Asi 200 až 300 milionů dolarů stojí v průměru rakety a satelity. Takové peníze si vesmírné firmy půjčují od bank a ty spoléhají v případě škody zase na své pojišťovny. V poslední době se však událo příliš škod, takže Swiss Re 2019 se ze soutěže o kosmické vesmírné smlouvy stáhla. Jan Schmidt, šéf úpisu kosmických rizik se k tomu vyjádřil, že toto rozhodnutí muselo přijít po nedávných špatných výsledcích a nedostatečných pojistných sazbách. Expozice v této oblasti bude omezena, aby bylo možno lépe pracovat i se ztrátami v jiných oblastech.
Mnoho satelitů a nosných raket bylo v poslední době zničeno v kosmu nebo rovnou při startu na orbitální dráhu. To přineslo vysoký počet škod pojišťovnám. Jedna z největších událostí z loňského 11. července – chybný start nosné rakety VEGA společnosti Arianespace. Asi dvě minuty po startu z komplexu VEGA v Kourou se vzňal z nevysvětlených příčin pohonný agregát druhého stupně a raketa spadla do Atlantiku. A spolu s ní i Falcon Eye 1 – satelit postavený pro Spojené arabské emiráty firmou Airbus SAS. To byl první chybný start VEGA. Předtím proběhlo 14 podobných operací úspěšně. Jak raketa, tak nesený náklad byly pojištěny na částku 416 milionů USD, mimo jiné i u Mnichovské zajišťovny.
Podle statistik GDV připadá téměř polovina škod v tomto odvětví na nehody při startovní fázi. Kromě toho přidělává starosti pojišťovnám i přibývající odpad na orbitální dráze. Podle odhadů Evropské kosmické agentury ESA tam poletuje dokola na 750 000 kusů šrotu s minimálním průměrem alespoň 1 centimetr. To jsou zbytky úmyslně odpálených nebo při nehodě vybuchlých satelitů.
V blízkosti Země může při obletu kolize s takovým kouskem satelitu způsobit těžké poškození provozovaného tělesa a v horším případě jeho kompletní výpadek. Takzvané all-riskové pojistné smlouvy kryjí částečné i totální škody na satelitech – a to nezávisle na jejich příčině. Zpravidla se přitom uzavírají oddělené smlouvy: jedna na fázi startu, včetně prvního roku provozu, a pozdější tzv. in-orbit smlouva chrání satelit před riziky během provozu.
První komerční doprava
Státní vesmírná agentura NASA ukončila vlastní lety k orbitální stanici ISS v roce 2011. Stalo se tak kvůli příliš vysokým nákladům. Za celkem 135 uskutečněných letů vydaly USA 200 miliard USD. Dalším důvodem ukončení programu byly dvě smrtelné nehody. Od té doby se dopravují američtí astronauté do vesmíru jen díky sovětským raketám Sojuz startujícím z kazašské stepi v Bajkonuru. Stát se členem posádky rakety Sojuz stojí americké astronauty vždy 90 milionů USD za každý start.
Anebo přijde soukromý vizionář, jako nyní nedávno Elon Musk. I ten zažil nehodu, ale zajištěné financování ho dovedlo k úspěchu projektu před několika týdny. Dokázal současně díky znovuvyužívání už použitých součástek svého modulu SpaceX při dalších startech stlačit startovní náklady na 28 milionů UDS. A proto platí také méně na pojistném, kde je zohledněna i vysoká bezpečnost a spolehlivost rakety.
Hlavním zájmem projektu SpaceX je dopravovat satelity na oběžnou dráhu za výhodnější ceny. Uvádí se nabízená cena za jeden kilogram nákladu ve výši 2 700 USD (2018). Přitom evropská společnost Arianespace umí totéž za kilogramovou cenu 8 900 USD a je zatím světovou velmocí v tomto oboru. Elon Musk se tak stane hlavním vážným konkurentem v boji o vesmír. A za ním se ještě tlačí další adept: Jeff Bezos se svým Blue Origin, jenž je však s vývojem přece jen trochu pozadu.
A jak jsou pojištěni astronauti?
Thomas Reiter, první německý kosmonaut, vypráví svoji pojišťovací historii: „Když jsem byl přijat to týmu astronautů, obdržel jsem zprávu od své životní pojišťovny, že rizika s tím spojená nejsou kryta – celkem přirozeně. Za to byl odpovědný můj zaměstnavatel. Soukromě proti tomu nemohu dělat nic. Pojištění takového rizika bych si nemohl privátně dovolit. To bylo pokryté ze strany Evropské kosmické agentury.“
RSS
Přebírání zpráv
