Poslanci se dnes budou přetahovat o miliardy z obří rozpočtové rezervy, ve hře budou důchody ženám, památky a místní silnice či odměny zaměstnancům dětských domovů

Poslanci by dnes měli definitivně schvalovat historicky nejvyšší schodek státního rozpočtu. V rámci druhého čtení minulý týden navrhli změny za více než 165 miliard korun. Řada z tří desítek návrhů se točí kolem takzvané vládní rozpočtové rezervy.

Rozpočtová rezerva ze zákona o rozpočtových pravidlech slouží k ke krytí nezbytných výdajů, které však nejsou obsaženy v zákoně o státním rozpočtu. Je to tedy jakýsi „bianco šek“. Z příslušného zákona plyne, že tvoří nejméně 0,3 procenta výdajů rozpočtu na příslušný rozpočtový rok. Vzhledem k tomu, že aktuální návrh rozpočtu počítá pro letošek s výdaji 1,865 bilionu korun, rezerva musí činit nejméně přibližně 5,6 miliardy.

Například loni byl schválen rozpočet na rok 2020 s rezervou 4,87 miliardy. Ta byla však už letos v březnu rozpuštěna navýšením výdajů v oblasti zdravotnictví, souvisejících s bojem s šířící se koronavirovou nákazou.

V rámci aktuálního návrhu na navýšení schodku na 500 miliard korun vláda plánovala rozpočtovou rezervu původně navýšit na 136,6 miliard korun. Takto závratná výše rezervy bez vymezení konkrétního účelů výdajů znepokojovala jak mnohé opoziční politiky, tak Národní rozpočtovou radu či například odboráře.

Premiér Andrej Babiš (ANO) zřejmě i proto přišel s poslaneckým návrhem, který rezervu snižuje o zhruba 100 miliard korun, na 36,1 miliardy korun. Tento Babišův návrh podpořil rozpočtový výbor poslanecké sněmovny. To však neznamená, že by se o sto miliard měl snižovat schodek, peníze jen mají být přesunuty do vybraných konkrétních rozpočtových kapitol. Nebudou tedy již představovat v takové míře „bianco šek“, ale budou účelověji vázány.

Zmíněné desítky návrhů druhého čtení často žádají další přesuny prostředků z rozpočtové rezervy tak, aby právě byly účelověji vázány. Například Václav Votava z ČSSD navrhuje z rezervy převést 460 milionů korun Správě státních hmotných rezerv na obnovu zásob a vybavení. Dále prosazuje přesun 1,5 miliardy korun z vládní rozpočtové rezervy ministerstvu školství na posílení vzdělávání na dálku.

Marian Jurečka z KDU-ČSL prosazuje přesunout z rezervy hned osm miliard korun na zvýšení důchodů ženám o 500 korun za každé vychované dítě. Jeho spolustraník Vít Kaňkovský by z rezervy přesunul 1,5 miliardy korun na sociální služby a Jan Bartošek by přesunul 5 miliard korun z rezervy Státnímu fondu podpory investic.

Věra Kovářová za STAN chce z rezervy převést 5,35 miliardy korun krajům k dorovnání výpadku daňových příjmů. Dalších 800 milionů korun z rezervy by Kovářová přesunula na obnovu kulturních památek a opravy místních silnic. Miliardu korun z rozpočtové rezervy Kovářová navrhuje využít na investice Státního fondu dopravní infrastruktury, například na bezbariérové úpravy chodníků a na stezky pro cyklisty.

Hana Aulická Jírovcová z KSČM chce použít 200 milionů korun z rozpočtové rezervy na odměny zaměstnanců dětských domovů, 50 milionů na sociální práci v obcích a 1,75 miliardy na odměny zdravotníků. Dalších 300 milionů z rezervy by Jírovcová využila v regionálním školství.

Mikuláš Ferjenčík z Pirátské strany pak ale navrhuje snížení rozpočtové rezervy a tím i rozpočtového schodku o až o 25 miliard korun. Jeho spolustraník František Navrkal by rád převedl 100 milionů korun z rezervy na posílení personálních kapacit okresních soudů k urychlení zastavování nezákonných exekucí.

Obecně je záměr vlády proinvestovat se z krize, byť za cenu tak velkého schodku, ve své podstatě správný. V krizovém období se z pochopitelného důvodu obavy z ekonomické budoucnosti zdráhá své peníze roztáčet soukromý sektor. Proto je žádoucí, aby jej místo něj roztáčel – a tím zmírňoval či zcela zmizíkoval ekonomický propad – veřejný sektor.

Veřejný sektor se tolik nemusí obávat ekonomické budoucnosti, neboť roztáčí peníze, které nejsou jeho, ale které vybral na daních nebo si půjčil, aniž by ovšem kterýkoli úředník či politik veřejné sféry nesl za půjčku, resp. její případné nesplacení přímou osobní odpovědnost. Proto se veřejný sektor zadlužuje snáze, ale také levněji než sektor soukromý. Potud podstata věci, jakási teorie.

V praxi není tak snadné rychle rozjet investiční projekty. Třeba kvůli nepružnému stavebnímu zákonu. Proto jsou na místě pochyby, zda vláda může své investice dostatečně rychle navýšit tak, aby opravdu citelně zmírnila koronavirový ekonomický propad.

V rámci jednání Národní ekonomické rady vlády přesto doporučujeme, aby vláda své investice nyní akcelerovala, ale aby byly v investování aktivnější také obce a kraje. Investování menších územně správních jednotek je často pružnější a akceschopnější, jelikož operují spíše s menšími objemy vyčleněných investičních prostředků a zainvestovávané projekty jsou celkově méně náročné.

Investování na úrovni obcí a krajů navíc povede k vyváženému regionálnímu rozvoji. Obce navíc v souhrnu v uplynulých letech hospodařily – a stále ještě hospodaří – přebytkově.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Národní ekonomická rada vlády (NERV)