V. Benda: Dokázali jsme, že černá labuť nás nezastaví

Úvodník V. Bendy, člena bankovní rady ČNB
Vojtěch Benda (Ročenka Top finance 2021 25. 5. 2021 strana 3, rubrika Příloha Top Finance 2021/Úvod)

Rok 2020 vejde do historie hned z několika důvodů. Zaprvé, lidstvo dostalo lekci, že navzdory úžasnému technologickému pokroku a úspěchům moderní medicíny může být i v dnešním digitálním věku společnost delší dobu opět sevřena globální pandemií. Zadruhé, opět se potvrdilo, že lidstvo se nechová podle ekonomických modelů s pevnými koeficienty.

Vloni jsme se ocitli ve stejně tíživé situaci, kterou zažili naši předkové naposledy zhruba před sto lety, kdy řádila takzvaná španělská chřipka. K síle a rychlosti rozšíření pandemie tentokrát přispěla i výrazně větší propojenost dnešního světa, kdy se nákaza může šířit napříč kontinenty či státy v řádu hodin. Pocítili jsme tedy odvrácenou tvář globalizace, která dosud přinášela převážně benefity v podobě optimálního využití světových výrobních kapacit, pracovní síly či volného pohybu kapitálu. Jaké je z toho poučení? Jak ví každý, kdo někdy zkoušel prognózovat: pokud si myslím, že už jsem odhalil a podchytil všechna rizika a omezil je, přilétají černé labutě, tedy nepravděpodobné události, které nikdo ani ve snu nečekal. Ne nadarmo postavil papež Řehoř I. Veliký v šestém století do čela sedmi hlavních lidských hříchů právě „pýchu".

Naopak jsme ukázali, že dokážeme velmi rychle mobilizovat a aktivovat lidské i finanční zdroje, abychom byli schopni katastrofě co nejefektivněji čelit. Byli jsme svědky rapidního zvýšení krizové kapacity zdravotních systémů i masivních investic do výroby vakcín a léků proti Covidu. Krizová podpora firem a zaměstnanců zasažených lockdowny dosáhla historických rozměrů. Podle databáze Mezinárodního měnového fondu činily fiskální stimuly rozvinutých zemí pro boj s pandemií (a jejími důsledky) v loňském roce od 5 % do 10 % ročního HDP. Nejchudší státy oproti tomu mohly do boje s pandemií vrhnout pouze částky kolem 2,5 % HDP a méně. Opět se potvrzuje, že jen dlouhodobá ekonomická prosperita vytváří předpoklady pro to, aby se státy mohly efektivně vyrovnávat s neočekávanými katastrofami.

Zvýšené fiskální úsilí na podporu ekonomik v době výpadku soukromé poptávky je třeba brát striktně jako dočasné. Státy, včetně toho českého, musí najít odvahu ustoupit zpět do svých standardních rolí, aby nezabíraly prostor, kde má v normálních časech působit soukromý sektor na bázi konkurenčního prostředí. Vyjádření nezávislých ratingových agentur ohledně absence důvěryhodné konsolidační strategie české vlády signalizuje, že bude třeba se k otázce udržitelnosti veřejných financí postavit čelem.

A za třetí, opět se potvrzuje, že každá nová krize bývá úplně jiná než ty předchozí. Bezprecedentní pokles domácí ekonomiky nebyl zapříčiněn nedostatkem poptávky či zamrznutím finančního systému typu „credit crunch", jako tomu bylo v minulých světových krizích. Ekonomiky, či přesněji jejich vybrané sektory, byly tentokrát záměrně hibernovány vládními protipandemickými opatřeními. Ekonomika se však pandemií přizpůsobila - část pracovních činností bylo možné přesunout do domácího prostředí, část nákupů v kamenných obchodech nahradily e-shopy, průmyslové podniky se učily prevencí a testováním předcházet šíření infekce a ochromení výroby. Bylo také třeba naučit se improvizaci v dodavatelsko-odběratelských řetězcích, kde docházelo k častému narušení dodávek, a to nejen vlivem pandemie. Cenou za to jsou však zvýšené náklady, které tlačí vzhůru výrobní ceny.

Zatím nelze posoudit, zda se jedná o ryze negativní nákladový šok či spíše o narovnání cen, dříve uměle stlačených intenzivní globalizací, jejíž rostoucí trend byl v posledních letech přerušen. ČNB si je každopádně velmi dobře vědoma svých hlavních zákonných mandátů: zajištění cenové a finanční stability. K udržení inflace na přijatelně nízké úrovni je připravena použít svůj hlavní nástroj - úrokové sazby, které by se ze současných mimořádně nízkých úrovní měly opět navracet na úrovně normální. Podle posledních dat o ekonomické aktivitě, průmyslové produkci i maloobchodu je světlo na konci tunelu, které od uplynulého roku tak toužebně vyhlížíme, již velmi zřetelné.