Privatizace bytů umožnila ekonomům otestovat vliv vlastnického bydlení na trh práce

Téměř 80 procent českých domácností bydlí ve vlastním domě či bytě, řada z nich díky masivní privatizaci bytového fondu. Důvodů, proč Češi dávají přednost bydlení ve vlastním, je celá řada. Ekonomové si však lámou hlavu také nad tím, jaké to má dopady na další oblasti. Štěpán Mikula z Masarykovy univerzity a Josef Montag z Univerzity Karlovy zkoumají, jak se vlastnické bydlení odráží v chování vlastníků na trhu práce.

Podle odborníků může mít vlastnické bydlení vliv na to, jak se vlastník chová na trhu práce. „V 90. letech se objevil výzkum Andrewa Oswalda, který na úrovni států ukazoval souvztažnost mezi podílem vlastnického bydlení a mírou nezaměstnanosti. V zemích s vysokým podílem vlastnického bydlení pozoroval vysokou míru nezaměstnanosti a naopak. Jako příklad uvádí Finsko, kde podíl vlastnického bydlení na začátku 90. let dosahoval 78 procent a míra nezaměstnanosti byla 13 procent. Naproti tomu sousední Švédsko mělo podíl vlastnického bydlení 56 procent a míru nezaměstnanosti pouze 4.8 procenta,“ přiblížil Mikula.

Vyšší míra nezaměstnanosti v ekonomikách s vyšším podílem vlastnického bydlení může souviset s tím, že vlastníci jsou méně ochotní stěhovat se za prací, a tím jsou náchylnější k nezaměstnanosti. Další možné vysvětlení spočívá v takzvaném nimbysmu (z „not in my back yard“ – „ne na mém dvorku“), kdy vlastníci mohou například bránit výstavbě dopravní infrastruktury, která by sice vytvořila nová pracovní místa, ale také by snížila hodnotu jejich nemovitostí kvůli negativním externalitám, jako je hluk nebo znečištění.

„Studie založené na datech na úrovni jednotlivců nebo domácností však platnost této Oswaldovy hypotézy spíše nepodporují. Skutečně spolehlivě otestovat vliv vlastnického bydlení na chování na trhu práce je ale velmi složité. Ideální by bylo provést experiment, kde bychom z jedné skupiny lidí udělali vlastníky a z druhé nájemce a následně porovnali jejich chování. To ale není možné. Naštěstí můžeme pracovat s reálnou situací, která se takovému experimentu podobá,“ uvedl Mikula.

Situace v Brně jako živý experiment

Takovému experimentu se totiž zhruba podobá průběh restitucí a privatizace brněnských bytových domů v 90. letech. „V podstatě stavíme na tom, že když se někdo před rokem 1989 přistěhoval do středu Brna, dostal byt více méně náhodně přidělený. Po revoluci se pak některé bytové domy v restituci vrátily původním majitelům a z obyvatel bytů se rázem stali nájemníci v soukromém bytovém sektoru. Jiné domy se naopak privatizovaly, a z jejich obyvatel se tak stali vlastníci nemovitosti,“ přiblížil výchozí podmínky studie ekonom Mikula.

Ve studii autoři vytipovali skupiny privatizovaných a restituovaných domů, které ležely v bezprostřední blízkosti a jejichž obyvatelé měli na počátku 90. let podobné vzdělání a další charakteristiky. Následně s pomocí dat ze Sčítání lidu domů a bytů z roku 2001 porovnali ekonomickou aktivitu a nezaměstnanost vlastníků a nájemníků z takto vybraných domů.

„Zjistili jsme, že vlastníci žijící v privatizovaných domech na tom z hlediska nezaměstnanosti a ekonomické aktivity nebyli hůře než nájemníci, naopak měli o něco nižší nezaměstnanost. Naše závěry tak ukazují, že vlastnické bydlení, potažmo privatizace bytového fondu, pravděpodobně nemají negativní vliv na trh práce,“ uzavřel Mikula.

Štěpán Mikula bude o závěrech studie diskutovat s veřejností v rámci online přednášek pro Univerzitu třetího věku MU v úterý 5. května od 10.00 na Youtube kanálu U3V.