Andersson: Negativní sazby? Příště už radši ne

Negativní sazby byly kdysi považovány za něco, o čem je možné uvažovat jen čistě teoreticky. V současné době ale již několik centrálních bank politiku negativních sazeb využívá a podporuje ji i řada známých ekonomů. Fredrik Andersson a Lars Jonung na stránkách VoxEU analyzují výsledky této politiky uplatňované ve Švédsku v letech 2015–2019. Jejich závěr je jednoznačný: Už to nedělejte.

Švédská centrální banka Riksbank snížila po roce 2015 sazby postupně na -0,5 % a udržovala je tam až do prosince roku 2019. Podobnou politiku sledovala ECB, Bank of Japan, centrální banka Dánska či Švýcarska, Riksbank byla ale první, která od ní upustila. Ekonomové zmiňují, že na její celkové hodnocení je brzy, ale některé závěry již učinit lze.

Historický vývoj vedoucí k poklesu sazeb do záporu byl ve Švédsku následující: Po finanční krizi roku 2008 došlo k rychlému oživení a postupnému růstu inflace. Riksbank tak normalizovala svou monetární politiku a v roce 2011 se sazby dostaly na 2 %. Krize v eurozóně ale přinesla opětovný pokles inflace, v roce 2014 se dostala na 0,5 %. Tento pokles nezastavilo ani snižování sazeb, a to tak pokračovalo do záporu výše popsaným způsobem. K tomu Riksbank přikročila ke kvantitativnímu uvolňování.

Jelikož se inflace v roce 2018 opět zvedla na 2 %, mohli bychom podle ekonomů tvrdit, že popsaná strategie byla úspěchem. Jenže „švédská inflace má vysokou korelaci s ekonomickým cyklem v celé Evropě“. Korelace mezi touto inflací a nezaměstnaností v Evropě dokonce dosahuje hodnoty -0,8. Naopak korelace mezi domácí inflací a nezaměstnaností se pohybuje jen kolem hodnoty -0,3. To ukazuje, jak moc je švédská ekonomika propojena se zahraniční a růst švédské inflace v letech 2015 – 2020 také nebyl ničím výjimečným, protože k podobnému vývoji docházelo i v jiných evropských zemích.

Podle ekonomů tak domácí monetární politika měla na inflaci určitý vliv, ale mnohem více se projevila v jiných oblastech včetně měnového kurzu, trhu s bydlením a zadlužení domácností. Oslabení měnového kurzu přispělo ke zvýšení inflace, ale k tomu mělo za následek snížení kupní síly domácností.

Pozitivně se politika centrální banky neprojevila ani na realitním trhu. Zvyšování sazeb jej podle ekonomů stabilizovalo, i když ceny se po předchozím boomu držely vysoko, a to i relativně k příjmům domácností. Následný pokles sazeb až do záporných hodnot ale opět nastartoval realitní boom. Na něj reagoval regulátor, který mimo jiné uvalil přísné úvěrové limity na domácnosti. Tempo růstu cen nemovitostí pak sice kleslo, ale nedošlo k obratu. A kroky regulátora podle ekonomů zvýšily příjmovou nerovnost, protože dolehly zejména na mladé domácnosti.

A jelikož uvolněná monetární politika a negativní sazby měly dopad na růst zadlužení domácností, ekonomové dochází k závěru, že ve Švédsku tato politika napáchala více škod než užitku. Přispěla sice určitým způsobem ke zvýšení inflace, ta ale byla a je tažena zejména vývojem v zahraničí. A negativní sazby posunuly jiné části hospodářství do stavu, kdy docházelo k jejich přehřívání. Minimálně v době, kdy švédské ekonomice hrozí vznik nerovnováh, tedy platí: Příště již radši ne.

Zdroj: VoxEU