The Economist: Big tech jako nová dividendová aristokracie?

V tvrdém světě podnikání jsou dividendy, které firmy vyplácejí svým akcionářům, často považovány za pohodové téma. Ve srovnání s cenami akcií jen zřídkakdy zvyšují krevní tlak. Teorie financí podniku říká, že dividendy jsou z velké části nepodstatné jak pro základní hodnotu společnosti, tak pro bohatství jejích akcionářů. Stejně jako výběr hotovosti z bankomatu z vás neudělají bohatšího člověka. Účetní si stěžují, že dividendy mohou zvyšovat daňové platby. Cynici je označují za způsob, jak uchlácholit akcionáře. A v Americe je v posledních několika desetiletích čím dál více zastiňují kontroverzní zpětné odkupy akcií.

Pro obchodní historiky jsou však dividendy úplné drama. Jejich duchovním domovem je Evropa, kde se zrodily jako způsob, jak rozdělit kořist holandských a britských lodních monopolů v 17. století. V 19. století během železničního boomu zrychlily už na obou stranách Atlantiku, často podlým způsobem tak, aby plynoucí platby přilákaly důvěřivé investory. Hromadné výplaty v bouřlivých dvacátých letech minulého století pomohly k pádu Wall Street v roce 1929. Ale po krizi byly považovány za nejlepší způsob, jak obnovit důvěru investorů.

To, co odhalily, když dorazily (anebo taky ne) akcionářům během pandemie covid-19, přidělalo jejich příjemcům jen trápení. Zejména v Evropě vlna snižování dividend ukázala, jak nemocné byly mnohé z nejprestižnějších firem regionu. Dva evropští ropní obři, Royal Dutch Shell a BP, se sklonili před nevyhnutelným kolapsem cen ropy a na své dividendy si rovnou vzali sekeru. Banky a životní pojišťovny v celé Evropě, opora mnoha penzijních fondů s nízkými příjmy, pozastavily výplaty pod tlakem finančních regulátorů. Nezaměnitelným obrazem je křehkost a úpadek evropského korporátu.

V Americe je to jiný příběh. Firmy tam mají sklon upřednostňovat zpětný odkup akcií. Například v loňském roce vyplatily největší americké společnosti v průměru 41 % zisku v dividendách. Srovnatelné evropské firmy vyplatily 66 %. Akcie pro zpětný odkup ale tvořily 59 %, resp. 23 %. Jedním z důvodů této preference je, že podle amerických pravidel je odkup akcií daňově efektivnější způsob, jak akcionářům vrátit hotovost, než dividendy. Mnoho kritiků si stěžuje, že americké firmy v důsledku toho iracionálně soutěží o zpětné odkupy. Ale rok 2020 zdůraznil velkou výhodu tohoto typu výplaty: jeho flexibilitu. Když se ekonomika zastavila, mnoho velkých firem okamžitě zastavilo své výkupy, aby šetřilo hotovost.

A co dividendy v Americe? Stejně jako v Evropě někteří takzvaní dividendoví aristokraté (ti, kteří po celá léta zvyšovali základní dividendu) si žili nad svými poměry už před pandemií a akcionářům dávali více peněz, než kolik vydělali na zisku. Mezi ně patří ExxonMobil i AT&T. Riziko spočívá v tom, že jejich šéfové vnímají škrty na dividendách jako kariérní sebevraždu a aby je udrželi, poškozují rozvahy svých firem. Stejně jako GE v době svého bývalého šéfa Jeffa Immelta.

Celkově je však signál, který dividendy vysílají o korporátní Americe relativně slušný. Severoamerické dividendy (včetně kanadských) ve druhém čtvrtletí ve srovnání se stejným obdobím roku 2019 vzrostly, podle dat investiční firmy Janus Henderson. Většina velkých finančních společností dokázala své výplaty udržet, i když regulační orgány trvají na tom, aby si vytvářely rezervy proti vlně nedobytných pohledávek (Wells Fargo je výjimkou). Hodnota dolarových dividend velkých firem vzrostla z 342 miliard dolarů v roce 2013 na 535 miliard v roce 2019, což je třikrát rychleji než u dividend v Evropě.

Tento nárůst odráží čím dál větší štědrost skupiny amerických společností, které se ještě před nedávnem dividendám vysmívaly stejně povýšeně, jako nošení obleků a kravat. Řeč je o technologických firmách. Big Tech míří do řad světové dividendové aristokracie díky svým rychle rostoucím peněžním tokům. Od roku 2016 patří Apple a Microsoft, i s jejich nízkými výplatami v poměru k výdělkům, mezi pět největších plátců dividend na světě v absolutních číslech, vedle Shell, jeho amerického rivala ExxonMobil a AT&T. A kvůli pandemii by se mohlo stát to, co by se zdálo ještě nedávno nemyslitelné: Microsoft pravděpodobně převezme korunu Shellu jako největšího plátce na světě mezi kotovanými firmami (s výjimkou Saudského Aramca).

Jakmile bude po pandemii, je pravděpodobné, že zpětné odkupy v Americe budou pokračovat. I tak by však mohl pokračovat trend růstu dividend. Mnoho velkých plátců má prostor pro větší výplatu. Dividenda společnosti Microsoft ve výši 15 miliard USD za finanční rok končící v červnu byla sotva třetinou čistého zisku 44 miliard USD. A zbyly jí peníze i po zpětném odkupu za 23 miliard dolarů. Apple je v podobně záviděníhodné pozici.

I jiné dobře vybavené firmy v Americe by se mohly připojit k řadám výplatní elity, pokud se tak rozhodnou. Patří mezi ně zbývající giganti Big Techu (Alphabet, Amazon a Facebook) a Berkshire Hathaway, investiční monstrum Warrena Buffetta. Žádná z nich dividendy nevyplácí. V odvážném novém světě téměř nulových úrokových sazeb může být příslib pravidelného dividendového výnosu, i když relativně nízkého, pro investory, kteří mohou lobbovat u lakomých manažerů za větší výplaty, čím dál lákavější.

Technologické firmy by se mohly obávat, že by to vypadalo, jako že už dospěly a neporostou. Microsoft a Apple ukazují, že dividendy nemusí bránit podnikovým ambicím - alespoň pokud vyděláte dost peněz, což Alphabet, Amazon a Facebook splňují. S touhou investorů po vyšších výnosech mohou i tyto firmy dříve či později čelit neodolatelným požadavkům vyplácet dividendu.

Zdroj: The Economist