Spoutaný Biden Česku prospěje - komentář k tomu, jak Biden ovlivní Česko

Joe Biden zřejmě míří do Bílého domu. Ačkoli se mu jeho sok bude snažit cestu ještě zastavět právními překážkami. Těžko však sázet na institucionální rozval USA, jakkoli tamní dění občas připomíná občanskou válku. Takže pravděpodobně Biden nakonec bude od ledna Bílý dům obývat.

Akciové trhy z toho mají radost. Rostou. To proto, že demokraté s Bidenem v čele vítězství tak trochu též utrpí. Senát by měl zůstat pod nadvládou republikánů. A ti Bidena rozhodně nepustí k přeformátování americké ekonomiky. Proto trhy tleskají – protože příští léta nejspíše plynule navážou na léta pod Trumpem, žádné přemety. Ze stejného důvodu by mělo tleskat i Česko. Biden svazovaný Senátem je pro naši ekonomiku možná nejlepší situace, v niž volby mohly vyústit.

Mnozí evropští lídři zjevně doufali, že Biden se do Bílého domu triumfálně sveze na demokratické modré vlně. Tedy že nic nebude stát v cestě ambiciózním plánům například v environmentální oblasti. Bidenův slibovaný dvoubilionový balík zelených opatření by zarovnal americké zájmy s těmi, jež jako svoji klíčovou agendu prosazuje Evropská komise i mnozí vedoucí evropští politici. Jenže Senát amerického Kongresu zřejmě zabrání nejen modré vlně, ale i tomu, aby transatlantická vazba zezelenala.

Z hlediska Česka jde o žádoucí věc. Přílišné zelenání našich geopolitických spojenců v západní Evropě a USA by nás dostalo do nekomfortní polohy. Česko je stále prakticky nejprůmyslovější zemí EU. Už jen proto jej "zazeleňování" ekonomiky v příštích desetiletích zatíží více než drtivou většinu jiných zemí Unie. Je tedy v našem zájmu, aby nutné zazeleňování někdo tlumil, či alespoň neurychloval.

A tím někým může být právě republikánský Senát. Ten totiž zajistí, že prosazování transatlantické zelené agendy se neuskuteční v míře, která by naši ekonomiku poškodila. Česko také vždy bude moci v rámci dojednávání dodatečné zelené agendy na evropské úrovni ukázat na USA s tím, že ani ony přece nezazeleňují svoji ekonomiku nejrychlejším tempem. Zatímco dosud bylo možné smést takový argument ze stolu s tím, že USA přece vládne Trump, tedy jakási přechodná "chyba systému", s Bidenem v čele už takový protiargument nepřipadá v úvahu.

Biden v Bílém domě současně znamená klid zbraní na transatlantické obchodní frontě. Ten Česku svědčí pochopitelně také, a ještě více než řadě jiných zemí EU. Česko je na plynulosti mezinárodního obchodování mimořádně závislé. Trumpovy výhrůžky novými cly vnášely mezi exportéry starého kontinentu ochromující nejistotu. Ta však s Bidenem vezme zasvé, byť úplný návrat obamovské idylky se konat nebude.
Idylce zamezí zejména to, že Biden nezamýšlí zmírňovat postoj vůči Číně. Rétoriku možná v porovnání s předchůdcem zjemní, avšak podstata zůstane a obchodní válka dvou největších světových ekonomik bude nabývat podoby studené války 21. století. Bidenovo upnutí pozornosti na Čínu ovšem značí, že Evropu – stejně jako Trump – ponechá mimo střed svého zájmu.

To zaprvé. A zadruhé – a v tom Biden rovněž naváže na Trumpa, byť opět rétoricky vytříbeněji: USA příliš nesleví ze svých požadavků na vojenské spojence v NATO.

Dosud se Evropa mohla utěšovat tím, že vymáhání spojeneckých závazků skončí s odchodem Trumpa, avšak realista nemůže nepostřehnout stále zřetelnější vlažnost USA ke společnému transatlantickému bezpečnostnímu deštníku, která přesahuje funkční období jednotlivých prezidentů.

Biden navíc v rámci "dealů" při prosazování částí své agendy může (bude muset) republikánskému Senátu kývnout na to, že výměnou za to či ono udrží přísnost ve vymáhání závazků evropských spojenců.
To však – objektivně viděno – je jen další dobrá zpráva pro Česko. Když budou muset země EU dávat větší sumu veřejných peněz na bezpečnostní a vojenské kapitoly svých rozpočtů, méně prostředků zbude na excesivní prosazování zelené agendy, která českou ekonomiku na poměry EU nadmíru zatěžuje a snižuje její relativní konkurenceschopnost. Opět, pokud by se USA přelila demokratická modrá vlna – lze ale hovořit i o zelené – bylo by pro Česko ještě obtížnější než při nyní vznikajícím novém rozložení sil na celém Západě brzdit prosazování excesivní zelené agendy.

Čím dál vlažnější přístup USA k transatlantické vojenské vazbě reflektuje i to, že Evropa už nemá technologicky tolik co nabídnout. Technologický progres je nyní záležitostí hlavně Ameriky a Asie též proto, že Evropa utápí biliony v agendách typu té zelené, sociální nebo zemědělské, které sice naplňují ideologické ohledy Bruselu a většiny momentálně vůdčích evropských politiků, avšak ekonomicky nejpřínosnější nejsou. A kde není ekonomický a technologický progres, tam se dostavuje i zaostávání v oblasti vojenské a jistá bezpečnostní zranitelnost.

A budou USA, byť s Bidenem v čele, stát o zranitelného, technologicky zaostávajícího spojence, jenž chronicky podfinancovává svoji bezpečnost? Těžko. Bidenova administrativa spoutaná Senátem by v této klíčové věci mohla Evropě konečně otevřít oči a pomoci přeorientovat její priority. I to by pochopitelně Česku svědčilo. A nejen jemu.