkazuje na dohodu Organizace spojených národů, jejímž cílem je pomoci leteckému průmyslu dosáhnout cíle, kterým je mít od roku 2020 veškerý růst mezinárodních letů „uhlíkově neutrální“.

Kramarchuk uvedl, že se neočekává, že navrhovaná politika přinese úplný zákaz konkrétních paliv, a dodává, že S&P Global Platts očekává do roku 2030 rostoucí podíl lodní flotily poháněné LNG, metanolem nebo amoniakem.

Dopad, který má návrh EU na ceny uhlíku, bude také „zásadní,“ uvedl Kramarchuk s tím, že očekává benchmarkovou cenu uhlíkové povolenky do konce roku ve výši 60 eur za metrickou tunu. V prosinci 2021 poprvé překročila metu 50 eur, přitom před pandemií stála přibližně 20 eur. Aktuálně se obchoduje kolem 54 eur.

Vyšší ceny uhlíku by pravděpodobně vyvolaly otázky ohledně výběru paliva ze strany námořních společností, dodal Kramarchuk. "Ale nebudete měnit flotilu kvůli desetníku. V blízké až střednědobé perspektivě by jakékoli zavedení cen na uhlík představovalo v zásadě daň.“

Zdroj: CNBC