Benzín zdražuje, nafta zlevňuje. Kreml však kvůli Vrběticím kohoutky nejspíše nezavře, byl by sám proti sobě, takže řidiči v ČR se kvůli tomu zdražování bát nemusí

Litr nejprodávanějšího benzinu Natural 95 se aktuálně u čerpacích stanic v Česku prodává v průměru za 31,48 koruny, o tři haléře dráž než minulý týden ve středu. Nafta naopak o dva haléře zlevnila, za litr teď řidiči dají průměrně 29,53 koruny. Podle údajů společnosti CCS, která ceny sleduje, je benzin v současnosti zhruba o 4,80 koruny dražší než před rokem. Za naftu tehdy motoristé platili o 2,62 koruny na litru méně.

V příštím týdnu pohonné hmoty budou cenově stagnovat, případně mírně zlevní, v rozsahu do deseti haléřů na litr. Ropa Brent sice za posledních čtrnáct dní zdražila, ale jen poměrně mírně, o 3,4 procenta. Přitom ovšem zpevnila koruna k dolaru, ze stejné období o 1,5 procenta. Vzhledem k tomu, že korunová cena ropy představuje jen část každého litru pohonných hmot, nelze v příštím týdnu čekat zvrat nevýrazného trendu posledních sedmi dní.

V minulém týdnu – podobně jako v tom předminulém – týdnu nafta zlevňovala, zatímco benzín zdražoval, neboť s koncem zimní sezóny v jarních měsících tradičně ochlazuje poptávka po topné naftě. Tento vliv bude přítomný i v dalších sedmi dnech.

Cena ropy Brent se dnes navíc propadla v důsledku zhoršování pandemické situace v asijských zemích typu Japonska nebo Indie, které se řadí mezi klíčové světové dovozce ropy. Mezinárodní obchodníci s ropou se tak obávají globálně slabší poptávky po ropě. Tuto jejich obavu aktuálně podporuje i vyšší než očekávaný stav zásob ropy v USA.

Pohonné hmoty budou v nadcházejících sedmi dnech stagnovat, případně mírně zlevňovat i v dalších evropských zemích. Aktuálně je benzín levnější než v ČR tradičně v Bulharsku, Rumunsku a v Polsku, ale také v Maďarsku. Cenově srovnatelný je ve Slovinsku a v Rakousku. Na Slovensku, v Chorvatsku či v Německu nebo v Itálii je dražší. Nafta vyjde řidiče levněji v Rumunsku a v Bulharsku. V Polsku stojí přibližně stejně. Na Slovensku, ve Slovinsku, v Chorvatsku, v Rakousku, v Německu či Itálii je pak dražší. Nafta letos v ČR zdražuje výrazně mírněji než benzín, neboť se postupně projevuje letošní snížení spotřební daně z ní.

Čeští řidiči – ani řidiči v jiných evropských zemí, které ropu dováží z Ruska – se nemusí obávat toho, že by pohonné hmoty zdražovaly v důsledku možného zavření ropných a plynových kohoutků.

Na včerejší tradiční poselství prezidenta Vladimira Putina ruskému lidu reagoval rubl posílením, byť mírným. To lze vyložit jedině tak, že investoři po celém světě – lidé, kteří dění v Rusku sledují velice bedlivě –, čekali od vládce Kremlu větší útočnost. Ne že by po ní dychtili. Naopak. Obávali se toho, že Putin bude ve světle posledního vývoje, včetně kauz kolem opozičního politika Alexeje Navalného a vrbětických explozí, militantnější. S úlevou proto přijali, že rivaly ani konkrétně nejmenoval, hovořil pouze o „organizátorech provokací“.

Vývoj kursu rublu po Putinově promluvě k národu ilustruje, že ani v době, kdy je vztah Ruska a Západu hluboko pod bodem mrazu, ruský prezident nejedná v žádném příkrém rozporu s ekonomickým pragmatismem.

Ekonomickému pragmatismu by se Rusko na hony vzdálilo, jestliže by nyní podnikalo kroky, které by přiškrtily dodávky zemního plynu nebo ropy do evropských zemí, včetně Česka. Takovým vyhrocením probíhajícího střetu by se Kreml jenom střelil do nohy. Rubl by prudce oslabil. Investoři tedy něco takového ani trochu nečekají. Vědí, že aby se tak dělo, „Putin by se musel zbláznit“. Jedna z posledních věcí, jež je teď v ruském pragmatickém zájmu, je připravit se o miliardy z vývozu energetických surovin. Moskva by omezením takových dodávek ze sebe udělala nespolehlivého dodavatele, což by jen nahrálo jejím rivalům, včetně Spojených států, které by rády do Evropy dodávaly mnohem více plynu ve zkapalněné podobě.

Přerušení dodávek ruského plynu tak nyní spíše než Moskva zmiňuje Západ. Což jen svědčí pro, že Putin se k něčemu takovému neuchýlí. Minulý týden ve Washingtonu lobboval Rados ł av Sikorski. Někdejší polský ministr zahraničí, nynější šéf delegace Evropského parlamentu pro vztahy s USA, představitele Bidenovy administrativy přesvědčoval k razantnějšímu postoji vůči plynovodu Nord Stream 2. Ten je již ze zhruba 95 procent hotový, brzy tady bude připravený k přepravě zemního plynu přímo mezi Ruskem a Německem. Sikorsky ve Washingtonu silně kritizoval Německo, jež prý výstavbou plynovodu jedná „sobecky“. Sikorski dokonce navrhuje, aby EU zavadla na ruský plyn embargo, což by prý nejlépe zúčtovalo s celým projektem Nord Stream 2.

Sikorského hlas je bezesporu „jestřábím“, Němci jsou ve vztahu k Rusku neskonale zdrženlivější. Kancléřka Angela Merkelová nadále potvrzuje, že Berlín s plynovodem Nord Stream 2 počítá. Po aktuálním vývoji kolem explozí ve Vrběticích se však i Berlín ocitá v obtížnější situaci. Na jednu stranu deklaruje – byť nikoli nejhlasitěji, jak by mohl – podporu Česku, na straně druhé dále s Ruskem pokračuje v kompletaci kolosálního energetického díla. Přitom se ještě vydává proti zájmům Washingtonu. To, poslední, co tedy nyní bude chtít Putin učinit, je ukázat se coby nespolehlivý dodavatel. I v Německu samotném by pak třeba zesílily hlasy po skoncování s Nord Streamem 2. Rusko by tedy v této zjitřené době ztrátou ekonomického pragmatismu přišlo o miliardy za export surovin a ještě k tomu ohrozilo „deal“, na kterém mu extrémně záleží. Ne, v reakci na Vrbětice kohoutky utahovat nebude.

Zatímco tedy energetické dodávky současné dění neohrozí, pokud se tedy „Putin nezblázní“, třeba čeští vývozci do Ruska se mohou ve zvýšené míře setkat třeba s úřední šikanou nebo jiným ústrkem. Rovněž vzájemný česko-ruský obchod se zbožím se ke svému historicky rekordnímu obratu z druhé poloviny roku 2013, takřka 25 miliard korun měsíčně, jen tak nevrátí. To spíše nyní nastane jeho další pokles.

Vodítkem může být například vývoj vzájemného obchodu Ruska a Británie. Jeho obrat dosáhl maxima před ruskou anexí Krymu v roce 2014. Od té doby už se nikdy na tuto maximální úroveň nevrátil. Spojené království i v reakci na pokus o otravu dvojitého agenta Sergeje Skripala v Salisbury před třemi lety nyní vůči Rusku uplatňuje soubor obchodních sankcí. Ty se týkají zejména obchodu se zbraněmi a dalším vojenským materiálem, stejně jako se zařízeními pro těžbu ropy a související průzkum.

Rovněž obchod Česka a Ruska od doby anexe Krymu poznamenávají sankce EU a ruské protisankce, například stále prodlužovaný zákaz dovozu potravin nejen z EU. Mezi opatření zavedená EU patří zákaz udělování víz desítkám osob, zákaz nákupu a prodeje dluhopisů největších ruských bank, zbraňové embargo nebo zákaz dovozu zboží z Krymu a Sevastopolu.

Česko do Ruska ve velkém vyváží například autodíly, motory a další příslušenství aut, karoserie, elektroniku, ovšem také třeba kočárky nebo hračky. Český vývoz do Ruska však není celkově až tak zásadní. V tomto tisíciletí Česko prakticky soustavně, rok co rok, vykazuje zápornou bilanci obchodu Ruskem. Zejména kvůli dovozu plynu a ropy je náš dovoz odtamtud pravidelně objemnější než vývoz. Výjimku představuje loňský rok, kdy se kvůli pandemii dramaticky propadla poptávka po ropě a plynu, a tedy i jejich cena. Což je jen další důvod, proč Putin kohoutky nepřivře – potřebuje se nyní, v době opětovně se zvyšujících cen ropy i plynu, „finančně zhojit“.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity Bank