Potopí tchaj-wanská delegace českou ekonomiku? (6.9.2020)

Nesporně mimořádná symboličnost aktuální návštěvy české politické delegace na Tchaj-wanu zásadně ztěžuje pohledět na ni vskutku věcně. Obava ze zhoršení ekonomických a obchodních vztahů s Čínou je jistě na místě a nejspíše k němu i dojde. Nepůjde však o nic mimořádného. Nepůjde dokonce ani o nic, čím by si Česko v uplynulých letech neprošlo. Aniž by to přitom vyvolalo byť jen drobounké zakolísání naší ekonomiky.  

            Loni Česko vyvezlo do Číny zboží za 44,2 miliardy korun. Tedy za méně než třeba do Rumunska. Představme si, že v důsledku čínské odvety za tchaj-wanskou návštěvu klesne český vývoz na nulu. Na první poslech to zní dramaticky, dokonce tak, že by to snad mohlo tuzemskou ekonomiku rozkymácet. Opravdu?  

Uvažme, že v roce 2012 činil český vývoz do Ruska 106,2 miliardy korun, o rok později 103,8 miliardy. V roce 2014 však EU zavedla protiruské sankce, v reakci na anexi Krymu a destabilizaci situace na Ukrajině. V důsledku klesl český vývoz do Ruska na 62,8 miliardy. Mezi lety 2012 a 2016 tedy český vývoz do Ruska spadl o 43,4 miliardy. Tuzemská ekonomika to ovšem nijak nepocítila. Vždyť od roku 2014 se těšila sílící a neutuchající prosperitě, a to vlastně až do letošního úderu koronavirové krize.  

            Přitom zmíněný propad vývozu do Ruska, jenž nastal v důsledku sankcí, se svým rozsahem prakticky rovná tomu, o tolik může maximálně klesnout český vývoz do Číny v důsledku návštěvy našich politických špiček na Tchaj-wanu. Pokud opravdu klesne vývoz do Číny na nulu, tedy postupně o 44,2 miliardy, je to prakticky shodné, jako propad vývozu do Ruska v důsledku sankcí, tedy o oněch 43,4 miliardy. Miliarda sem, miliarda tam.  

            Samozřejmě, jednotlivé firmy, jež jsou na obchodě s čínskou stranou výrazně závislé, musí počítat se značnými nepříjemnostmi. Mezi ně možná patří i nynější problémy společnosti Petrof s odbytem svých klavírů a pianin v Číně. Avšak čistě z makroekonomického hlediska si čínské reakce ani nevšimneme. Jako jsme si nevšimli dopadu ruských sankcí, i když je samozřejmě pocítily firmy, které s ruskou stranu obchodují. 

Je navíc krajně nepravděpodobné, že by Peking stopnul veškerý tuzemský vývoz do Číny. Podle všeho dojde k poklesu jen jeho určité části, jako tomu bylo v případě vývozu do Ruska po uvalení sankcí. 

            Návštěva české delegace na Tchaj-wanu přitom současně na druhou stranu utuží tuzemské obchodní vztahy s tímto ekonomickým celkem. Obchod Česka s Tchaj-wanem není úplně nevýznamný. Po přepočtu na obyvatele dokonce vykazuje takřka třikrát větší obrat (součet vývozu a dovozu) než obchod Česka a Číny.  

V loňském roce činil obrat obchodu ČR s Tchaj-wanem 32,2 miliardy korun. Obrat obchodu ČR a Číny činil 672,5 miliardy korun. Tchaj-wan měl loni 23,8 milionu obyvatel, zatímco Čína 1400,1 milionu. Po přepočtu na jednoho obyvatele Tchaj-wanu tak obrat obchodu s ČR představoval 135,30 Kč, kdežto obrat obchodu ČR a Číny činil v přepočtu na jednoho obyvatele Číny 48 Kč. Znamená to, že vzhledem ke své populaci je Tchaj-wan stále právě bezmála třikrát významnějším obchodním partnerem ČR než Čína. Přesněji řečeno, Tchaj-wan je takto 2,8krát významnějším obchodním partnerem než Čína. Proto tedy z čistě ekonomického hlediska dává značný smysl dále podpořit obchodní vazby s celkem, se kterým už máme vytvořený výtečný základ pro další rozvoj obchodu.   

Tak jako Česká republika respektuje politiku jedné Číny, měla by také Čína respektovat legitimní český zájem oslovovat co nejširší škálu zahraničních obchodních partnerů. Zařazení Tchaj-wanu mezi ně se zdá být legitimní vzhledem (nejen) k výši obratu českého obchodu s ním.  

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Národní ekonomická rada vlády (NERV)

Hlavní ekonom, Trinity Bank