8 nejčastějších chyb investorů během propadů na trzích

Americké akcie mají podle všeho propad způsobený koronavirovou krizí za sebou, index Nasdaq Composite již dokonce posunul historické maximum. Březnová panika na trzích však připomněla časté chyby, kterých se investoři dopouštějí, když burzovní tabule svítí rudě.

1. Odchylování se od strategie: Trh dlouhodobě ve třech čtvrtinách času roste a v jedné čtvrtině času klesá. Propady cen akcií proto nejsou ničím mimořádným, investoři se s nimi musejí naučit žít. Dlouhodobá investiční strategie by s propady měla počítat a investoři by ji neměli opouštět ani ve chvílích, kdy se zdá, že na trzích již žádné zítra nebude.

2. Časování trhu: Když trhy padají, snaží se řada investorů vystihnout lokální dno a při jeho dosažení na trh najednou poslat větší objem peněz. Není však asi potřeba říkat, že se to podaří jen zlomku z těch, kteří se o to pokusí. Chybou je i pozastavení investic v době poklesů cen. Investoři posílající peníze na trh pravidelně by na tomto svém zvyku neměli nic měnit a měli by mít na paměti princip průměrování nákupní ceny.

3. Kontrariánské sázky: Na trhu nic není jen tak. Pokud je nějaká akcie či rovnou celý trh pod silným tlakem, má to důvod. Snažit se porazit trh z pozice drobného investora připomíná boj s větrnými mlýny. Během propadu trhů je potřeba zatnout zuby a vydržet, jakékoli agresivní sázky na rychlý obrat trendu jsou extrémně rizikové.

4. Hledání rad u "expertů": Když už investor musí v portfoliu provést nějaké změny, měl by je vždy probrat s investičním poradcem. Investoři někdy v krizových časech hledají pomoc u tržních guruů, pravdou ale je, že nejlépe by jejich uvažování a potřebám měl rozumět právě jejich stálý poradce.

5. Ignorování nepříjemných skutečností: Investoři nejsou analytici ani ekonomové, každý si však v hlavě modeluje určité scénáře budoucího vývoje. Když se pak nůžky mezi těmito scénáři a realitou začnou rozevírat, mají někteří investoři tendenci skutečnost zpochybňovat s tím, že trh se mýlí, protože nevidí to, co oni. Opak bývá pravdou, trh zpravidla vidí i to, co jednotliví investoři přehlížejí.

6. Příliš časté kontrolování portfolia: Při dlouhodobém investování není potřeba portfolio kontrolovat častěji než třeba jednou za rok. Výkyvy v rámci jednotlivých dní, ale i hlubší a déletrvající korekce toho na výsledku v horizontu desítek let mnoho nezmění, takže není důvod se vzrušovat. Platí navíc, že čím méně investor portfolio kontroluje, tím méně je lákán k porušování investiční strategie.

7. Spoléhání se na vlastní racionalitu: Těžko byste hledali investora, který by přiznal, že se v době nepříznivé situace na trzích bude nechávat unášet emocemi a činit zbrklá, nekoncepční rozhodnutí. Lidé ale nejsou stroje, mají emoce, a když se ocitnou pod tlakem, mají tendenci "upřednostňovat" pocity před racionálními postupy.

8. Neuvědomování si role pevně úročených aktiv: Když ceny akcií rostou, tíhnou někteří investoři k jejich nadvažování v portfoliu, protože pevně úročená aktiva limitují jejich participaci na tomto růstu. Dluhopisy mají ale v portfoliu nezastupitelnou roli, v době poklesu akciových trhů se totiž ukazují být skvěle fungující brzdou propadu. Základem je tak v každé situaci diverzifikované portfolio. To ale znamená, že by bondy z portfolií neměly mizet ani ve chvíli, kdy se situace začne po propadu trhu obracet.

Další články najdete na www.investicniweb.cz