Klaus: Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji pořád to samé.

Předvíkendový čas byl ve znamení prvého schválení návrhu rozpočtu a ne úplně transparentní rezignace hejtmana Tošenovského na kandidaturu předsedy ODS. Již v pátek byl ve večerních relacích na našich TV k vidění údiv předsedy ODS nad tím, že mu Evžen Tošenovský v soukromém rozhovoru neřekl to, co později prohlásil na tiskové konferenci. Divil se tomu i v sobotu ve Šponě, a stejně tak, když mu Jakub Železný tvrdil, že zařadil ostravského hejtmana mezi okrajové politiky. Budiž však Václavu Klausovi připsáno k dobru, že se později na něco podobného rozpomenul. Železný pokračuje v distinguovaném, až ostýchavém kladení otázek, tím se ovšem neříká, že jsou příjemné. Třeba ta, v jejímž rámci předsedovi ODS připomněl, že Tošenovský uspěl tam, kde on proti Zemanovi nikoli.

Dlužno připomenout, že pryč jsou doby televizních duelů Zeman – Klaus. Způsoby Václava Klause se nicméně od té doby příliš nezměnily. Jen malý příklad ze soboty: “Je to klišé…, pravda to vůbec není, nikdy to nebyla pravda, …nic takového v ODS nikdy neexistovalo.” Mnoho slov o ničem, odmítání, nálepkování. Totéž na druhé straně dělá současný předseda ČSSD, nikoli snad tak “elegantně”, ale jemu to ještě řada občanů “baští”, Klaus je už přečtený.

Nedozvěděli jsme se něho  například , kterého z kolegů by si na svém místě přál, čtyři jména sice uvedl, ale jako dohady, úvahy, představy někoho jiného, blíže nedefinovaného. Na druhé straně odsoudil některá slovní spojení spíkra pořadu i prvního duelanta, předsedy klubu socialistických poslanců; koho však v ČSSD považuje za realističtější politiky (na rozdíl od Vladimíra Špidly) opět zamlčel. Když měl “poradit” se státním rozpočtem odkázal na svou nejnovější knížku, kterou prý věnoval i ministrovi financí.

Naproti tomu Milan Urban hovořil střídmě, nekroutil hlavou a nepoučoval. Vzhledem k úsporným vyjádřením je však těžko co komentovat a nedal si tak ani sám sobě prostor pro věcně nesprávná vyjádření. Přesto k jednomu došlo, a to v případě návrhu zákona o Sociální pojišťovně. Tu opět vydával za cestu k úspoře mandatorních výdajů. Klaus k tomu trefně poznamenal, že šlo o návrh na zdražení (systému). Pro ČSSD je téměř signifikantní, že postrádá skutečné odborníky téměř na cokoli. Pak se plácá a mlží – dlouhodobě stejně a stejně nepřesvědčivě zdůvodňuje skoro všechny záměry. Bohužel Klaus se omezuje pouze na podobné glosy, z nichž ještě nevyplývá znalost problému. Přitom má třeba problém zmapovaný, přidaná hodnota pro posluchače však absentuje. Neutrální posluchač to pak ignoruje.

Nemůže mít samozřejmě hluboké znalosti ze všech sfér, ale někde by přeci jen i laik očekával, poučená sdělení, komprimaci podstaty problému. Namísto toho se mu dostává třeba reakce na Kühnlovu poznámku o “lžipříjmech” v bývalé struktuře státního rozpočtu, ve formě: “jsem ochoten k tomu udělat seminář a pana Kühnla tam pozvu.” Protože to takhle trvá celá léta, je přesvědčených “věřících” stále méně.

Naproti tomu předseda poslaneckého klubu US-DEU Karel Kühnl se mění rok od roku. Z bývalého téměř démonického bezohledného omnipotenta se postupně přetavuje ve znatelně skromnějšího, téměř zkřísnutého, naslouchajícího a způsobně hovořícího politika. Ani on však těžko přesvědčí, a to už jenom proto, že je tam, kde je - a US-DEU dělá to, co dělá. Kdy US-DEU sama odejde z vlády neodhalil, z jeho vyjádření pak můžeme akcentovat především jednoznačné negativní stanovisko k prezidentské kandidatuře Václava Klause. Ten se tím zdál být zaskočen a nic moc si nepomohl reakcí: “…doufám, že až budou tajné volby, tak se pan předseda Kühnl bude rozhodovat jiným způsobem..” Nepříznivé vyznění příliš neoslabil dodatek, že jde o formulaci “úsměvnou”.