Do práce na čtyři dny v týdnu? Stále oblíbenější trend, a produktivitu prý nic nestojí

Když si svět začínal loni zvykat na lockdown, udělala tisícovka zaměstnanců berlínské technologické společnosti Awin to, co miliony jiných. Zaklapli svoje notebooky a začali pracovat z kuchyně nebo obýváku. Ve stejnou dobu začal Awin najíždět na větší otáčky, protože mu přibýval byznys s internetovými prodejci. To vytvořilo velký tlak na zaměstnance. Na jaře proto společnost každému z nich řekla, aby to v pátek kolem poledne zavřeli a prodloužili si víkend. Tento experiment byl tak úspěšný – zvýšilo se zapojení zaměstnanců, spokojenost klientů I tržby – že se Awin rozhodla jít ještě o krok dál, napsala agentura Bloomberg.

Napříč firmou začal platit čtyřdenní pracovní týden, aniž by se nějak škrtaly mzdy nebo odměny. “Pevně se domníváme, že šťastní, spokojení a vyrovnaní zaměstnanci odvádějí mnohem lepší práci,” uvedl generální ředitel Adam Ross. “Nacházejí způsoby, jak pracovat chytřeji, a jsou stejně produktivní.”

Awin stojí na čele trendu, který po celém světě získává stále větší pozornost. Podle náborářského webu ZipRecruiter je podíl postů, které zmiňují čtyřdenní pracovní týden, za poslední tři roky na trojnásobku. Výrobce spotřebního zboží Unilever zahájil v prosinci roční studii na svém novozélandském personálu. Španělská vláda uvažuje o návrhu na podporu firem, které čtyřdenní pracovní týden poskytují. A dokonce i v notoricky upracovaném Japonsku, kde mají slovo pro smrt z přepracování (karóši), debatují zákonodárci o návrhu poskytnout pracovníkům každý týden den volna.

Dělníci i mnoho úřednických profesí chodívalo do práce šest nebo sedm dní v týdnu, i když do konce 19. století měla většina volno alespoň v neděli. V roce 1926 se Henry Ford rozhodl dát zaměstnancům dva dny volna každý týden. Tvrdil přitom, že když budou mít víc volného času, koupí sí víc aut. Doopravdy se tak stalo a většina amerických výrobců do konce příští dekády kráčela ve Fordových šlépějích. Jinde to trvalo o trochu déle. Německo zrušilo sobotní směny až v 60. letech. Odbory tam tehdy vedly kampaň, že děti potřebují trávit více času se svými tatínky.

Ve většině vyspělých zemí se pracovní doba v posledních dvou desetiletích zkracovala. V čele stála Francie, která v roce 2000 přijala 35hodinový pracovní týden. “Mnoha vyspělým zemím hrozí nedostatek kvalifikované pracovní síly,” říká Terry Gregory, výzkumník v německém institutu ekonomie práce. “Pracovníci tak mají větší sílu požadovat kratší dobu.”

Širší přijetí čtyřdenního pracovního týdne může být složitější. Zakladatel čínského internetového obchodu Alibaba Jack Ma často velebí pracovní kulturu svojí země, označovanou 996 – od devíti ráno do devíti večer šest dní v týdnu – jako základní prvek dlouhodobého úspěchu.

Labouristé v Británii v roce 2019 prohráli parlamentní volby, i když slibovali zkrátit během deseti let standardní pracovní týden na 32 hodin. A šéfové firem váhají se zkrácením pracovní doby, aniž by také nesnížili mzdu. Obávají se poklesu produkce.

“Zaměstnanci vykonávají úkol efektivněji, čím více již udělali,” tvrdí analytik pracovního trhu Holger Schäfer z německého ekonomického institutu v Kolíně. “Nemyslím si, že z kratší pracovní doby poplyne nějaké zvýšení produktivity.”

Pandemie ale zpomalila růst a zvýšila nerovnost a objevuje se tlak na inovaci pracoviště. Skoro dvě třetiny firem se čtyřdenním pracovním týdnem mají lepší produktivitu, ukazuje studie univerzity v Readingu. Skupina v čele s bývalým britským stínovým ministrem financí Johnem McDonnellem napsala lídrům, mezi kterými byl Joe Biden, Boris Johnson a Angela Merkelová, s výzvou zavést čtyřdenní pracovní týden na záchranu pracovních míst, uvažovat jinak o pracovních vzorcích a snížit spotřebu energií.

Německý odborový svaz IG Metall v srpnu navrhl kratší pracovní týden v reakci na zdravotní krizi a hluboké změny v automobilovém průmyslu. Francouzský výrobce aut Renault dává až do poloviny srpna zhruba 13.000 svých zaměstnanců v pátek volno. Firmě klesly objednávky a chce snižovat náklady. Zaměstnanci ale budou dostávat stejně, protože jejich mzdy se zalepí ze státních příspěvků v nezaměstnanosti.

Šéf německého Awinu Ross říká, že čtyřdenn pracovní týden má zajistit, že si firma udrží softwarové inženýry a account manažery, kteří pomáhají firmám jako Nike, Asos nebo Samsung kontaktovat bloggery, influencery a vydavatele. Třecí plochy prý trochu vznikaly, hlavně kvůli tomu, kdy bude mít kdo volno (zaměstnanci si mohou zvolit den, kdy chtějí být pryč, nebo vybrat dva půldny). Finanční oddělení musí během lednového reportovacího období pracovat pět dní v týdnu. Taky bylo potřeba zajistit, že někdo bude v pátek odpovídat na požadavky klientů.

Zhruba osm desítek lidí v úkolových skupinách dobrovolničilo, aby byl přechod co nejhladší. Projednávali možné změny smluv, zkracování mnohahodinových jednání na polovinu, a zaváděli software na usnadnění spolupráce.

Výsledky zkušebního programu Awin vyhodnotí letos v létě. Podle Rosse je ale tato zkušenost zatím tak pozitivní, že si nedokáže představit návrat zpátky. Změnu pocítil nakonec sám. Po náročném šestiletém týdenním pendlování mezi Londýnem a Berlínem si teď užívá jeden den pracovního týdne bez jasného programu. Může tak trávit čas s rodinou nebo přemýšlet nad dalšími kroky. Firmy prováděly “opatření pro tělesné zdraví lidí, ale nikdy pro jejich duševní zdraví,” řekl Ross. “Vnímám, že se to mění, a chceme to pohánět kupředu.”

Zdroj: Bloomberg