Petr Kellner a české HDP

Včerejšek přinesl dvě zprávy s potenciálním makro dopadem na českou ekonomiku. Zaprvé, podařilo se odblokovat Suezský průplav, takže hrozba výrazného omezení dodávek zboží do Evropy a navýšení jeho cen je zažehnána.

Zadruhé, byla potvrzena zpráva o tragické smrti Petra Kellnera, jednoho z nejznámějších (a dle nashromážděného jmění také jednoho z nejúspěšnějších) hledačů efektivního využití zdejších (a postupně i zdaleka ne jen českých) ekonomických zdrojů.

Makroekonomický dopad druhé události se dá velmi špatně nějak rozumně kvantifikovat: těžko lze odhadnout, jak se bude lišit skutečný vliv aktivit skupiny PPF B.V. na českou ekonomiku od vlivu, který by tyto aktivity do budoucna měly v případě, že by nadále stál v jejím čele.

Bylo by jistě zajímavé mít představu třeba aspoň o podílu Petra Kellnera a jeho spoluvlastníků a jejich zaměstnanců na českém HDP. Odhad je ztížen tím, že jednotlivé v Česku působící firmy v rámci skupiny PPF B.V. (která je vrcholem vlastnické struktury Kellnerova impéria) jsou vlastněny bez českého holdingového „mezipatra“, které by reportovalo hospodářské výsledky za aktivity jen v samotném Česku.

Pokud posčítáme dvě základní složky přidané hodnoty, tedy osobní náklady a EBITDA, z výročních zpráv za rok 2019 čtyř firem, které působí dominantně jen v Česku (O2, CETIN, PPF Banka, Air Bank), dostaneme cca 7 desetin procenta tehdejší přidané hodnoty české ekonomiky. Kellner měl tedy celkově „pod palcem“ řádově možná kolem 1 % výkonu české ekonomiky.

Z hlediska makro čísel ještě můžeme dodat, že Kellner byl jedním z mnoha dalších českých podnikatelů, jejichž aktivity přispívaly k rozklížení dat mezi HDP (což je výše přidaná hodnota plus nevelká položka týkající se daní) coby objemem hodnoty vytvořeným v Česku na jedné straně a hrubým národním důchodem (HND) coby objemem hodnoty získané obyvateli Česka. Ohledně srovnání HDP a HND patří Česko mezi země s největším rozdílem (tj. vytvoří se toho tady výrazně víc, než kolik skrze zisky a mzdy získají obyvatelé Česka):



Jeho impérium totiž sídlí v Nizozemí, takže z pohledu inkasovaného zisku byla tato skupina zahraničním subjektem (tj. její příjmy z aktivit v Česku byly součástí odcházejících dividend).

Samotná firma PPF B.V. tuto skutečnost nijak nezastírá a na svých stránkách vcelku bez obalu uvádí: „Důvodem registrace holdingových společností skupiny PPF v Nizozemsku je tamní stabilní legislativní prostředí, na nějž nemají politické výkyvy a výsledky voleb zásadní vliv. Dalším důvodem registrace v Nizozemsku jsou precizní dohody o ochraně investic s co největším počtem zemí celého světa, což je, vzhledem ke globálním investičnímaktivitám Skupiny, pro PPF zcela zásadní věc. Česká republika bohužel zatím takovou kontinuitu právního rámce a robustní ochranu investic v globálním měřítku nenabízí. Stejně jako PPF jsou v Nizozemsku registrovány i další české společnosti s globálním přesahem: například AVAST, Linet, výrobce lihovin Rudolf Jelínek a řada dalších.“

Dále PPF naznačuje, že z daňových důvodů v Nizozemí nesídlí: „A co se týče daní: v Nizozemsku je daň z dividendy totožná se sazbou daně, kterou uplatňuje Česká republika (15 %).“ (Otevřená tak ovšem zůstává – čistě spekulativní – možnost, že daňová povinnost PPF je v Nizozemí přece jen menším, a to díky tomu, že menší je možná daňový základ, ze kterého PPF svou daňovou povinnost v Nizozemí touto stejnou sazbou počítá.)

Peníze, které z Česka v minulých letech odcházely na účty „cizozemské“ PPF B.V. do Nizozemí a které tedy snižovaly český hrubý národní důchod (a tím statisticky „ochuzovaly“ obyvatele Česka), toto snížení ovšem kompenzovaly ve chvíli, kdy se vracely jako osobní příjem Petra Kellnera a dalších českých spoluvlastníků akcií firem v rámci PPF B.V. – tedy do té míry, do které se takto skutečně vracely a do které se podařilo toto vracení zachytit (ve statistice prvotních důchodů v rámci platební bilance).

Michal Skořepa